Co jsou dospělé děti? Emocionálně nezralí rodiče jsou dospělí, kteří emocionálně a psychicky „uvízli“ na úrovni dítěte nebo teenagera. Nedokážou převzít plnou odpovědnost za své emoce, potřeby a chování. Místo toho je přenáší na své děti. Často si neuvědomují, jak jejich chování negativně působí na druhé. Mají problém s empatií, regulací emocí a zdravými hranicemi svého chování.

Lindsay Gibsonová patří mezi nejznámější autorky, kteří se dlouhodobě zabývají tématem “Dospělé děti”.

Mezi typické znaky emocionálně nezralých rodičů patří egocentrismus (vše se točí o nich).
Špatně snášejí kritiku nebo nesouhlas a používají vinu, stud, mlčení nebo výbuchy vzteku jako manipulaci s okolím. Nemají zájem pochopit, jak se jejich dítě cítí a vytvářejí na děti velký tlak ohledně jejich výkonů, úspěchů či poslušnosti.
Často se role obracejí – dítě se stává „rodičem“ rodiče (parentifikace).
Z toho vyplývá i fakt, že se nedokáži omluvit upřímně a už vůbec změnit své chování.
Děti jsou jim spíš na obtíž a často dítě chápou jako “svůj” projekt a ne jako lidskou bytost.
Velmi charakteristické je, že jejich láska bývá podmíněná („miluju tě, když…“) etc.

Děti takových emocionálně nezralých rodičů často v dospělosti bojují s velmi nízkým sebevědomím a pocitem, že „nejsou dost dobré“.
Mají často strach z opuštění nebo naopak strachem z blízkosti. Jsou někdy posedlé perfekcionismem nebo naopak sebedestruktivním chováním, pocitem viny když řeknou „ne“.
Když takové dospělé děti dosáhnou vice jak 18 let, mají tendencí přitahovat podobně nezralé nebo narcistické partnery. etc.

Oslovil tě tento text?
Co s tím můžeš dělat ty, i když jsi už dospělý / dospělá?
Právě o tom jsou vynikající knihy Lindsay C. Gibsonové!!!

Lindsay C. Gibson
Dospělé děti emočně nezralých rodičů
original: Adult Children of Emotionally Immature Parents

Pokud jste vyrostli s emočně nezralým, nedostupným nebo sebestředným rodičem, můžete v dospělosti pociťovat hněv, emoční osamělost, pocit zrady, úzkosti, deprese, obtíže v navazování vztahů.
Je možné, že jste v dětství ve snaze sloužit potřebám rodičů ztratili kontakt se svým pravým já a přijali jste úlohu, kterou od vás vyžadovali.

Autorka popisuje dva hlavní typy jedinců podle jejich reakce na dětství s emočně nezralými rodiči: externalizátory, kteří zodpovědnost za řešení svých záležitostí přenechávají ostatním, a internalizátory, kteří mají pocit, že práci na vztazích musejí odvést především oni sami.

Ti druzí bývají citliví k potřebám ostatních a snaží se také s velkým nasazením pracovat na svém osobním růstu. Právě pro ně je určena tato kniha, v níž se dozví, jak se zbavit viny, která jim ve skutečnosti nenáleží, jak nalézt ztracený kontakt s vlastními potřebami a jak rozpoznat lidi, s nimiž se budou moci cítit sami sebou.

Ukázky z knihy >>

Lindsay C. Gibson
Budování emoční autonomie

Autorka na svou dnes již slavnou knihu Dospělé děti emočně nezralých rodičů navázala publikací, která se ještě více zaměřuje na rozvíjení praktických dovedností toho, jak zvládat neblahý vliv emočně nezralých rodičů a jak psychicky dospět.

Cílem je uvědomovat si vlastní pocity a potřeby, odolávat nátlaku, vytvořit si odstup, mít situaci pod kontrolou, dělat vlastní rozhodnutí, vymanit se z pasti sebepochybností a sebeposuzování, cenit si svého vnitřního světa, rozšířit možnosti vlastního sebepojetí bez závislosti na emočně nezralém rodiči.

Kniha pomůže pochopit, kdo jsou emočně nezralí lidé, proč jsou takoví, a umožní vidět je objektivněji a s větším soucitem, aniž byste slevovali z toho, co sami nutně potřebujete. Součástí knihy jsou cvičení, abyste rozvíjeli své kompetence dospělých jedinců.

Mimo jiné si osvojíte účinné reakce v podobě slov či činů na emočně nezralé rodiče a můžete se inspirovat v Listině práv všech dospělých dětí emočně nezralých rodičů.

Ukázky z knihy >>

Lindsay C. Gibson
je klinická psycholožka v soukromé praxi, žije v americkém státě Virginia. Zaměřuje se na práci s dospělými dětmi emočně nezralých rodičů.

DOPORUČUJEME:

Knihy o výchově děti. Prof Zdeněk Matějček >>

Digitální demence se šíří mezi lidmi stejně, jako ve středověku epidemie moru

The post Dospělé děti. Jak vyrůst z dětství s emočně nezralými a sebestřednými rodiči first appeared on Čítárny.

Jaká bude maturita budoucnosti? Podle návrhu MŠ /08/2020) by se u maturit od 1.10. 2020 nemělo známkovat. Testy by měly ověřovat minimální úroveň znalostí potřebnou k maturitě a hodnotit by se měly jen slovy “uspěl” či “neuspěl”. Hranici úspěšnosti v testech by určoval Cermat, který má státní zkoušky na starosti. Viz:

Cermat je moloch, zřízený MŠMT, nyní pracuje s rozpočtem více než 220 000 000 ročně. 2006 / 90 mil.
Zatím neexistuje politická síla, která by tuto organizaci zrušila.

Tento velmi nebezpečný a stupidní návrh navazuje na minulá prohlášení min. Plagy:
„Novela přináší možnost dosažení středního vzdělání bez toho aniž by školáci u maturity uspěli. Není v zájmu státu ani školáků, aby po 4 letech SŠ studia skončili se vzděláním základním“
Ministr školství Robert Plaga / 8.7. 2019 / jednání vlády

Následujeme mílovými kroky imbecilní školní vzdělávání v Americe.
Už v roce 1988 bylo v USA zjištěno, že pouze jedno ze sedmi dětí má v osmé třídě matematické znalosti tomuto ročníku odpovídající. Polovina sedmnáctiletých Američanů neumí počítat s destinnými čísly, procenty, rozlišovat jednoduché geometrické obrazce.
Koukolík, Fyziologický základ chování člověka ve vazbách na trvale udržitelný vývoj a uchování vztahů člověk – příroda. Praha 1994

Výroba jednolité hloupé masy spěchá!

Ministr Bek a jeho provzdušněná degradace školství >>>

Ministr Bek s týmem anonymních reprezentantů modernistických a progresivistických neziskovek nám představili pokračování cesty k rozpadu vzdělávacího systému v Čechách.
Jeho heslo „méně znalostí, více kompetencí“ je ve svém obsahovém důsledku tak strašné, že znovu je třeba se ptát, kdeže jsou opoziční politické hlasy, které by takovému řádění zabránily, či jej alespoň limitovaly.
Ivo Strejček, 15. 1. 2025
ČTĚTE – VÍCE >>

The post Maturita bez známek? Plánovaná degradace školního vzdělávání pokračuje first appeared on Čítárny.

Vezměme si například malého kluka, který je přesvědčen, že je velice inteligentní, protože je vždy pochválen i za to, co nedělá dobře nebo prostě na to nemá.
Představte si, že jednoho dne se před školou zúčastní nějaké diskuse s mnohem inteligentnějším žákem. V této diskusi prohraje a má pocit, že se zesměšnil a proto se před ostatními snaží najít nějaké ospravedlnění.
Jakmile ale přijde ze školy domů, uvědomí si plně rozdíl a začne o sobě pochybovat. Čím větší rozdíl v debatě nastane, tím víc nenávisti v klukovi zůstane.

A to vše z jednoho důvodu.
Nenaučil se vidět svět v jeho rozdílnosti a už vůbec nevnímá rozdilnost vlastní. Učili ho doma i v inkluzívní škole, že všichni jsme si rovni a všichni máme právo na úspěch. Nenaučil se k různorodosti světa přistupovat realisticky a sebekriticky.

Ne každý může být inženýr, ale hodně dětí může být dobrými řemeslníky a mít naplněný a spokojený život stejně jako lidé s diplomem.
Učíme děti, aby byly stejné, učíme je o lidských právech, ale ne o povinnostech ve světě, který nemůže být pro všechny stejný, protože je logicky nastavený pro ty nejlepší, pro ty nejsnaživější a nejpracovitější.Stejně jako v přírodě.
Kdo je líný nebo prostě na některé úkoly nemá a kdo jen čeká až pro něho společnost něco udělá, může rychle padnout až na dno.
Při prvním skutečném střetu s realitou takoví lidé zkolabují. Občas už jako děti, ale mnohem častěji jako dospělí.

P.S. Bavíme se dětech mentálně zaostalých, které mají jasně vymezené své hranice možností a nikoliv o dětech tělesně postižených tak, aby mohly navštěvovat školní zařízení a zapojovat se do normální výuky.

The post Inkluze ve škole je skvělá, ale jak pro koho. Pro společnost ale skvělá není first appeared on Čítárny.