Nedávno mně přišel dopis od lékaře MUDr. Jana Tomana, pediatra, kde mi píše, že jeho šestiletá vnučka dostala od příbuzných knihu „Pohádky pro holky“ (autor neznámý, přeloženo z anglického vydání „Princess stories“ Jaroslavem Kučerou, 2011) z nakladatelství Svojtka&Comp. Píše v něm, že si mne vybral jako člena O. S. Litera, kde nás vybízí, abychom vedle Litery za knihu pro děti a mládež udíleli i anticeny, do jehož výběru by se jistě dostalo toto dílo.
Dále píše: „Předpokládám, že se mnou budete souhlasit, že jak intelektuální úroveň a myšlenková linka příběhů, tak i úroveň překladu, který si svou literární výší nezadá s návodem na vysavač, si zaslouží toto ocenění.“ Čas od času dostanu dotaz, abych určila hranice populární literatury, potažmo braku mezi knihami pro děti a mládež.
Zkusím jednoduše popsat, co si na základě i názorů jiných pod těmito pojmy představuji.
Komerční zábavná literatura (– termín populární literatura razí její teoretik Pavel Janáček) pro děti a mladé čtenáře má široký záběr, v posledním dvacetiletí je žánrově různorodá a vzhledem k stále valícímu toku jejího vydávání je možné o ní diskutovat. Variovaly se a rozšířily různé varianty žánry - kromě dívčích románů, které již nemůžeme jen tak lehce pro dospívající čtenářky nazvat sentimentálními, ale tvrdě otvírajícími různá tabuizovaná erotická a sociální témata předchozí éry, jsou zde např. nově vzkříšené horory typu série Stmívání S. Meyerové, obměňující prostupování reálných tužeb hrdinů do světa temnoty. Kniha je v současné době od útlého věku propojena s jinými médii, s filmem, počítačovými hrami a je často globalizovaným produktem.
Mezi nimi jsou velké kvalitativní rozdíly: knižní vydání známých disneyovských filmů jsou spíše kýčem, ale nikoli všechny filmy samotné, v knižní podobě jde o textovou redukci filmového díla na minimum. Měli bychom vědět, co čteme a co nabízíme našim nejmenším nebo začínajícím čtenářům.
Namítnete, že jsme mnozí z nás leccos z těchto titulů četli, a i dnes je konzumujeme v jiné podobě (pokleslá fantasy) nebo odpočíváme u jiných žánrů, jako jsou detektivky nebo klasické westerny. Stále se ale pohybujeme v populární literatuře, v níž můžeme očekávat určitá dějová schémata a identifikovat se s hrdiny.
Velmi důležité je umět rozpoznat brak, kýč.
Nejhorším knižním artiklem jsou křiklavě barevné knížky- hračky pro nejmenší a vydávání příběhů klasického fondu v kýčovité klasické podobě, k nimž se právě řadí titul Pohádky pro holky s podtitulem Příběhy pro všechny malé princezny.
Zcela zredukované pohádkové varianty typu Popelka nebo Růženka jsou převedeny do jakéhosi bezčasí, ve kterém se hemží vedle sebe jmény jako Fialka a Petúnie nebo Ned a Pomněnka. Přání jsou vyslyšena, zlobivé princezny potrestány a všichni spokojeni. Kniha je doprovázena křiklavými ilustracemi, v nichž se holčičkám podbízí „současný královský svět.“, v němž se najde zatoulaná koruna nebo se vyrobí nechtěně zničené šaty na bál. Patří mezi knihy, v nichž převažují v názvech reklamní slogany typu: Nejslavnější modelka na světě, Nejkrásnější pohádky, Nekrásnější bajky a jsou plné bezduchých textů. 
Ilustrátor Adolf Dufek, Šplíchal a Vlasta Švejdová patří mezi typické české představitele ilustračního kýče. Tyto a další podobné kýčokresby, které by i za socialismu neměly šanci na delší přežití, se dnes prezentuji i v takových dětských časopisech jako je Sluníčko a jsou součástí nabídek kýčovitých knih převážně z Egmontu, Librexu, Fragmentu etc. (ukázky připravila redakce Čítárny)
V dalším titulu, jemuž není možné upřít „báječný svět“ ze života dvou mravenců jsou obligátní Pohádky z mravenčí chaloupky Radky a Jaroslava Nyklových (Fragment., 2014).
Ty nenápadně profitují z Broučkových Karafiátů – vše je krásné, bezbranné, navždy nevinné, z ilustrací se na Vás vykukují roztomilí broučci, růžová žížala nebo ovocné mušky s mašličkami. Nakonec broučci, sluníčko a mravenci vesele skotačí v jazykově plochých textech:
„Brouček zvedl hlavu a smutně se podíval uslzenýma očima. „ Mě nemůžete znát. Létám, jen když je tma. Jsem světluška Bohuška. Smutná jsem proto, že dnes budu všem kamarádkám světluškám pro smích.“ „Proč by se ti smály?“ ptali se mravenci.“Nemohu rozsvítit světýlko a celou noc budu zhaslá. Každá světluška bude svítit, jenom já ne, protože jsme rozbitá.“
Mravenci Bohušce pomohli, tentokrát byli hbití jako Křemílek a Vochomůrka. Obálka hlásá, že si tato vyprávění zamilují děti i rodiče. Věřím, že tyto epigonské vyprávěnky měly určitě dobrý záměr, ale o to je tato produkce nebezpečnější, než pokleslé překlady ze Svojtka&Comp
Problémem jsou také knihy autorů a ilustrátorů – klasiků, jejichž práva jsou již volná.
Často se s nimi zachází zcela bez editorských zkušeností. Báseň mi přebývá, tak ji ukrojíme, nastavíme a podobně, u Broučků vynecháme závěr, vždyť je smutný, připouští naši konečnost našeho života atd.
Máme několik ilustrací po významném autorovi k dispozici, tak k nim nalepíme básně bez ladu a skladu a vůbec nevadí, že nám název evokuje úžasné leporelo Říkejte si se mnou z válečných let Františka Hrubína s ilustracemi Jiřího Trnky. (zářný příklad Jiří Trnka: Říkejte si s námi - nejkrásnější říkadla, texty sestavila Klára Trnková. Nakl. Trnka, 2009).
Mimořádně kvalitním kýčem vládne už desetiletí v knižních ilustracích Fischerová-Kvěchová
Zamyslet nad sebou by se měli také dědicové autorů, komu přenechají nakladatelské práva.
Původní texty potom příslušný nakladatel různě rozcupuje, nadělá omalovánek, prvních čtení apod. a navíc graficky zcela utopí. Odstrašujícími příklady pokleslých knih jsou zaplavena nákupní centra, Levné knihy i některá slušná knihkupectví, vychází jich stále hodně ...
Bohužel neexistuje státem řízený dotační program, který by podporoval kvalitní produkci a čtenářství, dílčí aktivity se objevují, většinou jsou založeny na energii lidí kolem knih, které vytvářejí různé podpůrné akce: v rámci knihoven (Suk, Noc s Andersenem a jiné), v rámci IBBY (soutěž Zlatá stuha, besedy, akce pro děti) včetně již zavedeného veletrhu v Táboře (předtím i v Liberci), akce podporuje Svaz knihkupců a nakladatelů a vzniká řada projektů spojených s jednotlivými nakladatelstvími.
Celostátní projekt na podporu kvalitního čtení bych si dovedla představit a nazrál čas, aby se stal jednou z velmi důležitých vládních priorit.
Ale alespoň bojujme proti braku, ušetříme papír a ještě navíc budeme kultivovat dětský vkus.
