Obrázky legendárního Zdeňka Buriana (*11. 2. 1905 – †1. 7. 1981), narativního mistra ilustrace, zkultovněly časem natolik, že stojí za to kvůli nim nejen reeditovat, nýbrž nově komponovat knihy. Naštěstí se to na přelomu desátých a dvacátých let děje, a to především díky Ondřeji Müllerovi, jehož zásadním projektem zůstává už napůl zveřejněná hexalogie sestavená z ilustrací nikoli jen „pravěkých“ (ještě mají vyjít ve třech svazcích), ale družících se taky k dobrodružným nebo vědeckofantastickým knihám.
Po Dobrodružném světě Zdeňka Buriana (2016) a Ondřejem Neffem psaném Podivuhodném světě Zdeňka Buriana (2018), který byl celý věnován Juliu Vernovi, loni vyšel třetí svazek Zapomenutý svět Zdeňka Buriana a především zahrnul jeho „ojedinělé a nevydané“ práce vázané na výplody asi tak dvacítky značně různorodých spisovatelů i pouhých psavců včetně známého, anžto ztroskotavšího vzduchoplavce Andrého, jinak taky autora vzpomínek na vlastní průšvih. - Ale najdeme tu i práci vázanou k opeře Svatopluk (premiéra v Národním divadle roku 1960) od Eugena Suchoně (jde o nakonec nerealizované Burianovy návrhy kostýmů i scén) či filmovou adaptaci hry Aloise Jiráska Jan Roháč z Dubé (1947).
Vedle klasiků Julese Verna (zde na straně 11), Jamese Olivera Curwooda, Zana Greye, Josepha Altshellera, Frances Hodgson Burnettové (zde ji potkáme s Malým lordem) anebo Edgara Wallace (Spravedliví muži z Cordovy), ba i po boku klasiků literatury nejvyšší (sám Jan Neruda s Povídkami malostranskými) se Zdeněk Burian ve svém neuvěřitelném rozmachu a pracovitosti potkal taktéž s některými tvůrci fantastiky i včetně Karla Hlouchy (a zde najdeme ilustraci k Domu v oblacích, 1929), Roberta Krafta (Nobody – muž z Neznáma), Pierra Benoita či „italského Verna“ Luigi Motty. A včetně veleplodného Francouze Paula Salmona „Dancrayho“ (1884-1965) s jeho Vládcem Himalají (1927).
Obrovskou imaginací disponující Salmon napsal přes čtyři sta publikací nejen jako „Paul Dancray“, ale minimálně pod dalšími třemi pseudonymy, přičemž jeho román Les Maitres de l´Himalaya vyšel česky roku 1935 a už předtím na pokračování mezi léty 1931 a 32.
Barevná obálka je olejem na plátně a fascinuje tu úžasná bílá vzducholoď s čelní vrtulí obklopená třemi letouny. Snědého „vládce Himalájí“ i unesenou jím krásku lze spatřit hned pod tím - a na pozadí velehor. Ale Burian pro tuhle příležitost vytvořil ještě 21 geniálních kvašů, nad nimiž váháme, zda malířova umu není škoda. A možná je; ale proč by nám to mělo vadit, když poutavý příběh povyšuje ještě o celé horské patro.
Titulním hrdinou je tu přitom ne úplně pravděpodobný princ Mark z Airamu, jenž disponuje onou stejně nereálnou vzducholodí. S její pomocí unese krásnou Flossii a my létající vynález nacházíme hned na osmi z Burianových kvašů, přičemž ještě jinde nahlédneme i do jeho nitra, i na palubu.
Vzducholoď je ovšem ostřelována v řídkém vzduchu nejapně vybuchujícími projektily anebo se od jejího dna a po svislici rozsvítí světelný kužel, aby odhalil vprostřed vodní hladiny plavce.
Další Burianova skvělá ilustrace měla zobrazit ocelovou klec spouštěnou na laně, ale tvůrce radši namaloval cosi jako čtyřhranný balónový koš. Svrchní část téhož lehounce manévrujícího „křižníku“ pak vrcholí pohotově rotující palebnou věží opatřenou vražedným kulometem a my smíme nakouknout právě i do jejího nitra.
A stejně tak lze na dalším z obrázků pozorovat, jak vystupuje majestátní symbol vlády nad Himaláje, anebo se ocitá nad „strašlivým“ výbuchem, anebo ve výhni až bigglesovského utkání hned pětice letadel, kde pod zcela ohromující ilustrací čteme:
„Dva letouny, kulemi provrtané, se zřítily.“ Už jen dodejme, že kniha mírně inspirovala český román Vladimíra Watzskeho Orlí srdce (1942), jenž rovněž umně kombinuje lámy, Himalaje a letadla (ač ještě přehnaněji).
„Tibeťan vyňal hrst zlatých mincí a pomalu je vpouštěl do zahnědlé lamovy dlaně,“ čteme pod jedním z obrázků. Anebo: „Ach. Sahibe, to sami bohové vedli tvé kroky!“
Ale dvě z 22 ilustrací jsou dnes bohužel pokládány za ztracené, takže naše kniha přináší pouze jejich zmenšené kopie.
Vědeckofantastický motiv mají rovněž Plenitelé Polynesie (1905, česky 1929), v nichž Luigi Motta (1881-1955) bezstarostně vypráví o rychlé, mocně vyzbrojené lodi na neznámý, ale vysoce účinný pohon. To samé plavidlo uzříme hned pětkrát na stránkách 185, 186, 188, 206 a 213, i když nikdy ne celé, a navíc zjistíme, že se umí stát i ponorkou. Burianovská kniha v tomto případě přináší hned 37 jeho ilustrací (tuše, kvaše, tužkokresby i kombinované techniky), byť jeden originál opět chybí a jiná kresba byla barbarsky rozstříhána Petrem Sadeckým pro jeho komiksovou Amazonu. Avšak tady je rekonstruována a Burian tenkrát dokonce uspěl i s obálkou pro nové italského vydání (1935). Jen z Mottou výslovně nabízené spolupráce sešlo. Co víc? 
SOUČEK!
Roku 1967 ilustroval totiž Burian - spolu s Kamilem Lhotákem, Oldřichem Jelínkem a Teodorem Rotreklem - třinácti svými obrázky veledílo krále české sci-fi Ludvíka Součka (1926-1978) Velké otazníky.
Ale i pérovka mytické Mgvy (alias dodnes úplně nerozluštěné záhady kryptozoologie, která tu zezadu napadá Afričana s puškou) je dnes nedostupná, a tak ji bylo nutno reprodukovat přímo z knihy.
Na křídovém papíře ve svazku najdeme i osmici naprosto fenomenálních olejů na plátně, které zachycují sérii neuvěřitelností.
1. Létající talíř nad Kentucky pronásledovaný triem stíhaček Mustang, což je ztvárněním „případu“ kapitána Thomase Mantella ze 7. ledna 1948 („Proboha! Vždyť jsou v tom lidé.“).
2. Nikdy neosvětlená tunguzská exploze.
3. Mamut uchovaný v průhledném kusu ledu.
4. Zatopení Atlantidy.
5. Až snad moc zřetelná fata morgána, již z povrchu Země nesledují pouštní, alebrž polární poutníci. Nedostupný originál tohoto obrazu nám, pravda, připomíná spíš přiblížení kosmického objektu k Zemi v pozdějším Zemanově filmu Na kometě!
6. Obří novozélandský pták Moa v porovnání s (ještě nesezobnutým) člověkem.
7. Útok obří sépie na člun. 8. Divoch s tzv. tsantsou. tj. vysušenou a extrémně zmenšenou lidskou hlavou.
Velké otazníky obsahují rovněž další čtyři (ale jinde už otištěné) Burianovy kresby, tři z nichž jsou s předvěkými motivy.
Ale vraťme se raději přímo citovanými slovy Ondřeje Müllera k obrázku s UFO. „Malíř ve své preciznosti řeší vertikální pohyb létajícího objektu pomocí čtyř spodních trysek,“ upozorňuje Müller, „ale též horizontální pohyb pomocí trysek rozmístěných po obvodu talíře; a jak vidno, dvě z nich na levé straně se právě zažehují.“ A redaktor a ředitel Albatrosu přitom vnímá ilustraci jako zcela velkolepou a „pocit úžasu“ účinně vzbuzující, třebaže tady vize úplně neodpovídá líčení toho, co piloti údajně viděli. - A jak Ondřej Müller taktéž připomíná, Ludvík Souček přispěl už předtím do té samé (nakonec osmisvazkové) edice Modrá stuha (1963-1968) knihami Jak se světlo naučilo kreslit (1963, ilustroval Kamil Lhoták) a Co oko nevidí (1965). Až Velké otazníky ovšem znamenají průlom, protože do chvíle jejich vydání u nás ještě nikdo nepředstavil záhadné fenomény v takové šíři a úplnosti.
Ještě před životopisným doslovem Po stopách obyčejného života (str. 468-493) uzavírá tuto knihu na stránkách 374-466 portfolio knižních obálek a občas i titulních listů Obrazová bibliografie knih ilustrovaných Zdeňkem Burianem (v letech 1919-1987) – a je to něco neuvěřitelného. Za zhruba šedesát let, kdy tvořil, se totiž jedná o tisíc sedmdesát titulů, které vyšly jen za jeho života, či je stačil připravit k vydání. Nejsou přitom zahrnuty nebeletristické tituly, když pouze převzaly obrázky určené už pro jiné knihy, v nichž i vyšly, a nepodchyceny jsou rovněž kalendáře a bulletiny či obaly gramodesek, pamětní listy atp.
Vskutku fascinující bibliografie je uvedena úryvkem z básničky Vladimíra Thiela, ve kterém Zdeňka Buriana v roce 1948 zmiňuje:
Kde je ta knížka ošuntělá
se svistem las, štěkotem ran.
Obálku tenkrát svůdnou měla,
Kreslil ji Zdeněk Burian.
Ondřej Müller: Zapomenutý svět Zdeňka Buriana. Ojedinělé a nevydané ilustrace. Obrazová bibliografie.
Sestavili a ediční poznámku sepsali Ondřej Müller a Rostislav Walica. Předmluva a odpovědná redakce Ondřej Müller. Doslov a texty ke kostýmním návrhům Rostislav Walica. Lektorovali Jiří Pošva, Pavel Herian, Jaroslav Holub a Jiří Sedláček. Ve společnosti Albatros Media a kolekci Plus vydala Kniha Zlín. 2020. 508 stran. 1800 Kč
