Magnesia Litera, Zlatá stuha. Degradace soutěže jak za komančů

Magnesia Litera

Magnesia Litera a Zlatá stuha, dvě velké iterární soutěže si v Česku si získávají rok od roku své odpůrce. Dokonce i tak loajální "opisující novináři" se podivují na výběrem mnoha knih a autorů. Jakoby by bylo už dlouho něco shnilého v českých literárních porotách.  Jakoby osobní zájmy převažovaly nad zdravým rozumem a schopností dívat se českou literaturu co možná v nejširším pohledu.

Naskýtá se ovšem otázka k čemu takové ceny vlastně jsou. Proč vznikají. Mají zviditelnit výjimečné dílo nebo autora nebo zpropagovat knihu jako takovou, aby zůstal ve společnosti vůbec nějaký zájem o knihy do budoucna? Myslím, že bezesporu oboje. Ale často se tak neděje ani náhodou, často se jedná o velmi soukromou vizi literatury, navíc lidmi, kteří se za odborníky snad pasovali sami.

Jaká byla Litera v roce 2009 a co je na ní podivného píše například Vladimír Novotný na iliteratuře takto:
"Podobně rozmarné a vrtošivé jsou výroky poroty týkající se Litery za prózy. Próza Tomáš Zmeškala, jeho prvotina Milostný dopis klínovým písmem, zjevně patří do jiné kategorie, nejspíše do Litery pro objev roku, tam by možná zvítězil se značným náskokem – ale v kategorii próza? Vždyť se tam musí přímo bát, kam se poděla Tereza Boučková a její Rok kohouta, Stanislav Komárek a jeho Mandarini, Jaroslav Formánek a jeho próza Cestou, anebo kupříkladu kniha Pavla Rejchrta Mistr Ryzího snu, která patří po stránce filosofické a estetické k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A v tomto výčtu bychom mohli pokračovat, není to však nic platné, protože porota vybrala, co vybrala. Vybrala špatně. Zdálo by se, že v ní musí zasedat a své vrtochy obhajovat nějací rozlícení „liteříci“, jinak to snad ani není možné."

Zlatá stuha po loňské aféře v porotní skupině literárního odborníka Reissnera,
kde klidně zařadili knihu pro děti, do kategorie pro mládež (Skálová - Malostranská psí zima) a kde se jednoznačně porušila pravidla soutěže v oblasti výběru původního českého díla, (Sís - Zeď) se letos zase probudil  fenomén bonzování ve svůj prospěch. To se dělá tak, že se zpochybní kniha, aby se vyloučila ze soutěže. Samozřejmě se to neděla na počátku, při vyhlašování, aby se dalo nominovat další dílo, ale mnohem později. Tím ve hře zůstává kniha bonzujícího sama a vítězství je zcela jasné. A porota nic nenamítá. (Ptáčková - Chyť si lelka na udici) Dříve se to dělalo tak, že se nominovala pouze jedna kniha... což byl dlouhou dobu asi unikát ))) Jen mi zůstává rozum stát, že letos zase pozvali do poroty odborníka Reissnera. No, dějou se to věci.

A tak nevím, k čemu taková podivná vítězství jsou a jak může někoho těšit takto podvodně získané tituly.
Největší sranda ovšem je, že na prodejnost se tady moc nehraje a tudíž ani na zájem čtenářů. Propagace knih je ještě tak u Litery, ale u Zlaté stuhy není skoro žádná. Prodejnost vítězných knih proto stoupne maximálně o pár desítek, v ideálním případě o pár set knih za rok. A jak je vidět, nepomohla tomu ani letošní bulvární hit, líbivá tvářička, bezesporu náruživé čtenářky Geislerové, jakobychom neměli mnohem populárnější a ke knihám vstřícnější osobnosti. Každému je přece jasné, že se pak z podobných soutěží, kde vyčuje kdejaká filmová tvářička jak sláma z bot, stává jen obyčejná show reality fraška. Podobně jako ji začíná mít i tak slibně vypadající Kniha mého srdce, kde mezi spisovatelské vzory se vytahuje i takový literární břídil, jako je Nesvadbová.

Osobně si myslím, že tohle podivné soutěžení o ničem by se mělo zrušit a peníze do nich vložené by se měly použít na jednu společnou propagaci mnohem většího počtu dobrých knih. Například Zlatá stovka knih za rok 2009. To by pomohlo mnohem víc jak knihám, tak čtenářům a v neposlední řadě i nakladatelům. V tom by se už osobní zájmy a podvůdky aspoň ztratily. Ale buďte klidní. Tohle nehrozí ani náhodou, bude totiž ještě hůř.