Česká mše vánoční a neobyčejně bolestný osud Jakuba Šimona Jana Ryby

Česká mše vánoční a bolestný osud Jakuba Šimona Jana Ryby

Když o Vánocích, a na tolika místech, hrají českou mši vánoční „Hej, Mistře!“, je opravdu příjemné poslouchat ten lidový Betlém v tónech, který napsal v roce 1796 Jakub Šimon Jan Ryba.
Ale někdy si říkám, proč právě tato mše je tak populární a ne jiná. Jako by neexistovali zajímavější autoři, třeba Michna, Zelenka, Kapr, Buxtehudy. Vždyť pokud se podíváme na skladatelské umění Ryby, není zvlášť výjimečné.

A pak se na chvíli ponoříme do jeho životopisu, zůstaneme v údivu a začneme chápat...
Jakub Jan Ryba (1765 – 1815) byl učitelem koncem 18. století, tedy v době, kdy kantořina nebyla vůbec výnosné místo. Navíc měl 13 dětí, ale jen sedm jich přežilo své dětství. A právě smrt první dcery na neštovice přiměla Rybu, aby se stal prvním velkým propagátorem boje proti této zhoubné nemoci v českých zemích.
Nemoc ale nechodila jen po jeho dětech, i sám skladatel byl dlouhodobě nemocen, trpěl těžkými maniodepresívními stavy, kvůli kterým roku 1815, ve svých 50 letech, ukončil svůj život.

Jan Ryba  byl velmi pracovitý. I přes nesmírně krutý osud, napsal asi 1300 skladeb, 19 vánočních mší, 35 serenád, houslový koncert, kvarteta…
Asi vás teď napadlo, proč jeho muzika není stejně tragická, jako jeho život, stejně jako u Mahlera, který skládal hudbu až bolestnou. A s údivem zjišťujeme, že Rybova muzika je naopak příjemná, hladí po duši, uklidňuje. Jako například známá pastorela "Rozmilý slavíčku". Možná Ryba před životním marasmem utíkal k hudbě, kde žil, miloval, radoval se a skládal do not svůj vysněný život.

Tajemství oblíbenosti Rybovy muziky je bezesporu v jeho optimismu, víře v Boha, nesmírné radosti ze života, jakou podvědomě hledá asi každý. Proto je nám jeho hudba tak blízká a příjemná. A nejen o Vánocích.
Hezký poslech...
>> Jan Jakub Ryba / Česká mše vánoční.