Krakonošské neboli Krkonošské pohádky, podle předlohy Marie Kubátové, patří mezi nejpopulárnější pohádky v Česku. Oblíbenost je dána tím, že byly natočeny jako Večerníček (mimochodem je to jediný hraný Večerníček České televize) a pak zřejmě zajímavým zpracováním hlavních postav Anče, Kuby, Trautenberka, hajného a Krakonoše, které dle mého, kopírují vtipně a s humorem celou českou společnost, a nejen ji.
Pohádky jsou totiž o nezničitelné lidské chamtivosti, lakotnosti a stupidity, které člověka doprovázejí od doby, co seskočil ze stromu.
Nezapomínejme ale, že autorem předlohy pohádky je známá spisovatelka Marie Kubátová.
O čem pohádky Boženy Šimkové jsou?
Trautenberk je podnikatel a buduje malý statek na samé hranici Krakonošova království.
Má spoustu nápadů, jak si poctivě nakrást a v tom mu pomáhají jeho poddaní. Anče, Kuba a hajný. Trautenberk je vlastně chudák. Nikdo nechce pracovat a proto musí donekonečna svým poddaným připomínat: Nestát, nekoukat, dělat! Není divu, že se všichni proti němu spiknou, zvláště ten starý dědek s metrovou fajkou a sojkou bonzačkou, která mu vždycky a začerstva všechno vyklopí. Himl hergot donrvetr krucajs element! Nemá to ten krkonošský ponikatel vůbec lehké.
Jenže zajímavé jsou i další postavy a vůbec nejsou kladné.
Kuba je typický nekňuba, který si chce vzít Anče, ale neví jak na to. Řekli bychom nemastný, neslaný. Má z Trautenberka respekt a co si o něm myslí, říká zásadně až za rohem. Hajný je zase bezpáteřní anální turista, který často Trautenberkovi radí, co a kde by mohl udělat, jako by netušil, co se pak stane. Pokud by v pohádce byli s Trautenberkem jen ti dva, pak by to byli typičtí Češi. Koneckonců Trautenberk jim často říká: Jsme chudí, jsme. Potřebujeme poklad, potřebujeme!
A pak je tady Anče. Často si povzdychne "Mankote!" a pakTrautenberkovi řekne, co si o něm myslí, i když to není nic platné. Potom svým ženským šarmem spacifikuje chudáka Kubu i hajného, kteří jako správní chlapi, udělají vše, co jim nařídí a ne co si vymyslí Trautenberk. Ale opravdu jen někdy. Nebo vždycky? Teď fakt nevím ...
Ale jak to u pohádky bývá, příběh je třeba dovést do konce.
K tomu, aby pohádka nabrala správné obrátky, je tady sojka - bonzačka.
Ta vidí, slyší, nikdy nelení a letí to vyzvonit Krakonošovi. Ten pak nadělá hromadu smradlavého kouře a třeba řekne: "Tak co Trautenberku, pozveš mě na zabíjačku?" a vezme si od něho zpátky, co poctivě nakradl. Krakonoš vlastně ztělesňuje dokonalou lidskou spravedlnost, po kterém všichni toužíme, jen když se nás netýká.
Když se podíváme na pohádku z jiného úhlu, zjistíme zajímavé skutečnosti.
Na jedné straně je Trautenberk, který to myslí dobře, ale nikdo ho nemá rád. Uprostřed je malý dav, kam vítr, tam plášť a na opačné straně je Anče. Ta se do ničeho nemíchá, protože musí pořád vařit, ale občas to udělá, protože má z Krakonoše strach. A co Krakonoš? Kdepak, žádný ideální klaďas, ten pro změnu zase kouří a hodně. A tak nám zbývá sojka-bonzačka, ten posel dobrých zpráv, která se jeví jako nejkladnější postava.
No a s takovým ansáblem můžeme pohádky vymýšlet donekonečna.
Jenže, co když Krakonoš nebude žít věčně? Tady si autorka pomohla opravdu originálně. Dala dohromady Kubu s Anče a jednoho dne se jim narodil kluk, Kubíček. Krakonoš si ho časem oblíbí a naučí ho slušnému chování, takže je jistá naděje, že by slušný Kubíček mohl Krakonoše nahradit. Samozřejmě jen v případě nouze, protože o čem by pohádky byly, kdyby všichni zářili dobrotou a slušností?
Kubátová Marie: Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku, pohádková hra, Dilia, 1983, knižní zpracování v nakl. Artur s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, 2000
Šimková Božena: Anče a Kuba mají Kubíčka, 1993, vyd. Práh: King, 2. vyd. Motto 2005 s ilustracemi Aleny Janouškové
Šimková Božena: Krkonošská pohádka, 1992, vyd. Práh: King
Večerníček Krkonošská pohádka vznikl v roce 1974, scénář Marie Kubátová, režie Věra Jordánová
