Vzpomínáme-li na zesnulého (11. 3.) Zdeňka Karla Slabého, určitě připomeňme, že se nebál obejmout lidi. Jistě ne každého, ale mohli jste se s ním vídat minimálně a dočkali jste se podobného objetí, které nebylo jen gestem. Pokud v nějakém směru ano, jen aby kompenzovalo uzavřenost, která mu byla jako spisovateli vlastní.
V roce 2020 by se dožil devadesátky. Narodil se 9. června 1930 v Praze a vystudoval filozofickou fakultu. Posléze srostl s redakcí časopisu Zlatý máj a s nakladatelským domem Albatros.
Zlatý máj a zlatá historie legendárního časopisu o knihách pro děti a mládež
Již jako kritik a teoretik publikoval především stati věnované tvorbě pro děti a mládež a od roku 1962 takřka do smrti psal dětské knihy; některé byly původně či v první verzi zveřejňovány na pokračování časopisecky. Mnohé se přitom staly kultovními, antikvárně vyhledávanými legendami, a tato „dvorana“ slávy začíná již Třemi banány (1964, reedice 2015, zfilmováno 1971:
Rekonstruovaná audioverze, která je jakousi velice volnou variací na Malého prince, namluvil Karel Höger.
Následovala mj. pohádková fantasy Bukukururuna (1968), která se roku 2015 dočkala pietní reedice s původními ilustracemi Radka Pilaře, či Tajemství oranžové kočky (1968), které je vítězně dotaženým projektem řetězově psané dětské detektivky, kdy Z. K. Slabý jako autor úvodní kapitoly koordinoval devět navazujících autorů z celého světa.
Jen výjimečně kapitola od některého vyčnívá příliš z celku, když je odlišná poetikou, ale většinou jinakost výslednému efektu přispěla.
Absolutním vrcholem „Slabého síly“, se kterou uměl uhranout dětského čtenáře, se však stal teprve cyklus příběhů Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít.
Na velice malé ploše dokázal vytvořit věrohodný fikční svět a vede čtenáře vpřed s citem pro dobrodružnou akci. Je proto poněkud paradoxní, že v novém vydání téhle čtivé legendy (2009) členil po doporučení nakladatele a „kvůli moderním dětem“ původní kapitoly na drobnější segmenty.
Vedle výše zmíněné řady pohádkových dobrodružství, při jejichž vyprávění působí autor takřka jako jakýsi „český Dumas maličkých“ (s nadšenými jiskřičkami v očích), vysnil spolu s Dagmar Lhotovou i komiksového hrdinu kocoura Vavřince a tři jeho kreslené kamarády: kozla Spytihněva, fenku Otylku a čuníka Mojmíra.
Ze stránek měsíčníku Mateřídouška, kde se objevovali od roku 1967, přešli do sedmera knih uzavřených teprve roku 2013 seriálovým kompletem S kocourem Vavřincem od jara do zimy.
Spolu s písňovým textařem Eduardem Pergnerem (1935-2001) napsal knihu Děti s cedulkou (1982), dnes známou více z Vladimírem Körnerem psané filmové adaptace Kukačka v temném lese (1984, režie Antonín Moskalyk). Tématem se stalo přebírání českých a moravských dětí (a v tomhle případě třináctiletého děvčátka) do nacistických rodin.
Neúnavný Zdeněk Slabý se proponoval i jako muzikolog v oblasti alternativní a jazzové muziky.
Je autorem knihy Hudba černá a bílá a spoluautorem pozoruhodného dvoudílného slovníku Svět jiné hudby (s Petrem Slabým). Koncem života navíc vytvořil rozsáhlou vzpomínkovou trilogii, jejíž třetí část dosud zůstává v rukopise.
K obsahu těchto svazků patří také přepisy jeho korespondence s významnými osobnostmi literatury a kultury, přičemž určitý „sebestředný dojem“ ve výsledku tomuto intenzivnímu dokumentu ani málo nepřekáží, neboť se vyjevuje, že jinou dikcí napsán být nemohl.
Zdeněk Karel Slabý byl zarputilý snílek a dokázal sny vtahovat do reality, aniž dbal o režimy. Byl pracovitý, vyhraněný, tvůrčí a mj. oddaný své paní, ne dosud zúplna doceněné spisovatelce Dagmar Lhotové (*22. července 1929 v Plzni).