Arthur Brisky (1885 – 1910) se snažil svou Boženku vychovat v obavě, aby mu z ní „nevyrostla“ typicky středostavovská slípka, kterou zajímá pouze móda a recept na dokonalou bábovku. V tom se dost spletl. Ona rozhodně nepatřila k tomuto druhu něžného pohlaví. Sama jako již zralá žena svému příteli Bohuslavu Koutníkovi svěřila: „A zase se k sobě vrátím a jsem ráda, že království mé není z tohoto světa.“ A měla se kam vracet, protože psala básně, později dokonce přeložila Zolovu Nanu a účastnila se lounského kulturního a veřejného života.
Přesto Arthur Brisky tuto nevšední duši neúnavně zahrnoval doporučováním patřičné literatury a citacemi z děl velkých mistrů.
V jeho dopisech často ustupují očekávaným milostným pasážím. Na lásku si sice čas našel, nicméně jako mladý tvůrce sloužil literatuře a jeho družka ho musela následovat. Musela ho v tom oddaně chápat. Samotnému studiu bohužel přistupoval vlažněji. Drezúra a poměrně bezduché deklamování pouček mu nesvědčilo. Měl pocit, že ho na rozdíl od četby klasiků nijak nerozvíjí. Odpoledne trávil obvykle s Boženkou a dlouhé večery nad knihami. Do takto nabitého dne se učebnice prostě nevešly. A on jen obtížně nacházel prostor pro všechny školní povinnosti.
Maturitní zkouška se však neúprosně blížila.
Jeho rodiče k ní prosebně vzhlíželi, protože mu otec hodlal zajistit úřednické místo pod penzí, aby syn dosáhl jisté ekonomické samostatnosti a hmotného zajištění. Už se mu nechtělo příliš financovat synka, který dbal na parádu a u knihkupců utrácel rovněž nemalé částky. Musel se proto podle otcova mínění začít snažit sám, neboť na pravověrný styl dandyho chyběl šlechtický původ, a především majetek.
Přestože se měl Arthur podle názoru svého okolí připravovat hlavně na zkoušku dospělosti, dále trpělivě čekával za Žateckou bránou na Boženku.
Teď spíše ve smutné náladě. Přípravy na zkoušku jednoduše zanedbal a tížilo ho černé svědomí, které ho dovedlo k odstoupení od maturity. Jednalo se o zbrklé a neuvážené rozhodnutí. Ostatně profesor Krátký, který chápal, že se tak stalo zcela zbytečně, jej osobně vyhledal a domlouval mu, aby se před komisi vrátil.
Jenomže Arthur se už dávno rozhodl jinak. V květnu před maturitou totiž navštívil Prahu a setkal se i s bouřlivákem S. K. Neumannem, jenž mu slíbil redaktorské místo. Arthur si pomyslel, že se bez maturity obejde stejně jako jeho starší druh. Zarazilo ho však, že Neumann„… vypadá teď jako tulák, od doby, kdy jsem ho posledně viděl, sešel pořádně.“
Z knihy Martiny Bittnerové "Zapomenuté osudy".
Zapomenuté osudy. Profesní i životní osudy zajímavých osobností české historie a literatury
K. H. Mácha, Viktor Dyk, S. K. Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic jsou osobnosti známé ze školních učebnic. Vedle nich vystupují i pozapomenutí muži – Jakub Seifert, Arthur Breisky, či J. L. Turnovský. Za jejich učesanými životopisy se skrývají zajímavé profesní i lidské osudy a samozřejmě také ženy. Ani v předchozích dvou stoletích se totiž nevyplácelo vymykat se průměru – a právě o tom nejvíce hovoří jednotlivé příběhy.
www.martinabittnerova.cz
