Neobvyklá mudrosloví a citáty napříč literárním spektrem podle Ivo Fencla

fencl ivo v televizi

Tak, a teď si předestřeme jako na hostině mysli pár mudrlantství a bonmotů, ať se přiblížíme lidu. Čím bych začal… Ronald Reagan jednou řekl: „Kdyby nastala krize, vzbuďte mě, i kdybych byl na zasedání vlády.“
Je to vtipné a kdo ví, možná si to zapamatoval svého času jistý český kníže (patří mu Orlík), načež v parlamentu demonstrativně klímal. Na Ronnieho, pravda, neměl, ale… Hm, asi jako když se nedávno vrátil kolega ze služební jízdy s bočně naklepnutým auťákem. „Přispěje to vaší slávě!“ žertoval jsem, ale kdo ví, možná měl za to, že to myslím vážně. Tak či tak, smál se. Smáli se i knížeti Karlovi a smáli se i Reaganovi.

Ale nechme piškuntálií a vraťme se až do staré Persie.
„V nebezpečí se vydá, kdo z tygřího doupěte mládě odebere. Ale taky ten, kdo ženu o sen připraví!“
No, tak to vidíte. Tady to máme. Hned mám islám a Peršany radši.

Přeskočme ale do Katalánska.
„Jste-li podprůměrný, tak i když se budete pokoušet tvořit velice, ale velice, převelice špatně…….., zůstanete stále podprůměrný.“ Dalí.
Opakovaně a relativně dlouze jsem nad touto jeho provokací dumal - a víte, že dává smysl? Dalí chtěl vyslovit zvláštní pravdu, že špatný umělec se odhalí vždycky, zatímco ten skutečný je dobrý, i když nechce.

Přesuňme se ale od klasika surrealismu ke klasiku brakové detektivky. Jmenoval se skvěle Earl Derr Biggers. A proslavil se, intenzivně filmovanými, detektivkami s čínským pátračem Charlie Chanem. Nu, a tento imaginární kouzelník záhad, které rozlouskával jako Popelka oříšky, údajně řekl:
„Moudrý muž nedělá tři věci. Neorá nebe, nemaluje po vodě, nepře se s ženou."
Co říkáte, milí páni? Není to snad přínosné?
Ale slyším dámy, že prý ne tolik.

Týž detektiv ale taky řekl:
„Klenot se leští třením, muž utrpením.“
Tak na tom je pravdy ještě víc a to nemusíte znát Flauberta. Já ho ale náhodou krapet znám, i vím, že řekl:
„Štěstí je jako pohlavní nemoc. Potká-li tě moc brzy, poznamená celé tvé ustrojení.“
Nedobře poznamená, byl si Flaubert jist. Měl pravdu.

Následující výrok ale nevím komu připsat. Jde o tzv. Pingatorův zákon. Zní:
„Co je komu určeno, tomu nikdo neunikne. Pokud to nejde poštou.“
Na to bych ovšem reagoval, že Česká pošta funguje slušně, a vidím to například na tzv. Trhu knihy. Cokoli si tudy objednáte, vám přijde. A poměrně rychle, třeba z druhé strany země. A ještě s dopisem. Občas mi nějaký dobrý člověk dokonce připadá do balíčku stovku, jelikož dodatečně uzná, že je kniha umaštěná. Mám jinak ve zvyku objednávat si knížky přes Kosmas, což taky bezvadně funguje, zvlášť jde-li o novinky, nicméně i třeba u knížek víc než deset let starých… Na druhé straně varujme řetězec Kosmas. Kniha víc než deset let stará je sice často ještě v jeho skladu (např. Česká republika v symbolech, znacích a erbech), nicméně pravděpodobně ji snáz i levněji pořídíte právě na Trhu knihy.

Protože už jsem se výše lehce navezl do chlapíčka čínského původu, přejdu nekorektně do Maďarska a připomenu rčení, které zcela jistě není pravdivé, ale jednoduše existuje:
„Máte-li za přítele Maďara, už nepotřebujete nepřítele.“

Radši se přesunu do New Yorku a navštívím Isaaca Asimova, byť už zesnulého (jestli to nevíte, tak na AIDS). Tento veleplodný spisovatel měl názor, se kterým souhlasím:
„Čím víc budeš soucítit sám se sebou, tím méně s tebou budou cítit druzí.“

Od Asimovových non fiction plynně doputuji do temných románů pana Harrise; jeho kanibalismus praktikující lékař Hannibal Lecter (nakonec vystupující ve čtyřech románech včetně méně zdařilého Hannibala) říká:
„Strach je cenou za představivost.“
Copak o to, na to bychom přišli sami, ale říká na jiném místě i temnější větu:
„Lidé vám nic nedají najevo, ale postarají se, abyste nic nedokázal.“
Je to pravda? Není? Abych řekl pravdu, jste-li dítě štěstěny, uniknete tomuto vlivu „lidu“, ale jsou nešťastníci, které veřejné mínění skutečně devastovalo, ač byli liliemi.

Nejlepší špílce jsem si nechal na závěr. Jsou to pravdy, které horko těžko napadnu já ve svém pragmatismu, které stěží atakujete i vy. Hle:
„Nesnaž se mít poslední slovo; měl bys ho dostat.“ Sci-fi autor Robert Heinlein

„Jsi-li paranoidní, ještě to neznamená, že po tobě nejdou.“
Jistěže to někde říká Woody Allen, ale já mám pocit, že už to je z Hellerovy Hlavy XXII, kde si je hlavní hrdina Yossarin jist, že ho „všichni chtějí zabít“.

„Už montáž zpráv vytváří implicitní a často demagogický komentář.“
Eco

„Každá vyspělá technologie je nerozeznatelná od magie.“
Clarke (ale nejen on)

„Chceš se pomstít? Rovnou kop hrob i pro sebe.“
Což román Monte Cristo popírá jen zdánlivě.

„Každá zem i osoba, co víc myslí na pohodlí a klid než na svobodu, svobodu ztratí; ironií je, že tím ztratí právě i pohodlí a klid.“
Carl Becker

To samé, pravda, říká trochu jinak i slavný pan Hayek v knize Cesta k otroctví.
„Až moc lehce podléháme představě, že směníme svobodu za jistotu, a pozdě odhalíme svůj omyl, až když jsme svobodu i jistotu ztratili.“

„Hlavně ne válku. Vono stačí, že je mír.“
Malíř nejen židlí Vladimír Komárek