Který kluk neměl v ruce knížky Františka Elstnera (11. 4. 1902-8. 9. 1974) o skautingu, cestování po celém světě, neví co je dobrodružství. Elstner se stal učitelem jen proto, aby mohl o prázdninách cestovat. Zároveň chtěl být reportérem, což se mu podařilo hlavně v časopise Motor Revue, kde patřil k hlavním spolsupracovníkům. Přestože nemohl po roce 1948 cestovat, jak by chtěl, dokázal ze svých prvorepublikových vzpomínek vytěžit mnoho dalších knih. Celkem jich napsal 27 a většina z nich je aktuální dodnes.
Do skautingu vstoupil v roce 1916 a už v roce 1922 absolvoval v anglickém Gilwellu Wood Badge kurz skautingu.
Hned další rok zakládal lesní školy skautingu i v ČSR. Byl znám pod jménem Frank, když vedl svůj 29. oddíl junáků v Praze. Ve 22 letech se stal mezinárodním zpravodajem československé skautské reprezentace. Skautská činnost byla utlumena po roce 1948 a pak ještě jednou v 70 letech, kdy byla v podstatě zakázána.
Motorismus byl Elstnerovou láskou po celý život. Díky této vášni mohl cestovat po celém světě a propagovat českou značku Aero.
Jeho prvořadým cílem ale bylo uspět na poli motorismu a projet naplánovanou trasu ve stanoveném časovém limitu. Touha poznávat nová území, kraje a jejich obyvatele je u Elstnera sice také patrná, ale je až druhořadá a poněkud skrytá za vášní pro auta. Od roku 1918 byl také aktivní i jako zakladatel několika motoristických klubů.
První dálkovou cestu vykonal v roce 1932, kdy prověřoval kvality nového modelu Aero 500 v zátěžovém testu. Druhá velká cesta v roce 1933 tzv. „Aerospexor“ vedla po Evropě a Africe. O rok později totéž na akci tzv. „Modrý team Aero“. Roku 1935 se vydává k jezeru Loch Ness ve Skotsku.
V roce 1936 prožil 100 dní v malém voze v USA a Mexiku. Pro tříměsíční expedici po Spojených státech a Mexiku si tentokrát vybral automobil Škoda Popular. Byl to pokus o světový vytrvalostní rekord. Trasa dlouhá 25 000 km a ujetá za 47 dní čistého času vedla na americkém kontinentě přes New York – Rio Grande del Norte – Mexico City – San Francisco – New York a v Evropě z Cherbourgu přes Bordeaux, Madrid a Barcelonu do Prahy. Denní průměr byl 530 kilometrů, ale často musel zvládnout až 850 km, přičemž spotřeba přetíženého popularu, který vážil 1400 kg, se pohybovala kolem 8 litrů na 100 km.
Rok 1937 byl ve znamení 10 000 km po Evropě. Deset tisíc kilometrů na tachometru další Škody, tentokrát většího Rapida, vedlo přes Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Rumunsko až k Černému moři a odtud pak na Ukrajinu a Slovensko do Prahy.
Pak se vydává na legendární výpravu napříč Argentinou, píše se rok 1938. Populár dopravila do Buenos Aires loď a odtud Elstnerovi vyrazili k hranicím s Bolívií a pak zpět přes Uruguay do Montevidea. Trasa měřila včetně lodní a letecké dopravy celých 36 000 km.
Po válce (1947) je velmi známá jeho rekordní jízda Saharou a poslední akce je putováné po SSSR v roce 1959.
F.Elstner se svou první manželkou Evou v roce 1933.
Zajímavost o omezování motorismu z 30.let 20. století
První polovina třicátých let tak byla těžce poznamenána celosvětovou hospodářskou krizí. Ta velmi tvrdě zasáhla také rozvíjející se automobilový průmysl a odrazila se i na vztahu společnosti k motorismu. Automobily začaly být vnímány jako nadbytečný luxus. Vláda proto přijala nová opatření - zavedla celou řadu speciálních poplatků (například dlažebné, mostné a mýtné) a přijala zákon číslo 82/32. Ten proslul jako tak zvaný „protiautomobilový zákon“ a silně omezoval veškerou dopravu, včetně autobusové a nákladní.(Gomola, M.: Automobily Aero)
Elstner se řadil k čelním odpůrcům uvedeného zákona. Snažil se proti této, podle jeho názoru nesmyslné normě, bojovat všemi dostupnými prostředky – pořádal besedy a přednášky, psal články do novin a časopisů a diskutoval s jinými obránci motorismu. „Staneme se obránci motorismu... – říkali jsme si tehdy my mladí, závodníci, novináři a řidiči. Scházeli jsme se, zakládali jsme kluby, a v malém domku se zahrádkou to někdy vyhlíželo jako v doupěti spiklenců. Zrálo v nás pevné rozhodnutí: budeme průkopníky rychlé dopravy! Budu reportérem a dálkovým jezdcem, budu jezdit, přednášet a psát!“ (Elstner, F. A.: S kamerou a za volantem třemi díly světa)
Své poznatky po celý život přenášel především mladým lidem.
Své zážitky z dálkových jízd Elstner po celý život zpracovává do podoby čtivých a čtenářsky přitažlivých cestopisů. Zároveň se snažil aktivně přiblížit život v zemích, které navštívil, široké veřejnosti prostřednictvím přednášek, které sám pořádal. Při nich využíval především „světelných obrazů“, jak je sám nazýval, tj. promítání diapozitivů s fotografiemi z výprav.
V rámci publikační činnosti pomáhal vydavateli B. Kočímu redigovat řadu „Motorová pětikorunovka“ (později „sedmikorunovka“), pro kterou napsal její první svazek – již zmíněnou Správkárnu v kapse. Ve spolupráci s Autoklubem RČS vedl tzv. hodinky bezpečnosti.
Sám Elstner ke své přednáškové činnosti říká:
„Líčil jsem třeba život v Paříži, ve Vídni nebo v Londýně, mluvil o sportu nebo jen o tom, jak se sázejí stromky, o nutnosti spoření nebo o čistotě venkovského dvora. To bylo obzvlášť důležité, protože leckde neměli ani tu dřevěnou budku u hnoje...
František A. Elstner zemřel 8. 9. 1974, ale torzo pozůstalosti po F. A. Elstnerovi zakoupilo Národní technické muzeum až 12. října 2005 od Vladimíry Choděry z Brandýsa nad Labem.
Podle charakteru a dat dochovaných materiálů lze říci, že se jedná především o dokumenty z domácnosti otce Františka A. Elstnera, Františka Elstnera, ve Staré Boleslavi. Otec zajišťoval synovi chod domácnosti i korespondenci při jeho častých zahraničních pobytech, čehož je dokladem valná část archiválií z pozůstalosti.
Za Elstnerova života vyšly jeho medailony ve dvou přehledových pracech.
První z nich vznikla v souvislosti s rozvojem českého motorismu. Jedná se o dílo díle Adolfa Tůmy Postavy našeho motorismu1. Tůma v něm v krátkosti shrnuje Elstnerův dosavadní život a aktivity. Na rozdíl od jiných autorů se však nesoustředí výhradně na Elstnerovy dálkové jízdy, ale věnuje se například také Elstnerovu osobnímu životu či jeho působení ve skautingu.
Druhé dílo vydané ještě před Elstnerovou smrtí pojednávalo o jednotlivých českých cestovatelích. Jeho autorem je Josef Kunský a dílo nese název Čeští cestovatelé2. Autor v něm v kapitole věnované Elstnerovi velmi stručně shrnuje jak jeho život, tak výpravy, které podnikl. Faktografická část je doplněna také o ukázku z jedné z Elstnerových knih.
V roce 1976 pak vydal Klub mladých čtenářů v nakladatelství Albatros jako neprodejný tisk v řadě Profily autorů knih Klubu mladých čtenářů Elstnerův portrét3. Vedle základních životopisných dat článek obsahuje také informace o Elstnerových dálkových jízdách a kompletní přehled jeho literární činnosti.
Dále to jsou práce Miroslava a Jiřího Martínků, kteří zařadili kapitolu o Elstnerovi do dvou knih. Čeští cestovatelé a mořeplavci a Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové. Obě díla se zaměřují zejména na Elstnerovy dálkové jízdy.
K Elstnerovu stému výročí narození pak vyšel v roce 2002 v časopise Svět motorů článek s názvem Lovec kilometrů. Také tato stať se téměř výhradně věnuje Elstnerovým cestám a jeho vztahu k motorismu.
