Jediné nebezpečí, které skutečně existuje, je člověk sám. Člověk představuje velké nebezpečí a my si toho zoufale nejsme vědomi. Nic o člověku nevíme, ani malý zlomek! C.G. Jung (26.7.1875 – 6.6.1961)
Víte, že existují ony zvláštní schopnosti psýché, které musí nebo nemusí nutně zcela proniknout do prostoru a času. Můžete mít sny nebo vize o budoucnosti. Můžete vidět jednorožce a podobné věci a nikdo nemůže tvrdit, že pro vás neexistují a ve skutečnosti existovaly vždycky...
Otázka: Vím, že říkáte, že smrt je psychologicky stejně důležitá jako narození a že je nedílnou součástí života, ale jistě nemůže být jako narození, když je to konec. Může to tak být?
Jung: Ano. Pokud je to konec. Ale tím koncem si nejsme zcela jisti, protože víme, že existují zvláštní schopnosti psychiky, které nejsou omezeny na prostor a čas. Můžete mít sny nebo vize budoucnosti. Můžete vidět za roh a podobné věci. Jen igonanti tyto fakta popírají. Je zcela evidentní, že to existuje a vždy existovalo. Nyní tato fakta ukazují, že psychika, alespoň částečně,
není omezená. To znamená, že psychika nefunguje jen v prostoru a čase. A pokud není podřízena těmto zákonům, pak zřejmě existuje mimo prostor i čas.
Otázka: Věříte vy sám, že smrt je pravděpodobně konec, nebo věříte...
Jung: No, to nemohu říci, slovo "věřit" je pro mě obtížné. Já "nevěřím", já musím mít pro určitou hypotézu důvod. Buď vím; a když VÍM, nemusím jí věřit. Nedovolím si například něčemu věřit jen proto, že jí věřím. Nemohu tomu věřit! Když však pro určitou hypotézu existují dostatečné důvody, pak tyto důvody přijmu. A mohu říci: "Musíme se smířit s možností toho a toho." To je přece možné. Víte?
Otázka: Teď jste nám řekl, že bychom měli považovat smrt za cíl a odchýlit se od ní znamená vyhnout se životu a jeho smyslu. Jakou radu byste dal lidem v pozdějším věku, aby to dokázali, když většina z nich vlastně věří, že smrt je konec všeho?
Jung: Víte, léčil jsem mnoho starých lidí a je docela zajímavé sledovat, co dělá jejich vědomí s tím, že mu zřejmě hrozí úplný konec. Neberou na to ohled. Život se chová, jako by pokračoval, a proto si myslím, že pro starého člověka je lepší žít dál... těšit se na další den; jako by měl před sebou staletí a pak žil šťastně, ale když se bojí a nedívá se dopředu, ohlíží se zpátky. Zkamení. Ztuhne a umírá předčasně.
Jen když žije dál a těší se na velké dobrodružství, které ho čeká, pak teprve skutečně žije. A to je zhruba to, co má vaše vědomí v úmyslu. Samozřejmě je zcela zřejmé, že všichni zemřeme a že je to smutné finále všeho, ale přesto je v nás něco, co tomu vzpírá, ale to je pouze psychologický fakt. Neznamená to pro mě, že to něco dokazuje. Prostě to tak je. Například nemusím vědět, proč potřebujeme sůl, ale raději si ji také dáme, protože se cítíme lépe. A tak když myslíte určitým způsobem, můžete se cítit podstatně lépe. A myslím si, že když přemýšlíte v souladu s přírodou, tak přemýšlíte správně.
xxx
Část rozhovoru s C. G. Jungem v televizním pořadu pro BBC o slavných lidech nazvaný Tváří v tvář s moderátorem Johnem Freemanem, z října roku 1959.
- Freeman: „Když jste byl mladý chodil jste do kostela?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme chodili do kostela.“
- Freeman: „A věřili jste v Boha?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme věřili.“
- Freeman: „A teď, věříte?“
- Jung: „Právě teď? ...
... To je obtížné odpovědět...
... teď... vím... já nevěřím... já vím
Carl Gustav Jung zemřel 6. června 1961 ve věku takřka 86 let. 
