Bhagavadgíta. Nejposvátnější kniha hinduismu, která je dlouhou mantrou

Bhagavadgíta. Nejposvátnější kniha hinduismu

Bhagavadgíta je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy, nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata.

Ta vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l. Je rozdělena na 18 zpěvů (kapitol) a dohromady má 700 veršů.
Podle tradice je nedílnou součástí Mahábháraty, jejíž děj se odehrává přibližně v letech 3200-3100 př. n. l.

Bhagavadgíta popisuje rozhovor boha Krišny s Ardžunou
, královským synem z rodu Pánduovců. Ten neví, zda bojovat proti nepřátelské armádě, ve které je mnoho jeho příbuzných. Během rozhovoru Krišna řídí Ardžunův bitevní kočár a posléze mu i pomůže bitvu vyhrát.

Bhagavadgíta je velmi dlouhá mantra.
Kdo se dá do čtení, a každou sloku, každý odstavec čte jako mantru, bez posuzování, kdo se do knihy ponoří jako do blahodárných vod léčivého jezera, je opět šťasten. Jeho mozek je hemisférově propojen, synchronizován, vyladěn, produkuje endorfiny. Zápaďan čte předpojatý, kritizuje a hodnotí. Používá tedy svou levou hemisféru, rozčílí se, není šťastný.

Je to jako kdybyste četli dětem pohádku o Karkulce coby Hnidopich:
Proč šla Karkulka přes les bez doprovodu dospělé osoby? Jak si může splést oči vlka s brýlemi babičky? Jak se může do vlka vejít celá nepokousaná babička i s Karkulkou? Jak by mohly přežít působení trávicích šťáv vlčího žaludku? Přesně tak čte Zápaďan Bhagavadgítu a jiné dálněvýchodní spisky.
(Vlastimil Marek)

Celý text knihy >>

Výpisky:

Nic, co na této cestě bylo započato, není ztraceno, a dokonce i velmi malý pokrok vysvobozuje od velikého strachu.

Moudří lidé by měli plnit své úkoly bez touhy po odměně, přece však s onou horlivostí, jakou projevují pošetilci, ulpívající na výsledcích svých činů. Takový příklad nechť dávají světu. A nechť nezpůsobí zmatek v názorech nevědomců spoutaných svými činy.

Mysl, která podléhá těkavým smyslům, unáší moudrost člověka tak, jako vítr loď po hladině.

Tak jak si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, tak duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará.

Ti, kdo jsou ošáleni vlastnostmi věcí, lpí na svém omylu. Ti, kteří však poznali dokonalost, by neměli rušit člověka omámeného vlastními představami.

Toho, kdo se povznesl nad dobro i zlo, kdo je stejný k příteli jako k nepříteli, kdo Boha zří ve všech věcech, toho Bůh neopouští a ani on nikdy neopouští jeho.

Neohroženost, čistota srdce, vytrvalost ve cvičení a vědění, velkodušnost a dokonalá vláda nad smysly, trpělivost, mírumilovnost, soucit, laskavost, neznalost škodolibosti a závisti – to jsou ctnosti a vlastnosti, které se zrodily pro stav božský.
Ale kdo je ješitný, sobecký, zpupný, hašteřivý a nevědomý, je zrozen pro stav zkázy.