Když dva roky po znovuobjevení Ameriky Evropany dopsal Sebastian Brant (1457 – 10.05.1521) svou veršovanou satiru Loď bláznů, netušil, že jeho kniha přečká celá staletí a bude stále aktuální. Už od roku 1494 se jeho dílo objevuje v mnoha překladech po celém světě a dokonce byla základem nového literárního žánru, tzv. bláznovské literatury.
Kniha, původně psaná ve staré alemanštině (jazyk německo-francouzského Porýní) je velmi povedenou veršovanou satirou na tehdější společnost.
Ta je podle Branta zpodobněna bláznivou posádkou lodí, která se v naprostém chaosu a jakési nepříčetnosti plaví do ráje bláznů, Narragonie. V knize Brant použil řadu sto dvanácti zrcadel (obrazů), které jsou na způsob emblémů složené ze tří částí: motta, dřevorytu a delšího textu. Dřevoryt neilustruje text, ale vlastními prostředky vyjadřuje stejnou myšlenku jako motto.
Oblíbenost díla a jeho neustálé překládání mělo za následek postupné uvádění díla na divadelní scény v různých podobách.
A není divu. Brantova satira je tak výstižně napsaná, že ji klidně můžete přirovnat k chování dnešní společnosti. Svědčí to o tom, že i když se technologicky od minulých generací lišíme, duchovně jsem se neposunali ani o píď. Veškeré lidské neřesti, jejichž patronem je podle Branta Svatý Grobián, jsou dodnes nepřekonané a svědčí o velké duchovní bídě, která ve společnosti panuje po dlouhá tisíciletí.
Zajímavá je rovněž domněnka filozofa Michela Foucaulta,
jenž jako zdroj díla vidí fakt, že tzv. „lodě bláznů“ s naloděnými duševně nemocnými lidmi byly ve středověku pouštěny bez posádky po řekách na širé moře, aby se jich společnost zbavila. Rovněž se traduje, že tato satira se stala předlohou pro známé plátno Hieronyma Bosche Loď bláznů, které vzniklo v posledním desetiletí 15. století.
Za zmínku stojí rovněž dílo, jenž předcházelo knihu Loď bláznů.
To napsal Nigel de Longchamps, známý jako Nigel Wireker, (zemřel 1200) napsal satirický Speculum stultorum, kde ambiciózní a nespokojený mnich figuroval jako osel Brunellus, který chtěl delší ocas.
První české vydání přebásnil a doslov napsal Josef Brukner, bylo ilustrováno slavným Albrechtem Dürerem, a proto dnes patří originály k těm nejcenějším sběratelským raritám (Československý spisovatel v řadě Klub přátel poezie, 1972).
Loď bláznů (Das Narrenschiff) | Sebastian Brant | vyd. Academia v edice Europa, 2007, přel. Rudolf Mertlík |
Z doslovu knihy:
Neobyčejný ohlas i trvalá působivost Brantovy „Lodi bláznů“ (v německém originále das Narrenschiff) spočívají v neposlední míře i na faktu, že vyšla v mimořádně zdařilém ilustrovaném vydání. Sto pět dřevorytů prvního vydání představuje práci několika kreslířů a rytců, lví podíl však na nich má tak zvaný „Hauptmeister“, jemuž je připisováno 73 dřevorytů, právě těch nejzdařilejších.
Dnešní badatelé považují za téměř jisté, že jím nebyl nikdo menší než mladý Albrecht Dürer, který ve svých „vandrovních letech“ (mezi r. 1492 a 1494) pobýval i v Basileji.
Kurt Krolop
Narodil se ve Štrasburku. V Basileji získal v roce 1489 doktorský titul z práva. Po několika letech se vrací do Štrasburku, kde zůstává po celý zbytek života.
Jako vzdělaný člověk zaujal humanisticky zaměřené kruhy svou latinskou poezii, ale nejvíc samozřejmě proslul svým dílem psaném v rodném jazyce alemanštině (jazyk německo-francouzského Poryní) Loď bláznů, která svým nadčasovým tématem a vtipnou satirou se stala populární již ve své době.
Brant byl sice humanista, ale jako většina z nich měl v zásadě konzervativní názory. To později zneužívala jak katolická církev, tak později protestanská.
Na základě jeho populární knihy vznikla později další podobná díla, které se staly základem tzv. bláznovské literatury.
Dopisy, které se zachovaly, ukazují, že Brant byl velmi aktivní v korespondenci s významnými lidmi té doby, jako například: Peter Schott, Johann von Bergmann Olpe, císař Maxmilián, Thomas Murner, Konrad Peutinger, Willibald Pirckheimer, Johannes Reuchlin, Beatus Rhenanus, Jakob Wimpfeling a Ulrich Zasius.
Výpisky z knihy...K užitku všech a blahodárnému naučení,
k napomenutí a moudrosti dosažení,
též aby bylo zatraceno bláznovství,
zaslepenost, blud a hloupost
a k polepšení lidí všech
s pílí nevšední, vážností veškerou
a s namáhavým úsilím sebral v Basileji
Sebastianus Brant
obojího práva doktor
xxxTeď všude člověk nakoupí si
pro spásu duše různé spisy
v tak velkém počtu. Mne udivuje,
že nikdo se tím nezlepšuje!
Je v nevážnosti poučení,
svět celý v temnou noc se mění,
je v hříších slepý, tvrdohlavý;
jdou po všech cestách bláznů davy,
jak zcela pošetilí v životě si vedou,
však s označením blázni se smířit nedovedou.Na tohle jsem myslil v onom okamžiku,
když pro blázny jsem chystal loďstvo v celém šiku:
bárky, čluny, loďky hbité, pomalé,
k tomu rychlé plavce a ne neznalé,
sáně, vozy, káry, rychlé valníky –
jeden člun by nesnes ten počet veliký,
vždyť celý průvod bláznů kráčí po ulici,
já nemohl bych probrat všechny zbývající.
Hrnou se jak včely, bzučí v hustém roji,
ba mnozí přímo plovou na palubu moji,
chce každý z nich být první, ani nedýchá.
Co bláznů sem a tupců na loď pospíchá,
a všichni tu jsou věrně veršem zpodobeni.
xxxBlázen je, kdo slyší mnoho dobrého,
neroste však přesto moudrost u něho.
xxxHňup výš a výše vystupuje,
že ohanbí až vidět mu je,
a vyšší hodnost stále hledá.Mocný v strachu, trýzni žije,
zda vrah ho pro moc nezabije.
Ach není, není moc tak stálá,
že silou by se chránit dala.
A nejvíc obav má ten pán,
jenž nejvíc chce být obáván.
xxx¨Kdo u souseda nejdřív hasí,
svou stodolu však shořet dá si,
ten je velký blázen asi.Kdo namáhá se, hoře sklízí,
a stará se jen o věc cizí,
chce k užitku být druhému,
je roven oslu hloupému.
Právem knížku bláznů čte si – jeho vina,
ač chytrý je, že zcela sebe zapomíná.
Kdo bližního chce milovat,
sám u sebe má začít snad,
již Terentius doznal tuto věc:
„Jsem nejbližší sám sobě přec!“Ať každý vlastní hradby hlídá,
jak jiný tančí, nevyzvídá.
Ten jistě předčasně do hrobu zmizí,
kdo sobě nesije, jiným však sklízí.Smrt pak nejtvrději přijde na toho,
kdo ve svém životě poznal kdekoho,
zhyne však, když smrt už čeká na něho,
že doposud nezná sebe samého.
