Tibetská kniha mrtvých pochází asi z 8. století a byla sepsána na základě ústní tradice. V dalších šesti stoletích patřila ke skupině spisů, které směli studovat jen lámové a veřejnosti nebyly přístupné. V Západním světě byla kniha poprvé publikována pod názvem Bardo Thödol - Liberation by Hearing on the After - Death Plane roku 1927.
Podle jejího učení představuje smrt a každá ze tří fází následného posmrtného mezistavu extrémní situace, klíčové momenty, kterých lze s prospěchem využít k vysvobození z muk samsáry, dosažení buddhovství, spočinutí v nirváně. Některé prvky v knize jsou předbuddhistického, patrně bönistického původu.
Autorství knihy se připisuje Padmasambhovi, který ji ukryl v 8. století jako termu.
Objevena byla opět ve 14. století Karmalingpou na hoře Gampodar. V tibetském originále titulu knihy nic o mrtvých není. Původní, nezkrácený název je Hluboké učení o spontánním vysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech. Zkráceně se jmenuje Bardo Thödol - "Osvobození skrze naslouchání v bardu".
Název Tibetská kniha mrtvých vymyslel překladatel Evans-Wentz 1878 ~ 1957, díky kterému v roce 1927 poprvé vyšla na západě. Díky Josefu Kolmašovi máme jako jeden z mála národů přeloženou Tibetskou knihu mrtvých přímo z tibetského originálu (slovenské vydání vzniklo překladem z české verze). http://www.buddhismus.cz
Česky vyšla poprvé roku 1938 v překladu uznávaného Arahata Františka Drtikola (fotografie). Známá je také verze velkého českého mystika Květoslava Minaříka. Celkem u nás vyšla sedmkrát, u posledního vydání z roku 2008 doprovází tibetský originál.
Připravili jsem ukázku o tom, co se děje při umírání a po něm.
Tibetská kniha mrtvých: Velké vysvobození
Hlasem provází Leonard Cohen.
České titulky připravil v roce 2010 Sarhar pro pravidelnou skupinu "Umění zemřít" v Shangri-la, Oáze rozvoje, odpočinku a regenerace duše v Lažanech na Karlovarsku.
