Akademická sochařka Marie Uchytilová realizuje svůj životní sen a vytváří sochy dětí zavražděné německými vojáky. Sousoší bylo vytvořeno v letech 1969-1992. Sochařce pomáhal její manžel J.V. Hampl. Sochy byl odlity do bronzu v letech 1994-2000.
Sen autorky paní Marie Uchytilové realizoval do bronzu až po její smrti její manžel, pan J.V.Hampl. 10. června 2000, den 58. výročí lidické tragédie se stal dnem slavnostního odhalení posledních sedmi soch.
Originál sádrové modely dětí jsou vystaveny v kostele Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici. Sádrové modely dětí byly přemístěny do Národního památníku II. světové války v Hrabyni.
Akademická sochařka Marie Uchytilová je také známá svým výtvarným ztvárněním klasické československé koruny.
Z rozkazu K.H. Franka němečtí nacisté vyhladili středočeskou obec Lidice jako odvetu na českém lidu za atentát na Heydricha.
Stalo se tak Dne 9. června 1942.
Z celkového počtu 503 obyvatel obce bylo zabito, nebo zahynulo v koncentračních táborech 340 lidí: 190 mužů, 60 žen a 88 dětí.
Děti, kromě několika vybraných k poněmčení, byly poslány do vyhlazovacího tábora Chełmno, kde byly bestiálně otráveny výfukovými plyny v jedoucím uzavřeném autě.
Marie Uchytilová. Básně o Lidicích.
Dokud jsou ještě na světě otevřené dveře.
Nevyčítej mi mé otevřené dveře
Nevyčítej mi, že každému, kdo zaklepe
bude v mém domě otevřeno.......
Neptám se kdo přichází a odkud
Stojím na svém místě
na kterém jsem se rozhodla stát !Neporoučejte mi
koho smím vpustit a koho nesmím vpustit !
Neuvažuji o věcech zbytečných
je velmi málo času.......Kdo chce vstoupit - ať vstoupí.......
Je-li jeho úmysl čistý -
není-li jeho úmysl čistý -
je výhradně věcí jeho svědomí
Nechat ho vstoupit
je výhradně věcí mého svědomí.......Jsem pekař, který peče chleba
neptám se kdo přichází, aby koupil můj chléb..
Možná řekne, že chléb je dobrý
možná řekne, že chléb je špatný
Peču svůj chléb pro toho kdo přijde
jak nejlépe umím..........Bude-li jíst můj chléb
daruje-li můj chléb
zahodí-li můj chléb
nic o tom nevím.........
Vždy přijde někdo
kdo potřebuje můj chléb.......Jsem herec a tanečník
hraji a tančím
pro každého kdo je v hledišti.....
Nevím kdo sedí uprostřed
nevím kdo sedí v první řaděnevím kdo sedí vzadu
nevím kdo je dobrý a kdo zlý
Hraji a tančím pro něj
jak nejlépe umím.........Jsem lékař - přinesli plačící dítě
Neptám se čí je to dítě
Neptám se je-li z naší země
nebo z cizí země
Ptám se co se mu stalo -
pomohu mu jak nejlépe umím.....Pracuji neustále. - Jsem sochař -
mám mnoho práce.......
Přijde-li kdokoliv - přeruším práci
protože to co mu mám říci
je stejně důležité
jako to co dělámVšechno co dělám
dělám pro toho, kdo přichází....
Vítám jej přichází-li ze sousedství
Vítám jej přichází-li ze vzdálené země
Mnoho let je můj dům
domem otevřených dveří......Mír visí na pavoučím vlákně
Musím všem mnoho říci !
Každý rozumí mé řeči -
moje sochy mlčí ve všech řečích světa
Dělám své sochy pro každého kdo přijde
jak nejlépe umím..........Dělám své sochy pro každého komu se líbí
a pro každého komu se nelíbí
Dělám své sochy jak nejlépe umím
Všemi jazyky světa mlčí mé sochy
které dělám pro Vaše děti.........Vstupujte lidé do mých otevřených dveří -
dokud jsou na světě otevřené dveře......
Slzy všech lidí jsou bez rozdílu pleti
k nerozeznání stejné.........
Dívejte se lidé na sochy mých dětí
životy všech dětí visí na pavoučím vlákně !!Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním
že všechno visí na pavoučím vlákně !!
Vím to ! Ale neumí dělat nic jiného
než sochy dětí - jak nejlépe umím.......Píseň deště ....
Žal, hlad a žízeň .... Temno půlnoci
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück
Šum deště nad střechami tlumí vzlyk
Nižádná naděj, stéblo pomoci
a v nedohlednu pablesk svítání ....
Maminka z Lidic hlavu zoufající tiskne do dlaníŽal, hlad a žízeň .... Temno bezedné
déšť stopy krve smývá z nádvoří -
tu potemnělou krev, co tekla v poledne ....
Maminka z Lidic s deštěm hovoří :
"Neoslyš matku! Lidská srdce vlčí
na naši prosbu - kde jsou děti - mlčí !""Svobodně můžeš bloudit po kraji
po kterém naše drahé děti vláčí,
nešťastné, hladné,zbědované k pláči
Ztracené děti co si nehrají ....
co se teď někde choulí bez útěchy
Najdi nám, najdi smutné jejich střechy ....Žal, hlad a hrůza ... Temno bez konce
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück
Umlkl chvíli třesk a hluk a křik
Maminka z Lidic šeptá tichounce
slova svých písní chvějícíma rtoma
- co zpívala doma ....Hajej spinkej drahý synku
přestaň plakat pro maminku
Nechej si zdát o medvídku
o zahrádce plné kvítků ....
Skolébá tě moje píseň -
utajená v písni deště - jsi-li ještě ....Tisknu v duchu tvojí ručku
Zase budeš u maminky ....
Budeš stavět vodní mlýnky
u nás doma - po potůčku ....
Nebolí tě ouško dítě ?
Je to hrozné - vzali mi tě !Jak nám bylo dobře v loni ....
Přeblažené šťastné chvilky ....
Nesla jsem tě do postýlky
když jsi usnul pod jabloní ....
Moje písně déšť ti zpívá ....
Pomalu se rozedníváMaminko má nespím dosud ....
Jaký máme hrozný osud !
Maminko má - mě se stýská.
Šťastná byla naše víska ....
Slyším kvokat naše slípky ....
Voní seno - voní sýpky ....U nás doma - víš jak voní
čerstvý chleba - plástev medu -
květy v sadě na jabloni ....
Zapomenout nedovedu ....
Maminko má, nespím ještě -
posloucháme píseň deště ....Žal, hlad a bolest .... Temno na duši
jak na dně hrobu už. Spí Ravensbrück ....
"Kdyby tak věděl muž!" - tu zazní dětský křik
až všechno přehluší ....
Hroníku - poslední lidické dítě -
před zrakem matky zabili tě !Kolébky není - ani hrobů není -
žal, smrt a hrůza - úděl každodenní
Hasnoucí naděj - v nedohlednu spása
a úzkost strašlivá mi srdce drásá ....
Dítě mé - Hroníku! Boženko! - Tatínku !!
Nikdy už! - Už nikdy - pro naši vzpomínku !!
