Kniha prof. Ivo Budila Globální dějiny přibližuje v širších historických, politických, kulturních a ekonomických souvislostech globální dějiny Eurasie od poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu po počátek jednadvacátého století. Od úsvitu středověku až do sklonku raného novověku byly rozsáhlé oblasti rozkládající se od Číny přes Střední Asii po Indii a Středomoří integrovány prostřednictvím orientální globalizace, která soustředila největší světový hospodářský a intelektuální potenciál.
Evropské společnosti se nacházely na periférii této obrovské zóny tvořené množstvím obchodních a politických vazeb. Atlantická globalizace, jež se zrodila v osmnáctém století v prostoru mezi severozápadní Evropou a Severní Amerikou, byla podmíněna vznikem silného merkantilistického státu, vědeckého světonázoru a ideologie liberalismu.
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století atlantická globalizace definitivně zastínila orientální globalizaci a vyústila do západní hegemonie a moderní globální civilizace. Současná stagnace Západu a opětovný vzestup asijských mocností souvisí s krizí euroamerického racionalismu, scientismu a liberalismu, která může být překonána přehodnocením odkazu liberalismu a vytvořením ideologie postliberalismu.
Globální dějiny / Ivo Budil / České vlastenecké knihkupectví, 2022
Ivo Budil o své knize v rozhovoru...
Ve své knize se snažím ukázat, že největší hrozbu pro každou civilizaci představuje úpadek její kognitivní síly projevující se v poklesu kolektivní racionality a schopnosti efektivně se vyrovnávat s vnitřními a vnějšími krizemi. Původní étos liberalismu spočíval v tom, že člověk by měl být osvobozen od veškerých svazujících a tradičních institucí, náboženství a ideologií, které omezují jeho tvůrčí a podnikatelský potenciál. Tento záměr, jenž neměl v dějinách lidstva obdoby, zrodil v 18. a 19. století svébytný antropologický typ svobodného a dravého jedince, který dokázal pokořit a zahanbit všechny mimoevropské společnosti.
Od druhé poloviny 20. století se ale liberalismus, živený neustálou potřebou emancipovat, obrátil proti lidské přirozenosti, jazyku, rozumu a smysluplnému společenství, které chápe jako přetrvávající represivní struktury. Poslední fází liberalismu je propadnutí se do nihilismu a nicoty a zrušení lidství jako takového. Iracionální proudy a hnutí, jež jste zmínil, jsou tak dílčím výrazem pozdní patologické liberální fáze ničící zdravý rozum ve jménu absolutní svobody. Nevíme, proč k tomu vývoji došlo a zda byl nutný, nicméně pokud tuto krizi nepřekonáme, západní civilizace, jak ji známe, zmizí.
Chtěl jsem doložit, že příběh Západu lze logicky začlenit do mnohem širšího vyprávění o dějinách světa jako takového. Až do raného novověku se těžiště světové hospodářské a politické moci rozkládalo v široké oblasti, která spojovala Blízký východ se Střední Asií, Indií a Čínou. Evropa se nacházela na vzdálené periferii. V 17. století, zejména v souvislosti s dramatickými dopady „malé doby ledové“, se zostřilo soupeření mezi hlavními eurasijskými civilizačními ohnisky.
Ve své knize se pokouším objasnit, proč mohutná impéria typu Osmanské říše, safíjovské Persie, Mughalské říše nebo čchingské Číny nedokázala čelit asertivitě Západu, který účinně spojil silný merkantilistický stát s vědeckým světonázorem a s ideologií liberalismu. Tato nadvláda Západu byla pomíjivým fenoménem trvajícím necelá dvě století. V současné době prožíváme opětovnou restauraci asijské moci. Jsem přesvědčen, že slabost euroamerické společnosti byla způsobena především sebedestruktivním zárodkem nalézajícím se uvnitř liberálního přístupu ke světu.
