Už delší čas probíhá obecný rozpad hodnot – v myšlení, jednání, etice, kultuře. Doléhá na naše individuální i národní vědomí.
Zdeněk Mahler reaguje na názor, že údajnou příčinou krize našeho světa je odklon od víry. A prosazuje se proto značná aktivita všemožných náboženských konfesí či sekt, ba i obskurantních návodů – někdy vám může připadat, jako by vyhřezával středověk.
Jsem přesvědčen – či lépe: přesvědčil jsem se, že příčina naší krize nespočívá v odklonu od víry, nýbrž v odklonu od rozumu a rozumnosti.
Zdeněk Mahler
Soudobé ataky vědy proti mohoucnosti lidského mozku – což je přece jeden z největších evolučních zázraků ve vesmíru – jsou právě příznakem zbloudění.
Řada lidí se mnou může vášnivě polemizovat, ale sám za sebe zůstávám skeptický ke spásné roli víry a náboženství v současných problémech a konfliktech.
Všimněte si, že tomu bývá právě naopak: všude, kde dochází ke krvavým střetům, vždycky najdete jako komponentu výbušnou směs agresivní posedlosti a fanatismu.
Zdeněk Mahler (7. prosince 1928 Batelov – 17. března 2018 Praha)
Narodil se v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera a Marie, rozené Parkanové. Po přestěhování z Vysočiny vyrůstal v pražských Vysočanech, absolvoval učitelský ústav a v roce 1948 externě maturoval na reálném gymnáziu v Karlíně. Na Filozofické fakultě UK studoval češtinu a angličtinu a v roce 1952 získal doktorát (PhDr.).
Byl vzdáleným příbuzným skladatele Gustava Mahlera. V 50. letech pracoval v Československém rozhlase, krátce učil na AMU a v letech 1955–1960 byl tajemníkem ministra školství Františka Kahudy.
Zároveň působil jako dramaturg Laterny magiky a podílel se na československé účasti na Expo 58 v Bruselu.
Od roku 1960 byl na volné noze.
Členem KSČ byl od roku 1948, v roce 1969 byl ze strany vyloučen.
V roce 2003 obdržel medaili Artis Bohemiae Amicis, v roce 2013 medaili Za zásluhy I. stupně. Největší přínos Zdeňka Mahlera pro společnost spočívá v tom,
že složité české a středoevropské dějiny, hudbu a osobnosti uměl převést do srozumitelného vyprávění pro široké publikum.
Jeho vliv tedy nebyl primárně akademický ani politický, ale osvětový.
Uměl z národních a hudebních témat udělat příběh, který se dal sledovat v televizi i číst.
Knihy o Antonínu Dvořákovi, Emě Destinnové, T. G. Masarykovi a dalších postavách doplňovaly televizní práci stejným stylem: esejistickým, vypravěčským a zaměřeným na lidský osud spíš než na suchou odbornost.
Zdeněk Mahler psal také divadelní hry a filmové scénáře.Mezi známé filmy patří Nebeští jezdci (1968), Den sedmý, osmá noc (1969), Božská Ema (1979), Koncert na konci léta (1980) a Lidice (2011).
Jako poradce spolupracoval s Milošem Formanem na filmech Amadeus (1984) a Goyovy přízraky (2007).
- Krajan G. M. (2009) – sedmidílný cyklus o Gustavu Mahlerovi (s Jiřím Nekvasilem). Díly: Zrod osobnosti, Líheň mistrů, Úděl potulného tovaryše, Cesta po vrcholech, Ředitelem opery, Alma – sladká apokalypsa, Sestup do věčnosti.
- Ano, Masaryk (1997) – třídlíná dokumentární trilogie o T. G. Masarykovi (režie Zdeněk Tyc).
- Dvořák v Americe (1998) – o pobytu Antonína Dvořáka ve Spojených státech.
- Katedrála o třech dějstvích (1994) – trilogie o katedrále sv. Víta (Králův sen, Bloudění, Hlubina bezpečí; režie Milan Pešek).
- Osud talentu v Čechách (1995) – o Alfonši Muchovi a Slovanské epopeji; později souvisí i s dokumentem Slovanská epopej (2011).
- Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem (2003) – cyklus hudebních dokumentů.
- Adieu Mozart (2006) – televizní dokument o Mozartovi.
- Černá hodinka se Zdeňkem Mahlerem (1992) – portrétní/rozhovorový pořad.
- Václav Neumann – život dirigenta (1997).
