Vynikající Jarmila Emmerová (*1929) patří mezi excelentní české překladatelky. V rozhovoru s Antoninem Přidalem se dovíme, jaké knihy přeložila a co můžeme bez obav číst. Její kultivované překlady jsou dnes považovány za jedny z nejkvalitnějších.
Jarmila Emmerová má na kontě přes 80 vydaných překladů anglické, americké a australské beletrie, včetně literatury pro děti. Viz video.
Největší a trvalou stopu však zanechala právě u Bradburyho, s nímž začala už v 50. letech v Odeonu ve spolupráci se Škvoreckým.
Ray Bradbury (klíčové překlady)
451 stupňů Fahrenheita (1957) – společně s Josefem Škvoreckým. Jeden z nejznámějších českých překladů Bradburyho; kniha vychází opakovaně.
Marťanská kronika (1959) – samostatný překlad, dodnes jeden z nejčtenějších Bradburyho titulů v češtině.
Slunce a stín (1963) – výbor z povídek.
Ilustrovaná žena (1968).
Strom duchů – pozdější překlad, za který získala Zlatou stuhu (cenu za literaturu pro děti a mládež).
Další tituly:Tudy přijde něco zlého, Říjnová země, výbory jako Kaleidoskop aj.
Celkem přeložila přes sto Bradburyho povídek.
Další významné překlady
James Clavell – Šógun (1991–1993, společně s Alenou Hartmanovou).
Wilkie Collins – Měsíční kámen (1957, společně s Josefem Škvoreckým pod pseudonymem Helena Karezová).
Irving Stone – Žízeň po životě (1985).
Thomas Hardy – Starosta casterbridgeský (1975).
Erskine Caldwell – Tabáková cesta (1988).
Série knih o Jirkovi od Richmal Cromptonové (dětská literatura).
Další autoři:
Charles Dickens (Záhada Edwina Drooda), Malcolm Bradbury (Jíst lidi je neslušné) a další.
Je víc než zřejmé, že překladatelé mají zásadní vliv na konečnou podobu knihy v češtině.
Z toho důvodu nechápu, proč se překladatelé se skoro vůbec neobjevují u nabídek knih. Často se neuvádějí ani ilutrátoři.
Zcela jistě to souvisí s velmi pokleslou kulturou v nakladatelském světě, který se za posledních 20 let degradoval na úroveň hokynářství s jogurty.
Navíc jsou dnes nakladatelství plná lidí, kteří ke knihám a knižní kultuře nemají žádný vztah. Bohužel.
S tím souvisí i obrovský nárust vyloženě nebezpečných překladů.
Ceníme si proto, že Jarmila Emmerové, jako předsedkyně Obce překladatelů (1992–1998), stála za vznikem mimořádně prospěšné anticeny Skřipec pro špatné překlady.
Jarmila Emmerová (1929)
vystudovala angličtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získala titul PhDr. V letech 1952-1956 pracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Roku 1956 se stala asistentkou katedry anglistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a roku 1977 odbornou asistentkou na katedře překladatelství a tlumočnictví.
Roku 1991 odešla do důchodu. V letech 1992–1998 byla předsedkyní Obce překladatelů a i nadále Obec reprezentuje a zastupuje na různých akcích a v různých kulturních organizacích.
