Rozsáhlý a velmi poučný román Ayn Rand vyšel poprvé v roce 1957 a dodnes je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Atlasova vzpoura není jen román, je to novodobá filozofická výzva. Co by se stalo, kdyby ti nejproduktivnější přestali nést svět? A proč by vlastně měli?
Rand se věnovala především filosofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus.

K objektivismu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve svém románu využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance.
Děj tohoto díla je zasazen do dystopické budoucnosti Spojených států, v které se prosazují totalitní tendence, regulace a daně.

V románu Ayn Rand “Atlasova vzpoura” (Atlas Shrugged, 1957) začnou produktivní géniové ze světa mizet, nechají své továrny a podniky ladem, ať si s nimi stát a na něj napojení parazité dělají, co umějí.
A najednou se motor ekonomiky zadrhne. Bez racionality a skutečně nezávislého sebezájmu totiž nelze mít moderní, průmyslovou a produktivní společnosti. Ať se stát snaží řešit situaci jakkoliv, pomocí direktiv, příkazů, regulací, a nakonec i za pomoci hrubého násilí, nic nefunguje. Ekonomika je totiž závislá na rozumu – který je s iniciací násilí v příkrém rozporu.

Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název:
Co se stane, když se Atlas, který na svých ramenou nese svět, rozhněvá a svět z ramen shodí?
Co se stane, když tvůrčí mozky – vůdčí byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci, kteří udržují svět v chodu, začnou stávkovat?
Tento motiv demonstruje, že když se zničí lidské usilování o vlastní zisk a prospěch, povede to ke zhroucení celé společnosti.
Kniha se stala jakýmsi „biblickým“ textem pro obhájce volného trhu.

Ayn Rand (1905-1982)
se narodila jako Alisa Zinovjevna Rosenbaumová v Rusku. Studovala v Petrohradě, jejím oborem byla historie. V SSSR jí vyšla i její první kniha, biografie slavné herečky polského původu jménem Pola Negri.
V roce 1926 přesídlila do USA. V roce 1931 získala díky sňatku s hollywoodským hercem americké občanství, ve 40. letech se začala politicky angažovat.
Roku 1943 vydala Rand knihu The Fountainhead, ve které románové i romantické prvky mísí s politicko-filozofickým poselstvím.
Kniha jí přinesla celosvětový úspěch a množství oddaných příznivců, v roce 1949 vznikl film z Garym Cooperem v hlavní roli.
Za její nejzávažnější knihu se považuje Atlasova vzpoura.

Vliv této knihy daleko přesáhl hranice literatury.
Ayn Rand. Chvalozpěv o infikované společnosti, kde existuje pouze MY a nikoliv JÁ

Ukázka z knihy: Ayn Rand / Atlasova vzpoura

Vážně jste si myslel, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? Vždyť my chceme, aby se porušovaly. Pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíku. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to smrtelně vážně.

Vy podnikavci jste to neváleli špatně, ale teprve my celou hru dokonale prokoukli, a vy byste se s tím měli smířit. Nevinným totiž nelze vládnout. Stát má jedinou pravomoc – zatočit s tím, kdo překročí zákon. Jenže nikdy není dost pachatelů, musí si nějaké obstarat. A tak začne stavět mimo zákon kde co, až už není možné normálně žít, aniž by se člověk proti něčemu neprovinil.

Národ poctivců není nikomu k užitku. Z takového nic nekouká. Stačí ale schválit pár zákonů, které nelze ani dodržovat, ani vymáhat, ani objektivně vykládat, a rázem máte národ provinilců. A těm už vládnout lze. Takovou jsou tedy pravidla, taková je hra, a jakmile jí pochopíte, bude s vámi mnohem lepší domluva.

Bude-li vám někdo tvrdit, že peníze jsou zlé, prchejte od něj, jako by vám za patami hořelo. Ten výrok je jako zvoneček malomocného – varuje všechny v okolí, že se blíží lupič. Dokud budou lidé žít pospolu na zemi, budou muset nějak spolupracovat. A zavrhnou-li coby prostředek spolupráce peníze, zbude jim jediná alternativa – hlaveň pušky.

Peníze od vás vyžadují ty nejvyšší ctnosti, pokud je chcete vydělat či uchovat. Lidé beze špetky odvahy, hrdosti či sebeúcty, kterým chybí mravní přesvědčení, že na své peníze mají právo, kteří svůj majetek nejsou ochotni bránit jako vlastní život, kteří se za své bohatství omlouvají, takoví lidé dlouho bohatými nezůstanou. Takoví jsou lákavou kořistí celého houfu banditů, kteří se schovávají v temných norách po staletí, vyplíží se však, jakmile zvětří člověka, který žádá o prominutí, že je bohatý. Velmi rádi mu uleví od břemene viny – a často i života. Po zásluze.

Pak uvidíte nástup vyznavačů dvojího metru, černých pasažérů vezoucích se na ctnosti druhých. Těch, kdo uplatňují právo silnějšího, leč přesto spoléhají na ty, kdo se živí obchodem a jejich nakradeným penězům dodávají hodnotu. V morální společnosti platí za zločince a vás před nimi chrání zákony. Přepustí-li však společnost vymahatelnost práva banditům a psaní zákonů zločincům, pak se peníze stanou mstitelem svých tvůrců.

Bandité a zločinci jsou přesvědčeni, že jakmile všechny ostatní zákonem odzbrojí, mohou je začít beztrestně okrádat. Jejich kořist však začne vábit další bandity, kteří začnou okrádat zase je. Pak na vrchol vystoupají nikoli ti nejschopnější a nejproduktivnější, nýbrž ti nejbezohlednější. Pokud je měřítkem úspěchu síla, vrah vždy zvítězí nad kapsářem. Následuje kolaps společnosti, v kulisách všeobecného rozkladu a krveprolití.

Ptáte se, jestli je takový den za dveřmi? Sledujte peníze.
Peníze jsou barometrem naší mravnosti. Spatříte-li, že se pracuje nikoli dobrovolně, nýbrž z donucení, že lidé produktivní musejí žádat o povolení k obživě ty neproduktivní, že peníze plynou do kapes těm, kdo obchodují nikoli se zbožím, nýbrž s výsadami, že se bohatne nikoli z práce, nýbrž z úplatků a konexí, že zákony chrání nikoli vás před nimi, nýbrž je před vámi, že lidé úplatní jsou odměňováni, zatímco ti poctiví se jen obětují pro druhé, pak poznáte, že společnost je předurčena k zániku.
Peníze jsou ušlechtilým nástrojem, který nesoupeří se zbraněmi a nevyjednává se surovci.
Peníze nedovolí, aby národ přežíval v polostínu, ve kterém se mísí majetek s lupem.

Kdykoli se mezi lidmi vynoří kazisvěti, vždycky začnou s demontáží peněz, neboť peníze jsou naší obranou a základem mravní existence. Tito ničitelé zabaví lidem zlato a ponechají jim pouze hromadu papírových konfet. Tím rozdrolí všechna objektivní měřítka a vydají celé hospodářství na pospas svévolné moci těch, kdo svévolně stanovují cenu peněz.

Kdo soucítí s provinilcem, nemá slitování s nevinným. Zeptejte se sama sebe, kdo je tady vlastně bez srdce, a zjistíš, která pohnutka je protikladem soucitu.“
„Která?“ hlesla Cherryl.
„Spravedlnost.“

The post Ayn Rand popisuje v Atlasově vzpouře USA jako kolektivistický fašistický stát v Orwellově duchu first appeared on Čítárny.

V románu Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged) Ayn Rand píše, že peníze jsou metlou těch, kdo se pokoušejí převrátit vztah mezi příčinou a následkem. Těch, kdo chtějí ovládnout mysl tím, že se zmocní jejích plodů. Kniha vyšla poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou.

Příběh se odehrává v blízké dystopické budoucnosti ve Spojených státech, které upadají do hospodářského a morálního rozkladu a kde se prosazují totalitní tendence.
Vláda zavádí stále více regulací, znárodňování, „spravedlivé“ daně a kolektivistické zásahy do ekonomiky pod hesly solidarity a veřejného blaha. Nejlepší mozky, průmyslníci, vynálezci a podnikatelé („lidé rozumu“) začínají záhadně mizet. Společnost se hroutí, zatímco se stále častěji ozývá otázka:
„Kdo je John Galt?“
Heslo, které se stalo symbolem odporu proti kolektivismu a státní regulaci.

Hlavní hrdinkou je Dagny Taggartová, viceprezidentka železniční společnosti Taggart Transcontinental, která se zoufale snaží udržet svět v chodu. Postupně odhaluje, že ti nejlepší „nesou svět na svých bedrech“ jako mytický Atlas a rozhodli se stávkovat.

Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název: co se stane, když se Atlas, který na svých ramenou nese svět, rozhněvá a svět z ramen shodí?
Co se stane, když tvůrčí mozky – vůdčí byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci, kteří udržují svět v chodu, začnou stávkovat?
Tento motiv demonstruje, že když se zničí lidské usilování o vlastní zisk a prospěch, povede to ke zhroucení celé společnosti.

Román kombinuje prvky dystopie, detektivky, milostného příběhu a filozofického traktátu.
Je velmi dlouhý (přes 1000 stran) a obsahuje slavný projev Johna Galta, který shrnuje filozofii autorky.

Hlavní filozofie Ayn Rand je objektivismus, absolutní osobní svoboda
Rand ostře kritizuje altruism (obětování se pro druhé) a kolektivismus (socialismus, komunismus, fašismus) jako destruktivní síly.
Kniha měla obrovský vliv na libertariánské a konzervativní myšlení v USA. Ovlivnila např. Rona Paula, Alana Greenspana atc.
Stala se jakýmsi „biblickým“ textem pro obhájce volného trhu.

„Přísahám při svém životě a při své lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani nebudu žádat druhého člověka, aby žil pro mne.“

Atlasova vzpoura není jen román – je to novodobá filozofická výzva.
Co by se stalo, kdyby ti nejproduktivnější přestali nést svět? A proč by vlastně měli?
Dodnes se prodává ve velkých nákladech a vyvolává silné emoce. Jedni ji uctívají, druzí ji nenávidí pro svůj radikální anti-kolektivismus.

Myšlenky Ayn Ryand z románu Atlasova vzpoura:

Každý člověk vytváří svět podle svého obrazu a podoby. Má možnost volby, ale nemůže se vyhnout nutnosti volit.

Ztracen je navždy jen ten, v kom zhasly ambice.

Štěstí je stav vědomí, který vychází z dosažení vlastních hodnot člověka.

Neexistuje žádná bezvýznamná práce, existují jen bezvýznamní lidé, kteří nejsou spokojeni s žádnou prací.

Jsem si jen jistý, že sedět a čekat na smrt, aniž bych něco podnikl, je velký hřích.

Lidský život by neměl být kruhem nebo řetězem kruhů. To pak člověk po sobě zanechá jen řádek nul.
Lidský život by měl být pohybem po přímce od cíle k cíli až do konce, jako vlak jdoucí od stanice ke stanici až do…

Ve neživém vesmíru neexistuje jiný druh pohybu než cyklický.
Pro člověka jsou typické přímky , geometrická abstrakce, která dává vzniknout silnicím, mostům, kolejím. Právě přímka svým pohybem k cíli naplňuje bezúčelnou chaotičnost přírody smyslem.

Když jednáš ze soucitu v rozporu se spravedlností, důstojný je potrestán místo vinného; zachraňováním vinného od utrpení způsobíš utrpení nevinnému.
Před spravedlností nelze utéct, ve vesmíru neexistuje nic nezaslouženého a nepotrestaného, ani hmotného, ani duchovního, a pokud nejsou potrestáni vinní, pak za to zaplatí nevinní.

Dokázala jsi, že spravedlnost nakonec vítězí.
Chvíli mlčela a dodala: – Pokud víš, co je to spravedlnost.

Ayn Rand (1905-1982) (původním jménem Alisa Zinovyevna Rosenbaum)
Věnovala se především filosofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus. K němu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve svých knihách využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance. 
Narodila se v Rusku. Studovala v Petrohradě, jejím oborem byla historie. V SSSR jí vyšla i její první kniha, biografie slavné herečky polského původu jménem Pola Negri.
V roce 1926 přesídlila do USA.
Díky sňatku v roce 1933 s hollywoodským hercem americké občanství, ve 40. letech se začala politicky angažovat.
Roku 1943 vydala knihu The Fountainhead, ve které románové i romantické prvky mísí s politicko-filozofickým poselstvím. Kniha jí přinesla celosvětový úspěch a množství oddaných příznivců.
V roce 1949 vznikl film z Garym Cooperem v hlavní roli.
Za její literární majstrštyk se považuje Atlasova vzpoura z roku 1957.

Výpisky z knihy / Ayn Rand / Atlasova vzpoura

Jsou peníze kořenem všeho zla?

“Vy tedy tvrdíte, že peníze jsou kořenem všeho zla?” prohodil Francisco. “Položili jste si někdy otázku, co je kořenem peněz?
Peníze jsou nástrojem směny a směna nemůže existovat beze zboží a služeb a lidí schopných je poskytovat. Jsou ztělesněním principu, že chce-li člověk spolupracovat s druhými, může tak činit jedině prostřednictvím obchodu, tedy nabízet hodnotu za hodnotu. Peníze nejsou nástrojem žebráků, kteří si váš produkt chtějí vyplakat, ani lupičů, kteří vám ho berou silou. Peníze se rodí pouze z lidské práce.

To je podle vás od ďábla?

Pokud za svou práci přijmete platbu, učiníte tak z přesvědčení, že získané peníze obratem směníte za plody práce někoho jiného. Hodnotu penězům nepropůjčují žebráci ani lupiči. Ani oceán slz, ani všechny zbraně, co jich na světě je, nedokážou proměnit ty barevné papírky ve vaší peněžence na pecny chleba.
Ony papírky, které by správně měly být kryté zlatem, jsou ve skutečnosti žetonem důvěry, vaší poukázkou na úsilí těch, kdo pracují a vyrábějí. Obsahem své peněženky vyjadřujete naději, že na světě jsou a budou lidé, kteří se k onomu mravnímu principu, který je kořenem peněz, neobrátí zády. To je podle vás zlé?

Zamysleli jste se někdy nad kořenem výroby? Vezměte si třeba takový elektrický generátor – jen si zkuste namluvit, že jde o dílo nemyslících primitivů! Zkuste vypěstovat jediné zrno pšenice bez znalostí, které vám zanechali naši předci, kteří je museli objevit vlastním důvtipem. Zkuste si obstarat potravu pouhou tělesnou silou – teprve pak si uvědomíte, že jedině lidská mysl je kořenem vší výroby a všeho bohatství, které kdy na této planetě existovalo.

Jenže peníze vydělávají silní na úkor slabých, chcete zřejmě namítnout. Jakou sílu máte na mysli? Jistě ne sílu svalů či zbraní. Bohatství je výsledkem lidské schopnosti myslet. Chcete snad říct, že člověk, který vynalezl motor, bohatne na úkor těch, kdo žádný motor nevynalezli? Že chytří bohatnou na úkor hlupáků? Schopní na úkor neschopných? Ctižádostiví na úkor povalečů?
Peníze se rodí – dřív, než mohou být vyžebrány či uloupeny – z práce každého poctivého člověka, vždy do míry odpovídající jeho schopnostem. A poctivý člověk je každý, kdo ví, že nemůže spotřebovat víc, než kolik vyrobil.

Obchod prostřednictvím peněz je základem spolupráce mezi lidmi dobré vůle.

Peníze stavějí na nezpochybnitelné pravdě, že každý člověk je bezvýhradným vlastníkem své mysli a svého úsilí. Peníze vám nediktují hodnotu vaší práce; ta závisí pouze na svobodném úsudku každého, kdo je ochoten směnit svůj produkt za váš. Za své zboží a služby obdržíte tolik peněz, kolik uznají za vhodné ti, kdo si od vás něco koupí, ale ani o cent více. Peníze umožňují pouze takovou dohodu, která je oboustranně výhodná.
Peníze vám připomínají, že lidé pracují ve svém zájmu, nikoli v rozporu s ním. Že pracují, aby získali, nikoli ztratili. Nabádají vás, abyste si uvědomili, že druzí nejsou tažná zvířata, jejichž údělem je nést břímě vašeho strádání, že jim musíte nabídnout protihodnotu, nikoli nářek, a že pravým tmelem lidského společenství není vzájemná výměna utrpení, nýbrž směna zboží a služeb.

Peníze žádají, abyste prodávali nikoli svou slabost hlouposti druhých, nýbrž svůj talent jejich rozumu. Abyste kupovali nikoli to nejpodřadnější, co druzí nabízejí, nýbrž to nejlepší, co za své peníze seženete. A pokud je nejvyšším soudcem lidské spolupráce obchod, nikoli hrubá síla, pak vítězí to nejlepší zboží, nejlepší služba, nejmoudřejší úsudek a největší schopnost. Vaše odměna je přímo úměrná vaší produktivitě. Takový je zákon existence a jeho nástrojem a symbolem jsou peníze. A to je podle vás špatné?

Peníze jsou pouhým pomocníkem. Zavezou vás, kam si budete přát, na sedadle řidiče vás ale nenahradí. Umožní vám splnit si i ty nejtajnější sny a touhy, budou to ale vaše sny a vaše touhy. Peníze jsou metlou těch, kdo se pokoušejí převrátit vztah mezi příčinou a následkem – těch, kdo chtějí ovládnout mysl tím, že se zmocní jejích plodů.

Za peníze si nekoupí štěstí ten, kdo netuší, po čem vlastně touží. Peníze mu nevštípí hodnotový žebříček, pokud se nikdy nenaučil, co má jakou hodnotu. Nestanoví mu cíl, pokud se nikdy nezamyslel, čeho chce vlastně v životě dosáhnout.
Peníze nekoupí moudrost hlupákovi, obdiv zbabělci či úctu neschopnému. Pokusí-li se člověk koupit si do svých služeb ty, kdo ho převyšují, stane se obětí těch, které převyšuje on. Inteligentní lidé se mu budou vyhýbat a naopak šejdíři a podvodníci se k němu začnou sbíhat, vábeni známou pravdou, kterou si on neuvědomil – že penězi zdravý úsudek nenahradíš. Proto je nazýváte zlem?

Jedině lidé, kteří bohatství nepotřebují, jsou způsobilí ho zdědit – takoví, kteří by zbohatli stejně, bez ohledu na startovní čáru. Pokud se dědic svým penězům vyrovná, pak mu bohatství slouží. Pokud ne, pak ho zničí.

Vy se ale na něj podíváte a zvoláte, že peníze ho zkazily. Opravdu? Nebo zkazil on své peníze? Nezáviďte neschopnému dědici; jeho majetek vám nepatří a vy byste s ním nenaložili o nic lépe. Nenamlouvejte si, že měl být raději rozdělen mezi vás. Zatížit svět padesáti příživníky namísto jednoho by těm penězům počestnost nevrátilo. Peníze jsou živoucí silou, která beze svého kořene uhyne. Peníze nemohou sloužit člověku, který se jim nevyrovná. Proto je považujete za zhoubné?

Peníze jsou vaším chlebodárcem. Rozsudek, který vynesete nad svým živobytím, vynesete zároveň i nad svým životem. Pokud vaše peníze pocházejí z nečistého zdroje, zatratili jste svou vlastní existenci. Získali jste je podvodem? Zneužíváním lidských neřestí či omezenosti? Podlézali jste hlupákům s cílem zbohatnout nad rámec svých schopností? Klesli jste pod svou úroveň? Vykonávali jste práci, kterou jste opovrhovali, pro zákazníky, které jste nemohli vystát?
Pokud ano, pak vám vaše peníze nekoupí ani špetku opravdového štěstí, ani chvilku pravé radosti. Pak všechno, co si za ně pořídíte, se promění nikoli v zaslouženou odměnu, nýbrž ve ztělesněnou výčitku; nikoli v zosobnění dosaženého cíle, nýbrž v připomínku hanby.
Pak budete křičet, že peníze jsou zlé. Zlé, protože vám neposloužily jako náhražka sebeúcty? Protože vám nedopřály potěšení z nemravnosti? Je tohle snad kořenem vaší nenávisti k penězům?

Peníze jsou a navždy zůstanou důsledkem. Nikdy vás nenahradí coby příčinu. Peníze jsou produktem ctnosti, ctnost si však za ně nekoupíte, ani za ně neodčiníte své prohřešky. Peníze vám nedají nic nezaslouženého, ať už hmotného či duševního. Je tohle kořenem vaší zášti k penězům?

Nebo jste snad chtěli říct, že kořenem všeho zla je láska k penězům?

Milovat věc znamená znát a milovat její podstatu. Milovat peníze znamená znát a milovat skutečnost, že peníze jsou plodem toho nejlepšího v nás, že díky nim můžeme směňovat své úsilí za to nejlepší, co jsou druzí schopni nabídnout zase nám.
Nejhalasněji svou nenávist k penězům vytrubuje ten, kdo je ochoten prodat svou duši za čtvrťák. Kdo peníze miluje, ten je ochoten na ně pracovat. Ví, že si je umí zasloužit. Dám vám tip na klíč k lidskému charakteru: člověk, který haní peníze, zbohatl nečestně; ten, kdo si peněz váží, si je vydělal poctivě.

Bude-li vám někdo tvrdit, že peníze jsou zlé, prchejte od něj, jako by vám za patami hořelo. Ten výrok je jako zvoneček malomocného – varuje všechny v okolí, že se blíží lupič. Dokud budou lidé žít pospolu na zemi, budou muset nějak spolupracovat. A zavrhnou-li coby prostředek spolupráce peníze, zbude jim jediná alternativa – hlaveň pušky.

Peníze od vás vyžadují ty nejvyšší ctnosti, pokud je chcete vydělat či uchovat. Lidé beze špetky odvahy, hrdosti či sebeúcty, kterým chybí mravní přesvědčení, že na své peníze mají právo, kteří svůj majetek nejsou ochotni bránit jako vlastní život, kteří se za své bohatství omlouvají, takoví lidé dlouho bohatými nezůstanou. Takoví jsou lákavou kořistí celého houfu banditů, kteří se schovávají v temných norách po staletí, vyplíží se však, jakmile zvětří člověka, který žádá o prominutí, že je bohatý. Velmi rádi mu uleví od břemene viny – a často i života. Po zásluze.

Pak uvidíte nástup vyznavačů dvojího metru, černých pasažérů vezoucích se na ctnosti druhých. Těch, kdo uplatňují právo silnějšího, leč přesto spoléhají na ty, kdo se živí obchodem a jejich nakradeným penězům dodávají hodnotu. V morální společnosti platí za zločince a vás před nimi chrání zákony. Přepustí-li však společnost vymahatelnost práva banditům a psaní zákonů zločincům, pak se peníze stanou mstitelem svých tvůrců.

Bandité a zločinci jsou přesvědčeni, že jakmile všechny ostatní zákonem odzbrojí, mohou je začít beztrestně okrádat. Jejich kořist však začne vábit další bandity, kteří začnou okrádat zase je. Pak na vrchol vystoupají nikoli ti nejschopnější a nejproduktivnější, nýbrž ti nejbezohlednější. Pokud je měřítkem úspěchu síla, vrah vždy zvítězí nad kapsářem. Následuje kolaps společnosti, v kulisách všeobecného rozkladu a krveprolití.

Ptáte se, jestli je takový den za dveřmi? Sledujte peníze.

Peníze jsou barometrem naší mravnosti.
Spatříte-li, že se pracuje nikoli dobrovolně, nýbrž z donucení, že lidé produktivní musejí žádat o povolení k obživě ty neproduktivní, že peníze plynou do kapes těm, kdo obchodují nikoli se zbožím, nýbrž s výsadami, že se bohatne nikoli z práce, nýbrž z úplatků a konexí, že zákony chrání nikoli vás před nimi, nýbrž je před vámi, že lidé úplatní jsou odměňováni, zatímco ti poctiví se jen obětují pro druhé, pak poznáte, že společnost je předurčena k zániku.
Peníze jsou ušlechtilým nástrojem, který nesoupeří se zbraněmi a nevyjednává se surovci.

Peníze nedovolí, aby národ přežíval v polostínu, ve kterém se mísí majetek s lupem.

Kdykoli se mezi lidmi vynoří kazisvěti, vždycky začnou s demontáží peněz, neboť peníze jsou naší obranou a základem mravní existence. Tito ničitelé zabaví lidem zlato a ponechají jim pouze hromadu papírových konfet. Tím rozdrolí všechna objektivní měřítka a vydají celé hospodářství na pospas svévolné moci těch, kdo svévolně stanovují cenu peněz.
Zlato má objektivní hodnotu, jež odpovídá objemu vytvořeného bohatství. Papírová měna je jen půjčkou zajištěnou bohatstvím, které dosud neexistuje, a krytá je toliko puškou namířenou na ty, kdo ho teprve mají vytvořit. Papírová bankovka je šekem, který vám řádně volení lupiči vystavují na cizí účet a který je podložen pracovitostí jejich obětí. Vyhlížejte den, kdy se vám vrátí s odůvodněním Účet přečerpán.

Pokud svou obživu založíte na nepoctivosti, nečekejte, že lidé zůstanou poctiví. Nečekejte, že si zachovají mravnost a položí život pro blahobyt nemravnosti. Nečekejte, že budou vyrábět v zemi, kde výroba je trestána a loupež odměňována. Neptejte se: Kdo nám to ničí svět. Vy sami si ho ničíte.

Stojíte uprostřed výdobytků nejproduktivnější civilizace v dějinách lidstva, haníte její životodárnou mízu – peníze – a říkáte si, proč se kolem vás všechno rozpadá? Pohlížíte na peníze stejně jako dávnověké pronárody, a pak se divíte, že se na okrajích vašich měst znovu rozrůstá džungle? V průběhu lidských dějin si peníze vždycky přivlastnili takoví či onací bandité; říkali si různě, leč postupovali vždy stejně – zmocnili se bohatství silou a nastolili systém, který tvůrce peněz držel v okovech, který je nepřetržitě ponižoval, haněl a upíral jim zásluhy.
Ono rčení o zhoubnosti peněz, které bezduše papouškujete se slepou vírou ve vlastní morální převahu, pochází z časů, kdy se bohatství rodilo z práce otroků – nevolníků, kteří jen bezmyšlenkovitě opakovali výrobní postupy jednou vynalezené, leč po staletí nezdokonalované. Dokud se výroba vynucovala silou a bohatství hromadilo válkami, společnost strádala.
A přesto, po všechna ta staletí stagnace a hladovění, lidé velebili své loupeživé vládce, oslavovali je coby aristokracii meče, aristokracii původu, aristokracii úřadu, zatímco opovrhovali tvůrci bohatství – otroky, kupci, kramáři, průmyslníky.

Lidstvo se však dočkalo spásy, když se za oceánem zrodil vůbec první národ peněz – a já nedokážu ani vyjádřit, jaký vděk, jakou pokornou úctu chovám k Americe. Neboť vláda peněz znamená vládu rozumu, práva, svobody, výroby, úspěchu. Poprvé v dějinách se lidská mysl a peníze zbavily pout, poprvé se bohatlo nikoli z dobyvačných válek, nýbrž z práce, a místo rytířů a nevolníků vstoupil na scénu skutečný tvůrce bohatství, největší z dělníků, nejvyšší stupeň člověka – selfmademan, americký průmyslník.

Ptáte-li se, na co mohou být Američané nejvíce hrdi, pak odpovídám, neboť je v tom obsaženo vše ostatní: Na skutečnost, že vynašli slovní spojení ,vydělávat peníze’. Žádný jiný národ či jazyk ten obrat dříve neznal. Předtím lidé pohlíželi na bohatství jako na neměnnou veličinu, kterou si lze nakrást, vyžebrat, zdědit, rozdělit, získat podvodem či darem z přízně. Američané jako první pochopili, že bohatství lze i vytvářet. Výraz ,vydělávat peníze’ obnáší samu podstatu lidské mravnosti.

Přesto právě za něj byli Američané pranýřováni zpuchřelými zlodějskými režimy Starého světa. A na základě této rétoriky vy dnes označujete své nejpyšnější výdobytky za vrchol hanby, svůj blahobyt za hřích, své největší osobnosti, průmyslníky, za ničemy, a své velkolepé továrny přirovnáváte k egyptským pyramidám – vydáváte je za dílo a právoplatný majetek údajných otroků pod bičem.
Hlupák, který se samolibým úsměvem tvrdí, že nevidí rozdíl mezi mocí dolaru a mocí biče, by si měl ten rozdíl vyzkoušet na vlastní kůži. Však se také jednoho dne dočká.

Dokud si neuvědomíte, že peníze jsou kořenem všeho dobra, budete si pod sebou dál podřezávat větev. Pokud přestanou být nástrojem lidské spolupráce peníze, stanou se jedni nástrojem druhých. Buď krev, bič a zbraně – nebo dolary. Vyberte si, jinou možnost nemáte. A čas se vám krátí.”

The post Ayn Rand a Atlasova vzpoura. Jsou peníze kořenem všeho zla? first appeared on Čítárny.

Ayn Rand, světově známá svými bestsellery, odvodila a definovala filozofii objektivismu – přesvědčivý systém myšlení, který říká, že lidské bytosti jsou schopny a měly by svůj život řídit rozumem.
V této knize podává Leonard Peikoff, přední znalec myšlení Ayn Randové, ucelený výklad její filozofie. Představuje zde vynikající obhajobu názorů Ayn Randové týkající se všech klíčových filozofických otázek.

Co je objektivismus Ayn Rand?
Filozofický systém, který vytvořila v 50.–60. letech 20. století.

„Člověk je hrdinská bytost, jeho vlastní štěstí je morálním účelem života, produktivní úspěch je jeho nejvznešenější činností a rozum jeho jediným absolutním.“
Ayn Rand

Základní principy objektivismu:
Metafyzika: Realita existuje objektivně, nezávisle na našem vědomí nebo přáních. „A je A.“
Epistemologie: Jediným prostředkem poznání je rozum (logika a smysly). Víra, emoce, intuice ani kolektivní konsenzus nejsou zdrojem znalostí.
Etika: Racionální sobectví (egoismus). Morálním cílem člověka je vlastní štěstí a přežití jako racionální bytosti. Altruismus (obětování se pro druhé) je podle Rand zlem.
Politika: Laissez-faire kapitalismus – absolutní ochrana individuálních práv (život, svoboda, majetek). Stát má jedinou roli: chránit před násilím, podvodem a krádeží. Žádná regulace, sociální stát ani kolektivismus.

Hlavní romány a fikce Ayn Rand:

My žijící (We the Living, 1936) – její první román, silně autobiografický, kritika sovětského režimu.

Chvalozpěv (Anthem, 1938) – krátká dystopická novela (často považována za novelu).

Zdroj (The Fountainhead, 1943) – průlomové dílo, které ji proslavilo (o architektovi Howardu Roarkovi a individualitě).

Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged, 1957; alternativní překlad Atlas pozdvihl rameny) – její magnum opus, nejznámější a nejvlivnější román, kde plně rozvíjí objektivismus.

Klíčová filozofická díla:

Ctnost sobectví (The Virtue of Selfishness, 1964)
Základní text o racionálním egoismu.

Kapitalismus: neznámý ideál (Capitalism: The Unknown Ideal, 1966)
Obhajoba laissez-faire kapitalismu.

Romantický manifest (The Romantic Manifesto, 1969)
O estetice a umění.

Úvod do objektivistické epistemologie (Introduction to Objectivist Epistemology, 1979)
Jádro její teorie poznání.

Filozofie: kdo ji potřebuje (Philosophy: Who Needs It, 1982)
Sbírka esejů o důležitosti filozofie.

Z předmluvy překladatele knihy Objektivismus: Filozofie Ayn Randové.

Dostává se Vám do rukou překlad zcela mimořádného díla. Filozofie objektivismu není jen “jedním z filozofických směrů.” Objektivismus je filozofickou revolucí, která znamená epochální zvrat v dějinách filozofie.

Americká filozofka-spisovatelka Ayn Randová (1905-1982) se zapsala do vědomí miliónů čtenářů prostřednictvím hrdinů svých románů. Nesmírné filozofické hloubky, pronikavé průzračnosti a vyhraněnosti, s níž líčí jejich charaktery, mohla docílit jen díky tomu, že svou životní filozofii nechovala jako neanalyzovaný pocit nebo vágní vizi, nýbrž jako explicitně formulovaný a hierarchicky strukturovaný myšlenkový systém.

Ayn Randová jednou napsala, že spisovatel se musí rozhodnout, zda jeho dílo má být osobní projekcí existujících filozofických idejí nebo zda vybuduje svůj vlastní filozofický rámec. “Já jsem provedla to druhé”, říká Ayn Randová. Její základní vize reality a člověka ostře kontrastovala s existujícími filozofickými teoriemi. Proto se musela stát filozofkou. Svůj systém nazvala objektivismem.

Kromě svých strhujících románů po sobě zanechala řadu průkopnických filozofických knih, esejů a dalších zdrojů. Z filozofického hlediska je daleko nejdůležitějším z nich The Introduction to Objectivist Epistemology (Úvod do objektivistické epistemologie). Ayn Randová však nestihla svou filozofii zpracovat do jednoho komplexního a systematického pojednání. Tohoto úkolu se ujal dr. Leonard Peikoff, její intelektuální dědic, filozof, který objektivismu zasvětil celý svůj život.

Kniha Leonarda Peikoffa vyšla v roce 1991, krátce před koncem 20. století – století rozsáhlých společenských katastrof. To je lidem až příliš dobře známo. Zůstává jim však dosud skryto, že tyto katastrofy jsou vyústěním jistých abstraktních filozofických idejí. Je nejvyšší čas připomenout jim, že právě na nejabstraktnějších idejích – objektivistických i opačných – nesmírně záleží.

Dnešní svět je naneštěstí produktem oněch opačných idejí.
Zůstávají však implicitní, ve vědomí většiny lidí nejsou analyzovány. Nacházíme se v situaci, kdy čelíme všeobecnému opovržení vůči abstraktním idejím a obecným principům. Údajně nikdy nic nevíme jistě a nic neplatí absolutně. Argumentujeme-li sebevědomě a sebejistě prostřednictvím pojmů jako morálka, spravedlnost, právo, svoboda, etatismus, kolektivismus apod., odpovídají oponenti standardními slogany typu “nechte té ideologie a držte se věcných otázek” nebo “to je váš názor, já mám jiný – nikdo z nás přece není majitelem pravdy”.
Lidé tápou v interpretaci abstraktních pojmů, a proto když v diskusi narazí na tvrdý odpor, raději se jim nakonec vyhnou prostřednictvím těchto a řady jiných ničivých frází.

Pochopit, proč se lidé snaží vyhnout se příliš abstraktnímu myšlení, znamená odhalit příčinu, proč tápou v abstraktních pojmech. Znamená to zabývat se otázkou, co jsou pojmy, kde se tu vzaly, jak vznikly. Ayn Randová přichází s fundamentálně novou odpovědí a odhaluje tak celý řetězec omylů ve filozofickém myšlení minulých dvou tisíciletí, jejichž kořenem jsou právě chybné odpovědi na základní otázku lidského poznání: vztah pojmů ke smyslově vnímané realitě.

Objektivismus navazuje na to nejlepší z dědictví řecké filozofie a opravuje mylné odpovědi, které svedly civilizaci na smutnou cestu utrpení a pomalého rozkladu. Právě díky oněm chybným abstraktním idejím žijeme ve světě zmítajícím se v chaosu kolektivismu a neomysticismu, ve světě, který je popřením podstaty člověka. Ayn Randová se staví proti soudobému světu a přichází s definitivní obhajobou rozumu jako jediného a absolutně platného nástroje neomezeného lidského poznání reality.
Její filozofie má potenciál zvrátit soudobé neblahé společenské trendy, protože všechny mají jednoho společného jmenovatele: iracionalitu. Všechny morální, politické a estetické principy, které paní Randová hájí, spočívají na rozumu, jsou jeho aplikací.

Volba knihy, která by měla být z nebeletristické objektivistické literatury přeložena jako první, nebyla jednoduchá – podíváme-li se na řadu brilantních příspěvků Ayn Randové. Žádný z nich však nenabízí celek. Tuto mezeru vyplnil Leonard Peikoff, a to mistrným způsobem.

Dr. Peikoff svou knihou vytvořil dílo, které poprvé představuje objektivismus jako ucelený filozofický systém, jenž je nyní plně připraven svést historický zápas za fundamentální změnu myšlení lidí. Tato kniha dává objektivistickému systému formu potřebnou k tomu, aby se plně etabloval a získal všeobecný respekt jako rigorózní filozofické myšlení. Tedy formu, kterou nezbytně potřebuje k dobytí akademické půdy. Z výše uvedených důvodů jsem zvolil tuto knihu jako první a na později posunul originální (nebeletristická) díla Ayn Randové, na něž se Dr. Peikoff ve svém textu systematicky odvolává.

Leonard Peikoff se však neodvolává jen na její čistě filozofické texty. Různé abstraktní myšlenky často ilustruje poukazem na postavy z jejích románů, jako symboly určitých konkrétních typů mentality či chování. Přitom však implicitně předpokládá, že typický čtenář jeho knihy je obeznámen se světonázorem Ayn Randové právě prostřednictvím jejích románů.
Já samozřejmě souhlasím s tím, že pro ty, kdo tyto romány četli, bude čtení této knihy snazší, a každému bych takový postup doporučil. Přesto si nemyslím, že jejich přečtení je nutnou podmínkou k pochopení této knihy a objektivistické filozofie vůbec.

Jiří Kinkor

The post Ayn Rand. Filosofie objektivismu. Když si lidé řídí svůj vlastní život first appeared on Čítárny.

Jaká byla hlavní premise díla Ayn Rand? Představte si společnost, v níž by každý přemýšlel jen v rámci kolektivu a v každém ohledu by mu sám sebe podřídil. Bez kolektivu by nebylo nic. Člověk by plně patřil a podléhal kolektivu a ten by s ním mohl plně disponovat. Představte si lidskou společnost jako obrovské mraveniště, v němž největším hříchem by bylo použití nebo i pouhé rozpomenutí se na jedno dávno zapomenuté slovo – na slovo “já”.

Jak by asi taková společnost podle Ayn Rand vypadala?
Byla by prosperující a bohatá? Umožňovala by šťastný život? A jak by v ní mohl žít ten, kdo by prohlédl? Jak by v takové společnosti mohl žít jedinec, který by odmítl být jen ovcí v davu, jen nepodstatnou složkou kolektivu, obyčejným mravencem?

Žijeme ve společnosti, která přešlapuje na okraji útesu. Na jedné straně žijeme své individuální životy, sledujeme vlastní hodnoty, snažíme se hledat vlastní cestu ke štěstí. Na druhé straně nasloucháme sebevědomým intelektuálním a kulturním autoritám, které se v nás snaží probudit pocit viny za naše sobectví a přesvědčit nás, že v první řadě máme žít pro druhé, obětovat se pro celek, pro kolektiv, pro jeho “vyšší cíle”. Je to dlouhodobý morální a kulturní konflikt naší civilizace, nepřekonatelný rozpor, který musíme vyřešit.

Ayn Rand napsala krátkou novelu Chvalozpěv (v originále Anthem) v roce 1937, v době, kdy teprve psala své první skutečně zásadní dílo, román Zdroj (The Fountainhead).
Zatímco Zdroj pojednává o životě racionálního individualisty a egoisty v iracionální, kolektivistické společnosti, Chvalozpěv se zabývá podobným tématem, je však daleko přímočařejší.
Jde v podstatě o morální provolání, morální manifest či apel.
Zatímco v románu Zdroj sledujeme vývoj hrdiny na stovkách stránek a propracováváme se postupně k odhalení morální podstaty racionálního egoismu,
Chvalozpěv ke čtenáři promlouvá okamžitě, důrazně, naléhavě, se silnými emocemi.

Nezabývá se tím, proč lidé v kolektivistické společnosti zapomněli znalosti pro nás tak běžné a každodenní, jako je žárovka, koleje, elektřina nebo hladké sklo, a že je to právě altruismus a kolektivismus, co ničí u lidí veškerou schopnost invence a objevování. Neřeší ani, jak se rebelové, kteří se vzepřou kolektivistické společnosti, mohou sami ubránit a zda mohou obklopeni totálním úpadkem a tmářstvím přežít. Pro zásadní morální sdělení to není podstatné.

Novela Chvalozpěv je oslavou nezávislého člověka, který objevil vlastní hodnotu, nebo lépe řečeno objevil sám sebe jako měřítko všech hodnot.
A jako taková je skvělým, dokonale přístupným úvodem do celého díla Ayn Randové.
 
Předmluva ke knize: Luboš Zálom

A. Rand / Chvalozpěv (v originále Anthem) 1937 / překl. O. E. Kubik, 2019
Českému čtenáři se dostává poprvé do rukou v českém překladu zdarma jako e-book.
Kniha volně dostupná ZDE:
epub, 500 kB >>
pdf, 1,5 MB >>

Výpisky z knihy Ayn Rand / Chvalozpěv:

Je hřích myslet na slova,na která ostatní nemyslí a psát je na papír, který ostatní neuvidí. Je to podlé a zlé. Je to stejné, jako mluvit pouze k našim uším a žádným jiným. A my víme, že neexistuje temnější prohřešení, než konat či myslet osamotě. Porušili jsme zákony. Zákony nařizují, že lidé nesmí psát, pokud je k tomu nevybídne Rada Povolání. Ať je nám odpuštěno!

Nad vstupem do Paláce Světové Rady jsou do mramoru vytesána slova, která si opakujeme vždy, když na nás přijde pokušení:
„VŠICHNI JSME JEDNOTA
A JEDNOTA JSME MY.
NENÍ ČLOVĚK, POUZE VELKÉ MY,
JEDNOTNÍ, NEROZLUČNÍ A VĚČNÍ.“
Opakujeme si to, ale nepomáhá nám to!

A Rada Povolání seděla na pódiu a ke každému ze Studentů promluvila pouze dvě slova. Oznámili jména Studentů, a když před ně Studenti jeden za druhým přicházeli, Rada řekla: „Podlahář“ nebo „Doktor“ nebo „Kuchař“ nebo „Vůdce“. Pak každý ze studentů pozvedl pravou ruku a řekl: „Děj se vůle našich bratrů.“

Pak do kazatelny vstoupí Vůdci a čtou nám texty, jež byly sepsány toho dne v Městské Radě, protože
Městská Rada reprezentuje všechny a všichni to musí vědět. Poté zpíváme chvalozpěvy. Chvalozpěv Bratrství, Chvalozpěv Rovnosti a Chvalozpěv Kolektivního Ducha. Obloha je zbarvena do fialova, když se vracíme do Domu. Pak se rozezní zvon a v zástupu jdeme do Městského Divadla na tříhodinovou Sociální Rekreaci. Na pódiu probíhá hra se dvěma mohutnými sbory z Domu Herců, které mluví a odpovídají společně dvěma mohutnými hlasy. Hra je o tvrdé dřině a o tom, jak je dobrá. Pak se v zástupu vracíme zpět do Domu. Obloha je jako černé síto protkané chvějícími se stříbrnými kapkami, připravenými vybuchnout. Můry bubnují do pouličních luceren. Jdeme do našich postelí a spíme, dokud se zvon nerozezní znovu. Noclehárny jsou bílé a čisté a není v nich nic kromě sta postelí.

Internacionála 4-8818 a my jsme přátelé. Říct něco takového je zlé, protože je to prohřešení -velké Prohřešení Preference, mít rád kterékoliv lidi více než ostatní, protože musíme mít rádi všechny lidi a všichni jsou naši přátelé.

„Jak jste se, vy čističi stok,“ promluvili Bratrství 9-3452, „opovážili zdržovat se osamotě jen se svými myšlenkami a ne s myšlenkami ostatních?“

Náš první den v lese byl dnem úžasu. Probudili jsme se, když na naši tvář dopadl paprsek slunce. Chtěli jsme vyskočit na nohy, jak jsme to dělali každé ráno našeho života, ale uvědomili jsme si, že nezazvonil žádný zvon, a že nikde v okolí žádný zvon, který by se mohl rozeznít, není. Lehli jsme si na záda, rozpřáhli ruce a zahleděli se na oblohu. Listy se stříbrnými okraji se třepotaly a vlnily jako zelená řeka a vysoko nad námi se rozpíjel oheň.

Společně jsme šli ruku v ruce lesem. A tu noc jsme zjistili, že držet ženské tělo v našich rukou není odporné ani hanebné, nýbrž opojné.

Lidstvu nenáleží jiný život mimo života stráveného dřinou pro dobro svých bratrů. Když jsme však dřeli my, nežili jsme, jen jsme se unavovali. Neexistuje radost kromě radosti sdílené se všemi bratry. Jenže jediné, co nám přivodilo radost, byla síla, kterou jsme stvořili pomocí drátů, a pak Zlatá. A obě tyto radosti náleží pouze nám, jsou tu jen díky nám, nejsou nijak spojené s našimi bratry a naše bratry nijak nezajímají. Proto nás to překvapuje.

Co je to tajemství, které naše srdce poznalo, ale stále nám jej neodhalilo, i když to vypadá, že bije jen proto, aby nám jej prozradilo?
Já jsem. Já myslím.Já chci. Moje ruce… moje duše… moje obloha… můj les… moje země… co víc mám říct? To jsou ta slova. To je ta odpověď.

Objevil jsem mnoho slov. Některá jsou moudrá a některá jsou falešná, ale jen čtyři jsou posvátná. Já to tak chci.

Co jej k tomu dovedlo? Jaká katastrofa připravila člověka o rozum? Jaký bič je potupně a odevzdaně srazil na kolena? Bylo to uctívání slova „my“.

Ale pořád mě zajímá, jak je možné, že v těch dávných odporných dnech přerodu lidé nepochopili, do čeho se řítí a jaký osud je v jejich zaslepení a zbabělosti čeká. Zajímá mě to, protože je pro mě těžké pochopit, jak se mohli lidé, kteří znali slovo „já,“ tohoto slova vzdát a nepochopili, o co tím přišli. Ale nějak se to stalo, protože jsem žil ve Městě zatracených a sám jsem poznal, jaké hrůzy je na sebe člověk ochoten seslat.

A zde, nad vchodem do mé pevnosti, vytesám do kamene slovo, jež bude mým majákem a praporem. Slovo, které nikdy nezemře, i kdybychom všichni padli v bitvě. Slovo, které na této zemi nikdy nemůže zemřít, protože je jejím srdcem, smyslem a slávou. Posvátné slovo. EGO.

The post Ayn Rand. Chvalozpěv o infikované společnosti, kde existuje pouze MY a nikoliv JÁ first appeared on Čítárny.