“Proboha živého, co to je?” zvedl se ze židle profesor Macháček, když uviděl tu hrůzu. “Pokud ten kalendář Celé Česko čte dětem kandiduje na Kýč roku, pak počítejte s mým hlasem. Co to je za organizaci, která chce propagovat čtení a knižní kulturu mezi dětmi a rodiči, a vydává tyto neskutečné sprzněnosti? Já to říkám pořád, co bylo dříve průměrem, se dnes stává pomalu geniální. Lidé už neví, co je vkus.”
Přesně tak reagoval kdysi dávno profesor Macháček, když uviděl na stránkách Celé Česko čte dětem kýčovitý kalendář na rok 2010. Dnes už bohužel netuší kam až se ty hrůzy nakonec posunuly.

Kýčovité fotografie Dity Pepe!
Pokud se podíváme na fotografie, pak se nelze jen usmívat, jaké slátaniny vytvořila mladičká fotografka Dita Pepe a vydává to za umění. “To děvče umí dobře kopírovat,” řekl na její účet prof. Macháček, “ale není v žádném případě kreativní, nemá fantazii. A to je u fotografa opravdu zásadní. Bude to jednou rozhodně dobrá studiová kýčařka, která nafotí cokoliv, o čem bude přesvědčena, že letí a že se bude kupovat. Něco jako ti, co kopírují Saudka, například Saudková.” Ale  o tom, že Pepe najde kupce svých pouťových fotografií, rozhodně nepochybuji. Talent na to má.

Proč Celé Česko čte dětem propaguje zabíjení?
To je na celé akci vůbec pikantní, když organizace, jež chce u našich děti rozvíjet estetické vnímání světa, začne u nich propagovat zabíjení a středověké způsoby myšlení. Už před mnoha lety nám již zmíněný prof. Macháček říkal v národním muzeu, že to co tady vidíme, všechna ta vycpaná zvířata jsou obrazem dementního myšlení člověka, které by mělo rychle vymizet, abychom se nemuseli stydět před našimi dětmi.
Dnes už je to možné. Digitalizace nám umožní jednou provždy se zbavit nesmyslného zabíjení zvířat, jejich stahování z kůže, vycpávání a vystavování. Jak bychom se asi dívali v muzeu na místnost plnou vycpaných lidí a dětí?

Organizace Celé Česko čte dětem tyto středověké principy myšlení dokonce propaguje u našich děti jako skvělý umělecký počin v podobě kalendáře a nemá ani tolik humanitního cítění, aby o tom veřejně mlčelo. Na svých stránkách si dokonce paní Katrušáková pochvaluje, jak nesmírné těžké bylo všechna ta vycpaná zvířata sehnat a jak to bylo úžasné a veselé. Vrcholem jejich snažení jsou pak umělecké kýče, kdy zpěvačka drží v objetí starou mrtvolu daňka, rytíř stojí před zpráchnivělou vycpaninou aligátora nebo kocour v botách pózuje i s dětmi před mrtvými hlodavci. Jsou to opravdu úžasné obrazy hodné možná doby obrození, ale ne 21.století.

Nábožná úcta před tím, co stojí pod námi, zahrnuje samozřejmě i zvířata a ukládá člověku povinnost vážit si stvoření, která jsou mu svěřena a ochraňovat je,
řekl před mnoha lety Johann Wolfgang von Goethe. O několik set později se zřejmě nic nemění a lidé z organizace s tak chvályhodným názvem Celé Česko čte dětem dokonce dál a veřejně propaguje vraždění, aniž by jim vůbec došlo, co činí.

Vrcholem cynismu mi proto připadá výrok paní Katrušákové:
„Věřím, že si kalendář lidi podmaní díky nádherné atmosféře, kterou je cítit z mistrovských fotografií a že je to vhodný vánoční dárek pro každého.”

http://www.celeceskoctedetem.cz/cz/menu/166/unikatni-umelecky-projekt-kalendar-2010/
Photo-náhled: komerční prezentace kalendáře z webu Celé Česko čte dětem

The post Celé Česko čte dětem vydalo pro děti neuvěřitelný kýč s mrtvými zvířaty first appeared on Čítárny.

Jak vypadá dnes podpora čtenářství? Z vlastní zkušenosti vím, že způsob výchovy dětí do cca 15 let, zcela ovlivní jejich další život. Podle chování dospělých lze dost přesně dosledovat  jaké měli  dětství. Vedle důležitého psychosexuálního vývoje, které velmi dobře rozebírá např. Freud, je tady i rozvoj estetického i vizuálního cítění, které postupně formuje vztah dítěte ke kýči.

Ilustrace v knížkách i na knížkách a dnes i v elektronických médiích mají na estetické vnímání děti enormní vliv.
Zcela jistě se na to  v  zápalu businessu zapomíná. Stačí se jen podívat na upadající úroveň  knih Albatrosu za posledních 50 let. A to je ještě nakladatelství, které hojně vydává kvalitní knihy pro děti, vzniklé před rokem 1989. Nakladatelství jako Librex, Egmont, Fragment etc. jsou na tom podstatně hůř, spíš bych řekl, že jsou v mnoha směrech propagátory všemožného ilustračního i obsahového blivajzu.

To samozřejmě platí i pro obálky knih, které jsou v naprosté většině buď primitivně popisné, aby pochopil i člověk s velmi dlouhým vedením nebo pro jistotu neříkají o knize vůbec nic. O nápadech se tady nedá skoro mluvit. Kam zmizela Podpora čtenářství a knih?
Grafický design knih a obalů se dříve dělal s plnou vážností týdny, dnes má být hotový za hodiny. A podle toho je často na úrovni “Grafický design pro samouky za týden”. Naštěstí ještě pořád existují výjimky, i když je jich mnohem méně jak před 25 lety.
O kvalitní grafiky prostě není zájem a skoro nikdo na ně nechce dát peníze. A tak špičkový grafik má co dělat, aby se uživil, jak si nedávno posteskl v jednom rozhovoru grafický designér Martin Pecina , který patří v Česku k nejlepším.

Nezájem o kvalitní knižní grafiku a ilustraci, ať už z hloupé nedovzdělanosti, nedostatku peněz nebo kombinací obého, vede pak k mnoha excesům:

ČTU, OPRAVDU VYPEČENÁ SNŮŠKA PLAKÁTŮ, KTERÉ ROZUMNÝ ČLOVĚK NEPOCHOPÍ A ZE KTERÉ PODPORA ČTENÁŘSTVI ZMIZELA.
Plakáty měly promlouvat k mládeži, aby četla. Za tím účelem schválil SKIP knihovníků ČR hned několik plakátů. Zrůdnost celého projektu je ale zřejmá každému, kdo plakáty viděl a vybrané knihy četl. Nejenže obálka knihy na plakátech nemá s obsahem vůbec nic společného, ale naopak celé dílo světového autora ponižuje na úroveň braku. Pokud by to vymyslela reklamní agentury na prodej jogurtů, mávl bych rukou. Ty mají tvorbu zrůdností v popisu práce. Pokud ale celý projekt podpoří sdružení knihovníků ČR, je třeba se divit a nahlas. Je velmi naivní propagovat zohyzděné knihy a čtení stejně jako sprejovou  šlehačku a čekat, že dnešní nečtoucí mládež nadsázku pochopí.

ZLATÁ STUHA JE BOHUDÍK O DOBRÝCH KNIHÁCH PRO DĚTI A NE O NEJLEPŠÍCH CUKRÁRNÁCH, JAK SI MYSLÍ POMÝLENÝ GRAFIK.
Pokud se na plakátech a tiskovinách, propagující nejlepší knihy pro děti, zobrazuje typicky konzumně pokleslé symboly a srovnává chuť na knihy s nezdravým jídlem či šňůrkami do bot, pak spolu s klasikem můžeme říct, něco shnilého je cítit v hlavách organizátorů. Nechápu jak od počátku nezajímavý nápad mohla IBBY schválit. Grafické provedení pak jen potvrzuje, že myšlenka nemá s významech soutěže nic společného a spíš budí odpor každého vnímavého čtenáře. Plakát totiž velmi připomíná stupidní propagaci knih booktuberů na youtube, kteří knížky nabízejí jak vuřty s hořčicí a dokonce v cukrárně.
Zřejmě je pro IBBY opravdu těžké oslovit každý rok českého předního ilustrátora, pro kterého by bylo ctí vytvořit plakát k soutěži. A na úrovni. Ale to si musí česká sekce IBBY rozhodnout sama.

KNIHA TI SLUŠÍ EVIDENTNĚ OSLOVUJE POUZE HLOUPÉ ČTENÁŘE KATALOGŮ, NIC VÍC. TAKÉ ČTETE V TAKOVÝCH POLOHÁCH? ))
Navíc celá akce je omšelým produktem reklamní agentury, které stejně sterilně propaguje vložky, dětské plínky nebo knihu. Už na první pohled pobaví stopořelí lidé v pozicích, v jakých se nedá číst žádná kniha kromě příruček na praní či používání kondomů. Scéna připomíná satirický šleh Werichův o snobech,  kteří si kupují knihy, aby jimi přesně odměřená knižní hmota přesně zapadla do knihovny.
Takže organizátorům projektu je jedno zda čtete nebo ne, hlavně když utrácíte za knihy s obalem, který vám půjde k pleti. Povrchnost a stupidita zde vystupuje z každého milimetru plakátu.

CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM CHCE KULTIVOVAT RODINY KE ČTENÍ A TAK JIM PRODÁVÁ KÝČOVITÉ KALENDÁŘE. NEUVĚŘITELNÉ!
“Proboha živého, co to je?” zvedl se ze židle profesor Macháček, když uviděl tu hrůzu. “Pokud ten kalendář Celé Česko čte dětem kandiduje na Kýč roku, pak počítejte s mým hlasem. Co to je za organizaci, která chce propagovat čtení a knižní kulturu mezi dětmi a rodiči, a vydává tyto neskutečné sprzněnosti? Já to říkám pořád, co bylo dříve průměrem, se dnes stává geniálním. Lidé už neví, co je vkus.”
Přesně tak reagoval profesor Macháček, když uviděl na stránkách Celé Česko čte dětem kýčovitý kalendář na rok 2010.
Více o nesmyslném projektu:
Celé Česko čte dětem vydalo pro děti neuvěřitelný kýč s mrtvými zvířaty
Kam vlastně kráčí Celé Česko čte dětem a Eva Katrušáková?

The post Smysluplná podpora čtenářství, knih ANO, ale NE stupidní plakáty a projekty first appeared on Čítárny.

V květnu 2010 se konala v Těšíně akce, která jednoznačně a kriticky poukázala na nedostatky v naší demokratické společnosti a příkře vyhodnotila slaboduchý přístup některých rodičů ke svým dětem. Konečně se národ dozvěděl, že ani netuší, jak milovat děti.

Rozhořčené dámy z Polska a Ostravy se smluvily a zorganizovaly za podpory města Těšína a pod hlavičkou Celé Česko čte dětem ideovovou mezinárodní konferenci o tom jak milovat dítě, která podle organizátorů byla určena pro rodiče, učitele škol, knihovníky, pracovníky pedagogicko-psychologických poraden a širokou veřejnost.

Jak nám sdělily na svých stránkách organizátorky této smysluplné akce: “Vynikající přednášky na téma morálních hodnot, emocí a lásky nenechaly nikoho chladným.”
Věřím jim. Kdybych já byl v sále, nezůstanu chladným také.

Děkuji proto níže zmíněným dámám za předletní komediální vstup na českou konferenční scénu a další akci, nad kterou selský rozum zůstává stát a která mi tolik připomíná staré socialistické časy s Marienkou Kabrhelovou a rodičovskými hlídkami Svazu komunistických žen.

Na konferenci vystoupily se svými referáty buditelky:
Irena Koźmińska, zakladatelka a ředitelka Nadace ABCXXI, iniciátorka kampaně “Celé Polsko čte dětem”
Marzena Secomska – Rozenbaum, členka správní rady Nadace ABCXXI
Elżbieta Olszewska, programová ředitelka a členka správní rady Nadace ABCXXI
Eva Katrušáková, ředitelka a zakladatelka obecně prospěšné společnosti “Celé Česko čte dětem”

Zaráží mě skutečnost, že nikde na netu jsem neobjevil ke stažení sborníky nebo dokonce příručky pro své naivní přátelé, kteří dodnes netuší, jak správně milovat své děti. A to ani zdarma !!! Škoda, tak rád bych je rozdával.

Navrhuji proto ZDARMA týdenní výcvik, jak milovat dítě. Jak postupovat:
1. Slavnostně sdělte dítěti, že ho milujete.
2. Přečtěte mu před spaním jeden referát z Mezinárodní konference o tom jak milovat dítě a zdůrazněte, jak je důležité konat podobné konfernece.
3. Opakujte to po dobu sedmi dnů. Vždy s jiným referátem.
4. Diskutujte s ním minimálně 20 minut o problémech, které jsou nastíněny v referátu a využivejte při tom závěry průzkumů veřejného mínění.
5. Zapište si společné závěry diskuse a na konci týdne si sami vyhodnoťte jak se vám daří milovat.

PS: Své závěry zašlete na adresu Mezinárodní konference. Aktivistky – buditelky vše řádně vyhodnotí a vylosují nejaktivněji milované dítě. To odmění novým sborníkem hodnotných přednášek na křídovém papíře. Jako bonus dostane dítě i kýčovitý plakát nebo možná i celý kalendář na rok 2010, jenž v rámci estettické výchovy dětí vydává finační skupina Celé Česko čte dětem.

The post Mezinárodní ideologická konference o tom, jak milovat dítě. first appeared on Čítárny.

Celé Česko čte dětem chce učit děti esteticky vnímat svět nebo je naklonovat na kýč? To je otázka, která se objevila kolem podivného projektu – kalendáře s vycpanými mrtvými zvířaty, které nafotila Dita Pepe. Po shlédnutí kalendáře je mi jasné, že organizátoři Celé Česko čte dětem chtějí vychovat z našich dětí cynické bytosti, kterým se líbí zabíjení zvířat a kýčovité pseudofotografie. Estetické vnímání je zde na stejné úrovní, jako předvolební politický slint.

Fotografie Dity Pepe nebo pseudoumělecké slátaniny?
Pokud se podíváme na fotografie, pak se nelze jen usmívat, jaké slátaniny vytvořila mladičká fotografka Dita Pepe a vydává to za umění. “To děvče umí dobře kopírovat,” řekl na její účet prof. Macháček, “ale není v žádném případě kreativní, nemá fantazii. A to je u fotografa opravdu zásadní. Bude to jednou rozhodně dobrá studiová kýčařka, která nafotí cokoliv, o čem bude přesvědčena, že letí a že se bude kupovat. Něco jako Saudek nebo ti co ho kopírují, například Saudková.” Ale  o tom, že Pepe najde kupce svých pouťových fotografií, rozhodně nepochybuji. Talent na to má.

Známé osobnosti na kalendáři podporují čtenářství nebo sebe?
U některých VIP je zcela pochopitelné, že jsou ochotni posedět u čehokoliv, co jim přinese aspoň trochu popularity. Chápu to u pubertálních zpěváků a samozřejmě u některých herců. Těžko ale pochopit, jakým způsobem přesvědčily paní Chýlkovou nebo Langerovou, aby se propůjčily k takovým akcím, které jim rozhodně na vážnosti ani popularitě nepřidají. Asi to bude tím, že někdy myšlenka je mnohem zajímavější, jak samotná realizace, a pak se s tím asi nedá nic dělat. Jen trpět. Koneckonců o tom je vlastně celý projekt Celé Česko dětem.
A tak se můžeme jen s chutí zasmát nad fotografii Smolíčka s mrtvým jelenem, stejně jako nad kopálistou a bruslistou Haškem, coby vyždímaným mořským vlkem nebo nad velmi povedenými vycpanými plameňáky se Sommerovou a Špátovou v jakési parodii na knihu Alenka v říši divů., kterou fotografka buď nečetla nebo vůbec nepochopila. Ale to je běžný způsob práce. Navíc mě zaráží to množství vycpaných zvířat, které mi velmi připomíná středověké myšlení.

Grafika “Najbrt” asi nepůjde do portfolia… a nešla
Grafika kalendáře je produktem studia Najbrt, který se na poli designu zapsal několika vyjímečným pracemi. V tomto případě však jejich grafik Petr Štěpán byl zřejmě zmámen kouzlem fotokýče Pepe nebo možná i samotnou fotografkou. Kdoví? Každopádně to, co stvořil kolem fotografií není nic, čím by se Najbrt mohl chlubit v portfoliu. To by museli být opravdu blázni.

Quo vadis projekte Celé Česko čte dětem?
Celé Česko čte dětem tak znovu potvrzuje, že neroznávat kvalitu od podprůměrnosti, je jejich parketa, které se podřizují od počátku. A to není dobrá známka do budoucnosti. Společnost, která by měla prosazovat kvalitu knih, ilustrací a tím i vkusu, dnes prodává za pětistovku neskutečný kýč. Co s toho plyne, si každý čtenář domyslí sám. A to nechci probírat z jakých peněz tento kalendář vznikl.
Navíc propagace zabíjení a středověkého vycpávání zvířat mi připadá v dnešní době nejen absurdní, ba dokonce dementní.

Myslím, že jen s velkým sebezapřením a notnou dávkou otupělosti lze takový kalendář koupit. Nicméně buďme spravedliví. Vidím i jeho zřejmý přínos. Kalendář je velmi vhodným prezentačním materiálem pro jakoukoliv přednášku o kýči.

PS: Prof. Macháček samozřejmě použil mnohem drsnější výroky, které se ovšem kvůli malým dětem nedají prezentovat veřejně.

http://www.celeceskoctedetem.cz/cz/menu/166/unikatni-umelecky-projekt-kalendar-2010/
Photo-náhled: komerční prezetentace kalendáře z webu Celé Česko čte dětem

The post Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář first appeared on Čítárny.

Jednoho dne se z temnot vynořila zachráňkyně dětského čtenářství. A ta se obrátila na hodná média, kterým tvrdí, že právě její projekt je jediný a správný a jen ti zlí na Ministerstvu kultury to nechtějí pochopit. Tak asi by mohla začít pohádka o jedné paní, která by ráda, aby všichni rodiče v Česku četli svým dětem 20 minut denně. No myslím, že taková krásná myšlenka předčí jednoznačně všechny nápady Brouka Pytlíka. Ale vraťme se na začátek. 23.března 2006 promluvila paní Eva Katrušáková, tak se zachráňkyně jmenuje, na veřejnosti, v pořadu Kultura 24 na CT24. Když jsem si ho pustil ze záznamu, musím přiznat, že něco takového se jen tak neslyší.

Když přeskočíme obecné fráze o dětském čtenářství a o údajně neblahém vlivu počítačů na čtení, které jsou každému k mání na internetu a pomineme nekonečenou řadu slovních spojení, my bychom, rádi bychom, chtěli bychom, pak bychom mohli tuto úvahu ukončit a vůbec se tím nezabývat.
Jenže je tady něco, čeho si všimnout musíme, už proto, že to něco bylo vyřčeno veřejně, s úsměvem a arogancí ke všem, kteří dlouhé roky a nezištně podporují čtení u dětí.

Především mě zaujal naprostý nezájem o české aktivity na podporu čtenářství. Dokonce si jmenovaná paní myslí, že Noc s Andersenem probíhá jen v Polsku. To už zvedám oči v sloup ))) Jakoby v Česku, v této oblasti, existovalo velké NIC a nikde se nic nedělo. No nemyslím si, že o tom ta paní nic neví, ale zřejmě tyto akce na podporu čtenářství zdaleka nedosahují úrovně jejího projektu, aby se o nich aspoň zmínila. Rád bych porovnal aktivity tohoto projektu s aktivitami, jako je například Jičínská pohádka, Noc s Andersenem, Veletrh dětské knihy v Liberci a dalšími stovkami akcí, které se dějí v naší republice. Ale není bohužel s čím. Projekt “Celé Česko čte dětem” na nás zívá, jak velká nula, i když se prý na něm dělá dva roky. Ale buďme spravedliví. Nakonec s těžkým srdcem jednu českou aktivitu připustila. Celostátní projekt “Rosteme s knihou”, a to jen proto, že to připomněla redaktorka CT24. Ale ten, na rozdíl od projektu “Celé Česko čte dětem“, je nejen originální, ale má nápad a šťávu a je ryze český.

Jmenovaná paní přiznává, že projekt vlastně okopírovala z Polska. Tam se jmenuje “Polsko čte svým dětem” a prý už 97% polských rodin přehodnotilo svůj postoj ke čtenářství. Vypadá to, že v Polsku teď všichni čtou po večerech svým dětem knížky. Opravdu úžasné, ale bohužel těžce přitažené za vlasy. Ale nakonec, proč by se to nezveřejnilo právě tak, když ve svém důsledku je polská akce ryze komerční záležitost a všechny linky končí u velkoobchodu s knihami. A tady jsem na vážkách, jestli právě to není “zlaté dno” i projektu “Celé Česko čte dětem“. ))) Vždyť jediné, na čem se možná v projektu pracuje, je nějaký Zlatý fond knih pro děti a mládež. Jenže takových fondů nebo seznamů, už v Česku existuje několik.

Koneckonců si to poslechněte na CT24 sami. Mně, po shlédnutí skoro 15 minutového rozhovoru o ničem, je jen smutno z toho, že Česká televize není schopna o skutečných akcích pro děti a o čtenářství vyslat do éteru jeden slušný pořad a věřte, že je informována velmi dobře. No kdoví, proč to tak je. ))) A taky doufám, že na Ministerstvu kultury někdo náhodou nepřiklepne hned několik miliónů na projekt, který svým přístupem vzbuzuje jen smích a možná i pláč. Ale v případě, že by se tak stalo (Česko je kouzelná země), pak věřím, že do jednoho roku 97% českých rodin přehodnotí svůj přístup ke knihám i dětem a čtenářství vůbec. To bych bral, byly by to krásný časy a spisovatelé pro děti budou mít konečně jen jedno povolání – psaní. )))))

Protože se množily anonymy atakujicí tento článek, přidali jsme zpětně reakce, které byly zapsány na starém webu v době vzniku článku tj. v období březen až listopad 2006.

Celé Česko čte dětem vydalo pro děti neuvěřitelný kýč s mrtvými zvířaty
Mezinárodní ideologická konference o tom, jak milovat dítě.
Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář

The post Kam vlastně kráčí Celé Česko čte dětem a Eva Katrušáková? first appeared on Čítárny.