Celé Česko čte dětem. “Proboha živého, co to je?” zvedl se ze židle profesor Macháček, když uviděl tu hrůzu. “Pokud ten kalendář Celé Česko čte dětem kandiduje na Kýč roku, pak počítejte s mým hlasem. Co to je za organizaci, která chce propagovat čtení a knižní kulturu mezi dětmi a rodiči, a vydává tyto neskutečné sprzněnosti? Já to říkám pořád, co bylo dříve průměrem, se dnes stává pomalu geniální. Lidé už neví, co je vkus.”
Přesně tak reagoval kdysi dávno profesor Macháček, když uviděl na stránkách Celé Česko čte dětem kýčovitý kalendář na rok 2010. Dnes už bohužel netuší kam až se ty hrůzy nakonec posunuly.

Kýčovité fotografie a Dita Pepe
Pokud se podíváme na fotografie, pak se nelze jen usmívat, jaké slátaniny vytvořila mladičká fotografka Dita Pepe a vydává to za umění.
“To děvče umí dobře kopírovat,” řekl na její účet prof. Macháček, “ale není v žádném případě kreativní, nemá fantazii. A to je u fotografa opravdu zásadní. Bude to jednou rozhodně dobrá studiová kýčařka, která nafotí cokoliv, o čem bude přesvědčena, že letí a že se bude kupovat. Něco jako ti, co kopírují Saudka, například Saudková.” Ale o tom, že Dita Pepe najde kupce svých pouťových fotografií, rozhodně nepochybuji. Talent na to má.

Proč Celé Česko čte dětem propaguje zabíjení?
To je na celé akci vůbec pikantní, když organizace, jež chce u našich děti rozvíjet estetické vnímání světa, začne u nich propagovat zabíjení a středověké způsoby myšlení. Už před mnoha lety nám již zmíněný prof. Macháček říkal v národním muzeu, že to co tady vidíme, všechna ta vycpaná zvířata jsou obrazem dementního a idiotského myšlení člověka, které by mělo rychle vymizet, abychom se nemuseli stydět před našimi dětmi.
Dnes už je to možné. Digitalizace nám umožní jednou provždy se zbavit nesmyslného zabíjení zvířat, jejich stahování z kůže, vycpávání a vystavování.
Jak bychom se asi dívali v muzeu na místnost plnou vycpaných lidí a dětí?

Organizace Celé Česko čte dětem tyto středověké principy myšlení dokonce propaguje u našich děti jako skvělý umělecký počin v podobě kalendáře a nemá ani tolik humanitního cítění, aby o tom veřejně mlčelo. Na svých stránkách Celé Česko čte dětem si dokonce paní Katrušáková pochvaluje, jak nesmírné těžké bylo všechna ta vycpaná zvířata sehnat a jak to bylo úžasné a veselé.

Vrcholem jejich snažení jsou pak umělecké kýče, kdy zpěvačka drží v objetí starou mrtvolu daňka, rytíř stojí před zpráchnivělou vycpaninou aligátora nebo kocour v botách pózuje i s dětmi před mrtvými hlodavci. Jsou to opravdu úžasné obrazy hodné možná doby obrození, ale ne 21.století.

Nábožná úcta před tím, co stojí pod námi, zahrnuje samozřejmě i zvířata a ukládá člověku povinnost vážit si stvoření, která jsou mu svěřena a ochraňovat je,
řekl před mnoha lety Johann Wolfgang von Goethe.
O několik set později se zřejmě nic nemění a lidé z organizace s tak chvályhodným názvem Celé Česko čte dětem dokonce dál a veřejně propaguje vraždění, aniž by jim vůbec došlo, co činí.

Vrcholem cynismu mi proto připadá výrok paní Katrušákové:
„Věřím, že si kalendář lidi podmaní díky nádherné atmosféře, kterou je cítit z mistrovských fotografií a že je to vhodný vánoční dárek pro každého.”

http://www.celeceskoctedetem.cz/cz/menu/166/unikatni-umelecky-projekt-kalendar-2010/
Photo-náhled: komerční prezentace kalendáře z webu Celé Česko čte dětem

The post Celé Česko čte dětem vydalo pro děti šílkený kýč s mrtvými zvířaty first appeared on Čítárny.

Achilleus se dopustil hybris, což byl v antickém Řecku největší hřích a v klasických Aténách právní pojem označující zločin silně pobuřující, odporný, bezmezný, všechny meze překračující.
Podle Homérovy Illiady se tohoto činu dopustil Achilles, když přivázal mrtvé tělo Hektora za nohy ke svému vozu a nechal je vláčet po zemi.
Aristoteles hybris popsal takový čin jako ponižování pro pouhou slast ze samotného ponižování.

Každému racionálně uvažujícímu člověku je zřejmé, že stejného přečinu vůči lidem i svým voličům se dopustil Fiala a celá jeho vláda, když v přímém přenosu odhalil občanům, jak jimi pohrdají.

Absolutní popření všech svých slibů, kvůli kterým ho také mnozí volili, nemá v české politice obdoby.
Zaštítění heslem Česko ve formě je pak, in natura, veřejné plivnutí do tváře všem. Pokud ovšem ve své aroganci nemysleli, že neustálým lhaním jsou ve formě oni samotní.

Abychom pochopili, koho někteří lidé zvolili, je třeba objasnit pojem narcistní porucha osobnosti.
Pro takovou poruchu osobnosti je charakteristické neschopnost vžít se do pocitů jiných lidí, velikášství ve vlastní politické bublině, arogance vůči všem projevům jiného názoru.
Poznat se dají někdy snadno, jindy po delším pozorování podle rozporu mezi slovy a skutky. A v tom je premiér Petr Fiala naprostý přeborník. Stačí porovnat jeho proslovy za posledních 10 let, kdy názorově otočil skoro ve všem o 180 stupňů.

Ptáte se možná, z čeho pramení takový způsob chování?
“Je to pohrdání lidmi, kteří se dívají na svět jinak?” Ptá se podobně Martina Kociánová (Rádio Universum) profesora Maxe Kašparů a ten odpovídá naprosto přesně.
“Vychází to z pýchy. Křesťanství učí, že nejtěžší ze všech hříchů je pýcha. Z pýchy vycházejí všechny ostatní hříchy. Všechno zlo vychází z pýchy. A tohle je pýcha na svůj domnělý intelekt.”
Hybris neboli jak rozeznat člověka se syndromem mocenské pýchy podle Koukolíka

O aroganci moci píše vynikajícím způsobem Mňačko v knize Jak chutná moc.
Kniha je sice o aroganci komunistické moci v 50ých letech, ale po přečtení vás kniha překvapí svou nadčasovostí. Stačilo by pár drobných změn a byla by o dnešku.
I v této knize Mňačko popisuje psychopaty a sociopaty toužící po moci.
Po absolutní moci.
A je to podobné jako sadista potřebuje absolutní pocit nadvlády nad tělem, utrpením a bolestí. Není divu, že takové typy nacházíme velmi často ve společenských špičkách, podobně, jako nacházíme statisticky více sadistů mezi zdravotnickým personálem či více skrytých pedofilů v pedagogických profesích oproti běžné populaci.
Ladislav Mňačko. Jak chutná moc je politický román, který nepřestává být aktuální

A pokud je takové chování spojené s nedostatkem intelektu, odbornosti, užitečné autocenzury, posluhování cizí zájmům a bezmezné touhy po penězích, pak jako občané prožíváme veřejné ponižování, pokud si to necháme líbit.
I Fialova vláda je přesvědčena, že jim všechno vychází a že mohou všechno.
Protože mohou.
Protože lidé jim ještě neřekli rázné a konečné NE.

The post Fialovo hybris aneb veřejné ponížení obyvatel České republiky first appeared on Čítárny.

Dovolte, abych vás trochu pobavil, říká světový režisér Karel Vachek. A pomalu rozvíjí svoji teorii o neuvěřitelném historickém propojení. Můžete si o tom myslet co chcete, ale každopádně je to zajímavé.

Československá republika trvala 74 let, jejím duchovním vrcholem byl rok 1968 a 74 let žil sochař Václav Myslbek (1848-1922), tvůrce pomníku sv. Václava na Koňském trhu v Praze, stejně jako Josef Jungmann, autor Slovníku česko-německého –
odečteme-li z trvání Československa, od vzniku k zániku (1918-1992), 6 let (po které trvalo jeho rozbití německou Říší), dostaneme opět 68
– jeho první prezident měl 68 let, když byl zvolen (T. G. Masaryk se narodil 1850 a zemřel 1937 – 2×37=74) a jeho druhý president Edvard Beneš se narodil 34 let po narození T. G. M., roku 1884 (2×34=68) a zemřel 1948
– ve stejném roce umírá syn prvního prezidenta, ministr zahraničí Jan Masaryk
– jeho matka Charlotta se narodila ve stejném roce s jeho otcem Tomášem, zemřela v roce úmrtí Jaroslava Haška
– l868 se narodil básník a vizionář Jaroslav Březina a umírá malíř Karel Purkyně, syn Jana Evangelisty Purkyně, biologa, který zemřel l869 – 500 let od smrti císaře Karla IV., a roku 1878 se narodili 3 velcí duchové, nejen operní pěvkyně Ema Destinová, ale i filozof Ladislav Klíma a básník Jakub Deml
– v roce narození Edvarda Beneše (l884) umírá hudební skladatel Bedřich Smetana a rodí se básník a malíř Josef Váchal, aby zemřel 1969, ve stejném roce jako Jiří Šlitr, muzikant
– 1883 se narodil spisovatel Jaroslav Hašek, aby žil 40 let, Ladislav Klíma a zpěvák Karel Kryl žili 50 let, Bedřich Smetana žil 60 let, teolog Petr Chelčický žil 70 let (1390-1460), Edvard Beneš žil stejně dlouho jako Jan Žižka z Trocnova (1360-1424), Mikoláš Aleš, největší český malíř, který se narodil r. 1852 (v roce kdy zemřel největší slovenský básník Ján Kolár, autor Slávy dcery) žil 7l let (1852-1913), stejně dlouho jako Alexander Dubček (1921-1992), který zemřel ve stejném roce jako Československá republika a narodil se na stejné faře jako Ľudovít Štúr, tvůrce slovenského spisovného jazyka, a 300 let po narození Bohuslava Balbína (autora Obrany jazyka českého)
– herec Oldřich Nový žil v letech 1899-1983, 84 let, což připomíná rok 1884, rok výměny Josefa Váchala a Edvarda Beneše za Bedřicha Smetanu
– 400 let od narození J.A. Komenského (1592-1610) skončilo Československo
– dějiny jsou podivně spletený provaz.

Karel Vachek | Pseudomotlitba aneb O rozdvojené mysli (báseň,  profesorova přednáška)

KAREL VACHEK
Narodil se v roce 1940. Studoval režii na pražské FAMU u Elmara Klose. V 1963 natočil absolventský film o strážnických folklórních slavnostech Moravská Hellas, který svou nezvyklou formou, myšlenkovou útočností a humorem vzbudil rozruch, obdiv, ale i nevoli v kulturních i politických kruzích. Veřejně byl uveden až po několika letech. V roce 1968 jako režisér Krátkého filmu Praha natočil film Spřízněni volbou – legendární portrét protagonistů „Pražského jara“ 1968 během událostí kolem volby prezidenta ČSSR.

Po nástupu normalizace musel odejít z Krátkého filmu. Pracoval v dělnických profesích a v roce 1979 s rodinou emigroval přes Francii do USA. Kvůli zdravotnímu stavu své ženy Dagmar se nakonec vrátil. V osmdesátých letech pracoval jako řidič. Po roce 1989 se vrátil do Krátkého filmu Praha, postupně realizoval rozsáhlou filmovou tetralogii Malý kapitalista, jež svérázným způsobem mapovala českou společnost 90. let a přelomu století.

Od roku 1994 je pedagogem Katedry dokumentární tvorby FAMU a od roku 2002 je jejím vedoucím. Svými filmy i tvůrčími postoji ovlivnil celou řadu tehdy nastupujících tvůrců (např. Jan Gogola ml., Vít Janeček, Filip Remunda, Vít Klusák, Martin Mareček, Erika Hníková, Theodora Remundová). V roce 2004 vydal knihu Teorie hmoty, která je důležitým ideových východiskem jeho nejnovějšího filmu. Na podzim 2007 vydalo Nakladatelství AMU monografii Karel Vachek, etc. od Martina Švomy.

Filmy a názory Karla Vachka na webu: www.karelvachek.cz

The post Světový režisér Karel Vachek. České dějiny jsou fascinujícím způsobem propojené first appeared on Čítárny.

V květnu 2010 se konala v Těšíně akce, která jednoznačně a kriticky poukázala na nedostatky v naší demokratické společnosti a příkře vyhodnotila slaboduchý přístup některých rodičů ke svým dětem. Konečně se národ dozvěděl, že ani netuší, jak milovat děti.

Rozhořčené dámy z Polska a Ostravy se smluvily a zorganizovaly za podpory města Těšína a pod hlavičkou Celé Česko čte dětem ideovovou mezinárodní konferenci o tom jak milovat dítě, která podle organizátorů byla určena pro rodiče, učitele škol, knihovníky, pracovníky pedagogicko-psychologických poraden a širokou veřejnost.

Jak nám sdělily na svých stránkách organizátorky této smysluplné akce: “Vynikající přednášky na téma morálních hodnot, emocí a lásky nenechaly nikoho chladným.”
Věřím jim. Kdybych já byl v sále, nezůstanu chladným také.

Děkuji proto níže zmíněným dámám za předletní komediální vstup na českou konferenční scénu a další akci, nad kterou selský rozum zůstává stát a která mi tolik připomíná staré socialistické časy s Marienkou Kabrhelovou a rodičovskými hlídkami Svazu komunistických žen.

Na konferenci vystoupily se svými referáty buditelky:
Irena Koźmińska, zakladatelka a ředitelka Nadace ABCXXI, iniciátorka kampaně “Celé Polsko čte dětem”
Marzena Secomska – Rozenbaum, členka správní rady Nadace ABCXXI
Elżbieta Olszewska, programová ředitelka a členka správní rady Nadace ABCXXI
Eva Katrušáková, ředitelka a zakladatelka obecně prospěšné společnosti “Celé Česko čte dětem”

Zaráží mě skutečnost, že nikde na netu jsem neobjevil ke stažení sborníky nebo dokonce příručky pro své naivní přátelé, kteří dodnes netuší, jak správně milovat své děti. A to ani zdarma !!! Škoda, tak rád bych je rozdával.

Navrhuji proto ZDARMA týdenní výcvik, jak milovat dítě. Jak postupovat:
1. Slavnostně sdělte dítěti, že ho milujete.
2. Přečtěte mu před spaním jeden referát z Mezinárodní konference o tom jak milovat dítě a zdůrazněte, jak je důležité konat podobné konfernece.
3. Opakujte to po dobu sedmi dnů. Vždy s jiným referátem.
4. Diskutujte s ním minimálně 20 minut o problémech, které jsou nastíněny v referátu a využivejte při tom závěry průzkumů veřejného mínění.
5. Zapište si společné závěry diskuse a na konci týdne si sami vyhodnoťte jak se vám daří milovat.

PS: Své závěry zašlete na adresu Mezinárodní konference. Aktivistky – buditelky vše řádně vyhodnotí a vylosují nejaktivněji milované dítě. To odmění novým sborníkem hodnotných přednášek na křídovém papíře. Jako bonus dostane dítě i kýčovitý plakát nebo možná i celý kalendář na rok 2010, jenž v rámci estettické výchovy dětí vydává finační skupina Celé Česko čte dětem.

The post Mezinárodní ideologická konference o tom, jak milovat dítě. first appeared on Čítárny.

Celé Česko čte dětem chce učit děti esteticky vnímat svět nebo je naklonovat na kýč? To je otázka, která se objevila kolem podivného projektu – kalendáře s vycpanými mrtvými zvířaty, které nafotila Dita Pepe. Po shlédnutí kalendáře je mi jasné, že organizátoři Celé Česko čte dětem chtějí vychovat z našich dětí cynické bytosti, kterým se líbí zabíjení zvířat a kýčovité pseudofotografie. Estetické vnímání je zde na stejné úrovní, jako předvolební politický slint.

Fotografie Dity Pepe nebo pseudoumělecké slátaniny?
Pokud se podíváme na fotografie, pak se nelze jen usmívat, jaké slátaniny vytvořila mladičká fotografka Dita Pepe a vydává to za umění. “To děvče umí dobře kopírovat,” řekl na její účet prof. Macháček, “ale není v žádném případě kreativní, nemá fantazii. A to je u fotografa opravdu zásadní. Bude to jednou rozhodně dobrá studiová kýčařka, která nafotí cokoliv, o čem bude přesvědčena, že letí a že se bude kupovat. Něco jako Saudek nebo ti co ho kopírují, například Saudková.” Ale  o tom, že Pepe najde kupce svých pouťových fotografií, rozhodně nepochybuji. Talent na to má.

Známé osobnosti na kalendáři podporují čtenářství nebo sebe?
U některých VIP je zcela pochopitelné, že jsou ochotni posedět u čehokoliv, co jim přinese aspoň trochu popularity. Chápu to u pubertálních zpěváků a samozřejmě u některých herců. Těžko ale pochopit, jakým způsobem přesvědčily paní Chýlkovou nebo Langerovou, aby se propůjčily k takovým akcím, které jim rozhodně na vážnosti ani popularitě nepřidají. Asi to bude tím, že někdy myšlenka je mnohem zajímavější, jak samotná realizace, a pak se s tím asi nedá nic dělat. Jen trpět. Koneckonců o tom je vlastně celý projekt Celé Česko dětem.
A tak se můžeme jen s chutí zasmát nad fotografii Smolíčka s mrtvým jelenem, stejně jako nad kopálistou a bruslistou Haškem, coby vyždímaným mořským vlkem nebo nad velmi povedenými vycpanými plameňáky se Sommerovou a Špátovou v jakési parodii na knihu Alenka v říši divů., kterou fotografka buď nečetla nebo vůbec nepochopila. Ale to je běžný způsob práce. Navíc mě zaráží to množství vycpaných zvířat, které mi velmi připomíná středověké myšlení.

Grafika “Najbrt” asi nepůjde do portfolia… a nešla
Grafika kalendáře je produktem studia Najbrt, který se na poli designu zapsal několika vyjímečným pracemi. V tomto případě však jejich grafik Petr Štěpán byl zřejmě zmámen kouzlem fotokýče Pepe nebo možná i samotnou fotografkou. Kdoví? Každopádně to, co stvořil kolem fotografií není nic, čím by se Najbrt mohl chlubit v portfoliu. To by museli být opravdu blázni.

Quo vadis projekte Celé Česko čte dětem?
Celé Česko čte dětem tak znovu potvrzuje, že neroznávat kvalitu od podprůměrnosti, je jejich parketa, které se podřizují od počátku. A to není dobrá známka do budoucnosti. Společnost, která by měla prosazovat kvalitu knih, ilustrací a tím i vkusu, dnes prodává za pětistovku neskutečný kýč. Co s toho plyne, si každý čtenář domyslí sám. A to nechci probírat z jakých peněz tento kalendář vznikl.
Navíc propagace zabíjení a středověkého vycpávání zvířat mi připadá v dnešní době nejen absurdní, ba dokonce dementní.

Myslím, že jen s velkým sebezapřením a notnou dávkou otupělosti lze takový kalendář koupit. Nicméně buďme spravedliví. Vidím i jeho zřejmý přínos. Kalendář je velmi vhodným prezentačním materiálem pro jakoukoliv přednášku o kýči.

PS: Prof. Macháček samozřejmě použil mnohem drsnější výroky, které se ovšem kvůli malým dětem nedají prezentovat veřejně.

http://www.celeceskoctedetem.cz/cz/menu/166/unikatni-umelecky-projekt-kalendar-2010/
Photo-náhled: komerční prezetentace kalendáře z webu Celé Česko čte dětem

The post Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář first appeared on Čítárny.

Celé Česko čte dětem a Eva Katrušáková. Neznáte? Tak poslouchejte. Jednoho dne se z temnot vynořila samozvaná zachránkyně dětského čtenářství. A ta se obrátila na hodná média, kterým tvrdí, že právě její projekt je jediný a správný a jen ti zlí na Ministerstvu kultury to nechtějí pochopit. Tak asi by mohla začít pohádka o jedné paní, která by ráda, aby všichni rodiče v Česku četli svým dětem 20 minut denně. Myslím, že taková krásná myšlenka předčí jednoznačně všechny nápady Brouka Pytlíka.

Ale vraťme se na začátek. 23.března 2006 promluvila paní Eva Katrušáková, tak se zachráňkyně jmenuje, na veřejnosti, v pořadu Kultura 24 na CT24. Když jsem si ho pustil ze záznamu, musím přiznat, že něco takového se jen tak neslyší.

Když přeskočíme obecné fráze o dětském čtenářství a o údajně neblahém vlivu počítačů na čtení, které jsou každému k mání na internetu a pomineme nekonečnou řadu slovních spojení, my bychom, rádi bychom, chtěli bychom, pak bychom mohli tuto úvahu ukončit a vůbec se tím nezabývat.
Jenže je tady něco, čeho si všimnout musíme, už proto, že to něco bylo vyřčeno veřejně, s úsměvem a arogancí ke všem, kteří dlouhé roky a nezištně podporují čtení u dětí.

Především mě zaujal naprostý nezájem o české aktivity na podporu čtenářství.
Dokonce si jmenovaná paní myslí, že Noc s Andersenem probíhá jen v Polsku. To už zvedám oči v sloup ))) Jakoby v Česku, v této oblasti, existovalo velké NIC a nikde se nic nedělo. No nemyslím si, že o tom ta paní nic neví, ale zřejmě tyto akce na podporu čtenářství zdaleka nedosahují úrovně jejího projektu, aby se o nich aspoň zmínila. Rád bych porovnal aktivity tohoto projektu s aktivitami, jako je například Jičínská pohádka, Noc s Andersenem, Veletrh dětské knihy v Liberci a dalšími stovkami akcí, které se dějí v naší republice. Ale není bohužel s čím. Projekt “Celé Česko čte dětem” na nás zívá, jak velká nula, i když se prý na něm dělá dva roky. Ale buďme spravedliví. Nakonec s těžkým srdcem jednu českou aktivitu připustila.
Celostátní projekt “Rosteme s knihou“, a to jen proto, že to připomněla redaktorka CT24. Ale ten, na rozdíl od projektu “Celé Česko čte dětem”, je nejen originální, ale má nápad a šťávu a je ryze český.

Jmenovaná paní přiznává, že projekt vlastně okopírovala z Polska. Tam se jmenuje “Polsko čte svým dětem” a prý už 97% polských rodin přehodnotilo svůj postoj ke čtenářství. Vypadá to, že v Polsku teď všichni čtou po večerech svým dětem knížky. Opravdu úžasné, ale bohužel těžce přitažené za vlasy.
Ale nakonec, proč by se to nezveřejnilo právě tak, když ve svém důsledku je polská akce ryze komerční záležitost a všechny linky končí u velkoobchodu s knihami. A tady jsem na vážkách, jestli právě to není “zlaté dno” i projektu “Celé Česko čte dětem”. ))) Vždyť jediné, na čem se možná v projektu pracuje, je nějaký Zlatý fond knih pro děti a mládež. Jenže takových fondů nebo seznamů, už v Česku existuje několik.

Koneckonců si to poslechněte na CT24 sami. Mně, po shlédnutí skoro 15 minutového rozhovoru o ničem, je jen smutno z toho, že Česká televize není schopna o skutečných akcích pro děti a o čtenářství vyslat do éteru jeden slušný pořad a věřte, že je informována velmi dobře. No kdoví, proč to tak je. ))) A taky doufám, že na Ministerstvu kultury někdo náhodou nepřiklepne hned několik miliónů na projekt, který svým přístupem vzbuzuje jen smích a možná i pláč. 
Ale v případě, že by se tak stalo (Česko je kouzelná země), pak věřím, že do jednoho roku 97% českých rodin přehodnotí svůj přístup ke knihám i dětem a čtenářství vůbec. To bych bral, byly by to krásný časy a spisovatelé pro děti budou mít konečně jen jedno povolání – psaní. )))))

Protože se množily anonymy atakujicí tento článek, přidali jsme zpětně reakce, které byly zapsány na starém webu v době vzniku článku tj. v období březen až listopad 2006.

Celé Česko čte dětem vydalo pro děti neuvěřitelný kýč s mrtvými zvířaty
Mezinárodní ideologická konference o tom, jak milovat dítě.
Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář

Vydáno 2006

The post Kam kráčí Celé Česko čte dětem a Eva Katrušáková? first appeared on Čítárny.