Ve své skvělé knize Největší show pod Sluncem britský evoluční biolog Richard Dawkins přesvědčivě předkládá důkazy pro evoluční teorii a na konci textu uvádí také tristní výsledky výzkumu obeznámenosti americké veřejnosti s některými základními fakty o přírodě. Dawkins v dodatku knihy píše, že v letech 1982 až 2007 se v anketách téměř polovina (40 až 47 %) dotazovaných respondentů vážně domnívala, že Země a lidstvo jsou mladší než 10 000 let.

Ve Velké Británii, autorově domovské zemi, byla sice situace lepší, ale s více než pětinou (22 %) respondentů rovněž nevěřících v dějiny delší než 10 tisíciletí je výsledek opět alarmující. Tato fakta samozřejmě úzce souvisejí s otázkou kreacionismu (s nímž podle Dawkinse plně souzní asi 40 % všech Američanů), kterou se zde ale zabývat nebudeme.

Spíše si ještě připomeneme jeden Dawkinsem citovaný výzkum, který už bude přímým odrazovým můstkem k aktuální události.
Na dotaz, zda „dávní lidé žili ve stejné době jako dinosauři“, odpovědělo neuvěřitelných 42 % tureckých respondentů kladně. Lepší je situace například v České republice (souhlasí 15 % dotázaných) nebo ve Švédsku (souhlasí 9 %).[1] Uspokojivý výsledek by však měl být hluboko pod pěti procenty.

Každopádně ve světle těchto poznatků zajímavě vyzní i nový výzkum, jehož výsledky byly před několika dny publikovány ve Spojených státech. Ty dokládají, že se Dawkins se svým, mírně řečeno, skeptickým pohledem na úroveň znalostí zejména americké populace příliš nemýlil.

Podle zveřejněných dat se totiž bezmála polovina (46 %) Američanů zcela vážně domnívá, že dinosauři ještě nevyhynuli a dosud se s nimi můžeme setkat v některých odlehlých částech světa!
Od kreacionismu zde tedy přecházíme do tematiky poněkud zdivočelé kryptozoologie. Na tomto místě je samozřejmě vhodné doplnit, že dinosaury jsou zde míněni pouze neptačí dinosauři, tedy klasické druhohorní formy – nikoliv ptáci, které v podstatě můžeme považovat za jedinou přežívající skupinu dinosaurů.[2]

Nový výzkum nechala provést společnost Boat Rocker Studios jako reklamní akci na sérii svých dětských animovaných pořadů o dinosaurech s názvem Dino Ranch.[3]
Ani další výsledky nejsou příliš povzbudivé. Z dvou tisíc dotazovaných dospělých Američanů zhruba 40 % stále věří, že dinosauři žili před pouhými 10 000 až 2000 lety a pětina z nich se dokonce domnívá, že vyhynuli teprve před stoletím!
Více než polovina (54 %) dotazovaných pak uvedla, že dinosauři podle jejich názoru žili pouze v Severní Americe a Africe, což je vzhledem k velmi populárním objevům v Číně, Mongolsku nebo Argentině přinejmenším zarážející.[4]

Je až šokující skutečností, jak velké procento populace v západních zemích nemá správnou představu o době existence, vyhynutí i o celkovém významu druhohorních „neptačích“ dinosaurů. Na ilustraci představa pozdně jurského ekosystému na území současného Portugalska s malými ptakopánvými a obřími sauropodními dinosaury. Kredit: Vladimír Rimbala, titulní ilustrace k autorově knize Pravěcí vládci Evropy (nakl. Kazda, 2020).

V průměru si pak dotazovaní byli schopni vybavit pouze čtyři jména dinosaurů (Tyrannosaurus rex přitom jasně dominoval), to už jsou však vcelku očekávatelné výsledky.
Možná překvapivější je skutečnost, že dvě třetiny respondentů nedokázaly identifikovat obrázek sauropoda rodu Brontosaurus a polovina pak dokonce ani ikonického ceratopsida rodu Triceratops.

Spíše humorným příspěvkem do problematiky je statistických šest dotazovaných z deseti, věřících, že byl skutečně vědecky popsán rod „Doyouthinktheysaurus“ (při přečtení vznikne věta „Do you think they saw us“, neboli „Myslíš, že nás viděli?“; což je vtípek, který se objevil i v sérii Jurských parků).
Tato skutečnost však vypovídá spíše o špatné schopnosti vlastního úsudku a získávání relevantních informací respondenty. Smutnější je pak výsledek dotazu na společnou existenci (neptačích) dinosaurů a pravěkého člověka, v níž věří celých 30 % dotazovaných.

Abychom ale zakončili výčet v pozitivním duchu, výsledky také ukázaly, že nové a korektní informace o dinosaurech mnohem lépe než dospělí zpracovávají děti.
Vášeň pro druhohorní plazy je totiž přetrvávajícím fenoménem a ten má navíc spíše vzestupnou tendenci.[5] Tři čtvrtiny dotazovaných dospěláků přímo uvedlo, že jejich děti jsou na tom z hlediska znalosti tematiky dinosaurů mnohem lépe, než oni sami. Taková je tedy realita zcela aktuálního výzkumu ve Spojených státech amerických, zhruba stejně (byť nejspíš o trochu lépe) by na tom měla být také Evropa. Podobný výzkum s téměř identickými výsledky přitom probíhal například již v roce 2015, což dokládá, že jde patrně o setrvalý stav.

Na tomto místě podotkněme, že cílem článku není nikoho zesměšňovat nebo odsuzovat. Jde pouze o zamyšlení se nad možnými konsekvencemi těchto nelichotivých výsledků.
Jistě by přitom někdo mohl namítat, že se o nic důležitého nejedná a dinosauři jsou s výjimkou ptáků již 66 milionů let mrtví[6], proč bychom se tedy o ně měli zajímat? Je přitom pravdou, že v běžném životě se bez znalostí o dinosaurech drtivá většina populace zcela bez problémů obejde, to samé je ale možné říci také o ekologii, globálním oteplování, humanní medicíně a jiných v delším časovém horizontu již velmi důležitých tématech. Není potřeba, aby všichni z nás byli experty ve většině vědeckých oborů, což samozřejmě ani není možné, jistý pevný vědomostní základ by ale převážná část populace v rozvinutých zemích přece jenom měla mít. A pokud si i v roce 2021 téměř každý druhý Američan zcela vážně myslí, že tyranosauři žili ještě v období starověkého Říma nebo dokonce na počátku 20. století, pak je rozhodně něco špatně.

Fosilie dinosaurů v expozicích muzeí i jiných vzdělávacích institucí můžeme obdivovat už téměř dvě století. Přesto ještě dnes téměř polovina Američanů věří, že dinosauři ve své klasické podobě buď vůbec nevyhynuli nebo zmizeli teprve před několika staletími až tisíciletími. Na snímku o dvanáct let mladší autor článku u lebek dvou jedinců druhu Tyrannosaurus rex v prostorách Museum of the Rockies (Bozeman, Montana), dne 12. 7. 2009.
Kredit: Vlastní snímek autora.

Odkazy k dalšímu studiu:

https://www.studyfinds.org/half-americans-think-dinosaurs-still-on-earth/

https://www.fox29.com/news/dinosaurs-definitely-still-exist-survey-says-46-in-us-think

https://www.unilad.co.uk/news/almost-half-of-americans-think-dinosaurs-definitely-still-exist-poll-finds/

https://www.cnet.com/news/um-survey-finds-41-percent-of-americans-believe-humans-and-dinosaurs-lived-together/

https://today.yougov.com/topics/lifestyle/articles-reports/2015/06/18/jurassic-world

———

[1] Dawkins, R. (2011). Největší show pod Sluncem: Důkazy evoluce. Argo/Dokořán (edice zip, svazek 20), Praha (str. 377-383).

[2] Chiappe, L. M. (2009). Downsized Dinosaurs: The Evolutionary Transition to Modern Birds. Evolution: Education and Outreach. 2 (2): 248–256. doi: 10.1007/s12052-009-0133-4

[3] Viz například odkaz https://www.boatrocker.com/boat-rocker-studios/kids-and-family/kids-and-family-details/2020/Dino-Ranch/default.aspx

[4] O’Donovan, C.; et al. (2018). Dinosaurs reveal the geographical signature of an evolutionary radiation. Nature Ecology & Evolution. 2: 452-458. doi: 10.1038/s41559-017-0454-6

[5] Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press (str. 675–706). ISBN 978-0-253-33349-0.

[6] Schulte, P.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218. doi: 10.1126/science.1177265

The post Nedovzdělanost u Američanů ohledně evoluční teorie je katastrofální. Dawkinsonovy příklady first appeared on Čítárny.

Cenzura knih nebo jejich stupidní přepisování. Dětské knihy jsou přepisovány nebo zakazovány protože podle některých aktivistů obsahují rasismus a pobídky k extrémnímu chování.
Je ovšem zajímavé, že když dojde na “lámání chleba” tak se nelze dohodnout, co je extrémní chování a jak ho přesně definovat. A gumové zákony pak logicky směřují k prosazování osobních názorů soudců.

Jeden z členů Švédské akademie Horace Engdahl, který se podílí na výběru laureátů Nobelovy ceny 2008, prohlásil, že evropská literatura je mnohem lepší než americká, neboť ta je podle něj příliš izolovaná. No, při pohledu na stav české literární kritiky a českého spisovatelství si tím nejsem úplně jistý, ale na každém šprochu, pravdy trochu.

Faktem je, že americká společnost je ovlivněna aktivistickým demokratickým liberalismem a náboženskými spolky a z toho důvodu si také nejvíc lidí stěžuje na závadný obsah knih.

Známá je například aféra v New-Yorské knihovně, kde museli stáhnout z dětského oddělení útlou knížečku o dvou samečcích tučňáků, kteří vychovávají svá mláďata. Kniha se jmenuje “And Tango Makes Three” a je to povídání o skutečném příběhu dvou tučňáků Roya a Sila ze ZOO v New Yorku. A proč knihu stáhli? Protože kniha prý nabádá děti k homosexuálnímu chování a to není v souladu s učením církve. Tady rozum lehce zamrzá.

Ale to není samozřejmě jediná kniha.
V poslední době to bylo například známé dílo spisovatele Philipa Pullmana, Zlatý kompas. Na ten si v roce 2007 stěžovalo nejvíc  Američanů.
A tak se nedivme, jací čtenáři, takoví spisovatelé. Samozřejmě čest výjimkám.

Ale i v Česku řádí cenzoři, kteří, k našemu úžasu, označili např. text Ivony Březinové za závadný.
V roce 2011 byla spisovatelka Ivona Březinová mediálně napadena zmocněnkyní pro lidská práva Šimůnkovou za údajný rasistický text v čítance.
Ta byla už před 6 lety schválena Ministerstvem školství a pracovníky Romskoho muzea jako vynikající pomůcka pro řešení chápaní rasimsu u děti.
Jeji kniha Začarovaná třída, navíc získala několik cen a byla přeložena do dalších jazyků.

Josef Lada je prý rasista
Romské sdružení Roma Realia zaslalo v roce 2010 na ministerstvo školství protestní dopis, v němž požadují, aby se knihy Josefa Lady nepoužívaly jako učební pomůcky ve školách. Romům vadí to, že v jedné z Ladových knih kocour Mikeš varuje před zlými “cikány”.
Sdružení rozčílil jeden z příběhů z knihy Kocour Mikeš, kdy se kocour setká s “cikány”.

“Ještě zoufale vykřikl “babičko!”, ale muž jej uhodil a pohrozil mu, že ho zastřelí, jestli ještě mukne! Milé děti, ti lidé byli cikáni!”

Muslimy zase uráží na obrázcích Josefa Lady vepřík i kozel Bobeš. Pokud by tam byl pes, tak i ten, protože je touto komunitou považován za nečisté zvíře.

Dokonce i Babička Boženy Němcové se brzy dočká v české kotlině cenzury.
Babička má totiž na hlavě nebezpečný šátek, tzv. amíru, která je součásti zahalení celé postavy tzv. hidžáb. A to je kámen úrazu pro mnoho ochránců lidských práv. Zvláště, když babička je pravděpodobně katolička.

Švédská veřejnoprávní televize STV razantním způsobem upravila filmovou Pipi Punčochatou.
Svého otce už neoznačuje za krále Negrů ale jen králem. Paradoxní však je likvidace humorné scény, ve které si Pipi hraje na Číňanku a protahuje si oči do asijského tvaru.

Dvě populární knihy pro děti uznávaného švédského spisovatele a ilustrátora Jana Lööfa se už patrně nedočkají dalšího vydání, pokud ilustrátor nezmění své kresby.
Podle nakladatelství „Bornier Carlsen“ (2016) obsahují závadné „stereotypní zobrazení jiných kultur“. Kniha „Můj dědeček pirát“ vyšla poprvé roku 1966 je podle nakladatelství kontroverzní, protože se v ní hlavní hrdina setká s pouličním prodavačem jménem Abdullah a zlým pirátem Omarem. V knize „Chyťte Fabiána“ z roku 1997 je zas vyobrazen černý bubeník v sukni, s čelenkou z peří, slunečními brýlemi a spoustou náramků.

Francouzi zase vyřadili některé díly z velmi populárního Tintina.
Jedná se o scény, které poukazují na koloniální vykořisťování, kdy černoši jsou vykresleni v roli otroků. Francouzští a britští knihkupci problematické výtisky přemístili do oddělení pro dospělé a dětské knihovny je úplně vyřadily z katalogu. Nakladatel ale správně upozorňuje, že Tintina je třeba vnímat v kontextu kolonialismu.
Proti Tintinovi se postavili i původní obyvatelé (indiáni – first nation) kanadského státu Manitoba v roce 2014. Těm vadí, že v knize Tintin v Americe hrdina padne do rukou Indiánů, ocitne se u mučednického kůlu a hrozí mu, že ho jeho věznitelé budou skalpovat. Stěžovatelé žádali stažení knížky, která je stále nejprodávanější ze série Tintinových příběhů, ze sítě knihkupectví Chapters v hlavním městě státu Manitoba Winnipegu. Ti ovšem stáhnout knihu odmítli. V USA výtisky knížky Tintin v Americe zmizely z veřejných knihoven ve Winnipegu. Knihovny tak zareagovaly na podobnou stížnost domorodých obyvatel jako v Kanadě.

Existuje prý velmi problematická pohádka Ptáček.
Jedná se o pohádkový příběh, ve kterém se dívka zamiluje do sličného junáka. Jenže příběh, kdy žena je v lásce iniciativní se stal problémem v arabském světě a ministr školství palestinského vládní hnutí Hamas, Násir Šajr nechal pro jistotu stáhnout všech 44 příběhů Knihy národních pohádek z roku 1989. Byly prý plné sexuálních výrazů, které jsou proti víře.

Křižáky Henryka Sienkiewicze je třeba zakázat, kniha prý přepisuje historii.
Polský poslanec Chmielowski žádal v roce 2013, aby ze seznamu doporučené školní četby byla stažena kniha „Křižáci“ Henryka Sienkiewicze a řekl, že z knihy vyzařuje násilí a neměla by být čtena mládeží. Poslanec prohlašoval, že je třeba se podívat na historii „širším pohledem Evropské unie“. V „Křižácích“ jsou prý Křižáci vykresleni černobíle, rasisticky a subjektivně.

A přichází nejkontroverznější téma, Darwin.
Toho museli ve všech podobách  stáhnout v posledních 10 letech z výuky některých amerických škol, protože Darwin není v souladu s učením katolické či jiné cirkve. Co na to říká náměstek Boha Papež, fakt nevíme. Nicméně se to stává i na mnoha školách, kde se prosazuje ničím nepodložený a demagocický názor o tzv. Inteligentním designu.

The post Cenzura knih nebo jejich přepisování. Dětské knihy, které nabádají děti k rasismu a extrémnímu chování first appeared on Čítárny.

Petr Sís, ve světě uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů. Jak sám říká, v jeho knihách jsou tím hlavním obrázky, text píše tak trochu z nutnosti.

O knize Strom života můžeme říct, že zajímavější knihu pro děti jen tak neuvidíte.
Zajímavý je však také autor, který je po Trnkovi a Pacovské třetím držitelem prestižní světové ceny Andersena.

Ilustrovaná kniha Strom života je neobvyklým pohledem Petra Síse do myšlení Charlese Darwina, člověka, který svými vědeckými úvahami o vzniku života přesvědčivým způsobem překročil zakázané křesťanské téma o vzniku tzv. života plánem (Bohem, inteligentním designem)
Darwina nejdříve vidíme jako školáka, který miloval přírodu, ale nedokázal vyhovět otcovým představám o jeho budoucím povolání; pak Darwina jako mladého studenta medicíny, jenž se stále protiví otcovu úsilí naplánovat mu budoucnost. A poté přijde cesta kolem světa, která z Charlese Darwina udělá přírodovědce. Z této pětileté plavby se vrátil do Anglie se zkušenostmi a materiály, jež se staly základem jeho celoživotní práce a odkazu.

Peter Sís dokázal z množství údajů ze života a díla tohoto vědce sestavit obraz, který se vymyká běžnému pohledu konzumní společnosti na tento svět.
Kniha je sice doplněna textem, ale ten není tak důležitý. V Sísových ilustracích je totiž možné hledat souvislosti i nacházet svůj pohled na tento svět i bez něho. Pokud ovšem budete přemýšlet.
O tom je kniha především. A při tom všem složitém, co jsem právě napsal, je to kniha pro děti, kniha která nepostrádá humor a přirozenou dětskou touhu objevovat.

Kniha je věnována také rodičům, kteří nechtějí mít ze svých dětí jen tupé přihlížeče televizních obrazovek a kázaní kněží a které v životě nebudou jen papouškovat to, co si myslí většina. O úspěchu knihy nejen u čtenářů, svědčí také 12 významných ocenění, které byly za ni Petru Sísovi uděleny.

Petr Sís / Strom života / Vydal Labyrint-Raketa, 2004, přeložil Viktor Janiš

„Jsem fascinován lidmi, kteří jsou jasnovidní… Věřím že je důležité sledovat příběh naší civilizace a vyhledávat ty jedince, kteří byli výjimeční a bez kterých bychom nebyli tam, kde jsme.“ (Petr Sís)

Darwin byl především svobodomyslný vědec. Jeho názory na původ života, přírodní výběr či přežití nejschopnějších zpochybnily tehdejší hluboce zakořeněné názory a ještě dnes výrazně ovlivňují moderní myšlení a vědu. Ovšem se samotným konceptem evoluce nepřišel Darwin – o vývoji v přírodě psal již jeho dědeček. Nikdo ale nebyl s to ukázat, jak proces evoluce funguje v praxi. To byl Charlesův největší přínos.

The post Petr Sís. Strom života o světě Charlese Darwina pro děti first appeared on Čítárny.