František Listopad / Básně II. Shrnutí všech knižně vydaných Listopadových básnických sbírek z let 1992–2012.
Jedná se tedy sbírky Final rondi (1992), Oprava houslí a kytar (1995), Krleš (1998), Příští poezie (2001), Milostná stěhování (2001), Rosa definitiva (2007), Hymny zkratky (2010), Curricula (2011), Soukromé západy slunce (2012) a Andělské schody (2012).

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (26. 11. 1921 – 1.10. 2017)
Po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze.
Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.

Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem…
Vzhledem k tomu, že byl na svůj věk mimořádně aktivní a zajímal se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Sebrané spisy Františka Listopada II. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz

Mořem

Vejděte do moře.
Neohlížejte se.
Především se neohlížejte.
Pokračujte ve stejném rytmu
nohy stále na dně
písek skály balvany rostliny bez kořenů
chaluhy bez radosti
strop je už z vody
jste pod hladinou
vlny vzrušeně křičí ticho uvnitř
kytovci stmívají čas
ryby si na vás zvykají
perlí se
otírají se o vás
rozvazují tkaničky od bot
střevíce plné vody
konečně odplouvají samy
nejdříve levá
potom druhá
ztrácíte pojem levý pravý
pokračujte ve stejném rytmu
alespoň se pokoušejte
bez vás by hlubiny neexistovaly
zachraňujete moře
zachraňujete se
jste ještě na pravém začátku

leden 2012

Výchova mrtvých

Pozor už jsme blízko realitě
ještě jeden splasklý míč v cestě
(pak nás čeká čistá matérie)
zavřeme závorky všeho bývalého
zúžíme hodiny na vlastní minimum
čůrky deště vymažou stopy
v nejzazší komoře vyštípnem Boží záměr
promlčený madrigal stěží se vrátí
tak jako letadlo zrozené ze staré
matematiky Chtěl bych ti poslat
tyto verše neboť jsi také zemřela
mám tě plno knížek služebnice včel
nikdo nás neuzří tak brzy

Pozor už jsme blízko realitě
táhneme za sebou rozbité tanky
vyhořelé lampy zbytky rodinných alb
střepů fotogramů stínů do roka a dne
pogromů aby Ježíš nezapomněl co Ho čeká
nepopisujem co jsme prožili když jsme byli
noc padla třískla o zem bezměrnou
vlastním písmem milovanou
Nikdy se neptej co nového
v nerovnováze světa
nesuď jíška se smaží pozor blížíme se
blízku

říjen 2011

Tři kamínky

Stojan bez partitury
horký letní den bez vzduchu
paměť zakopaná
hory se posouvají
příprava na poušť
prst na spoušti
tři kamínky cestou
pro každého z nás jeden

červen 2011

Cestou
Zavřeli mi dveře do hor
vybetonovali cestu kolem
vykáceli co zbylo
ptáci nemají kam
živočichopis stal se nejistým slovem
poslední lasička u zdymadla
bez páry bylo by to krásné
za zeď nikdo nevidí
ptáci nemají kam
a já trnu trnu v trní
to už není moje země
jiné není

leden 2012

Nénie ztraceného kontaktu
Rozhostil se smutek
prostřeli stůl černým suknem
plomby v posledních ústech praskají
jako tehdejším pilotům ve výši sedmi tisíci mil
bez nárazníku proti zbytečným slovům
jež se vrší kolem jak mrtvá robátka
hromady živých a mrtvých k nerozeznání
Ozývá se ještě zdaleka útlý zpěv
hlavně ticho mezi slovy cenzury v hudbě
bože proč jsi mně otevřel mysl a smysl věcí
proč se mi zachovalo andělské libido
flétna klarinet lesní roh
svlečeny do naha
aby se znovu rozhostil smutek
vlast bez zpráv

červenec 2010

Tento dům
Mýlil jsem se: tento dům
nebude nadosmrti stejný
jak by mohl
sklepy byly zaplaveny vodou
plynové roury praskly a rozkvetly rzí
schody osleply
jen v posledním poschodí
kam už dávno nikdo se nedostal
nepřestává nájemník již bez jména
opakovat cvičení na svou trumpetu
házeli jsme mu košile ručníky bochníky chleba
do polootevřených oken
a někdy se strefili
pak zvuk trumpety jakoby se rozveselí
Domnívali jsme se na chvíli že všechno začne znova
že nebudeme souzeni za léta
když jsme vše přežili
neboť naši andělé byli necitliví
užívajíce žalmu jak žvýkací gumy duše
a jenom si přáli ach co si přáli
vrátit se do nepřítomnosti pobývání
kdy zlatý je zlatý déšť
a kdo by nechtěl být cherubínem alespoň jednou
čím mladší tím lépe tím blonďatější
Bylo by nám líto těch kteří se opozdili…

Zatím jsme radikálně jinde
Jak je venku? Postaru vlhko odpovídají
a mezi zimami a podzimy
chodíme kolem zbytečného domu
ve kterém zásadní omyl nalezl začátek

4. června

The post František Listopad. Druhé Sebrané spisy barda české poezie z Portugalska first appeared on Čítárny.

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921) sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.

Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem… Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

“Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Sebrané spisy Františka Listopada I. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz  

Prach zachovává předměty

Vidím prach jak víří za starým Chryslerem
tenkrát nebyl starý
a dnes prach voní letní silnicí
jež přestala existovat
léto se létu list listu nepodobá
i když léto ještě padá do osení
list do úvozu
já do propusti

Omyl píši o něčem jiném
nůžky stříhají nehty jež rostou
až do smrti i po smrti
postel je vlast a smrt lampa Aladina Berga

a přece
ten letní prach za starým Chryslerem PN 586
mezi Senohraby a Benešovem u Kolína
přes Český Brod
za Červeným Kostelcem
dnes poprvé voní

ale kdo umí vyčíslit vůni
padesátiletou

Smrt Čechy hudba

Ve starém zápisníku jsem nalezl slova
v tomto pořadí
Smrt Čechy hudba
podzim
hřích ve dveřích leží
Nerozuměl jsem

Potřeboval bych se s někým poradit
ale kde jsou vyhublí chrti
z básní a války uhnětení
smyčcové kvarteto
poslední noví přátelé

Nechme toho

Malé tanečnice

Bylo to takový něžný, cos říkal
a proto jsem se s tebou vyspala,
žačka žákyně Jacquesa Dalcroze.
Zavřeli jsme se v taneční škole
a spali na žíněnce,
na trávě, kterou jsme si vymyslili.

Tiresias však nebyl slepý a Bůh mě vyslyšel,
hrách slz přesypal na misce duše,
dal přežít všechny ztráty a zacelit rány
mrtvých děvčátek

The post František Listopad. Sebrané spisy. Češtinu, kterou nasajete s mateřským mlékem, nemůžete ztratit first appeared on Čítárny.

Básnická sbírka vyšla u příležitosti 91 narozenin Františka Listopada, držitele Seifertovy ceny.

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921)
sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem… Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Ukázka:

2.
Anděl se konečně uzdravil. Rekonvalescence byla poměrně krátká, jedl zeleninu a hlavně mnoho maličkých pomerančů a také polévku se strouhankou a pil koprový mošt. Popolétal, nedolétával, znovu to zkoušel a trénoval.

Nyní je v naprostém pořádku. Silný jak buk, silný jako dub, pořád štíhlý jako topol. V tomto čase se kamarádí s jedním z nových blahoslavených, ačkoli ten má ještě samozřejmé potíže s letem a relativní všudypřítomností. Všechno potřebuje čas. Čas a míru.

Přirozeně, anděl nemá přirození. To usnadňuje věci, styk jednoho s druhým funguje jiným způsobem. A tak se taky děje mezi andělem a novicem blahoslaveným. Zejména vzájemný dar květin nahrazuje, alespoň do jisté míry, co by se mohlo postrádat v předandělské situaci. Ovšem lehké to není. A co je prosím lehké na světě a ve vesmíru.

Teď jedí společně. Chléb s medem, medu je jeden kbelíček. Pak si myjí společně lepkavé prsty, ruka na ruce v zurčícím prameni, a osušují je velkými listy biblického stromu. Usmívají se na sebe a sami pro sebe. Když se rozlétají každý svým směrem, ještě si mávají. Právě nyní se uskutečnilo poslední gesto, alespoň to viditelné, a potom jen azur, zdánlivě prázdný. Všechno či skoro všechno by se mohlo zapsat pěti sty slovy. A nejen andělům je známo, že přemíra slov škodí, napomáhá klamu, slova zapomínají, co chtěla říct. Někdo řekl nebo napsal: „Buďme struční jak list v pádu.“ Kdo to řekl? Kdo to napsal?

Zatímco přemýšlíme, rozjíždějí se náklaďáky. Svět.

3.
Nehoda. Obruč svatého Soudku, ve kterém se třídí barvy světa a mění se noc v den a den v noc, praskla a zranila vzduch a několik andělských křídel.

Anděl, který byl pouhým svědkem této události, praví: Já jsem katolík. Ale to na druhém místě. A co je na prvém místě? To, co hledám ve volných hodinách své práce.

Všechno je trošičku nehoda, abych se vrátil k tématu. Nebuďme však nevděční. Pokud se můžeme roztékat jako delta řeky do jediného jezera, kterým je moře, vše krásné je v proměnách.

Protože se stmívá, anděl vaří čaj pro mne, pro novice, pro sebe. Máme však jediný koflíček. Tím líp, říká anděl, a my to po něm opakujeme. Ze všech stran se ozývá: Tím líp, tím líp, tím líp.

Anděl si čistil konec křídel mokrým hadříčkem a chtělo se mu mluvit: Ať je nebo není, hlavní je věřit. Chtěl říct ještě něco jiného, případně pokračovat v tomto teologickém monologu, když jej volala studna, že voda je už na dně, že málem vysychá. A když vyschne, Mánička bude muset pro vodu daleko. Voda musí být vždycky blízko, praví anděl. Naplní kotlík svou vodou pro Máničku, kdyby náhodou nehodou studně byla docela na suchu, a potom odlétá do skorotmy. A tak bylo dneska po hodině teologie prvního cyklu.

Vydalo nakladatelství Dauphin >>

The post Andělské schody. Knížka o andělech Františka Listopada first appeared on Čítárny.

František Listopad (*26.11.1921 – +2. 10. 2017) je v portugalštině Jorge, česky si říká František a jak sám praví “je to jméno, které má co dělat s pozemskou hroudou.” Ve skutečnosti se jmenuje Jiří Synek. Ve svém životě byl u nacistického odboje, u zrodu novin Mladé Fronty, jehož náklad 150.000 byl rozebrán za hodinu a také u narození francouzské televize v Paříži, kam odjel jako dopisovatel Mladé Fronty. Tam zůstal až do roku 1959 a ve Francii se také proslavil slavným esejem Tristan aneb zrada vzdělanců, který vyšel v roce 1954 s ilustracemi Toyen. Esej byl přeložen do osmi jazyků a Listopad za něj dostal literární cenu.

Portugalsko
Ve své autobiografické knize Z Čech až na konec světa čili Zajížďka, píše velmi trefně o svém životě: “Čili jak se hoch z Prahy, z Letné, z Belcrediho 1, dostal do Portugalska, stal se po tři roky ředitelem Národního divadla, jak režíruje opery, jak jsem ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy… Jak se to stalo, aniž jsem to chtěl, aniž jsem o to usiloval, dokonce je to jakýsi omyl…”
Po pravdě řečeno, do Portugalska jel za ženskou )) a nakonec v Lisabonu zůstal dodnes. Věnoval se tam filmové, televizní a divadelní režii, vyučoval, psal knížky a překládal. S češtinou laškoval po nocích a do šuplíku, kam ukládal své verše. Za bolševika si hodně dopisoval s Ludvíkem Kunderou. To je možná jediný básník, který nikdy nepřetrhnul nit mezi jeho novým domovem a milovaným Českem. Ale byli také jiní s kterými si psal. František Hrubín,

O překladech české poezie do portugalštiny píše:
“Česká poezie má velké obtíže být přeložitelná. Je tak dobrá, že se nedá přeložit. Ale přeložil jsem už pár věcí, protože to bylo naprosto nutné, zdvořilé a morální – například Seiferta. Ale dělal jsem spíš opačně, překládal jsem z portugalštiny do češtiny, a to je mnohem snazší, protože čeština je bohatší.”
Do milovaných Čech se vrátil po dvaačtyřiceti letech. Na konci prosince 1989 doprovázel portugalského prezidenta Maria Soarese při jeho bleskové návštěvě Prahy.

Od politického překabátění v roce 1989 jezdí František Listopad domů stále. Mají ho tu rádi, dávají mu vyznamenáni, vydávají jeho sbírky poezie, točí o něm dokumenty a hlavně ho lidé čtou…

Tak hodně energie pane Listopade a pište, rádi vás čteme…

Ze sbírky Curricula (Dauphin, 2011)

Curriculum 1

1)
Když jsem byl partyzán
pes býval rozvázán
dýchal jsem zelenou
na obou kolenou
2)
Hudebník podzimu
čekám jen na zimu
na šéfa kdyby byl
aby mě odmrtvil
3)
Blízko je daleko
hledám tě má řeko
abych s ní vyústil
nebo se utopil

Curriculum 58

Když jsem spal posledně na seně
na českém seně posledně
Otava dole šuměla
na českém seně posledně
já jsem chtěl ty jsi nechtěla
zemřít v tom ráji vysněném
žádné gestapo žádný spěch
Ráno jsme odjeli na kolech

The post František Listopad. Nepřehlédnutelný bard české poezie z Lisabonu first appeared on Čítárny.

František Listopad v cyklu výpovědí českých osobností Vzkaz.
František Listopad (*1921) je český a portugalský spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista, režisér. V Portugalsku je známý jako Jorge Listopad. Publikuje od roku 1938.
Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta, v němž řídil kulturní rubriku. Byl součástí uskupení tzv. dynamoanarchistů. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu.
Po únoru 1948 se nevrátil z Francie. V roce 1959 se přestěhoval do Portugalska, kde v současnosti žije a pracuje. Byl mimo jiné ředitelem Národního divadla v Lisabonu. V Portugalsku též spoluzaložil vysokou filmovou a divadelní školu.
{youtube}jTV_1fFoBfU{/youtube}

The post Zpověď nejstaršího českého básníka Františka Listopada first appeared on Čítárny.