František Listopad. Sebrané spisy. Češtinu, kterou nasajete s mateřským mlékem, nemůžete ztratit

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921) sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.

Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem… Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

“Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Sebrané spisy Františka Listopada I. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz  

Prach zachovává předměty

Vidím prach jak víří za starým Chryslerem
tenkrát nebyl starý
a dnes prach voní letní silnicí
jež přestala existovat
léto se létu list listu nepodobá
i když léto ještě padá do osení
list do úvozu
já do propusti

Omyl píši o něčem jiném
nůžky stříhají nehty jež rostou
až do smrti i po smrti
postel je vlast a smrt lampa Aladina Berga

a přece
ten letní prach za starým Chryslerem PN 586
mezi Senohraby a Benešovem u Kolína
přes Český Brod
za Červeným Kostelcem
dnes poprvé voní

ale kdo umí vyčíslit vůni
padesátiletou

Smrt Čechy hudba

Ve starém zápisníku jsem nalezl slova
v tomto pořadí
Smrt Čechy hudba
podzim
hřích ve dveřích leží
Nerozuměl jsem

Potřeboval bych se s někým poradit
ale kde jsou vyhublí chrti
z básní a války uhnětení
smyčcové kvarteto
poslední noví přátelé

Nechme toho

Malé tanečnice

Bylo to takový něžný, cos říkal
a proto jsem se s tebou vyspala,
žačka žákyně Jacquesa Dalcroze.
Zavřeli jsme se v taneční škole
a spali na žíněnce,
na trávě, kterou jsme si vymyslili.

Tiresias však nebyl slepý a Bůh mě vyslyšel,
hrách slz přesypal na misce duše,
dal přežít všechny ztráty a zacelit rány
mrtvých děvčátek