Pro celé toto období byla typická příprava zvláštních druhů pečiva a také obchůzky různě přestrojených postav. Zastavme se u nich, než se podíváme na jednotlivé svátky temné části roku podrobněji.
V předkřesťanské době mělo raně zimní období jiný význam nežli dnes.
Spadala do něj oslava zimního slunovratu – Dies natalis Solis invicti, neboť slunce bylo uctíváno jako zdroj životodárné síly. S oslavou slunovratu bylo spjato obětování a požívání určitých plodin a z nich připravovaných pokrmů. 
Mnohé zvyky a pověry předkřesťanské doby jsou spojeny s pečivem, s jeho tvarem i úlohou, kterou mělo.
Bylo připravováno ze surovin, které symbolizovaly plodnost, zdraví, sílu, nejobvyklejší kulatý tvar pečiva přestavoval slunce. Jejich původní význam se ve zvycích odrážel i poté, kdy období Vánoc nabylo jiného smyslu.
Některé pokrmy servírované na vánočním stole měly zajistit v následujícím roce blahobyt i dobrou úrodu. Byly to především pokrmy z obilí, luštěnin, hub. Z dalších plodin to byly šípky, mák, česnek a med. Konkrétní význam pověr a obyčejů se v průběhu času měnil a často docházelo k synkrezi zvyků předkřesťanských a křesťanských, mnohdy ani nelze zjistit a odlišit jejich pravý původ.
Od konce listopadu do konce roku, v některých regionech až do Tří králů (6. 1.), chodily po domech různě přestrojení lidé jako:
barborky (4. 12.)
Mikuláš (6. 12.)
Ambrož (7. 12.)
Matička nebo Mikulajka (8. 12.)
lucky (13. 12.)
Klempera a Tomáš v Domažlicích, Perchty a další postavy,
aby hodné děti podarovaly a ty zlobivé napomenuly, případně potrestaly. Dávaly se ořechy, čerstvé nebo sušené ovoce i pečivo.
Sváteční pečivo mělo především zoomorfní tvary.
Pekli se hadi, slepičky, husy, kohouti, koníci, psi, lišky, ptáčci, ještěrky, dále postavy panáčků a panenek, mikulášků i čertů. Tvarovaly se různé preclíky ve tvaru žebříku či klíče, esíčka, točenky, vrtáky, rohlíky a žemle. Pékaly je především maminky pro svoje děti, ale daly se koupit také na mikulášských trzích nebo u pekaře.
Adventní průvody žen na Frenštátsku, Hodonínsku či Zábřežsku se soškou Panny Marie mají svůj původ v biblickém vyprávění o Panně Marii hledající nocleh. Ženy se soškou chodily po devět večerů před Štědrým dnem, zpívaly mariánské písně a v domě, kde měla Panna Maria tu noc přebývat, měly u sošky pobožnost. Poslední z žen sošku opatrovala až do Hromnic.
Na severní Moravě, den před Štědrým večerem, se po večeři po chalupách toulá Perchta, někde také Šperechta, Perychta, a slídí po prázdných lidských žaludcích. Když nějaký najde, nacpe jej hrachovinou.
Řez sešívá dratví. Malé děti ze strachu před Perchtou poctivě plnily při večeři svá bříška, jen aby na něm ráno neměly černý křížek, znamení od Perchty!
Perychta měla na hlavě králičí kůži, na těle obrácený kožich, v pokrvácené ruce nůž a v druhé škopek s hrachovinou. Představme si, jak hrozivě vypadala v přítmí blikavého světla za zimního večera.
Někdy převlečené postavy naopak pečivo dostávaly.
Obcházely domácnosti hlavně na Lucii nebo na Silvestra, v předvečer či v den Tří králů. Říkalo se jim šťuchavé báby, vrtibáby, klofací báby, ometačky, případně ometáci, nebo vdolkové báby. V rukou měly metly, kartáče, košťata, vařečky, kosinky, kopisť nebo štětky, také napodobeniny břitvy. Těmito nástroji vymetaly z domácnosti nečistotu i starý rok. Symbolicky holily muže, popichovaly děti i dospělé osoby. Za to dostávaly nejčastěji potraviny,nebo pečivo – vdolky, buchty, šišky.
Oblečené byly tyto postavy různě, jedno však měly společné: zakrytý obličej, aby nebyly k poznání. Klofací báby neboli klovcové, klovavé báby byly zahaleny do bílého prostěradla a na obličeji měly škrabošku s dlouhým čapím nosem. Ometači chodili ve dvou, měli čepice s kožíšky, na hlavě korunku z pozlaceného papíru a přes oděv přepásanou bílou košili. Klempera byla zahalená do prostěradla a na obličeji měla bílý závoj, také Tomáš byl celý v bílém.
K podzimním a zimním svátkům se vztahovaly i zákazy různých činností, které souvisejí s uctíváním duší předků, s vírou, že jejich duše v tento čas přebývají mezi živými.
Proto se zakazovalo zametat, neboť lidé věřili, že by při zametání mohly být duše zraněny nebo vymeteny a pak by se za to rodině mstily. Ze stejných důvodů se nesměly zvedat předměty spadlé na zem, bílit stěny, mlít obilí, vylévat voda na dvůr, vynášet popel a prudce vstávat od stolu. Stejně tak se nesmělo příst, navíjet, tkát, plést, vázat, šít. Zakázaný byl i hlasitý hovor a smích, aby nebyl rušen klid mrtvých.
Všechny ilustrace: Josef Lada
Více v knize:
Křesťanské vánoce našich babiček hezky česky a se stolem plným dobrot
