V rozhovoru s kyjevskou tiskovou agenturou Interfax (Ukrajina) koncem května 2022 Oleksandra Kovalová, ředitelka Ukrajinského knižního institutu (UBI), odhadla, že je třeba odstranit z veřejných knihoven více než 100 milionů kopií „knih propagandy“, včetně ruských klasiků od Alexandra Puškina po Lva Tolstého a Fjodora Dostojevského.
To je zhruba polovina knihovnického fondu!!
Taková zrůdná cenzura byla naposledy za nacistického Německa.

Kovalová v průběhu rozhovoru jasně řekla, že v první fázi čistky se odstraní „ideologicky škodlivá literatura vydávaná za sovětských časů… stejně jako ruskou literaturu s protiukrajinským obsahem”. To bude dokončeno do konce roku 2022.

Ve druhé fázi by byly „zabaveny“ knihy ruských autorů vydané po roce 1991.
Byly by „také různých žánrů, včetně dětských knih, romantických románů a detektivek“.

Aby si nikdo nespletl hluboce reakční charakter projektu, Kovalová se snažila zařadit klasiky ruské literatury mezi knihy, které mají být zakázány. Spisovatelé a básníci jako Alexandr Puškin a Fjodor Dostojevskij, jak tvrdila, položili základy „rusky mluvícího světa“ a „ruského mesianismu“. Takže paradoxně by mělo dojít i na Solženicyna.

„Je to opravdu velmi škodlivá literatura,“ pokračovala Kovalová podle Interfaxu, která může „ovlivňovat názory lidí.
Proto můj osobní názor je, že tyto knihy by měly být odstraněny také z veřejných a školních knihoven.“ Pravděpodobně by měli zůstat v univerzitních a výzkumných knihovnách, „aby je mohli číst akademici studující kořeny zla a totalitarismu…”

Ukrajinští ideologové stáhli z ukrajinských knihoven od roku 2022-2024 jedenáct milionů knih v ruštině.

Zástupkyně předsedy Výboru Nejvyšší rady pro humanitární a informační politiku, představitelka strany Sluha lidu Jevgenija Kravčuková informovala, že od listopadu 2022 bylo z ukrajinských knihoven staženo 19 milionů knih vydaných v sovětském období nebo v ruštině. Z toho 8 milionů knih ze sovětského období v ukrajinském jazyce.

Kravčuková uvedla, že výbor doporučuje knihovnám odepsat knihy autorů, kteří podporují jednání Ruska na Ukrajině. Vyjádřila politování nad tím, že 44 % knih v knihovnách je v ruštině. Jinými slovy, nacionalistku ze Zelenského strany neuspokojuje ani to, že počet knih v jazyce Puškina, Lermontova a Turgeneva nedosahuje ani polovinu, přestože více než polovina ukrajinského obyvatelstva denně nebo pravidelně komunikuje v ruštině, a proto ruštinu nelze považovat za cizí jazyk pro Ukrajince. Více

Začátkem června 2022 náměstek ministra školství Ukrajiny Andrij Vitrenko oznámil, že ministerstvo přijalo rozhodnutí vyloučit Tolstého Vojnu a mír  ze školních osnov!
Tyto informace otočil o pár dní později bývalý švédský ministr zahraničí Carl Bildt, který 21. května 2022 zveřejnil tweet ve kterém naopak odsoudil Rusko za pálení ukrajinských knih.

Evidentně falešné obvinění mělo odvést pozornost od ukrajinské zrůdnosti, které je v každé skutečné demokratické zemi považováno za barbarské.

Z projevu Josepha Goebbelse během pálení více než dvaceti tisíc židobolševických knih 10.5. 1933 v Berlíně, tak jak jej přednesl k jásajícímu davu čítajícímu více než 100 000 lidí:
„Děláte dobře, když dnes házíte do ohně tyto oplzlosti z minulosti. To je mocný, obrovský a symbolický čin, který ukáže celému světu, že starý duch je mrtev. Z tohoto popela vstane fénix nového ducha.“

Od druhé světové války jsme nebyli svědky ničení knih v takovém rozsahu, jaké provádějí ukrajinští ideologové jediné pravdy.

Vzdělaní lidé ví, že veřejné pálení knih začalo v Německu v květnu 1933. Seznam pronásledovaných německy mluvících autorů byl rozsáhlý, včetně Alberta Einsteina, Friedricha Engelse, Sigmunda Freuda, Franze Kafky, Karla Marxe, Rosy Luxemburgové, Ericha Maria Remarqueho, Bertolta Brechta, Waltera Benjamin, Joseph Roth, bratři Mannové, Franz Wedekind a mnoho dalších.
Při prvních akcích byly spáleny desítky tisíc svazků ze seznamu přibližně 4 000 titulů.
Zařazena byla i díla francouzských, britských, irských, amerických, ruských i českých autorů. Jako např. Henri Barbusse, André Gide, Joseph Conrad, DH Lawrence, James Joyce, Oscar Wilde, Theodore Dreiser, Jack London a F. Scott Fitzgerald, Karel Čapek…

Jak to udělají ukrajinští ideologové s autory, kteří mají ukrajinské kořeny nevíme. Ale pokud psali rusky, pak asi zmizí i Gogol, Majakovskij, Bulgakov, Achmatovová etc.

RASISMUS JE DISKRIMINACE A PŘEDSUDKY S LIDMI NA ZÁKLADĚ JEJICH RASY NEBO ETNICITY.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rasismus

Tady bychom měli připomenout, že ukrajinská vláda se na půdě OSN nepostavila proti nacismu a propagaci nacistických symbolů.
PRO byla většina států světa. PROTI byla Ukrajina a USA.
Hlasování v OSN 16. prosince 2021. Rezoluce, která odsuzuje oslavování nacismu a nacistických symbolů.
Rezoluce OSN A/76/460 DR 1 a tabule hlasování

Toto vše jen jen pokračování procesů, které začaly už po roce 2014, kdy byla na Ukrajině zakazována celá ruská kutura!
Ukrajina cenzuruje stovky umělců včetně spisovatelů. Český mainstream od roku 2015 hrdě mlčí

ZÁKAZY RUSKÉHO JAZYKA

Nejvyšší rada Ukrajiny (Verchovna rada) 25. dubna 2019 přijala zákon „O zajištění fungování ukrajinštiny jako státního jazyka“
(zákon č. 2704-VIII). (278 poslanců pro, 38 proti).
Zavazuje každého občana mluvit ukrajinsky a omezuje používání některých jazyků, včetně ruštiny.
Zákon např. stanoví, že všechny počítačové programy prodávané na Ukrajině musí mít rozhraní v ukrajinštině a/nebo angličtině, případně v jiném jazyce EU. Ruština není povolena.
Rusky mluvící Ukrajince je třeba trestat, pronásledovat, šikanovat a nedovolit jim ani otevřít ústa.
Larisa Nicoj v tv NewsOne

xx

Dne 12. června 2026 prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal zákon č. 4699-IX, který vyřazuje ruštinu ze seznamu jazyků, na něž Ukrajina aplikuje ustanovení Evropské charty regionálních nebo menšinových jazyků. Tento zákon:Aktualizuje ukrajinský překlad Charty a upřesňuje její aplikaci.
Odstraňuje ruštinu (a také „moldavštinu“, která je považována za variantu rumunštiny) z chráněného seznamu.
Ruslan Stefanchuk (předseda ukrajinské Verchovné rady) to komentoval slovy, která přesně odpovídají citátu ve vaší otázce: ruština byla vyřazena ze seznamu jazyků, na které Ukrajina uplatňuje ustanovení Charty. Označil to za „spravedlivé a logické rozhodnutí“, protože jazyk státu-agresora by neměl využívat nástroje ochrany určené pro menšinové a domorodé jazyky.

UKRAJINA JASNĚ PORUŠUJE ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ O LIDSKÝCH PRÁVECH
Charta základních práv EU (2000/2009):
Čl. 21 — Zákaz diskriminace (mj. z důvodu jazyka, etnického původu, národnostní příslušnosti).
Čl. 22 — Respekt k jazykové, kulturní a náboženské rozmanitosti.

V Kyjevě byl říjnu 2022 odstraněn pomník A. S. Puškina, který byl postaven roku 1899 z osobních darů učitelů a žáků Kyjevsko – perčerského gymnázia.
Taková zrůdná pitomost se už ani nedá komentovat!

Ahoj, som Patrick Rivell z ABC News. Sme v Kyjeve, v jednom zo závodov na spracovanie odpadového papiera, kde sa teraz budú ničiť stovky ruských kníh.
Ako vidíte, títo ľudia ich hádžu do vedra a potom sa premenia na papierovú kašu.
Tu je niekoľko zväzkov Tolstého, kníh o víťazstve ZSSR v druhej svetovej vojne, kníh o sovietskych tankoch.

To všetko je iniciatíva kníhkupectva v centre Kyjeva, kam obyvatelia prinášajú ruské knihy na recykláciu, pretože ich už nechcú vidieť doma. Tu nebudú len zničené, ale podľa nich sa premenia na niečo užitočnejšie. Toto je veľmi živý symbol odmietania ruskej kultúry zo strany Ukrajiny.”

VIDEO t.me/zvedavec_news/542

V Dněpru byl v prosinci 2022 ukrajinským vedením odstraněn památník ruského vědce Michaila Lomonosova (1711-1765) před Národním historickým muzeem.
Jen v prosinci 2022 město Dněpr odstranilo bustu básníka Alexandra Puškina, Oděsa strhla pomník Kateřiny Veliké a starosta Kyjeva Vitalij Kličko oznámil, že se změní dalších 30 názvů silnic.
Města po celé Ukrajině od začátku konfliktu s Moskvou v únoru 2022 odstraňují pomníky ruským postavám a přejmenovávají ulice v rámci politiky tzv. „derusifikace“.
Ačkoli „dekomunizační“ legislativa zahájila odstraňování soch z rusko-sovětské éry už v roce 2015.

Michail Vasiljevič Lomonosov (1711—1765)
byl ruský polyhistor, vědec a spisovatel, který významně přispěl k literatuře, vzdělání a vědě. Velký experimentátor v mnoha dalších oborech.
Byl iniciátorem založení univerzity v Moskvě, která na jeho počest byla později nazvána Lomonosovova univerzita.
Mezi jeho vědecké úspěchy lze zařadit formulaci obecného zákona zachování hmotnosti a pohybu z roku 1748, o rok dříve přišel s myšlenkou, že podstatou tepla je pohyb malých částeček. Vydal 15 svazků básní, ale i překlady Homéra, Horatia a Senecy.
Video odstraněno!

Radnice v ukrajinské metropoli Kyjev uvalila 13.7. 2023 moratorium na veškeré veřejné využívání ruskojazyčných „kulturních produktů“. Zákazu podléhají knihy, hudba, filmy i divadelní či cirkusová představení.
“Jednou a navždy musí být ruský kulturní produkt na území hlavního města Ukrajiny s konečnou platností omezen,”
řekl městský poslanec Vadym Vassylčuk z národně-liberální strany Holos (Hlas).
Zpráva agentury DPA 13.7. 2023.

Ukrajinští ideologové v Užhorodě v listopadu 2023 oznámily odstranění portrétu skladatele Petra Čajkovského z fasády hudební školy v rámci politiky „derusifikace“, exprezident Juščenko požadoval, aby Repin a Čajkovskij byli odvezeni z Ruska.
Ukrajina musí zpochybnit příslušnost mnoha slavných historických osobností k ruské kultuře a vědě.
Uvedl to Juščenko při prezentaci znovu vydané knihy Leonida Kučmy „Ukrajina není Rusko“.

„Jak zajistit, aby se ti, kteří se přidají k ukrajinské věci, vrátili domů? Například. Jak přivést Čajkovského domů? Kdo vždy tvrdil: z rodiny Čajků, kozácké rodiny. Přivést zpět Repina – prvního malíře Ruska, nejdražšího malíře Ruska? Který i po své smrti požádal město, kde byl pohřben, aby se jmenovalo Čuguevského hrobka,“
/Juščenko

Také požadoval, aby Anna Achmatova, Pavel Korolev atd. byli považováni za ukrajinské postavy.
“Desítky tvůrců, naproti kterým, když půjdete do encyklopedie, budou: “Ruský skladatel”, “Ruský umělec”, “Ruský filozof”, “Ruský botanik”, Rus, Rus, Rus… Neměli bychom smířit se s tím. Tato jména jsou autority světa! Pokud budou správně napsány, budou fungovat pro naši historickou věc,“
/Juščenko

V zimě 2024 ukrajinští neonacisté sundali dokonce sochu Vladimira Vysockého v Oděse.
Vysockij byl dlouho na seznamech „ruských idolů 20. století“ na druhém místě, hned za Jurijem Gagarinem.
Byl asi nejoblíbenějším lidovým umělcem. Byl v mnoha směrech komplikovaná osobnost, ale zůstal až do morku kostí Rusem a rozhodně se nebál kritizovat sovětský režim.

V rozhovoru se západními novináři jednou odpověděl na jednu provokativní otázku, tykající se sovětského režimu:
„Mám stížnosti na úřady své země, ale rozhodně o nich nebudu diskutovat s vámi.”
Vladimír Vysockij. Zastavená hvězda, která stále svítí napříč časem

V Kyjevě byl v lednu 2025 demontován památník slavnému ruskému fyziologovi a držiteli Nobelovy ceny Ivanu Pavlovovi.
Zástupci kyjevského magistrátu odůvodnili svůj krok tím, že postava ruského vědce byla prý spojená s imperiálními narativy a že politika derusifikace musí pokračovat i dál.

V dubnu 2025 v Oděse nějaký mimořádný primitiv vylezl na pomník Alexandra Puškina, nasadil na bustu smyčku a připevnil cedulku „Hledá se buldozer“.
Jen na doplnění: Pomník Alexandra Puškina je světovým kulturním dědictvím, je chráněn UNESCO.
Pomník byl postaven v letech 1887-1889 z darů obyvatel města!!!!!

The post Ukrajina. Likvidace kultury. Barbarští ideologové zakazují ruštinu, ruské knihy, ničí pomníky first appeared on Čítárny.

Na obrázku Zubkovského je Kočka Bajun (Кот Баюн) zobrazena jako obrovské chlupaté zvíře, majestátně sedí na vysokém sloupu u cesty a pozorně sleduje dění kolem sebe. Její tvář je klidná a tajemná: zdá se, že zná nějaké tajemství. Na pozadí jsou vidět husté sibiřské lesy, nízký měsíc a temní ptáci, kteří vytvářejí pocit pohádkové atmosféry plné kouzla a hrozby zároveň. Samozřejmě, kočka je lidoužrout.
Georgij Zubkovskij dokázal přesně zachytit charakter slavné postavy ruských pohádek.

Původ jména„Bajun“ pochází z ruského slova баять (vyprávět pohádky, mluvit) a баюкать (ukolébávat, uspávat.)

Podle legendy měla kočka Bajun schopnost ukolébat svým sladkým hlasem každého, kdo se dostal do její moci.
Bajun sedí vysoko na železném sloupu a svým hypnotizujícím hlasem vypráví pohádky a zpívá písně.
Kdo usne při jejím vyprávění, toho kočka zabije železnými drápy a sní.
A můžeme konstatovat, že kočka Bajun zůstává málokdy hladová.
Kdo ji ale dokáže chytit, obvykle hrdina s železnou čepicí a rukavicemi, tomu bude věrně sloužit a pomáhat.

Nejznámější kočka Bajut se objevuje v pohádce „Jdi tam – nevím kam, přines to – nevím co“ ze sbírky Alexandra Afanasjeva. 

Je evidentní, že kresba donutí vnímavého diváka přemýšlet o povaze lidských slabostí.
Kočka Bajun není jen kouzelné zvíře, ale ztělesnění nebezpečné přitažlivosti, s níž se může setkat každý.
Kočku je třeba chytit a donutit ji k poslušnosti.

Kresba: Georgij Zubkovskij / Kočka Bajun / 1951

PS:
V Česku, pokud vím neexistuje kniha o kočce Bajun.
Existuje ale homeopatický, sedativní přípravek pro kočky přímo pojmenovaný „Kočka Bajun“ (nálev nebo tablety s bylinkami).

The post Kočka Bajun. Legendární mohutné zvíře, ztělesnění nebezpečné přitažlivosti first appeared on Čítárny.

Vybráno z proslovu v Jeruzalému 1985, kde francouzský spisovatel Milan Kundera (1.4. 1929 – 11.7. 2023) přebíral Jeruzálemskou cenu. V proslovu  poděkoval francouzsky, ale s českým přízvukem, jak sám přiznal, a přečetl také závěrečnou část své knihy o umění románu.
Vybíráme:

Kdo se chce líbit, musí potvrzovat to, co svět chce slyšet, být tedy ve službách přejatých myšlenek.

Kýč, to je hloupost přejatých myšlenek přeložená do řeči krásy a citů. Vyrážejí nám z očí slzy dojetí nad námi samými, nad banalitami, které myslíme a cítíme.
Vzhledem k imperativní nutnosti se líbit a získávat pozornost co největšího množství je estetika masových médií nevyhnutelně estetikou kýče, a jak masová média postupně objímají celý náš život a prosakují ho, stává se kýč naší každodenní estetikou a morálkou…

Po padesáti letech se věty staly pravdivější. Vzhledem k imperativní nutnosti se líbit a získávat pozornost co největšího množství je estetika masových médií nevyhnutelně estetikou kýče, a jak masová média postupně objímají celý náš život a prosakují ho, stává se kýč naší každodenní estetikou a morálkou.

Až do té nedávné doby modernismus znamenal nonkonformní revoltu proti přejatým myšlenkám a proti kýči. Dnes modernismus splývá s nesmírnou masmediální vitalitou a být moderní znamená zdivočelé úsilí být “a jour”, být konformní, být konformnější než ti nejkonformnější. Modernost se oblékla do šatu kýče.

Projev byl otištěn v Le Nouvel Observateur v témže roce a o rok později byl otištěn v knize L´art du roman.
Česky se text objevil v časopise Most (1989), v časopise Host (2001) a v knize Zneuznávané dědictví Cervatesovo (Atlantis, 2005)

O knize Zneuznávané dědictví Cervantesovo Milana Kundery.

Druhý svazek esejů s názvem Zneuznávané dědictví Cervantesovo obsahuje dva texty věnované umění románu:
Zneuznávané dědictví Cervantesovo a Jeruzalémský projev: Román a Evropa (z knihy L’art du roman, Editions Gallimard 1986).

Na záložce se dočtete:

“Zapomíná se, že zakladatelem Novověku nebyl jen Descartes. Byl to též Cervantes. Umění románu postihlo novou tvář světa, v němž ‚jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd‘.
Román, ‚dědictví Cervantesovo‘, provázel Evropu po několik staletí až do doby ‚terminálních paradoxů Novověku‘ — paradoxů nádherně odhalených velkými středoevropskými romány první půle dvacátého století.
Román může dnes jen těžko žít v míru s duchem naší doby: chce-li ještě objevovat, co není objeveno, chce-li ještě ‚pokročit’ dál jakožto román, může to dělat jen navzdory a proti pokroku světa‘.“

Zneuznávané dědictví Cervantesovo | Milan Kundera
Vydal Atlantis | 48 s., brožovaná s přebalem, 120 x 170 mm | 2005, 1. vydání, 2. dotisk (2007)

20/6/2014

The post Milan Kundera o kýči, líbivosti, přejatých myšlenek. Proslov Jeruzalém 1985 first appeared on Čítárny.

Stupidita je dnes fenomén víc, než kdykoliv jindy. Proto i Británie není už dávno ta ideální Anglie z časů Karla Čapka. Levicově-korporátní kulturní revoluce a´la Mao Ce-Tung jede na plné obrátky. Kancelářský liberální proletariát nové doby propaguje zvrácený gender, LGBT, GreenDeal i zákazy knih a revoluci ve vzdělávání, kde učit se míň, je prý víc. Cíle jsou evidentní. Snížení vzdělávání a IQ populace, rozbití rodiny, státnosti a znesvěcování národnosti. A to vše ve jménu tzv. lepší budoucnosti.

Sověti v Kyjevě kdysi říkali, že mají hlavně dva problémy.
Blázny a silnice.
Když se dnes podíváme do současné Británie, zjistíme, že těch problému mají podstatně víc než v bývalém SSSR. Ale blázni a stupidita zůstávají na prvním místě.

Začátkem roku 2023 pronikl na veřejnost závěry britského programu Prevence, který má údajně chránit britské ostrovy před terorismem.
Ten, mimo jiné, ale islámský terorismus už vůbec nepostihuje, Antifa je v programu Prevence označována jako „jednotlivci a skupiny sjednocené vůči rasismu a krajní pravici“ a fanatici z Extinction Rebelliontam tam nejsou vůbec.
Hlavním teroristickým prvkem v Británii je ale krajní pravice, která se pozná podle toho, že čte klasiky a sleduje nevhodné filmy.
Za krajní pravicí  jsou považování všichni, kteří kriticky myslí a mají jiný názor než levicové vládnoucí liberálně korporátní strany.

Jeden z výstupů programu Prevence je prý fakt, že lidé tzv. extrémní pravice čtou tyto knihy:
Pána prstenů od J.R.R. Tolkiena,
Beowulfa, Chaucera,
v podstatě celého Shakespeara,
Ztracený ráj od Miltona,
Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera,
Orwella, zvlášť jeho román 1984,
básně G.K. Chestertona,
Překrásný nový svět Aldouse Huxleyho,
Tajného agenta Josepha Conrada.

Nebezpeční jsou prý i diváci filmů jako:
Most přes řeku Kwai,
Velký útěk a Zulu,
komediálního seriálu Ano, pane ministře.

Proč jsou takoví lidé údajně nebezpeční?
Protože takoví lidé myslí a když myslí, znají historii.
A když znají historii, umí hledat souvislosti.
A pak jím může rychle dojít, o co se snaží loutkoherci v kabátech politiků a nikým nevolené politické neziskovky a korporace.
Tak jednoduché to je.
A psal o tom velmi dávno a dobře i Bradbury.
>>

Naprostá většina lidí jasně vidí, že destrukce západní kultury, náboženství a civilizace vůbec se vede na všech možných frontách.
Ale jen málokdo si uvědomuje skutečné a velmi reálné nebezpečí a realistický návrat do doby Temna. Mnohem horšího Temna než bylo Temno po Bílé hoře, než je fašismus nebo nacismus. Začíná se tomu také říkat korporátní globální totalita.
Je jenom otázka kolik lidí z té většiny je ochotno něco udělat, aby se takový vývoj zastavil.

Pod čarou:
Program Prevent britská vláda financuje ve výši 49 milionů liber (59 milionů dolarů) ročně, a zcela jasně „upřednostňuje boj proti ultrapravicové aktivitě”.
Definici “krajní pravice” ovšem dodávají svoji a diskuse se o tom v podstatě nevede.

A co je ta stupidita?

Co je stupidita. Prof. Koukolík o stupidiním ničení přírody a společnosti Velikonočních ostrovů

Psáno L.P. 2024

The post Stupidita. Jste pravicový extremista? Pak čtete klasiku Tolkiena, Shakespeara, Huxleyho, Conrada, Chestertona etc. first appeared on Čítárny.

Je všeobecně známo, že Alexandr Puškin (6.6. 1799 – 29.1. 1837) byl velmi svérázný člověk, zvláště ve společnosti, které si nevážil. K nejskandálnějšímu incidentu Puškina došlo během jeho exilu na jihu, v Jekatěrinoslavi (nyní ukrajinské město Dněpr, v sovětských dobách – Dněpropetrovsk).

Místní vysoká společnost se k Puškinovi chovala s obdivem, ale tento pocit nebyl opětován – Alexandra Sergejeviče jeho exil vážně podráždil.
Puškin nicméně přijal pozvání na večeři s guvernérem.

Na recepci se „naše všechno“ obléklo podle nejnovější módy – až na jeden kus oblečení. Puškin se objevil v kalhotách z nejprůsvitnější látky – mušelínu – ale neobtěžoval se pod kalhoty obléknout si spodní prádlo. Vzhledem k tomu, že většinu shromážděných tvořily prominentní dámy a jejich dcery, básníkův vzhled je zmátl.

Z pamětí Andreje Fadejeva, vedoucího kanceláře Správcovského výboru kolonistů:

„Puškin měl na sobě průhledné mušelínové kalhoty bez spodního prádla! Jen guvernérova žena, paní Šemiotova, rozená kněžna Gedroitsová, stará přítelkyně matky mé ženy, extrémně krátkozraká, si této zvláštnosti nevšimla.

Byly tam také její tři dcery, mladé dívky. Moje žena jí tiše poradila, aby mladé dámy z obývacího pokoje odvedla, a vysvětlila jí nutnost takového odchodu.

Paní Šemiotová jí nedůvěřovala a nepřipouštěla ​​možnost takové neslušnosti, a tak ji ujistila, že Puškin má na sobě jen letní kalhoty bílé, tělové barvy; Nakonec, vyzbrojena lornětem, potvrdila hořkou pravdu a okamžitě poslala své dcery z místnosti.

To byl rozsah demonstrace, ačkoli všichni byli pobouřeni a v rozpacích, ale snažili se předstírat, že si ničeho nevšimli. Majitelé mlčeli a jeho žert se vydařil bez problémů.“

 Alexandr Puškin, z dopisu Petru Vjazemskému.
„Abych mohl vydat Oněgina, tak musím sednout na prdel, to znamená, buď sníst rybu, nebo sednout na prdel a psát. Dámy chápou toto přísloví v opačném smyslu.“

Z deníku Alexandra Puškina / 8. ledna 1835
Diamanty a drahé kameny byly nedávno za nízkou cenu. Nikdo je nepotřeboval. Poté, co jsem koupil diamanty Natálie Nikolajevny, které byly zastaveny v moskevské zastavárně, jsem byl nucen je znovu zastavit v soukromých rukou a odmítl jsem je prodat za almužnu. Dnes se dozvídám, že cena diamantů opět vzrostla. Jsou povoláni do kanceláře, a to z tohoto důvodu.
Nedávno car nařídil knížeti Volkonskému, aby mu z jeho kanceláře přinesl nejdražší tabatěrku. Nenašel jsem nic dražšího než 9000 rublů. Kníže Volkonský přinesl tabatěrku. Císař ji shledal poměrně chudou. „Nic dražšího není,“ odpověděl Volkonskij. „Jestli ano, nedá se nic dělat,“ odpověděl panovník. „Chtěl jsem ti dát dárek, vezmi si ji pro sebe.“ Představte si tvář starého bručouna. Od té doby začali požadovat diamanty. Teď je kancelář plná tabatěrek v hodnotě 60 000 rublů.“

Puškin a car Mikuláš I.:
Koluje taková historka. Jednou se ho car Nikolaj Pavlovič v důvěrném rozhovoru zeptal:
“Puškine, kdybys byl v Petrohradu, zúčastnil bys se 14. prosince?” (14. prosince 1825 vypuklo v Rusku povstání děkabristů v Petrohradě)
“Nevyhnutelné, pane!”, odpověděl Puškin: “Všichni moji přátelé byli ve spiknutí a bylo by pro mě nemožné je nechat na pokoji. Jedna absence mě zachránila a děkuji za ni nebi.”

Tato přímá a upřímná odpověď cara velmi potěšila. Car Mikuláš I. totiž v Puškinovi rozpoznal sílu básnického génia, který vyžaduje růst a svobodu.
„Už jsi dost blbnul,“ poznamenal car, „doufám, že teď budeš rozumný a už se nebudeme hádat. Posílejte mi všechno, co napíšete: odteď budu vaším cenzorem.”

Téhož večera, na plese pořádaném francouzským vyslancem maršálem Marmontem, řekl car Mikuláš I. hraběti D. N. Bludovovi:
“Víš, že jsem dnes mluvil s nejchytřejším mužem v Rusku? S Puškinem.”

Puškin a karty
Už na Carskoselském lyceu se Puškin začal zajímat o karty , kde na večerních salonech hrál karty a sledoval společenské hry.
Během svého prvního exilu na jihu (1820–1824) si vypěstoval vážnou vášeň pro hazardní hry. Bankovní, stos a ecarte hry vedly k rvačkám, soubojům a velkým ztrátám.

V roce 1826 v Moskvě málem ztratil pátou kapitolu Evžena Oněgina. Během hry s Alexandrem Zagryazhským, tchánem svého bratra Lva, Puškin vsadil nové sloky a soubojové pistole , ale peníze se mu podařilo získat zpět až na poslední chvíli. Taková rizika pro něj nebyla neobvyklá.

V roce 1829 se Puškinovo jméno již objevovalo na policejních seznamech moskevských hazardní hráčů. Mezi 93 lidmi byl uveden pod číslem 36 s poznámkou „známý provozovatel bankomatu v Moskvě“.

Puškin a jeho předci
“Mezi předky velkého básníka A.S. Puškina je 12 svatých v přímé linii a 30 v bočních větvích! Mezi přímými předky Alexandra Sergejeviče jsou svatí rovnoapoštolští velkoknížata Vladimír a Olga, svatý blahoslavený kníže Alexandr Něvský, svatý kníže Rostislav, svatý kníže Mstislav Veliký, svatý kníže Michail Černigovský a svatá kněžna Anna Kašinská, svatí knížata Petr a Fevronie (v schema David a Eufrosinie), a také čtyři carské rody: Rurikovci, Byzantská císařská dynastie, polští a dánští králové; jeho potomci se pak spojí s carským rodem Romanovců a anglickou královskou rodinou.

Celkově je známo více než 3000 předků velkého básníka, mezi nimiž jsou kníže Dmitrij Požarskij, proslulý vojevůdce Kutuzov, známý historik Tatiščev, básníci Kantemir a Venevitinov, rod Puškinů se prolíná s rody Gogola a Tolstého, skladatele Musorgského a Rachmaninova.”

Z knihy “Ruské slunce. Nová tajemství ruského slova”.

Puškin je chodící vysvětlující slovník
Filologové odhadují Puškinovu slovní zásobu na 21,2 tisíce slov. Toto je v menším měřítku a založeno pouze na jeho dílech. V životě zřejmě používal ještě více slov.
Je to hodně?
Slovní zásoba moderního Rusa se v průměru pohybuje od 6 do 15 tisíc slov. Navíc 15 tisíc je už člověk na úrovni profesora.
Ale v běžném životě si vystačíme s pouhými 500 slovy!

Kde Puškin vzal tak bohatou slovní zásobu?
Zdrojem poznání jsou knihy v různých jazycích. Puškin znal sedm cizích jazyků a neustále studoval všechny slovanské jazyky. Snadno přizpůsoboval cizí slova ruskému stylu a ochotně vzkřísil staré slovanské pojmy.

Víte, že Puškin zbožňoval ženy a ony mu to oplácely?
Jak se to stalo? Historie o tom mlčí. Víme jen, že od raného dětství se kamarádil nejen s chlapci z nevolnictví, ale také s dívkami své babičky Marie Alexejevny ve vesnici Zacharovo. A pak – bum! Gymnázium! A všude jen chlapci a muži. Z toho vznikl pocit rozporu a rebelství. Proto jsou Puškinova erotická a alkoholická lyrika sestra jeho revoluční lyriky! A pak vše smířil patriotismus a krajinná lyrika…

Titulní foto:
Pjotr Končalovský namaloval Puškinův portrét k Puškinovu jubileu v roce 1937.
Dílo bylo vystaveno na samostatné výstavě a okamžitě se stalo středem pozornosti a nebývalé kritiky.
Jde o to, že Končalovský zobrazil velkého básníka přímo v posteli v tvůrčí inspiraci a bez kalhot, v noční košili. Bylo známo, že takto Puškin tvořil v Michajlovském. A často nevstal z postele až do večeře.

The post Alexandr Puškin. Geniální básník a ve společnosti showman v mušelínu first appeared on Čítárny.

Když jsem byl kdysi v Sovětském svazu, byl jsem opravdu překvapen vzděláním mnoha lidí. O knihách jste se klidně mohli bavit s řdičem autobusu, kdekdo hrál na nějaký hudební nástroj a při diskusích o čemkoliv bylo znát u většiny lidí kvalitní všeobecné vzdělání a rozhled. Proto nepřekvapí, že ani Gagarin absolvent technické škol, měl docela slušné humanitní vzdělání a znal i poezii. Ta je koneckoců v Rusku i dnes mnohem populárnější jak v Evropě nebo v severní Americe.

Zveřejňujeme neznámý rozhovor Olega Kudenka / Svět knih. 1961. č. 8. S. 7–8.

Juriji Alexejeviči, co čtete a jaké knihy jste si oblíbil?

„Odpovědět na vaši otázku,“ říká Jurij Gagarin, „není tak snadné, protože jsem nikdy neupřednostňoval žádného autora ani jednu knihu. Myslím si, že čím více bude člověk číst dobré knihy, tím bude moudřejší, sečtělejší, vzdělanější. Samozřejmě je nemožné číst knihy všech dob a národů v jednom lidském životě. Proto je pravděpodobně každý člověk omezen na nezbytné minimum.

Už dávno jsem se rozhodl, že si musím znovu přečíst všechny ruské klasiky, nejlepší díla moderních spisovatelů, sovětských i zahraničních. Musím říci, že i když s obtížemi, tento úkol zvládám. Snažím se každý den strávit alespoň hodinu čtením knihy. Upřímně řečeno, poslední dobou se musím více zabývat speciální literaturou, ale přesto se snažím beletrii číst pravidelně.

Čtení dobré knihy není jen příjemný, rozumný odpočinek. Kniha je přítel, rádce. To je zdrojem mnoha dobrých myšlenek, pocitů a znalostí. A někdy je těžké určit, kterou knihu a proč milujete víc. Ve stejném věku, ve stejném prostředí – jako jedna věc; člověk roste – mění se jeho názory, představy, okolnosti života – a potřebuje další knihy.

Tak to bylo se mnou. Vezměte si například poezii.
Jako dítě jsem nadšeně četl Puškina a Lermontova. Ale pak jsem poznal Shakespeara a Majakovského.
Puškin byl stále můj oblíbený básník, ale uvědomil jsem si, že nemohu soudit poezii bez studia jiných básníků.
Hamleta jsem četl několikrát. A byl jednoduše šokován tím, jak jsou lidé v této hře zobrazeni; zdá se, že věříte, že skutečně žili, vidíte je, slyšíte jejich hlasy.

Nyní o Majakovském.
Tohoto velkého sovětského básníka jsem si osvojil postupně. A čím víc to čtu, tím víc se mi to líbí. Básně a básně se obzvláště líbily: „Dobrý!“, „Vladimir Iljič Lenin“, „Nahlas“, básně a eseje o Americe, „Básně o sovětském pasu“. Bolševická vášeň, bohatost obrazů, zvláštní poetická síla a řekl bych revoluční duch, „budovatelská a rebelská síla“ jsou v jeho básních.

Mám rád pravdivé básně A. Tvardovského, zvláště pak tu označenou Leninovou cenou “Za dálku, dálku.” Toto je báseň o našem životě, o osudu lidí. Mám rád i básně K. Simonova.

Nechtěl bych své literární zájmy odkládat na polici, – směje se Gagarin, – ale když už jsem řekl o poezii, zřejmě je třeba říci o próze. Kromě toho bych chtěl učinit výhradu, že každý člověk má svůj vlastní vkus a nemyslím si, že mám právo soudit spisovatele a knihy. Nejsem kritik. Jsem pilot. Takže můžu mluvit jen o tom, co se mi líbí.

Z ruských prozaiků mám nejraději Čechova a Lva Tolstého.
Čechova miluji ze školy, kdy jsem četl jeho první povídky „Kashtanka“ a další. Zamilovala jsem si jeho humor, úžasnou ostražitost, hloubku, schopnost psát přesnými, jednoduchými slovy. Později jsem v něm cítil mistra obrovských společenských zobecnění, umělce, jehož srdce je plné bolesti pro znevýhodněné a uražené lidi. Když jsem se dozvěděl, že Vladimíru Iljiči Leninovi se příběh “Oddělení č. 6” velmi líbil, přečetl jsem si ho a byl jsem velmi nadšen pravdivostí a silou tohoto příběhu.

A Lev Tolstoj! Se zájmem jsem četl jeho kavkazské romány, Sevastopolské příběhy, romány, zejména Vojnu a mír. O Tolstého věcech se dá mluvit dlouho, protože Tolstoj je obr.

Pokud se budeme bavit o sovětských spisovatelích, pak se můj názor bude pravděpodobně shodovat s názorem milionů lidí. Miluji M. Gorkého, N. Ostrovského, A. Fadějeva, M. Šolochova.

Jednou z mých oblíbených knih je Příběh skutečného muže od Borise Polevoje.
Poměrně nedávno jsem měl možnost poprvé potkat Alexeje Maresjeva. Hrdina Polevoj byl pro mě živým příkladem vytrvalosti, odvahy a oddanosti vlasti. Od něj jsem se snad nejvíc naučil postoji k životu.

Ale charakter je utvářen řadou knih a okolností. Například ještě v leteckém klubu jsem se zájmem četl zápisky amerického zkušebního pilota Jimmyho Collinse. Tato kniha mi dala hodně k zamyšlení. Collinse pronásledovala samota a touha po penězích. Celý život byl pod vlivem okolností.

Od dětství miluji příběhy Jacka Londona. Jsou to silní lidé se silnou vůlí. Tyto příběhy čtu stejně jako díla Victora Huga, jehož revoluční romantika a vášeň mě vždy fascinovaly. Taky jsem četl Dickense. Moc se mi líbila Longfellowova Píseň o Hiawathovi. Ale snad nejoblíbenější knihou mezi zahraničními spisovateli je Gadfly od Ethel Lilian Voynichové. Obraz Gadfly – zarytého bojovníka za svobodu – se mi navždy vryl do duše.

Rád bych také řekl o sci-fi knihách.
Četl jsem Julese Verna, HG Wellse, Fenimora Coopera, Conana Doyla, Jefremova, Alexandra Beljajeva.
Fikce, zvláště dnes, nám pomáhá snít, dívat se do zítřka. Je zajímavé porovnávat sen a realitu, která se někdy ukáže být jasnější a konkrétnější než jakýkoli sen.
Nedobrovolně srovnávám Julevernovy popisy a Beljajevovy popisy ve Star of the KEC s tím, co jsem sám viděl a zažil. A musím říct, že v životě se někdy všechno děje jinak než ve sci-fi knihách.
Jsem prostě ohromen fantastickými díly Ciolkovského, zejména příběhem „Ze Země“, jak správně náš pozoruhodný vědec dokázal předvídat vše, co ho potkalo, co musel zažít na vlastní kůži! Mnoho, mnoho z jeho předpokladů se ukázalo jako naprosto správné.

Moc se mi líbila kniha od I. Jefremova “Mlhovina Andromeda“.
Autor se podíval do budoucnosti očima vědce a umělce, snažil se jako první komplexně ukázat život v průběhu tisíciletí, což je už samo o sobě zajímavé. Toto je kniha o vítězství komunismu, nelze ji číst bez vzrušení. A lidé tam jsou zajímaví a dotýkají se velkých problémů. A hlavně – víra v progresivní vývoj společnosti.

Na závěr bych chtěl říci, že člověk nežije v bezvzduchovém prostoru.

The post Jurij Gagarin. První člověk ve vesmíru četl jak klasiku, tak poezii… rozhovor first appeared on Čítárny.

Může být poezie na titulních stranách novin? Tak, jako to bylo kdysi, když poezie byla nedílnou součásti školní výuky, soutěží, společenského i politického dění. Při stávající degradaci vzdělávání, aktuální vzdělanosti tzv. novinářů a intenzivní přeměně novin na PR katalogy zboží a politiky se to jeví jako nemožné. Poezie úspěšně vymizela ze všech mainstreamových médií. Nedovzdělanost a konzumní způsob života válcuje společnost.

Poezie nevydělává už celá desetiletí, protože média se o básníky nezajímají.
Básníci převážně nepatří mezi typy lidí, kteří jsou ochotni produkovat bulvární skandály. I dnes je básník člověk převážně inteligentní a přemýšlivý.
Existuji ale výjimky např. geniální Magor Jirous, ale ten za svou popularitu nevděčí ani tak svému velkému talentu, jako alkoholismu a skandálům, které občas vyrobil a proto se o něho zajímal i bulvár Lidovky a dělal mu patřičnou reklamu.

Ovšem básník a český bard Karel Kryl byl už pro Lidovky nezajímavý.
Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Martin Štumpf, když zaslal Lidovkám zprávu o mši za Karla Kryla. Místo snahy informovat, dostal odpověď:
“…soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci”.
Noviny prostě odmítly o jeho výročí úmrtí zdarma informovat.

Mainstreamová média, která se tváří, že nepotřebujeme společnost básníků, se stává obrazem duchovní bídy novinářů a vlastně celé společnosti.
Úbytek vydaných básnických sbírek je zřejmý a neviditelná, či viditelná ruka trhu pracuje. Za socialismu bylo poezie plno (a velmi často i kvalitní) protože byla podporována i státem a navíc se četla.
Dnes se básnické sbírky nekupují ani do knihoven. Vždyť to nikdo nečte, namítla nám kdysi jedna knihovnice. A nebyla sama.

Jenže poezie se nečte, protože není propagována
a není propagována, protože se prý nečte.
Začarovaný kruh lidské stupidity i v mnoha dalších oblastech lidské společnosti. A to je podle mne hlavní podstata problému.

Své o tom ví i autoři ročenky Hostu “Nejlepší české básně”. Bezesporu bohulibý projekt, kdyby…
Knihu Nejlepší české básně si totiž koupí jen pár skalních příznivců poezie, z nichž někteří i takové dílko odmítnou i pro hloupé titulní slovo “nejlepší”.
Příliš to zavání socialistickou cenzurou a škatulkováním, co je a co není nejlepší pro dnešního člověka. Koneckonců jaká jsou kritéria pro nejlepší poezii než kamarádské vztahy s autory a potažmo preference autorů v denním tisku poezie.
Každá taková popularita (článek v novinách) znamená zvýšení prodejnosti maximálně o cca 50ks. Neumětelství v propagování poezie je vidět v každé podobné aktivitě.

Jen si vzpomeňte na šílenou propagaci poezie v rámci projektu “Praha, město literatury”.
Rozvěšené budky s amplióny chrlící mluvenou literaturu v nesmírně rušných částech města může vymyslet jen blázen nebo chytrák za peníze. Psal se rok 2015.

Mnozí se asi podiví, ale čtení je ryze intimní záležitost.
Jen zkuste číst lidem v pražském metru. Takovou blbost snad nikdo nemůže vymyslet, že? No divili byste se velice. Zkoušeli to propagátoři projektu Praha město literatury. Rok 2011. Mimořádný zážitek na hranici stupidity.

Osobně si ale dokážu představit, že na titulní stránce slušných a objektivních mainstreamových novin jsou básně.
Jenže je tady paradox. V praxi slušné mainstreamové noviny už neexistují.
Pokud by se tak nedopatřením stalo, v novinách se neobjeví básně aktuální (to přece zavání socialistickým realismem) nebo nedej přírodo nutící myslet, ale hlavně rýmovačky srandovní, jelikož báseň musí být v první řadě jen zábava, jiná telenovela, ta správná vsuvka pro čtenáře Blesku alias rýmovačka typu Jiří Dědeček a spol. Kníže má k lidu blíže etc.
Poezie proměněná v ideovou stupiditu. Koneckonců jak velké procento lidí vnímá poezii jen jako rýmovačky. Bude to většina?

TOTALITNÍ POTOMSTVO 
Jiří Ošlejšek
V těchto městech řádí knihovnické myšky.
Nechtěli tam moje darované knížky.
V České Lípě, v Jaroměři, patří k nim i Děčín.
Když si na to zapomenu, skoro za ně brečím.
Oznámím Vám to, co asi nevíte?
Co knihovnám darovat nesmíte?
Jsou to Vaše knížky, autorské hříšky.
Že by zase kontrola, totalitní potvora?
Tohle není totalitní nařízení,
jen nemáte k daru nutné povolení.

Je tady ale další fenomén.
Přesto, že poezii dnes veřejnost nepřijímá, paradoxně ji denně a skoro zbožně poslouchá. Sice ve své většině pokleslou, ale poslouchá.
To když náhodou (nebo omylem) zahrají v rádiu písničku s opravdu slušným textem. Báseň v hudbě. A to je jedna z cest. Na Slovensku to zkusili. Když pomineme často stupidní obsah, pak forma propagace se zdá být dobrou cestou. Proč to nezkusit i jinde. Rozhodně lepší jak všeliké budky rozvěšené po Praze z kterých se pouštějí audiotexty, které nikdo v ruchu města neslyší a ani ho ho to v každodenním spěchu nezajímá.
Bohžel to už skončilo. Asi došly eurogranty a zadarmo to nikdo neudělá.
Více: Nedeľná chvíľka poézie na Exprese >>

Mnozí se asi podiví, ale čtení je ryze intimní záležitost.
Jen zkuste číst lidem v pražském metru. Takovou blbost snad nikdo nemůže vymyslet, že?
No divili byste se velice. Zkoušeli to propagátoři projektu Praha město literatury. Rok 2011. Mimořádný zážitek na hranici stupidity.

Anna Brikciusová
Čas vypršel

je tu pro jiné,
mladší, jásavější,
silnější

dubům se to nechce věřit

The post Proč poezie už nebude na titulních stránkách novin first appeared on Čítárny.

Vulgarita ve veřejném prostoru je čím dál výraznější. Vypečený projekt Anny Duchaňové Vše o Pičusovi nekompromisně, i když skrytě, kritizoval vulgární projevy mnoha veřejně činných lidí, pomocí výstavy, kabaretu, loutkového a předmětového divadla. Hledá tak hranice mezi vtipem a trapasem a používá dokonce i skryté jinotaje.

S vulgaritou slov ale Anna Duchaňová žongluje stejně, jako s vulgaritami zachází mainstream, který logicky vulgarismus posuzuje dvojím metrem.
U některých lidí je používání fekálních vulgarismů samozřejmost a možná i noblesa,
zatímco u jiných je vulgarita projevem neuvěřitelného primitivismu.
Posuzování vulgarity se proto s úspěchem používá v propagandě v rámci dehonestace určitých osobností či jejich nálepkování.

Vulgarity “noblesní” používá v rozhovorech například kníže Schwarzenberg nebo jiní herci či médiemi opěvovaný zpěvák Banga, jehož totálně primitivní textové vulgarity nevadí kupodivu skoro žádnému novináři v mainstreamu a někteří, jako Petr Fischer, používání vulgarit dokonce u Banga veřejně obhajuje.

Předvídatelným paradoxem pak je, když prezident Zeman použije přirovnání s citací vulgarismu, mluví podle mainstreamu sprostě i on.
Rozum se na chvíli zastaví, když podle některých novinářských mozků, politiků a herců je nejsprostější veřejnou osobou prezident.
A dalo by se pokračovat, každý den nějaké překvapení.

Na závěr nutno dodat, že pokud náhodou absolvujete projekt Vše o Pičusovi, lehce zjistíte, že zmíněný pán “Pičus” je ve skutečnosti neškodný dráček ve tvaru kosočtverce, který prožívá zcela antivulgární dobrodružství. Samozřejmě, že představení není určeno dětem. Teda zatím, protože při současném společenském trendu nikdo neví? :o)

O dvojím metru používání vulgarit i násilí ve veřejném prostoru se také můžeme přesvědčit zde.
Ani jeden z těchto vulgárních k násilí vyzývajících statutů nebyl prý trestným činem. Kromě jediného. Ten ale nebyl členem ODS.

UŽ ZASE JSME SI VŠICHNI ROVNI, ALE NĚKTEŘÍ JSOU SI ROVNĚJŠÍ?
Jindřich Rajchl

Tahle geniální fráze George Orwella se u nás vžila zejména v období před rokem 1989, kdy se naoko hlásalo, že všichni máme stejná práva, avšak “ti dole” věděli, že vysoce postavení soudruzi jsou prakticky nepostižitelní. Bohužel nám realita kolem nás jasně ukazuje, že se tato doba v plné síle vrátila.

Adam Coubal usedl do auta a zabil mladou ženu a dostal podmínku!!!!
Navždy zničil život celé rodině a sebral miminku, které zázrakem přežilo, jeho mámu.
Kvůli němu ji nikdy nepozná.

Od soudu odešel s podmínkou. Z mé praxe vám mohu potvrdit, že délka podmíněného trestu je fakticky naprosto nepodstatná – pokud někdo není úplný idiot, tak si dá pozor a do vězení nejde. Tudíž je úplně jedno, jestli máte podmínku na 7 měsíců nebo na 3 roky. Jedná se o totožný stejný trest.

Takže Adam Coubal byl za usmrcení mladé ženy potrestán stejně, jako Martina Bednářová za to, že svým žákům při hodině řekla, že v Kyjevě se nic neděje a že Česká televize jim neposkytuje objektivní informace. 

Stejně jako Pavel Hlávka, jenž chtěl zabránit očkování své umírající matky ležící v nemocnici a natočil o tom reportáž, kde říkal, že mRNA látky zabíjejí.

A to už ani nemluvím o Tomášovi Čermákovi, jenž si za svá slova na FB vykoledoval 5,5 roku natvrdo.
Nezáleží na tom, zda s těmito slovy souhlasíte či zda jimi dokonce opovrhujete (všichni, kdo mě sledují, tak vědí, jak zásadně jsem s Čermákem nesouhlasil). Podstatné jsou pouze důsledky těchto činů.

Slova Martiny Bednářové, Pavla Hlávky, Tomáše Čermáka a dalších fakticky nezpůsobila nic. Vůbec nic. Nikomu nevznikla sebemenší újma.

Zatímco čin Adama Coubala přinesl nedozírné a trvalé následky rodině a přátelům zesnulé mladé ženy.
Přesto on do vězení nemusí.

Lze jen spekulovat, nakolik mu k mírnému trestu dopomohl fakt, že se jedná o významného podporovatele Petra Pavla!!!!

The post Vše o Pičusovi. Vulgarita primitivní i nenávistná. Dvojí kilometr justice first appeared on Čítárny.

Kniha a čtenářství, knižní svět. Přehled nejzajímavějších a nejznámějších rekordů z Guinnessovy knihy rekordů (Guinness World Records)  k roku 2025/2026).

Nejdelší slovo na světě
Má 189819 písmen a s vaším svolením ho nebudeme uvádět celé. Je to název proteinu titinu a jeho vyslovení trvá přibližně tři a půl hodiny.

Největší publikovaná kniha:
This the Prophet Mohamed (Dubaj, 2012) – rozměry 5 m × 8,06 m, váha cca 1 500 kg, 429 stran. Vyrábělo jí ji přes 50 lidí.

I Am Texas (USA) – 7 stop 2 palce vysoká, 11 stop 1 palec široká, váha 496 liber (cca 225 kg), 400 stran.

Nejmenší tištěná kniha:
„Malý Ted z města Ternip“, jejímž autory jsou bratři Malcolm Douglas a Robert Chaplin žijící v Kanadě. Tato kniha je křemíkový čip o velikosti pouhých 70 µm na 100 µm. Knihu lze vidět pouze pomocí speciálního elektronového mikroskopu s vysokým výkonem. Záznam jedné stránky stál celých patnáct tisíc dolarů!

Flowers of the Four Seasons (Japonsko, Toppan Printing, 2012/2013) – rozměry 0,74 mm × 0,75 mm. Prodává se s lupou a zvětšenou verzí.

Nejprodávanější beletristická série:
Harry Potter od J. K. Rowlingové – přes 600 milionů výtisků celé série.

Nejprodávanější samostatná beletristická kniha:
První díl Harryho Pottera (Harry Potter a Kámen mudrců / Philosopher’s Stone) – přes 120 milionů výtisků.

Nejrychleji prodávaná beletristická kniha za 24 hodin:
Harry Potter a Relikvie smrti (Harry Potter and the Deathly Hallows) – 8,3 milionu výtisků v první den (21. července 2007 v USA). To je přibližně 345 833 knih za hodinu.

Nejprodávanější kniha všech dob:
Bible (křesťanská) – odhaduje se 5–7 miliard výtisků (přesně nelze spočítat kvůli stáří a distribuci).

Nejvyšší počáteční náklad beletristické knihy:
Stejný díl Harryho Pottera – 12 milionů výtisků v prvním nákladu (USA).

Nejrychleji prodávaná non-fiction kniha (novější rekord):
$100M Money Models od Alexe Hormoziho – 2 917 443 výtisků za jeden den (srpen 2025).

Nejmenší komiks:
Dossier Minimum Bug (Nizozemsko, 1999) – 1 × 1,4 palce (2,54 × 3,56 cm), 16 stran (s lupou zdarma).

Nejdelší název knihy:
Kniha o předpovídání cen akcií (27 978 znaků) – název je tak dlouhý, že se na Amazonu zkracuje.
Guinnessova vlastní kniha rekordů: Sama drží rekord jako nejrychleji a nejvíce prodávaná kniha svého druhu – od roku 1955 přes 140–150 milionů výtisků ve více než 40 jazycích.

Nejpomaleji prodávaná kniha:
Překlad Nového zákona od Davida Wilkinse (Oxford University Press) – trvalo stovky let, než se prodalo významné množství.

Nejstarší spisovatelky, které vydaly první knihu
Sestřičky Delaneyovy  vydaly svou první knihu, když jedné bylo 103 let a druhé 105!
Dílo se jmenuje „Kniha každodenní moudrosti sester Delaneyových“.
Sestřičky Delaneyovy jsou jasným příkladem toho, že nikdy není pozdě začít něco nového.
Mimochodem, tři roky po vydání napsala starší sestra Sarah Delaney pokračování knihy – „Sama v 107 letech“.

Rychločtení
Absolutní rekord v rychlosti čtení drží obyvatelka Kyjeva – Irina Ivančenko, které bylo při registraci rekordu pouhých 16 let. Přečetla 163333 slov za jednu minutu! Přitom plně pochopila a vstřebala význam přečteného, což potvrdili novináři přítomní při stanovení rekordu.

Kniha v Guinessově knize rekordů >>

The post Kniha a čtenářství. Guinnessova kniha rekordů. Nejzajímavější údaje first appeared on Čítárny.

Špaček byl milovaný pták německého přistěhovalce Eugeneho Schieffelina. Miloval ho díky Shakespearovi. A miloval i jiné ptáky z jeho děl. Proto chtěl lidem z Evropy obohatit život v Americe něčím skutečně evropským.

Toužil po tom, aby v newyorském Central Parku hnízdily všechny druhy zpěvných ptáků zmíněných v Shakespearově díle.
Ano, na počátku byla skutečně dobrá vůle.

Když ale 6. března 1890 přivezl Schieffelin do New Yorku 60 špačků, vůbec netušil, jaká katastrofa nastane.
Špaček je totiž mimořádně přizpůsobivý, ale také velmi agresivní druh ve svém životním prostoru.
Už v letech 1920-30 se rozšířili k Mississippi a před druhou světovou válkou dorazili až do Kalifornie.

Dnes je v Americe na 200 miliónů špačků, kteří ve velkých hejnech likvidují vše, kam doletí.
Jen v roce 2012 jich v US zabili na 1,2 miliónů a nestalo se vůbec nic.
Podcenění nebezpečných špačků mělo za následek havárii letadla, které se s hejnem srazilo 4.10.1960 v Bostonu. Zemřelo tehdy 62 lidí.

A tak hloupost, nadšení i naivita německého přistěhovalce způsobila neřešitelnou katastrofu, která dodnes přetrvává. A je varováním i pro dnešní společnost.

Co je tedy invazivní druh?
Za nepůvodní druhy rostlin a živočichů jsou označovány (viz např. § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) druhy, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu.

William Shakespeare ve svých hrách a sonetech zmínil přes 60 druhů ptáků.
Nejčastěji se uvádí 60–65, což je více než u jakéhokoli jiného básníka té doby.
Ptáci u něj slouží k metaforám lásky, zrady, smrti, moudrosti, hlouposti, předzvěsti nebo krásy.

Výběr těch nejznámějších:

Orel (eagle) – symbol moci, královskosti, Jova („Jove’s bird“), velmi častý
Holubice / hrdlička (dove / turtle-dove) – láska, věrnost, mír
Slavík (nightingale) – krásný zpěv, noční láska, melancholie („Philomel“)
Špaček (starling) – zmíněn jen jednou (v Henry IV), ale slavný kvůli americké invazi
Sova (owl) – moudrost, ale i zlověstný symbol noci a smrti
Vrána / havran (crow / raven) – smrt, zlověstnost, bitevní pole
Skřivan (lark) – ranní zpěv, radost, „herald of the morn“
Labuť (swan) – krása, hudba, smrt (labutí píseň)
Kukačka (cuckoo) – nevěra, podvod, „cuckoo’s bird“
Sokol / raroh (falcon / peregrine falcon) – lovecký pták, rychlost, ušlechtilost
Drak / luňák (kite) – chamtivost, mrchožrout, nadávka
Kos / drozd (blackbird / ouzel-cock, thrush) – zpěv, příroda
Vrabeček (sparrow) – maličkost, „Philip Sparrow“, osud
Páv (peacock) – pýcha, marnivost
Pelikán (pelican) – oběť pro děti (krev z prsou)

The post Jak špaček obecný dovezený do Ameriky, z lásky ke Shakespearovi, způsobil katastrofu first appeared on Čítárny.