Slovenský spisovatel Jozef Banáš v rozhovoru s Parlamentními listy o válce na Ukrajině a válečném běsnění jasně a stručně.
Válka na Ukrajině dále dusí Evropu. Český písničkář Jaromír Nohavica se na svých koncertech ptá: „Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?“ Já bych se spíš zeptal: V co doufají pragmatické evropské mocnosti, tedy Německo a Francie? Proč se i nadále nechávají strhnout Anglosasy, Polskem a Pobaltím k jednoznačné podpoře Ukrajiny?
Na základě historické zkušenosti rozumím polské a pobaltské obavě z Ruska, nerozumím ale, že navzdory podobně špatné zkušenosti s Německem se nyní s Berlínem objímají.
Ti, co chtějí mír, jsou dnes „míroví štváči“, a ti, co chtějí válku, jsou „mírotvorci“.
Ještě jsem neslyšel příklad z historie, že by se oheň uhasil přiléváním oleje, tedy dodáváním zbraní.
Při jejich dodávkách je pozoruhodné slovo – „poskytnout“, které média i politici používají. Co znamená poskytnout? Darovat? Prodat? Viděli jste už někdy nějakou smlouvu a podmínky dodávání zbraní na Ukrajinu?
Zamlžovací slovo „poskytnout“ vyvolává oprávněný dojem, že ty zbraně platíme z našich daní, místo toho, abychom je používali na záchranu prudce se zhoršující situace doma.
Rozumím snaze USA získat pomocí Ukrajinců co nejlepší pozici pro budoucí mírové jednání, problém je však v tom, že čím později zasednou k jednacímu stolu (a celkem jistě zasednou), tím víc zahynou desítky tisíc mladých Ukrajinců a Rusů, kteří žádné vítězství oslavovat nebudou.
Simplexně myslící lidé volají po tom, aby se Rusové stáhli z Ukrajiny, a bude mír, přičemž zásadně odmítají logickou otázku:
PROČ tam ti Rusové vtrhli?
Pokud na tuto otázku nebude poctivá odpověď, mír na Ukrajině nebude.
Někteří politici a novináři se dostali do stavu takové ubohosti, že už nedokážou ani pohrdat sami sebou.
I ty dělím na dvě skupiny:
1. ty, kteří jsou ochotni se ztrapňovat po hranice svých mentálních možností,
2. a ty, kteří tuto hranici překračují, a ještě jsou na to hrdí.
Jozef Banáš (1948)
patří mezi nejprodávanější a nejpřekládanější slovenské spisovatele. Je nositelem ocenění Zlatá kniha, Platinová kniha, Cena SC PEN, Cena Slovenských pohledů, Panta Rhei Awards, Čtenářský top titul, Kniha roku, Kniha Kysuc, Zlaté pero Ladislava Těžkého, Prémie Vladimíra Ferka, Hlavní cena Literárny Štefánik, který se v roce 2020 stal doporučenou literaturou. V roce 2011 se s románem Zóna nadšení (Jubelzone) stal finalistou německé literární ceny Johanna Gottfrieda Seumeho, v roce 2020 obdržel Národní cenu Ruska za román Probiju se! Štefánik a českou cenu Václava Matěje Krameria.
Mimořádné úspěchy sklidil se svými biografickými a motivačními romány Probiju se! Štefánik a Jsem Baťa, dokážu to! V roce 2021 jej čtenáři zvolili v anketě Panta Rhei Awards do trojice nejoblíbenějších slovenských spisovatelů za Dominikem Dánem a Milanem Lasicou.
Jozef Banáš vydal čtyřicet čtyři knih, z toho pětadvacet v zahraničí. Mnohé dosahují desetitisícových nákladů – román Kód 9, jehož se prodalo přes 55 tisíc výtisků – je jedním z nejúspěšnějších románů v historii slovenské literatury.
Ročně absolvuje kolem osmdesáti besed a autogramiád. O svých knihách přednášel a besedoval ve dvaceti zemích. Dan Brown ho označil za hledače pravdy a 14. dalajlama během setkání v Kašmíru požehnal jeho úsilí sbližovat lidi. Celkový počet jeho prodaných knih na Slovensku překročil 400 tisíc kusů.