Chování lidí v PEN klubu často hraničí z nedostakem zdravého rozumu. Ne, nepíši o českém PEN klubu zpěváka Dědečka, (viz. zde) tentokrát je řeč o mateřské organizaci v New Yorku. Ta se rozhodla udělit cenu PEN klubu za rok 2015 francouzskému satirickému časopisu Charlie Hebdo cenu za údajnou odvahu v boji za svobodu slova.
Podle mne, je to velmi neuvážené a hloupé rozhodnutí.
Souhlasím s tím, že ke svobodě slova patří možnost se svobodně vyjádřit a nebýt za to trestán, ale lidé kultivovaní a vzdělaní, kterými by novináři měli být, se nemusí vyjadřovat primitivně, vulgárně, nemusí člověka ponižovat způsobem, který je vlastní nevzdělatelným puberťákům a primitivům. Paranoidní a absolutní popření novinářské práce je navíc prohlášení redakce Charlie Hebdo o tom, že zodpovědný časopis může být takový, ve kterém vychází jen prázdné stránky.
Proti udělení ceny se okamžitě ozvala řada spisovatelů.
Např. Francine Prose, bývala prezidentka amerického PEN klubu byla zděšena, když se o nominaci dozvěděla. Řekla, že odmítá pozvání na udělení ceny, protože si nedovede představit, že by seděla v publiku, které nadšeně tleská redakci tohoto časopisu. Kanadský autor Michael Ondaatje je ve skupině nejméně šesti spisovatelů, kteří se odmítli předávání zůčastnit. Jediný, kdo se za rozhodnutí zatím postavil, je spisovatel Ruschdie, který k tomu má určitě víc než rozumné důvody. ))
Časopis Charlie Hebdo je podle obsahu i formy typický bulvár, který má vzbuzovat emoce, jež jsou primárně základem jejich marketingu.
Proto není divu, že časopis Charlie Hebdo zcela evidentně nenaplňuje ani v nejmenším základní stanovy PEN klubu, což její radě zcela uniklo. Je proto nepochopitelné, jak mohli k takovémun ocenění vůbec dojít.
Podívejme se na citaci z českých stanov PEN klubu:
"Posláním PEN klubu je plnění zásad Charty Mezinárodního P.E.N., která prohlašuje, že literatura musí vždy zůstat prostředkem vzájemného dorozumění mezi národy, že umělecká díla jsou dědictvím celého lidstva a nesmějí být vystavována ohrožení za žádných okolností. Členové PEN klubu se proto zavazují napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti, bránit všem formám potlačování svobody slova ve světě, vystupovat proti takovým formám zneužití svobody tisku, jakými jsou šíření lživých informací, záměrné podvádění a zkreslování skutečnosti ve prospěch osobních či politických cílů."
Zbývá proto jen otázka, kam posouvá takové rozhodnutí myšlenku PEN klubu a tím i prestiž klubu?
Na tuto otázku je snadná odpověď. Zajímavé by však bylo zjištění, zda rozhodnutí vzniklo na základě zdravé úvahy několika představených klubu nebo na něčí objednávku. Koneckonců není to tak dávno (1986), co si spisovatel E.L. Doctorow veřejně stěžoval, že Norman Mailer, prezident PEN klubu, evidentně směroval rozhodování PEN klubu ve prospěch Reaganovy administrativy, když pozval na shromáždění bývalou americkou ministryni zahraničí Shultzovou.