Na výstavě Karla Malicha v roce 2013 nás zaujala jedna z jeho citací, která byla součástí projektu na Pražském Hradě. Její pikantnost je v tom, že je stará víc jak 40 let. Malich ji napsal v druhém nejhorším období socialistické éry, po vpádu armád Varšavské smlouvy. V době, kdy se opět a naplno projevily charaktery lidí.
A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jako bych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si s mnoha lidmi rozumět.
Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971
Kdyby ale citace nebyla datována 2.4.1971, klidně ji Karel Malich mohl napsat dnes. Svědčí o tom, že tehdejší morálka nebyla ničím výjimečná od té dnešní a také to nepřímo poukazuje na fakt, že socialismus u nás vlastně nikdy neexistoval, ale jakási socialistická forma státního kapitalismu, která ve velké části plynule přešla do tzv. demokratické společnosti.
Myslím, že citátu by měl po večerech věnovat pozornost například Dědeček a jeho zpěvácký spolek PEN, abychom se nedovídali z tisku jejich přihlouplé štvaní proti "zlým komunistům", kteří nemají v současné politice co dělat, zatímco současní političtí korytáři jsou naprosto demokratičtí a úžasní. Možná kdyby chlapci a děvčata z PENu víc mysleli, než něco vypustí na veřejnost, mohla zůstat tato organizace i nadále váženou.
A Karel Čapek, jeden ze zakladatelů PENu, by se dnes za ně nemusel stydět.