Tereza Spencerová odešla do nebytí tiše 6.4. 2020 kolem 22:00hod. u cigárka v posteli se svými milovanými fenkou Chelsie a kočičkou Prckem Feliz, jak napsala na svém FB Martina Landergott. Je to obrovská ztráta pro českou žurnalistiku.
Novinářka Tereza Spencerová byla v posledních letech známá především z alternativních webů. Vynikající analytička světové dění, především oblasti středního východu, která neměla konkurenci, díky své inteligenci a smyslu pro objektivitu informací. Uměla najít relevantní zdroje, srozumitelně hledat souvislosti a věcně psát.
Z toho důvodů byla nevítaná v ČT a dalších mainstremovych mediích. Pár dní před svým skonem byla "odejíta" z Primy, která zrovna přecházela pod zpravodajskou nadvládu CNN a Spencerová se mnohým nehodila do "mediálního krámu".
Ale určitě svoji týdenní ranní kávičku zajímavých informací chystala nělkde jinde.
V roce 2015 první českou novinářkou, které poskytl rozhovor syrský prezident Bašár Asad.
V roce 2016 obdržela Krameriovu cenu, kterou vyhlašuje Asociace nezávislých médií (ANM).
Tereza Spencerová (3.1. 1965 – 6.4.2020)
Narodila se v roce 1965. Studovala žurnalistiku na Karlově univerzitě. Poté sedm let působila v zahraniční redakci České tiskové kanceláře (ČTK), mimo jiné letech 1991–1992 byla v Egyptě zpravodajem ČTK pro Blízký východ. Poté pracovala v nakladatelství Reader's Digest Výběr.
Psala sloupky pro časopis Reflex. V letech 2003–2005 byla redaktorkou týdeníku Mladý svět. Byla také editorkou časopisu MF Plus,v letech 2013–2016 psala i pro magazín Lidé a země.
V roce 1998 podstoupila operativní změnu pohlaví a stála u zrodu občanského sdružení TransForum, první oficiální organizace svého druhu ve východní Evropě. V roce 2003 o ní Andrea Majstorovič natočila díl z dokumentárního cyklu společnosti Febio Zpověď – Zpověď matky, která byla otcem.
Literární dílo:
Spencerová, Tereza: Jsem tranďák! (2000)
Feinberg, Leslie: Pohlavní štvanci (G plus G, 2000, překlad)
Rusko včera, dnes a zítra (2014) příspěvek „Ukrajina: dva roky po Majdanu a Oděse“
Petr Žantovsky vzpomíná:
My jsme byli spolužáky na Fakultě žurnalistiky v letech 1984 až 88. To byla Tereza ještě Dmitrij a byl to jeden z nejinteligentnějších lidí, které jsem během studia potkal. Vystupovala s nadhledem, se sarkasmem i s takovým anglickým suchým humorem. Ale také už tehdy s takovou velkou aktivitou, energií a touhou se pohádat o věc a s dovedností argumentovat. Tedy se vším tím, co jsme znali z její novinářské tvorby za posledních mnoho let. Byla jednou z nejosobitějších novinářek, které jsme měli,“ tvrdí mediální analytik.
Fakta získávala na místě a snažila se je předat dál podle pravdy
Byla to velmi svědomitá vůči faktům, snaha získávat je na místě, kde se vyskytují, a nikoli z oken pětihvězdičkového hotelu nebo z nějaké klimatizované redakce.
Jezdila na Blízký i Střední východ, kde měla spoustu osobních kontaktů, uměla obstojně arabsky a všechny ty věci, které odtamtud vozila, byly načerpané z autentického prostředí. Toho jsem si velmi vážil. A také té poctivosti v předávání. Protože ona nebyla ten novinář, co někomu fandí. Ona se ‚jenom‘ snažila napsat, jak to je, podle pravdy. To ‚jen‘ berme opravdu ve velkých uvozovkách, protože to je to nejvíc, co může novinář vůbec dokázat a prokázat. Bude nám velice chybět..
zdroj.