Milan Machovec (*23.8. 1925, Praha - 15.1. 2003, Praha)
filosof, spisovatel
Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1968 se habilitoval jako profesor. Mezi témata, jimiž se celý život zabýval, ale patřila i etika, etologie i ekologie. Vystupoval jako kritik patriarchální společnosti a byl zastáncem feminismu. V roce 1970 byl z politických důvodů ze školy propuštěn. Od poloviny 70. let přednášel na tzv. bytových univerzitách a současně se živil hrou na varhany v kostele.
V roce 1977 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1990 se vrátil na univerzitu. Napsal několik filosofických a biografických knih, které vyšly v patnácti světových jazycích.
Knihy:
Husovo učení a význam v dějinách českého národa (1953)
Utopie blouznivců a sektářů (s Markétou Machovcovou,1960)
František Palacký a česká filosofie (1961)
Novotomismus (1962)
Josef Dobrovský (2004)
Smysl lidského života (1965)
Svatý Augustin (1967)
Tomáš G. Masaryk (2000)
Ježíš pro moderního člověka (2003)
Problém tolerance v dějinách a perspektivě (1995)
Filosofie tváří v tvář zániku (2005)
Indoevropané v pravlasti (2000)
Achilleus (2000)
Smysl lidské existence (2002 a 2004)
