Troska Jan Matzal

Narodil se 3. srpna. 1881 ve Valašských Klobukách a Moravu opustil až po svých školních letech - odešel pracovat do plzeňské škodovky, pak putoval přes Mladou Boleslav do Peček. V roce 1917 byl poslán na italskou frontu - byl totiž usvědčen z krytí sabotáží dělníků. Po válce v letech 1921 až 1926 působil v Jugoslávii, pak se vrátil do vlasti. Od mládí trpěl Ménierovou chorobou, způsobující dlouhotrvající závratě. Postupné zhoršování jeho zdravotního stavu pokračovalo, a tak ve svých devětačtyřiceti letech odešel do trvalého invalidního důchodu.

Teprve tehdy začal publikovat, zpočátku povídky a fejetony. Jeho první větší prací byl vesnický román Boží soud (pseudonym Jan Merfort, 1935). Pak se již vrhl do světa verneovsky zabarveného - Vládce mořských hlubin (čas. 1936-37, knižně 1941), Paprsky života a smrti  (čas. 1937-39, kniž. Pistole míru 1941), a dvě trilogie: Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru, Neviditelná armáda, 1939) a Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes, 1940-41). Posledním jeho SF románem byl Planeta Leon (1943). Po válce už neměl moc příležitosti k publikování, na čemž se podílela jak státní kulturní politika, tak i jeho zdravotní stav. Roku 1949 odhlásil "spisovatelskou  živnost" a v požehnaném věku osmdesáti let zemřel 3. září 1961.

Koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let vydalo nakladatelství Profil Ostrava obě trilogie, díky kterým jsem se s Troskovým dílem seznámil. Zoufale naivní zacházení s fyzikou je až skoro paradoxní u člověka, který pracoval ve vysokých funkcích v elektrotechnických firmách, ve slévárně a ve strojírnách. A prostota děje i dialogů? Vizte: Zeměpis byl Arneho koníčkem a před odjezdem na své mapě Sundské ostrovy důkladně prostudoval... Dovedete si to představit? Slyším mluvit chlapečka: Bohdá, že žízní nezahyneme!

Přesto jeho knížky měly podmanivou sílu. Ta vycházela z jeho nápaditosti. Rok před Isaacem Asimovem využil čapkovský motiv robotů. Ale nejenom to: poslal své hrdiny na kosmickou pouť, ne jenom na Mars, ale do "velkého" vesmíru. Představuje mimozemské civilizace. Smrtonoš se dokáže naklonovat. Piráti ze Žlutého přízraku  používají telepatie. A koncept  meziplanetárního svazu u Trosky nalezneme o dva roky dříve, než Asimov vydal Nadaci. Přitom Troska neopisoval, americkou literaturu SF neznal. Bohužel ale také zůstal "jen" českým autorem. Přes velkou naivitu, s kterou popisuje některé fyzikální jevy a rovněž tak nepravděpodobné výroky v dialozích, zůstáva Troska studnicí velkých napadů, které bohužel nedotáhl k literární dokonalosti. Přesto i dnes je jeho dílo čtivé a rozhodně mladé čtenáře zaujme.

Bibliografie:

Boží soud (pseudonym Jan Merfort, 1935).
Vládce mořských hlubin (čas. 1936-37, knižně 1941),
Paprsky života a smrti  (čas. 1937-39, kniž. Pistole míru 1941)
Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru, Neviditelná armáda, 1939)
Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes, 1940-41)
Planeta Leon (1943)