Hergé (Georges Remi) (*22. 5. 1907, Etterbeek - †3. 3. 1983, Brusel)
Georges Rémi se narodil v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons (Totor, rádce družiny Chroustů). Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce.
V letech 1926 – 1927 absolvoval vojenskou službu a po ní se vrátil do redakce deníku XXe Siècle, kam předtím nastoupil po ukončení svých středoškolských studií jako úředník v oddělení pro předplatitele. Po vojně mu zde přidělili funkci fotografa, kreslíře a pomocníka štočkaře.
V listopadu roku 1928 vyšlo první číslo týdenní přílohy Petit Vingtième, která byla určena mládeži; Hergé se stal jejím šéfredaktorem a také jediným jejím zaměstnancem.
Aby nemusel ilustrovat smrtelně nudné texty série Les Aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet (Dobrodružství Flupa, Nénesse, Poussette a Prasátka), které psal jeden z jeho kolegů v deníku XXe Siècle, vymyslel postavu Tintina. Takže 10. ledna 1929 se Tintin a Milou vydali na své první dobrodružství do bolševického Ruska...
Pro přílohu Le Petit Vingtième vytvořil Hergé ještě série Quick et Flupke (začala vycházet v lednu 1930) a Popol a Virginie (od roku 1934). Pro francouzský týdeník Coeurs Vaillants nakreslil (v roce 1935) sérii Jo, Zette et Jocko.
Roku 1934 se při práci na epizodě Lotus Bleu (Modrý lotos) Hergé seznámil s čínským studentem Tchang Tchong Jenem, který navštěvoval v Bruselu Akadémii krásných umění. Oba mladí muži se spřátelili a jejich setkání navíc přispělo k tomu, že Hergé začal cítit větší zodpovědnost za svou tvorbu. Když roku 1940 Petit Vingtième zanikl, stal se Hergé šéfredaktorem přílohy Soir Jeunesse deníku Le Soir, ve které nadále uveřejňoval Tintinova dobrodružství.
Po osvobození nesměl dva roky publikovat, neboť byl neprávem obviněn z kolaborace. Jeho jméno se objevuje až v komiksovém týdeníku Journal de Tintin, který vznikl roku 1946 a jehož vydavatelem byl Raymond Leblanc.
Aby mohlo nakladatelství Casterman vydávat Tintinova dobrodružství v albech, začal je Hergé roku 1943 přepracovávat na standardní formát 62 barevných stran (původně byla tato dobrodružství černobílá a měla délku 100 až 130 stran). Přitom mu vydatně pomáhal E. P. Jacobs, budoucí slavný autor neméně slavné série Blake et Mortimer.
Roku 1950 založil Hergé akciovou společnost „Studio Hergé“; jedním z jejích nejaktivnějších kreslířů byl od prvopočátku Bob de Moor. Postupně se zde vytvořila skupina asi deseti mužů i žen, k nimž patřili například Jacques Martin, Roger Leloup, Géri a řada jiných... Od tohoto data se na tvorbě Tintinových dobrodružství podílí nejenom Hergé (postavu hlavního hrdiny však Hergé nedovolil kreslit nikomu jinému), ale i jeho asistenti, kteří kreslí dekorace, pozadí, dopravní prostředky, realizují letráž, apod.
V sedmdesátých letech minulého století se Hergému dostalo množství cen a oficiálních poct. Roku 1973 získal Grand Prix Saint Michel za celoživotní dílo. Roku 1977 mu byla udělena Granátová medaile (Médaille Vermeil) města Angouleme. Roku 1978 získal hodnost Důstojníka Řádu královské koruny (Officier de l’Ordre de la Couronne) města Bruselu. A v lednu roku 1979 mu společnost Walta Disneye udělila pamětní sošku „Mickey“.
Roku 1976 vydal poslední tintinovské album Tintin et les Picaros (Tintin a Pikarové).
Hergé mimo jiné obdivoval moderní výtvarné umění; odtud námět posledního nedokončeného Tintinova dobrodružství, na kterém pracoval od roku 1979. Tintin v něm měl odhalit a usvědčit skupinu padělatelů uměleckých děl.
V posledních letech života se Hergé léčil na leukémii. Této nemoci podlehl ve čtvrtek 3. března 1983 na Univerzitní klinice Svatého Lukáše v Bruselu. Na základě jeho poslední vůle i podle přání Hergého dědiců nemá seriál o Tintinovi pokračovatele.
