Dlouho očekávaná přednáška. Mgr. Michal Tesař, PhD.: “Sexuální výchova v rodině a ve škole” (29.1.2025, Brno).

Přednášku uvedla OPRAVDU skvělým shrnutím procesu zavádění genderismu do českých škol vám všem již dobře známá paní Mgr. Milena Míčová!!!
Více přednášek a videí na toto téma:  https://t.me/Proudnarodnihrdosti

O natočení, střih a trefné úvodní slovo se postaral p. Jiří Havel, Paralelne.cz

Originál videa zde: https://www.youtube.com/watch?v=IIim44Msf8Y

P.S. Odborně vynikající Mgr. Michal Tesař, PhD., se bohužel nevyhnul přirovnávání dnešní mravně pokleslé a ve všech směrech pokřivené doby k době před r. 1989.
Obě etapy nazývá totalitou, přičemž z dikce řečeného vyplývá, že ta předchozí “totalita” byla minimálně stejně škodlivá, ne-li horší než ta dnešní.

Škoda. Za mě toto buď nepochopení podstaty problému nebo popírání reality značně snižuje dopad jinak výjimečně dobře zpracovaného obsahu i skvěle podaného výkladu.
Neurvalé psychické, mravní, a nakonec i fyzické ničení našich dětí a mládeže k nám prokazatelně dorazilo společně s kapitalismem, který k nám byl pod rouškou svobody a demokracie nasunut po r. 1989.
Socialistický stát děti a mládež před podobnými škodlivými vlivy chránil. Otázka je širšího charakteru a souvisí 1., světonázorovou, prioritou zobecněných prostředků řízení/zbraní. Stručně řečeno existují pouze dvě koncepce řízení života společnosti. Tzv. “davo”-elitární (Člověk člověku vlkem) anebo Spravedlivá společnost (Člověk člověku bratrem). První z nich staví na já – centrismu (egoismu), druhá na svědomí, spolupráci, vzájemné pomoci atd.

Do první kategorie (koncepce “davo”-elitarizmu, v němž si velmi malá skupina lidí osobuje právo vlastnit a ovládat všechno a všechny) patří kapitalizmus, feudalizmus i otrokářský řád (á propos – k čemupak teď spějeme?).

Do druhé kategorie (Spravedlivá společnost) socializmus a komunizmus. Doba socializmu u nás byla pokusem. Pokusem vybudovat Spravedlivou společnost. Nebyla to doba dokonalá, protože Spravedlivá společnost nepadá z nebe, spravedlivá společnost se postupně, a nikoli lehce, rodí. Přesto byla éra výstavby socialismu vedle husitství nejsvětlejším, nejlidštějším a také nejúspěšnějším obdobím našich dějin. Kdo nevěří, ať tam běží! Kam? Do archivů, přičemž těm dříve narozeným bude stačit osvěžit si paměť.

Co znamenalo Československo ve světě tehdy a co znamená dnes?
Co všechno jsme vyráběli, do jaké míry jsme byli soběstační tehdy a dnes?Kolik jsme měli špičkových vědců? Na jaké úrovni bylo naše zdravotnictví, školství, zemědělství, kultura atd. tehdy a na jaké je teď?
Jak vypadali lidé (podívejte se na staré filmy) tehdy a jak vypadají teď?
Shlédněte záznamy ze spartakiády a řekněte, kolik středo/vysoko/školáků, kolik dospělých by bylo dnes schopno takových výkonů?
A spočítejte tlusté lidi. Na ploše Strahovského stadionu je nenajdete. Kolik jich napočítáme v tom obrovském, tehdy největším na světě, hledišti? A kolik bychom jich tam asi uviděli dnes, kdyby se tam sešla průměrná populace?
A kolik tenkrát činil státní dluh a jakých “výšin” dosahuje teď ?
A kdo se postaral o všeobecný úpadek, pokoření a zmrzačení našeho národa?

Samozřejmě na tom mají podíl i samotní lidé. Ale především je to práce systému. Ten vytváří podmínky buď ke zdravému způsobu života anebo k jeho opaku. “Po ovoci poznáte je.” Jak je možné, že evidentně vysoce inteligentní lidé přehlížejí všechny ty vynikající výsledky ČSSR? (Podobně se vyjadřuje prakticky celá naše alternativa). Jak to, že z toho období vnímají jen “totalitu”, ať už skutečnou nebo domnělou? To je tedy tvrdý oříšek k rozlousknutí. Anebo zas tak tvrdý není?
Zdraví Yveta

The post Sexuální výchova dětí a zvrácenosti na školách, zrůdnosti na MŠČR first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Existuje jeden dokument italské vlády (UNAR): “Strategie národa v boji proti diskriminaci z důvodu sexuální orientace a pohlavní identity 2013-2015”
Tento “Orwellovský dokument” se zabývá nejcitlivějšími společenskými tématy, které nazývá “sférami”:
– sféra výchovy a vzdělávání
– sféra práce
– sféra bezpečnosti
– sféra komunikace a tisku

Tento vládní dokument, mimo jiné říká, že ode dneška do konce roku 2015, do kterého chybí 6 měsíců, se ve všech školách jakéhokoliv stupně POVINNĚ musí:
– zavést školení o právech LGBT pro odborný a neodborný personál,
– zbavit se veškerých didaktických a administrativních formulářů, které diskriminují homosexuální rodinu, aneb “rodič 1 a rodič 2” místo “otec a matka” povinně na všech školách.
– akreditovat hnutí LGBT jakožto vzdělávací společnost pod hlavičkou Ministerstva školství – takže hnutí Arcigay bude vzdělávací společnost.
– dále, jelikož to v italštině znělo moc tvrdě, Ministerstvo školství zůstalo u anglického výrazu, což je dnes moderní a v dokumentu napsalo, že je potřeba ve školách zavést “empowerment” jedinců LGBT.
Empowerment v angličtině znamená “dát moc”. Uvidíme, o jakou moc půjde.
Dokument vlády dále uvádí, že tohle všechno je nutné uplatnit také na řídících pozicích a i tady Ministerstvo použilo anglický výraz “diversity management”.
O co jde? Nejspíš o kvóty rezervované pro lidi LGBT na řídících pozicích a tak podobně.
–  je nutné povzbudit žáky ke “coming outu” – neboli přiznání se ke své homosexualitě.
– dokument požaduje zavedení genderové teorie. Aneb říkat žákům: “Musíte se pořádně zkoumat, abyste si ověřili, zda jste OPRAVDU muž nebo žena, nezávisle na vašem biologickém pohlaví.”
– dokument říká, že je nutné zařadit do školní výuky homosexuálně laděnou literaturu a bibliografii gay.

Pozn.: Papež František to řekl správně. V roce 2014. Ovšem zapomněl dodat, že i církev v minulost vychovávala takto “diktaturně” své žáky na svých církevních školách. Navíc si nejsem jistý, zda Papež zastává tento názor jeětě dnes.

Jestli si myslíte, že tahle poslední perlička, třešnička na dortu, je fantasmagorie, tak bohužel není.
To, co se stalo koncem dubna roku 2014 na reálném gymnáziu Giulio Cesare, je vše, jen ne výmysl.

Ve dvou třídách tohoto gymnázia, ve dvou kvintách, kde jsou děti ve věku mezi 14 a 15 lety se dva učitelé rozhodli jako reakci na ten vládní dokument zařadit román, který není žádná hitparáda.
Jmenuje se “Jsi jaký jsi”, napsala ho v roce 2013 Melania Mazzucco.
Co udělají? Promítnou žákům video, kde spisovatelka představuje svou knihu, která má silný homosexuální náboj dají jim tu knihu přečíst a pak o tom debatují ve třídě a dají jim za úkol napsat krátkou úvahu s tímto zadáním:

Co je v knize? Propaganda genderové ideologie.
To, že tenhle román rozebírá dvě citlivá témata jako jsou intimní vztah dvou osob stejného pohlaví a umělá oplodnění pro homosexuální páry, tímto způsobem:
v prvním případě slovy, která můžeme najít v pornočasopisech, podrobně popisuje orální styk dvou chlapců, z nichž jeden chodí kostela a zachází do detailů jako je “štiplavá chuť moči” nebo “nasládlá chuť spermatu” a další věci, kterých vás ušetřím zatímco u asistovaných reprodukcí pro homosexuální páry znovu používá výrazy z pornočasopisů a do detailu popisuje, jak jeden homosexuál masturbuje u časopisu před odběrem semene v reprodukční klinice a představuje si u toho svého přítele.

Co se stane? Mnoho chlapců a dívek to rozhodí.
Dostala mě jedna čtrnáctiletá dívka, když řekla, že se cítila vnitřně znásilněná. Dívka odmítla knížku dál číst, přestala ji číst.
Když děti doma rodičům ukázaly, co byly ve škole nuceny číst – a já vás ujišťuji, že člověku z toho je na zvracení – tak rodiče udělali to, co bychom udělali my všichni – knížku si přečetli od začátku do konce, aby věděli, o co jde.
A rodiče se rozzuřili! Ani ne tak kvůli těm nechutnostem, ale protože se ta knížka nezakládá na realitě.
V knize se popisuje svět, který jakoby se skládal z těch nejméně pravděpodobných rodin – různě poskládaných, homosexuálních, dětech ze zkumavky se dvěma matkami, otci, jako by dítě z normální rodiny bylo posledním zábleskem světa, který pomalu mizí, protože “tohle je pokrok”, “tohle je budoucnost”.
A tady se rodiče naštvali a rozhodli se školu zažalovat.

Aby do toho nezatahovali vlastní děti, obrátili se na nás Právníky pro život.
Sepsali jsme trestní oznámení, já se pod něj podepsal jakožto ředitel a podali jsme ho prokuratuře v Římě a po pár dnech – přesněji 30. dubna 2014 se informace objevila na všech titulních stránkách italských novin a dokonce v hlavních zprávách ve 20 hodin.

Veřejnost se názorově rozdělila na dva tábory.
Mě zaplavili vlnou urážek – hloupý fanatik, bigotní cenzor, zpátečník…
Snášel jsem to s křesťanskou trpělivostí, dokud jsem si neřekl, že pohár přetekl. Když jsem totiž jel autem po dálnici z Říma do Milána, naladil jsem si v rádiu stanici RAI 3, která se věnuje literatuře, kultuře apod. Jelikož tématem dne byla ta kauza, všichni mě tam hodinu doslova masakrovali. Moderátor, hosté – prostě všichni. V tom jsem si řekl dost, musím zareagovat. Napadlo mě – zavolám kamarádovi, senátorovi Giovanardovi.
Povídám mu: “Carlo, musíš mi prokázat laskavost. Podej Senátu interpelaci o kauze gymnázia Giulio Cesare.
Ale pozor! Musíš doslova citovat výrazy, co jsou v té knížce – schválně jestli tohle je literatura.”
On na to: “Zešílel jsi? Když něco takového udělám, tak mě vyhodí ze Senátu! To nejde!”
Odpověděl jsem mu: “No právě. Musíme na tenhle paradox upozornit.” Po dlouhé diskuzi jsem ho nakonec přesvědčil.

Za tři dny, když jsem se chystal jet na konferenci do Carate Brianza, mi v osm večer zazvonil telefon a řekl mi:
“Víš, co se stalo?” – “Ne.” – “Přinesl jsem tu interpelaci na sekretariát Senátu a když si ji zaměstnanci četli, řekli mi: “Pane senátore, vy si děláte legraci, ne?
Víte, že tyhle výrazy porušují předpis Senátu č. 146, který zakazuje používání nevhodných a obscénních výrazů? Vynechte prosím ty výrazy a podejte interpelaci znovu.”
On se zachoval správně a řekl: “Kdepak. Dejte mi to písemně.”

Věřte nebo ne, ale je to tak – 7. května 2014 předseda Senátu Pietro Grasso napsal Giovanardovi dopis:
 “Vážený pane senátore, jak Vás předem upozornili zaměstnanci sekretariátu, vaše interpelace, bohužel, nemůže být přijata, protože porušuje předpis Senátu č. 146.
 Prosím vás, abyste ty nevhodné výrazy vynechal, a abyste interpelaci podal znovu.”
To, co komora parlamentu vyhodnotila jako nevhodné a obscénní, je najednou výchovné pro třídu, kde jsou děti ve věku 14 a 15 let!

Jedna věc je pro mě ale zadostiučiněním.
Jestli jsem hloupý fanatik, tak jsem v dobré společnosti s druhým nejvyšším představitelem státu: já a předseda Senátu Pietro Grasso, dva přitroublí fanatici.
Víte, co je na této kauze ale opravdu vážné?
Pomineme-li, že se ve Veroně román v žebříčku propadl a pro děti na druhém stupni se doporučuje se jako četba na prázdniny pro žáky 7. a 8. tříd.

Tohle je vážné – že když se zpráva roznesla, tak se novináři z La Repubblica zaměřili na ministryni školství Giannini a chtěli po ní vyjádření…
Ona jim řekla: “Ne! To, co se stalo na gymnáziu Giulio Cesare je naprosto v normě, všechno je v pořádku.
Vyšetřili jsme to, sama jsem si to ověřila, protože jsem matka…¨Všechno OK, v pořádku.” Proč? “Protože učitelé a studenti s četbou knížky souhlasili.”
Kromě toho, že to tak nebylo, že to nebyla pravda někdo paní ministryni zašeptal do ouška, že v tom je háček…
A sice ten, že účastníci školy jsou vlastně tři.
Jsou tu učitelé, studenti a…? – Rodiče!

Rodiče. Zajímavé, jak se ministryně “freudovsky” přeřekla.
Víte, kde se píše, že rodiče mají před státem PŘEDNOSTNÍ právo na výchovu svých dětí?
Kde? V Ústavě. – Ne. Ústava říká to samé, ale jinými slovy.
To, co říkám já, se doslova píše zde: “Rodiče mají PŘEDNOSTNÍ právo volit druh vzdělání pro své děti!!!!!!”
Článek 26 a třetí odstavec Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 .

Víte, proč se v roce 1948, když sepisovali Všeobecnou deklaraci lidských práv, rozhodli zařadit tento princip, který se do té doby považoval za samozřejmý a nepočítalo se s jeho zařazením do žádného právního dokumentu? A to ani národního ani mezinárodního.
Proč ho tam zařadili po roce 1948?
Protože po zkušenosti s válkou svět pochopil, jak byla devastující, destruktivní a zhoubná indoktrinace mládeže skrz “volksaufklärung”, státní veřejný systém vzdělávání Třetí říše.
Pochopili, že když je vzdělávání veřejnosti v rukou moci, může to mít fatální důsledky.

Mimochodem, víte, jaký byl přesný název německého ministerstva školství? “Reichministerium für Volksaufklärung und Propaganda”. Neboli “Ministerstvo veřejného vzdělávání a propagandy”
To nebyla náhoda, že ty dvě kompetence, vzdělávání a propaganda, byly spojeny právě v té instituci.
A víte, kdo byl od 13. 3. 1933 až do konce německým ministrem veřejného vzdělávání?
Joseph Goebbels, ano.

A my tu po 70 letech znovu vymáháme tento princip. Jako by 70 let demokracie proletělo komínem.
Víte, proč tu ten princip znovu vymáháme?
Protože tohle je typický zlozvyk moci!!!!!
Moc je vždy v pokušení odlákat rodiče, aby mohla manipulovat jejich děti.
To platilo pro nacistickou diktaturu, komunistickou diktaturu, maoistickou diktaturu a platí to také pro diktaturu, ve které…
Počkat, víte, že žijeme v diktatuře, že jo? Uvědomujete si to????

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová ideologie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderová ideologie. Jak se tato propaganda dostává do škol skrze nařízení a porušování lidských práv first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Je zajímavé, že o tzv. genderové teorii v podstatě nikdo nic neví. Nejenže tu panuje velká nevědomost, ale i velký zmatek.
Někdo si ji plete se sexuální výchovou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné, aby se děti ve škole učily, jak jsou biologicky a sexuálně nastavení.”
Další si ji plete s rovností mezi mužem a ženou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné překonat stereotypy, kvůli kterým žena pere, žehlí a její manžel ne.”
Další si ji plete s homosexualitou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné respektovat i lidi s jinou sexuální orientací.”

Škoda, že se genderová teorie netýká ani jedné ze tří věcí, které jsem vám právě jmenoval.

Pokusím se vám genderovou teorii jednoduše vysvětlit, protože podstata je jednoduchá. Je tak absurdní, jak je jednoduchá.
Je to přesvědčení, že jedinec je buď chlapec nebo dívka, muž nebo žena, NE na základě toho, jak je biologicky strukturovaný, ale podle toho, kým se zrovna cítí, že je.
Ráno jsem se cítil mužem, tak jsem muž, zítra se budu cítit ženou, tak budu žena, pozítří budu zase muž… nebo, jako u některých transgenderů – střídavě po měsících.

Genderová teorie ovlivňuje veřejné mínění čtyřmi kanály:
Legislativním: zákony.
Judikativním: soudy.
Kulturním: masmédii.
A ve školství: indoktrinací učení.

Příklady, které děsí:
9. července 2013 Ústavně právní výbor v Itálii schválil první sjednocený text tzv. zákona Scalfarotto, který později sloužil jako podklad k projednávání ve sněmovně.
Pozor! Článek 1, písmeno “b” tohoto textu zněl:
“Pro účely trestního práva se pohlavní identita definuje tak, jak jedinec vnímá sám sebe, jako náležitost k ženskému či mužskému pohlaví, i když se liší od vlastního biologického pohlaví.”
Tohle by bylo ukotveno v zákoně.
Představte si možné následky, třeba na ženské kvóty…

Právníci ze společnosti Pro život druhý den, 10. července 2013 obeznámili svět s touto šíleností v právní praxi, rozpohybovala se kampaň, která vedla k tomu, že 22. července 2013 byl tento článek z textu vyjmut, smazán.

Ale pozor! Protože to, co z politiky odešlo dveřmi, se vrátilo oknem do soudnictví.
Někdo z vás možná zaregistroval, že 4. listopadu minulého roku občanskoprávní oddělení soudu v Messině vyneslo rozsudek, který začíná takto:
“Genderová identita člověka může být určena přechodně nebo definitivně bez ohledu na chirurgický zákrok, který by změnil jeho primární pohlavní znaky.”

Co se tedy stalo?
Že se jednadvacetiletý muž obrátil na matriku obecního úřadu v Messině a požadoval, aby v jeho občanském průkaze bylo jako pohlaví uvedeno “žena” a jako povolání “studentka VŠ”.
Zaměstnanec matriky mu sdělil, že to nejde.
Řekl mu: “Podívejte se, zákon vám umožňuje změnit si pohlaví, existuje zákon z roku 82, musíte se ale podrobit chirurgickému zákroku.
Zajděte si tedy na chirurgický zákrok, pak se vraťte a provedeme změnu veškerých vašich dokumentů.”
Mladík odpověděl: “To mě ani nenapadne. Já se žádnému chirurgickému zákroku podrobit nehodlám.
Já jsem žena, protože se CÍTÍM být žena a vy máte povinnost to v dokumentech zaznamenat.”
Pracovník matriky musel jeho žádost pochopitelně zamítnout.
Muž se obrátil na soud a soudci mu dali za pravdu.
Vynesli rozsudek, který je zajímavý a i dobře formulovaný.

Když soudci zdůvodňovali tento rozsudek, řekli, že jsou tři faktory, které určují genderovou identitu:
tělo, vnímání sebe sama a společenská role.
Při vyšetřování případu tohoto mladíka došli k závěru, že v jeho případě byla tělesná složka podřízená posledním dvěma faktorům, které byly dominantní.

Co udělal soud v Messině? Přijal žádost mladíka a nařídil státnímu uředníkovi, aby mu upravil rodný list, občanský průkaz a další dokumenty.
Takže my už dnes v Itálii máme muže, zástupce pohlaví s chromozomy XY, který je podle zákona žena.

Navzdory tomu, že někdo tvrdí, že genderová teorie neexistuje, tak vidíte, jak postupuje!
Co kdyby tento mladík chtěl využít třeba ženských kvót v politice a kandidoval by? Mohl by to udělat.
Co kdyby chtěl soutěžit ve sportu v ženské discipléne. Mohl by.
Nebo jinak, kdyby si tento mladík chtěl vzít muže, teoreticky by to to šlo, protože byrokraticky, po právní stránce, to je žena.
Vidíte, jak tahle teorie postupuje i přes železné brány zákona?

Tady by se dalo mluvit celý večer, jak televize, noviny, média propagují genderovou teorii a záměrně likvidují klasickou přirozenou rodinu.
Pozor! Nemá vůbec co do činění s homosexualitou.

Povím vám, co se mi nedávno stalo.
Přednášel jsem studentům na Lateránské univerzitě v Římě, a když jsem se vracel, tak ve vlaku, na sedadle, které mi bylo přiděleno podle jízdenky, jsem našel časopis – Grazia.
Ledabyle jsem ten časopis prolistoval, když v tom jsem si všiml jedné fotografie – dítěte oblečeného jako muž, tedy v obleku, v saku, s kravatou…
Zaujal mě nadpis: “Generace unisex”
Četl jsem dál a co jsem se dočetl?
Obléká se jako kluk, nechává si říkat John – dcera Brada Pitta a Angeliny Jolie se stala nejsledovanějším příkladem neutrální výchovy, bez genderových předsudků.
Nejedná se o ojedinělý případ. Pro italské čtenáře z USA, Grazia bude pátrat dál.

A víte, co v tomto článku Grazia říká ženě v domácnosti, která ji čte třeba ve frontě u kadeřnice?
“V podstatě čím dál víc rodičů, učitelů a expertů zastává názor, že by děti měly být vychovávány po vzoru neutrálního pohlaví.”
Grazia vysvětluje dobře, o co se jedná, že nejde o homosexualitu, ale že jde o svobodu volby.
Grazia říká, jak je trendy, že je “in” mít dceru jakou mají Angelina Jolie a Brad Pitt.
Takhle šíleně se šíří genderová teorie.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderové provokace jako způsob rozdělení společnosti a odvádění pozornosti od důležitých změn first appeared on Čítárny.

Není to tak dávno, co v SSSR chtěli podojit kozla. Jenže u nás jsme dál. V mediální mlze se vynořují expertky, které chtějí podojit češtinu. Proč? Protože naše rodná řeč prý straní mužům, upozorňuje údajná socioložka Jana Valdrová (1955), podle které čeština staví ženy automaticky do podřadné pozice. A napsala dokonce příručku Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit, kterou financoval Sociologický ústav AV.

A v rukávě má další trumfy, aby přesvědčila veřejnost, že nám citelně chybí znalosti o fungování genderu v jazyce českém.
Např. ke studijnímu oboru kondiční trenér Valdrová říká: „Název studijního nebo učebního oboru v maskulinu čili v mužském rodě může odrazovat ženy, přestože pro něj mají stejné vlohy jako muži.“
Nebo:
„Když mluvíme o ženě a psovi, pes je z hlediska jazyka víc. V přísudku budeme tedy psát měkké i.”, tvrdí expertka.
“Mluvnický rod nemá striktně vzato nic společného s pohlavím ani lidstvím. U maskulin máme kategorii životnosti, u feminin ne. Proto z hlediska jazyka je “víc” než žena dokonce i sněhulák a strašák do zelí.” reaguje velmi vtipně C. Sangrail na její další příklad.

A my se ptáme. Jsou studijní obory matematika, čeština, fyzika víc nebo míň, když jsou ženského rodu?
Co když ženu označíme za toho člověka, je snad něco míň nebo když muže ocejchujeme jako tu osobu, je to genderově v oukeji? A co teprve ten gender, proboha vždyť je mužského rodu!

Slova, slova, slova. Paní Valdrová vytváří problém, který ve společnosti není, modeluje ho a vytváří podivná řešení, neboť těžko nám tato dáma sdělí, kde je v zákoně zneprávněna žena proti muži?
Osobně neznám nikoho, kdo by pociťoval aspoň promile problémů s větou? „Jeden muž a sto žen přišli.“

Pokud vezmeme v úvahu přechylování, pak v češtině je nebo není znevýhodněna žena, používající koncovku – ová?  Na rozdíl od angličtiny, kde už zřejmě dávno pochopili rovnoprávnost a žena i muž mají stejné příjmení. Je maďarská společnost méně patriarchální nebo dokonce sexistická než zbytek světa, když vůbec nepoužívá kategorii mluvnického rodu?

O tom kam vede takové bláznění bych demonstroval na příkladu schvalování textů učebnic:
„V jedné učebnici byl příběh Terezy, která navléká korálky. Chybí jí poslední, červený. Seděla, plakala a přišel k ní chlapec se slovy: ‚Nebreč, utrhnu ti šípek.‘,“ vypráví Anna Babanová. Příběh bylo třeba upravit tak, aby byl citlivější. „Nakonec jsem autorce navrhla: ‚To nic není, utrhnu si šípek.‘ Ponechala jsem tedy dívce tradiční zdobení se, ale už ji ukazuji jako samostatnou bytost,“ vysvětlila.
Myslím, že není třeba komentáře. Bohudík i takové zrůdné věci, které se dějí na ministerstvu školství mohou zvrátit jen učitelé a hlavně rodiče.

Je třeba ale říct, že za vším tím vědeckým blázněním, v narudlé záři jakési nedefinované ideje nového světa, vidím pořád to samé. Organizovanou nebo stupidní neúctu k tradicím, k národním kořenů, k národnímu jazyku jako způsobu, jak zlikvidovat pojem národ a postupně pomocí Owenových oken vytvořit nového člověka nemající historické kořeny, pohlaví, barvu, náboženství a tudíž se stává lehce manipulovatelným individuem.

Takový trend není žádná konspirační teorie, ale holý fakt, který si můžete ověřit každý den v médiích, díky stupidním proslovům některých politiků a novinářů, kteří svou práci dostali právě proto, že jsou schopni, a hlavně ochotni o takových věcech poslušně nebo z vlastní fanatičnosti psát.

Jenže lidé opravdu nejsou pitomí, jak samozvaní revolucionáři nové doby doufají.
Valdrová údajně studovala tyhle pitominy 20 let, ale zdá se, že nic nepochopila? Svědčí o tom její poznámka, která je takovou hezkou tečkou za nepěkným tématem:
“Píšu o tom blog a dostávám nelichotivé reakce. Někteří lidé ani pořádně nevědí, co je gender, ale kritizují. Často ale kritizujeme to, čeho se bojíme. Nálada se zostřuje.”

2019

The post Proč některé genderové expertky chtějí podojit češtinu a mainstream je propaguje first appeared on Čítárny.

Maminka je milá básnička Jiřího Žáčka, která se objevuje v několika čítankách pro druhý ročník ZŠ. Básník v ní vysvětluje, proč mají maminky děti rády a proč pro ně chtějí jen to nejlepší. Jednoduchá, ale citlivě napsaná básnička říká, že na této planetě jsou holky, které jednou také budou chtít rodit děti, které budou mít rády.

Maminka  / Jirka Žáček

Ze všech lidí mám nejradši maminku. Než jsem se narodil, devět měsíců jsem vyrůstal v jejím těle. Možná proto mi tak dobře rozumí. Mohu se jí svěřit se vším. Když mi někdo ublíží, vezme mě do náručí a je mi zase dobře. Vím, že maminka udělá všechno, co může, abych byl šťastný, proto se snažím, abych jí dělal radost.

K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

To se ale nelíbí vyznavačům genderové politiky, mezi kterými je básnička známá, jako příklad budování genderových stereotypů.
Dokonce i nějací lidé z Ministerstva školství tvrdí (podle Aktuálně.cz), že básnička Maminka “není zcela genderově neutrální”, a budou proto studovat hlavně první větu. K čemu jsou holky na světě? Protože Žáček si dovolil nepřímo napsat, že základní rolí ženy je rodit a starat se o děti jednoduše proto, že k tomu mají jako jediné předpoklady. Někomu na ministerstvu zřejmě vadí, že děti nerodí muž nebo že se otec nepodílí s matkou na kojení. Asi nejlepší by bylo, kdyby i učitelé, po přečtení básničky, vysvětlovali dětem, že lidé se rodí z vejce, na kterém sedí devět měsíců střídavě otec s matkou.

Každý rozumný člověk cítí z básničky radost, lásku a přirozenost. Ano, být matkou, milovat a starat se o dítě ve větší míře než muž je normální.
Rozčílení tzv. genderových odborníků považují do velké míry za účelovou propagandu. Nikde není psáno, že holky mají jenom rodit děti a že se mají jenom starat o děti. Takže celá diskuse je zcela evidentně rozpoutána díky nepochopení napsaného textu a tudíž velké míře nedovzdělanosti.
Doporučoval bych jim, aby se za neziskové peníze zaměřili na skutečné problémy postavení žen ve společnosti a nehledali problémy za každou cenu tam, kde vůbec nejsou.

Celý tento umělý problém vyvolal kdysi režisér Vít Klusák, když na FB napsal:
“K cemu jsou kluci na svete? Aby psali takovyhle debility. (Citanka pro 2. rocnik, Cteme s porozumenim, nakl. Nova skola Brno, vydano: 2015!!!)”
Pokud ale znáte Klusákův první studentský film Ocet, pak vám rychle dojde, v čem je Klusákův problém. Po pravdě řečeno, upřímně lituji Žáčkovy kritiky za jejich zážitky z dětství, ale s tím se musí bohužel vyrovnat každý sám.

Petra Havlíková z hnutí Nesehnutí a koordinátorka programu Ženská práva jsou taky práva se rovněž perfektně vyjádřila. A hlavně to nebylo o obsahu básničky.
Básnička “už byla několikrát použita v publikacích, které se zabývají genderově senzitivním vzděláváním. Byla použita právě jako příklad, jakým způsobem se genderové stereotypy budují…” “Samozřejmě existují příklady toho, že to je i jinak, že máma nemele maso, ale opravuje třeba auto. Nicméně je to neuvěřitelně minoritní…”
Nevím k čemu se dáma vyjadřovala, ale k této básničce rozhodně ne.

A co na to nejoblíbenější český básník Jiří Žáček?
“Na to, jaké mají být maminky a jak se mají jevit prvňáčkům, mohou být názory různé. Podle nahlédnutí do diskuse vidím, že mnoha diskutérům ta básnička připadá dobrá nebo přijatelná, ale chápu, že lidé kontroverzního ducha to vidí jinak. V tom případě ať nešermují genderovými stereotypy a zkusí sami napsat svou verzi – když se jim povede, rád jim napíšu jedničku s hvězdičkou.” Jiří Žáček.

A propo. Všimli jste si, jak jsou genderovými stereotypy nabité Seifertovy básně ze sbírky Maminka?
Takže se všichni těšíme na nové poučování genderovců, tentokát o světovém Jaroslavu Seifertovi. Možná z toho bude další pitomá diplomka. Těmi jsou genderoví aktivisté velmi populární.

Jaroslav Seifert / Všední den

Brambory jsou již napadrť!
Ta kamna! – Často říkávala,
že budou jednou její smrt.
A zatím kamna mile hřála.

Nemyslete, to nebyl hněv,
maminka měla strach, že zmešká.
Když skláněla se pro konev,
byla ta konev pro ni těžká.

Pak zlobila se s žehličkou,
protože v kamnech vyhasíná,
a do sklepa šla se svíčkou,
nebyla tenkrát elektřina.

A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.

– Však ještě musím z podlahy
setříti špínu. Podej mýdlo!
A hadr! – Ten cár neblahý
kdes visel jako smutné křídlo.

Opřena o ně, chtěla jen
pár metrů výše z toho všeho.
– Stoupni si, chlapče, u kamen
a nešlapej mi do mokrého!

Když padlo šero na věci
a ještě jehlu vzíti chtěla,
neměla sil ji navléci.
Ruce jí klesly podél těla.

– Zas je tu noc už bezmála,
já nádobí mám ještě v dřezu!
A oknem z trati zavála
nahořklá vůně černých bezů.

The post Maminka Jiřího Žáčka je prý debilita. Uctívači genderové ideologie se vztekají first appeared on Čítárny.

Genderové šílenství začíná prosakovat médiemi jako infekce. Autorkami feministických teorií, popírající biologickou podstatu Homo sapiens i zdravý rozum, jsou převážně absolventky zvláštních škol humanitního zaměření. Abych byl genderově vyvážený, musím přiznat, že existují i genderově vyvážení autoři.

Mladé genderové aktivistky jsou navíc posedlé pohádkami, kde sveřepě zkoumají prý urážlivé genderové streotypy a jejich negativní vliv na zdravý vývoj našich dětí.

A tak si občas můžete přečíst šílené výpotky jako Genderová analýza filmu Sněhurka a lovec, Genderové stereotypy ve vybraných pohádkách Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, Porovnání genderových aspektů ve vybraných pohádkách bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena, Pochopení a akceptace feministických pohádek dětmi předškolního věku, Genderové stereotypy v pohádce O Popelce. A nakonec došlo i na Ferdu Mravence.

Diplomová práce, Genderové stereotypy v knížce Ferdy Mravence, je ale ukázková blbost.
To píši s naprostou vážností. Na rozdíl od oponentky Mgr. et Mgr. Tereza Jiroutové Kynčlové si nemyslím, že: “Doposud bylo jen málo děl české dětské literatury podrobeno genderově senzitivní analýze, a proto volbu tématu bakalářské práce Kateřiny Navrátilové hodnotím jako invenční a zdařilou”, ale že se jedná projev naprosté nedovzdělanosti a pokročilé hlouposti.

Autorka ve své tzv. vědecké práci dokonce uvádí jako zdroj tvrzení větu nějaké novinářky Peringerové z Deníku, aniž by vůbec projevila náznak ověřit si hloupé tvrzení. Jedná se o větu, že Sekora “je známý doma i ve světě, kde ho označují za Disneyho české knihy”. Opravdu bych rád věděl, kdo takové hlouposti ve světě říká. Pokud by autorka byla aspoň trochu vzdělaná, poznala by už na první pohled, že Sekorova ilustrační tvorba nemá s americkým animátorem nic společného.

Pokud jsem použil slovo stupidita pak bych si dovolil pro jistotu uvést definici prof. Koukolíka:

Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů.

Dost řečí, podívejte se na výpotky z diplomky a buďte v klidu ))

Chlapec, který šel sám lesem
Jedná se o první postavu, se kterou se při čtení knížky seznamujeme. Jde o malého hocha, který šel lesem, z čehož můžeme vyvodit, že byl nebojácný a statečný, jinak by nešel sám. Přitom to je malý chlapec, který by sám v lese neměl být. A právě tento chlapec objeví ve velkém mraveništi naši hlavní postavu – Ferdu Mravence. Mimoto tam vidí i další mravence, každý něco dělal nebo něco nesl, spatřil také chůvu s malým děťátkem v peřince. – Tady je pěkně ukázané, jak je ženě přiřazena role matky a chůvy, jak je žena neodmyslitelně spjatá s dětmi. I na obrázku je nakreslený mravenec v sukni a s boty na podpatcích, což jen potvrzuje stereotyp o tom, že ženy jsou parádnice.

Ferda Mravenec je úplně poprvé představen jako křičící mravenec se šátkem kolem krku, ranečkem na zádech (raneček ve mně vyvolává pocit cestovatelství a samostatnosti, a samostatnost je vlastnost, kterou máme spojenou s mužským pohlavím) a jehličím v rukou, na kterém jezdil v mraveništi jako na sáňkách. Na sáňkách si počínal velmi šikovně, je popsán jako „čipera mravence“, který „vytáčel zatáčky“, což potvrzuje první stereotyp u mužů, a to ten, že se muži nesnadno zraní

V souvislosti s tím se v knize dozvídáme, že Ferda zůstal venku „jak zmoklá slepice“. – Tady stojí za povšimnutí, že pejorativní označení je spojeno s ženským rodem.

Další postava je představena jako „nějaká slečna Beruška, napudrovaná, namalovaná a nastrojená, která přiletěla, stáhla křidélky pod krovky a chvíli si upravovala šaty a dělala jakoby nic. Potom vytáhla zrcátko a upravovala si vlasy na čele.“ – Vidíme, že Beruška je parádnice, která se zajímá jen o svůj vzhled. Zároveň je namyšlená, narcistní, záleží jí jen na sobě samé, což nevystihuje typický ženský stereotyp, zde autor přidává ženskému pohlaví další zápornou vlastnost navíc.

Včela hrála s mravenci kuličky, ale ti si všimli, že u hry podvádí, svoji kuličku nohou vždy přišoupla víc k důlku. A když se dotčení mravenci ozvali, dostali ještě od včely pohlavek. – Opět vidíme spojení negativní vlastnosti spojené s ženským pohlavím.

Ženy jsou obecně upovídanější než muži, což souvisí i s tím, že dávají častěji najevo svoje city a emoce. Přitom jednou poslali s chůvičkami na louku ne zrovna chytrého mravence Kuřihláska. Ten si všiml, že jedna kukla má křídla a zavolala chůvy. Mezitím někdo ukradl zbylé kukly. „Proč jsi nás volal?“ plakaly. „Budeme na tebe žalovat.“ S ženským pohlavím je spojena další negativní vlastnost – žalování.

Krb, jakožto střed domu, je považován za mužskou část, pro ženy je potom za typické místo považován chlév, zahrada, kuchyň (Bourdieu, str. 13). Tím pádem jsou ženy spojené i s vařením.

V celém textu jsme se pouze jednou setkali se situací, která se vymykala stereotypům, a to bylo tehdy, když Ferda plakal. Naopak je smutné, že jediná výraznější ženská postava, postava Berušky, je záporná. Holčičky nemají v knížce postavu, s kterou by se mohly ztotožnit, žádný vzor dobrého chování, protože ploštice Růměnice je několikanásobná matka a není brána jako holčičí hrdinka.

Pro muže je typické místo tržiště, kde se setkávají s ostatními muži, zatímco typické místo pro ženy je domov. Ale i prostor uvnitř domu je rozdělen dle pohlaví. Krb, jakožto střed domu, je považován za mužskou část, pro ženy je potom za typické místo považován chlév, zahrada, kuchyň (Bourdieu, str. 13). Dle tohoto rozdělení nemůžu ve vybrané dětské knížce analyzovat výskyt mužských a ženských postav, protože veškerý děj se až na výjimky, např. kapitola u soudu, odehrává venku – na louce, u rybníka, v lese.

U mandelinky je přídavné jméno malé, což vyvolává pocit nesamostatnosti. Na druhou stranu u kobylky je napsáno, že byla pro každou švandu, což je pozitivní vlastnost. „Také se přišel podívat šibal podšitý – střevlík.“ Opět spojení šibal podšitý vyjadřuje mazanost a chytrost, která je zase spojena s mužským rodem. „Poslouchal motýl, ještěrka. A taky se tu objevují kováříci (kováříci Ferdu zachrání od nezaslouženého výprasku), dva báječní řemeslníci.“ Vidíme jasně genderově rozdělené role: kovářík – muž – manuálně zručný, cvrček – muž – bohatý49, ploštice – žena – děti.

V jedné kapitole chtěl Ferda Berušku překvapit a zezadu na ni vybafnout, Beruška se však polekala a začala na Ferdu nadávat a plakat a křičet („Ty kluku protivný, ty umazanče, já tě nemohu ani vidět! Kliď se odsud!)“. Za negativní mužský stereotyp je považována hrubost35, která v tomhle případě sedí na Berušku. Nejen, že autor využívá u Berušky pouze negativní ženské stereotypy, ale využívá i negativní mužské. To ve mně vyvolává pocit, že ženy jsou hysterické, nepříjemné, nepřátelské, protože Beruška neměla žádnou kladnou vlastnost.

The post Genderové stereotypy v knížce Ferdy Mravence jako projev neskonalé stupidity first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách.
Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Dokument “Standard pro sexuální výchovu v Evropě” vydala Světová zdravotnická organizace. Je to opravdu mimořádně zrůdný dokument, který se dostává čím dál víc do našich školek a prvních tříd.
Dokument rozděluje děti do věkových skupin: 0-4, 4-6, 6-9, 9-12, 12-15 let.
Se skupinou 0-6 let, tou nejchoulostivější, kde se dokument uplatňuje nejvíc se počítá s tím, aby děti v tomto věku (0-4, 4-6), byly kromě jiného vedeny k předčasné dětské masturbaci, byly schopné dopodrobna popsat pohlavní orgány.

Poslední novinkou je brožurka pro prvňáky, kde je obrázek ženy s roztaženýma nohama a detailně popsaným pohlavním aparátem:malé a velké stydké pysky, klitoris…
Třetí bod: zkoumání nahoty a tzv. “hra na doktora”.
Čtvrtý bod – horší než tři předcházející: genderová identita – máte se rozhodnout, zda jste kluk či holka.

Od ledna 2014 do dneška jsme toho viděli už mraky. O té tzv. “tělesnosti”, říkejme tomu tak, jsme se poprvé dozvěděli z Říma.
Stalo se to v první třídě, když otec poslouchal šestileté dítě, které se vrátilo domů ze školy a mluvilo dost specificky o pohlaví a ptalo se: “Tati, můžu prozkoumat tvůj genitál, abych viděl žalud?”
Tomu rodiči instinktivně došlo, že tu zahrál roli jiný dospělý člověk.
Běžel do školy, zavolal si všechny učitelky a řekl: “Pozor, tady se potuluje nějaký nebezpečný člověk!
Můj syn říká to a to…”
Učitelky na to: “To jsme byly my. Aplikujeme “Standard…” a vrazí mu do ruky “Standard pro sexuální výchovu v Evropě”.
Na oprávněnou reakci otce: “Zbláznily jste se?!” mu všechny učitelky, VŠECHNY! vynadaly, že je bigotní, zpátečník…
Otec své dítě ze školy pochopitelně odhlásil, aby od ní bylo co nejdále. My mimojiné vyhodnocujeme, jestli to lze dát k soudu…

Promiňte, ale jak vy nazvete dospělého člověka, který učí šestileté dítě, aby se osahávalo?
Co?
Víte, co mi jeden večer odpověděli v Trentu? “Vychovatel”.
Našel jsem publikum, které tyhle věci hájilo.
Když vyprávím o “vychovateli z Trenta”, někdo mi to nevěří.
Takže co jsme udělali? Vytáhli jsme ze záznamu tu pasáž – – zjistili jsme, že to setkání někdo nahrával.
Vytáhli jsme z toho záznamu dvojminutovou pasáž, kde posluchačům pokládám rétorickou otázku a jsem udiven jejich reakcí a dali jsme to na YouTube – můžete si to video najít.

Někdo mi napsal: “Vážený pane advokáte, poslechl jsem si vaši přednášku. Když jste mluvil o tom “vychovateli z Trenta”, upřímně jsem si myslel, že to je výmysl, že jste přeháněl. Když jsem to ale viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši na YouTube, byl jsem v šoku.
Omlouvám se, že jsem vám nevěřil.”
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Jsou lidi, kteří takové věci brání a aplikují je. Jak někdo správně říkal – v tomto případě se bavíme o přírodě, jakkoli perverzní, ale přírodě.
O genitáliích, masturbaci u čtyřletých dětí… No dobře, ale je to pořád příroda.
To, z čeho začíná mrazit, je genderová identita, aneb “vyberte si, co chcete být”.
Tady se fantazii meze nekladou. Jsou školy, kde nechávají kluky oblékat se jako holky a obráceně, kde klukům dávají na hraní panenky a holčičkám vláčky, a to podle norského výchovného protokolu.

Poslední novinka se objevila v Castelnuovo del Garda, ale i v Palermu.
Paní ředitelka mi potvrdila, že se při rekonstrukci mateřských školek musí řídit nařízením, které zakazuje rozdělení WC na klučičí a holčičí.
Společné záchody.
Dále, na staré škole Mattei, římské mateřské škole, jsou děti líčeny šminkami, rtěnkou, a to externími učiteli z asociace Scosse.
V římské mateřské škole “I Sei Colori di Ugo” v roce 2014 poprvé zrušili oslavu Dne otců, aby nediskriminovali holčičku, která měla dvě matky lesby.
Řekli nám, ještě to musíme ověřit, že od loňského Dne otců v březnu 2013 je v Římě přibližně deset školek, kterých se rozhodlo “uklidit sv. Josefa do skladu”.
Pak se rozšiřují tyhle pohádky o dvou princeznách, které se zamilují, vezmou se a žijí šťastně až do smrti s obrázkem lesbického polibku dvou princezen na obálce knížky.
Pohádka o princi, který se zamiluje do rytíře, utečou spolu a vezmou se…

A je tu “mistrovské dílo”. Prosinec 2014. Básnička pro děti určená k přednesu.
Jmenuje se “Bohatší než král”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”

Dokážete si představit obličeje rodičů, když slyšeli děti přednášet tuhle básničku?
To nejlepší ale teprve přijde.

Když se děti zeptaly: “Paní učitelko, proč má Emma dvě maminky?”
Pro tyto případy je připravená didaktická podpora “Proč máš dvě maminky?”
Mari a Frenci se milovaly a chtěly založit rodinu. K tomu, aby se mohlo narodit dítě, je ale potřeba muž a žena. Žena má v břiše vajíčko a muž zasévá semínko.
Mari a Frenci byly dvě ženy, měly jen vajíčka, chybělo jim semínko.
Ale v Holandsku je klinika, kde hodní lidé darují semínka těm, co je nemají.
Frenci si v holandské klinice nechala dát semínko. Dala ho Mari do břicha, kde se potkalo s vajíčkem.
Margherita začala růst. Margherita má dvě maminky, jen jedna ji nosila v bříšku, ale obě dvě ji SPOLEČNĚ přivedly na svět. Jsou to její rodiče.
Mari a Frenci chtěly mít početnou rodinu, a tak si po čtyřech letech Frenci nechala dát další semínko a dala ho do břicha Mari.
Jaké milé překvapení! V Mariině bříšku vyrostly dvě děti blízko sebe, Giorgio a Raffaele.
Jsou to dvojčata a podobají se jako vejce vejci, ale jen vzhledem.
Uběhly dva roky a maminky znovu jely do zahraničí. Tentokrát si nechala dát semínko Mari a dala ho do břicha Frenci.
Narodil se Antonio, jejich čtvrté dítě.
To je početná rodina: dvě matky, čtyři děti a tři kočky.
Tohle je autobiografický příběh.
Frenci alias Francesca Pardi je autorka této knížky.
A Margherita, první narozená holčička, je jedna z těch, kvůli které v mateřských školkách zrušili oslavu Dne otců, aby nebyla diskriminována.
U kluků ale nastává problém, protože kluci nemají bříško.

Ale je tu didaktická podpora!
“Proč máš dva tatínky?”
Franco a Tommaso se milovali. Chtěli založit rodinu a mít děti.
K tomu je ale potřeba muž a žena. Tohle je jediné, co zatím nemůže popřít žádná pohádka.
Žena má v břiše vajíčko a muž zasévá semínko. Tradiční systém…
Franco a Tommaso byli dva muži. Měli jen semínka, chybělo vajíčko.
A nemohli ho ani nechat vyrůst ve svém bříšku.
Ale v Americe je místo, kde hodné ženy darují svá vajíčka těm, kdo je nemají…

Franco si v americké klinice nechal dát vajíčko, ale to nestačilo. Z vajíčka a semínka se nemůže stát dítě, pokud je žena nenechá ve svém břiše vyrůst.
V Americe ale mohou ženy nechat ve svém břiše vyrůst děti, které by se jinak nemohly narodit. Dělají to, protože si myslí, že je skvělé mít děti a chtějí pomoct těm, kdo je mít nemůže a protože si myslí, že je úžasné, když se dítě narodí do rodiny, kde ho očekávají.
Tommaso se seznámil s Nancy.
Ta už děti a rodinu měla a byla ráda, že může pomoci Francovi a Tommasovi založit tu jejich.
Takhle: v americké klinice doktoři spojili vajíčko a semínko, které přinesli Franco a Tommaso a dali je do břicha Nancy, kde začaly růst. Li má dva tatínky, ani jeden z nich ji nenosil v břiše, ani jeden z nich ji nenosil v břiše, ale oba dva ji SPOLEČNĚ přivedli na svět. Jsou to její rodiče.

Víte, co je jediná pravdivá věc na téhle pohádce? Amerika.
Víte, kde se KUPUJÍ, protože tohle je to správné slovo, tohle je pokoutní obchod. Slovo “darování” je lež.
Víte, kde se kupují oocyty?
Na amerických studentských kampusech, kde dívky prodávají své oocyty, aby měly na studium a na nájem.
Ale není to tak jednoduché, víte?
To není zastavárna, kde přinesete své oocyty a dostanete peníze. Ne!
Vztahují se na to velmi přísná selektivní kritéria.
Nejprve se přihlíží k IQ, pak k tělesným vlastnostem, sociální vrstvě a rodině, ze které pocházíte. Musíte být hezká, pohledná, inteligentní a sympatická. A když máte to štěstí a ze 150 uchazeček vyberou vás, protože jste hezká, pohledná, inteligentní a sympatická… víte, v čem to štěstí spočívá?
Podrobí vás hyperstimulaci vaječníků – devastujícímu hormonálnímu bombardování, oocyty vyrostou do velikosti hroznového vína, pak následuje odběr, který je nejnebezpečnější.

Jennifer Lahl, naše kamarádka z Kalifornie, o tom natočila dokument s názvem “Eggsploitation”. https://youtu.be/qcYWxVdqR8Y
Podívejte se na to. Vyhrálo to i cenu v Kanadě.
Udělala rozhovory s desítkami těchto dívek. Víte, co z toho vzešlo?
Spousta z nich už nemůže mít děti, protože to bombardování hormony je natolik devastující, že mají vážné tělesné následky, protože tahle záležitost je velmi subjektivní, záleží, jak jste nastavená.
Některé nic neudělá, pro jiné je devastující. Jiné dívky zemřely.
V tom dokumentu rodiče těch dívek vypráví nekonečné příběhy, podložené zdravotnickou dokumentací o pojišťovnách, které neplatí a podobné věci.

Takže ti dva muži Franco a Tommaso jedou do Ameriky, využijí těchto dívek a koupí si ty oocyty.
Těm holkám ale nenechají děti odnosit, aby se mezi nimi náhodou nevytvořilo pouto. Nene. Koupí si oocyt, ve kterém je ta cenná DNA a jedou do Indie.
Zaplatí 500 eur ubohé Indce. Mimochodem, ta s nimi musí podepsat smlouvu, viděl jsem jednu v angličtině, obsahuje klauzuli, která říká, že pokud je produkt vadný, Indka se zavazuje, že potratí.
Vraťme se o kousek zpět. Nejdřív si Franco a Tommaso v centrifuze smíchají vajíčko se spermií jako to udělal Elton John se svým přítelem, aby se nevědělo jedou do Ameriky, využijí potřeby těch dívek, aby si koupili oocyty, pak jedou do Indie, aby zneužili ubohou Indku.

Promiňte, ale… Kam se poděly feministky?! Kde jsou?!
Tady jsou ženy, nucené ne prodávat své tělo, ale lidské orgány! Protože tohle je obchod s lidskými orgány.
Jo a mimochodem, je méně nebezpečné darovat ledvinu, než podstoupit tyhle věci.

Promiňte, ale můžu říct, že tyhle věci… A to se dřív mluvilo o zemích třetího světa, o vykořisťování třetího světa, neokolonialismu…
Co je to, co se děje v Indii?
Smí se říkat, že tohle všechno je nechutné? Smí?
Zkuste říct, že ta fotka dvou mužů s dítětem na holém hrudníku, která obletěla a dojala celý svět, je nechutná.
Jakápak homofobie, zlynčují vás. Protože… “je nádherná” protože svět je cynický. Dojme se, ale má krátkou paměť.

Vy jste nejspíš zapomněli na Sushmu Pandey, že? Já ne.
Sushma byla spíš holčička, než dívka. Velmi chudá nezletilá Indka. Pracovala jako otrokyně na šrotišti. Když v jednom momentě, z hladu a zoufalství si nechá zfalšovat dokumenty, aby byla plnoletá a odvezou ji do Rotunda Center for Human Reproduction.
To je klinika v Bombaji, kde provádí tyhle prasárny.
Zemřela, když byla podrobena třetímu bombardování hormony, protože byla moc malá.
Víte, proč dva tři roky zpátky tahle zpráva obletěla a dojala celý svět a pak na ni všichni zapomněli?
Protože tomuto neštěstí se totiž vysmáli. Za smrt této dívky nebyl nikdo odsouzen. Klinika se totiž odkazovala na dokumenty, které dokazovaly plnoletost a tři zprostředkovatelé, dva muži a jedna žena, kterým klinika dávala provize, aby naháněli zoufalé dívky v Indii a kteří doprovodili Sushmu na všechny tři cykly, se najednou vypařili!

Důkaz, že bohatí a mocní vyhrávají vždy, slabí a chudí jsou ale vždy převálcovaní.

Já cestuji po Itálii už rok a půl…
Hledám člověka, který se pokládá za komunistu, a který by mi řekl, že v 21. století je správné a etické, když nezletilý riskuje svůj život, aby se stal součástí těchto záležitostí.
Jednoho! Ale pravého komunistu. Ne komunistu jako Nichi Vendola, který obhajuje právo na umělá oplodnění pro homosexuální páry.

Nebo komunistku jako Monica Cerutti pracovnici z Úřadu pro rovné příležitosti v regionu Piemont. Pamatujete se na ni?
Ta, co zahájila trestní stíhání té učitelky.
Víte, co tahle žena napsala?
Prohlásila, že dávat do souvislosti homosexuální páry děti homosexuálních párů s vykořisťováním žen, v tomto případě ubohých potřebných žen, dárkyň oocytů je upřímně šílenost.
A řekla, že: “Tvrdit, že homosexuálové využívají práva na asistovanou reprodukci na úkor žen, je účelové vyjádření, výplod choré mysli, která nechápe asistovanou reprodukci.”

Napsal jsem jí veřejně a tykal jí:
“Drahá Monico,
ať jsem třeba chorý, ať je mé vyjadřování účelové, ať jsou mé představy, jak říkáš ty, šílené, ty ale nemůžeš schovávat své svědomí za bronzovou masku tvé cynické ideologie. Musíš mít odvahu se dívat do očí holčičky, která umírá kvůli přání… Ne! Kvůli vrtochu dvou zpovykaných zbohatlíků ze Západu.
Ty se musíš dívat do očí všech Sushma Pandey, které jsou hladem a zoufalstvím donuceny dát všanc nejdřív svou hrdost a pak svůj život.
Monico, vyjdi ven z těch gobelínových sálů paláce Lascaris a udělej si výlet do Indie! Udělej si výlet do Indie!
Tam pochopíš na vlastní kůži, co to znamená hlad, zoufalství a vykořisťování.”

Jak genderovi aktivisté a neziskovky ovlivňují malé děti a znásilňují je propagandou

Víte, dostalo mě, když mi zavolala jedna maminka a řekla:
“Dcera se vrátila ze školy a řekla mi:
“Mami, mami, paní učitelka nás učila, že existují kluci, holčičky a hvězdička.”
Maminka na to: “Kdo je hvězdička?”
“Jo, mami, hvězdička je obojí, kluk i holka, může si vybrat.”
Matka na to: “Ale ne, to je hloupost.” – “Ale paní učitelka…” – “Paní učitelka se mýlí.”
“Ne mami.” Pozor. “V naší třídě jsou totiž tři hvězdičky.”
Chápete to? Už stihli zkazit tři děti.

Naše zralost a schopnost úsudku nám dovoluje o těchto věcech říct, že jsou šílené.
Ve věku 0-6 let ale tato schopnost úsudku chybí.
To, co se děje, je, že moc ovlivňuje ty nejvíce manipulovatelné skupiny (0-6 let), aby nastolila tuhle antropologii, která je chybou lidského myšlení, ale víte, co je na tom znepokojující?
Že tohle všechno prochází bez povšimnutí.
Ne, je to ještě horší, když se vzepřete, tak jste bigotní! Jste tmář! Nebo jak řekli mně – bráníte se vědeckému pokroku.
Víte, co je to za vědecký pokrok, který nás Evropany v teorii genderu čeká?

Britské národní zdravotnictví loni definitivně schválilo použití jednoho léku.
Gonapeptyl – blokátor hypothalamu.
Devítiletým dětem zastavuje pubertu, aby měly víc času se rozhodnout mezi klučičím a holčičím pohlavím.
Víte, jak se aplikuje?
Píchá se jednou za měsíc do břicha.
Jeden vpich měsíčně do břicha klukům zablokuje růst vousů a změnu hlasu.
U dívek zablokuje nástup cyklu a vývin prsou.
To aby byl chirurgický zákrok, který podstoupí po dovršení plnoletosti, méně invazivní.
Budeme mít kluky ve věku 16, 17, 18 let holé a s ženským hlasem a dívky bez prsou a bez menstruace.
Ty, co kardinál Bagnasco nazval “translidmi”.
Když jsem o Gonapeptylu vyprávěl v San Giovanni Lupatoto, jedna paní z farnosti druhý den napsala panu faráři, že jsem byl ideologický a že jsem přeháněl. K dopisu přiložila článek z Corriere della Sera, kde psali o Holandsku.
Kněz mi to přeposlal. Vysvětlil jsem mu, že Holandsko není Británie, že to je někde jinde, že článek z Corriere della Sera s tím neměl nic společného a vysvětlil jsem mu, že SRS je zkratka pro “Sex Reassignment Surgery”.
Italský překlad je zajímavý: “chirurgický zákrok pro znovupřiřazení pohlaví”.
Místo slova “změna” použili “znovupřiřazení”, což má jiný význam. Bohužel se z toho v Británii stává móda.

Kromě jiných dokumentů jsem panu faráři k odpovědi přiložil článek z prestižního Time. Článek z listopadu 2013. Věnuje se tomuto, bohužel, čím dál častějšímu fenoménu. Zadali ho ke zpracování prestižní firmě novináře Chrise Smythe, který napsal pěkný článek a z mnoha údajů citoval jeden:

“Počet dětí, které podstoupily tuto proceduru, se v roce 2012 zvýšil o 50 % oproti roku 2011.”
V roce 2012 jich bylo 208 a o rok dříve 139.
Jedna injekce mimochodem stojí 82 liber.

Jestli si myslíte, že se nás tyhle věci netýkají, protože se dějí daleko v Británii, tak pozor!
Přečtěte si článek, který napsal pan doktor Angelo Passaleva.
Je to lékař, ředitel Hnutí pro život ve Florencii.
V týdeníku Toscana Oggi napsal alarmující článek, který pochopitelně neměl žádnou odezvu.
Napsal, že v Toskánsku, kde je hejtmanem pan Rossi, který je v těchto věcech vždy napřed, jako s umělým oplodněním, se na výslovnou žádost o povolení aplikace Gonapeptylu ve florentské nemocnici Careggi, vyjádřili, že to je v jednání.
Přesněji – žádost nyní projednává etická komise nemocnice Careggi ve Florencii.
Gonapeptyl už klepe na naše dveře.

Té ženě z farnosti by bylo dobré říct, že ideologický je ten, kdo předem odmítá číst fakta, údaje, čísla, okolnosti!
Ne ten, kdo před nimi varuje.

Víte, kdo tento hnus odsoudil nejtvrději?
Jeden člověk, co řekl tohle – dvojtečka, uvozovky:
“Je třeba znovu vymáhat právo rodičů na přednost ve výchově svých dětí… a teď otevřete uši…
“vzepřít se jakýmkoliv výchovným experimentům na dětech a mládeži, sloužící jako pokusní králíci ve školách, které čím dál více připomínají nápravné tábory… a hrůzy manipulativního vzdělávání v genocidních diktaturách 20. století.
Ty jsou dnes nahrazeny diktaturou jednotného myšlení.” Tečka.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi z roku 2015
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Standard pro sexuální výchovu v Evropě. Zrůdná genderová ideologie v praxi first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Když jsem v lednu 2014 byl na konferenci ve Florencii, v lednu 2014. Mluvil jsem o Scalfarottovi, genderu atd., dva známí nás s manželkou pozvali na večeři.
Ptali se mě: “Co děláš ve Florencii?” Řekl jsem jim o té konferenci…
Jelikož o tom nevěděli NIC, přestože on je podnikatel a ona učí na střední škole, takže to nebyli žádní ignoranti, začal jsem jim vyprávět o zákonu. Najednou toho měl můj kamarád dost.
– “Ale běž, ty přeháníš!”
-“Italský parlament nikdy neschválí takový absurdní zákon!”
-“Už ho schválila sněmovna.” -“Cože? Kdy?” -“19. září.”
Podívali se na sebe s manželkou a řekli: “My jsme to nepostřehli.”

A jsme doma!
Když řekl: “My jsme to nevěděli, nepostřehli jsme to.”, rozsvítila se mi lampička. Pochopil jsem to, co mi do té doby nebylo úplně jasné.
Jak bylo možné, že Němci za nacistického režimu, gestapa, bombardování, deportování Židů, se zaplombovanými vagóny pak říkali: “My jsme to nepostřehli. Nevěděli jsme o tom.”
Mně to upřímně vždycky přišlo, jako chabá výmluva…
Ale ne. Může se to stát a stává se to.

Za 20, 30, 40 let někdo přijde a zeptá se:
“Jakto? Učili básničky, malovali děti, schválili zákon, zavírali… Nikdo nic nevěděl?” Ano. Nikdo si ničeho nevšiml a nikdo nic nevěděl.
Měla pravdu Hannah Arendt, přečtěte si knížku Eichmann v Jeruzaléme. Je to absurdní, ale je to tak.
A podívejte se… Mimochodem, je to ještě horší, protože Němci neměli ani televizi, ale my máme dokonce internet!
Když vidím mladého člověka, tak se ho ptám: “Jak myslíš, že obstojíš před vnukem, až se tě zeptá:
– “Dědo, co jsi tenkrát dělal?” – “Nevšiml jsem si toho.”
– “Ve 21. století, v éře internetu, když o tom mluvili, ty sis toho nevšiml. – “Ne, nevšiml.”
Komu to budou věřit? Komu?

Podívejte se, takhle se přichází o svobodu.

Jeden večer jsem přednášel ve farnosti v Římě a najednou přišla jedna stará paní…
Řekl jsem si: “Té bude přes 90 let.”
Sedla si do publika, tleskala, souhlasně pokyvovala, poslouchala. Když konference skončila, ze zvědavosti jsem za ní zašel. Zjistil jsem, že jí je 97 let a že jí to pálí.
Řekl jsem jí, že je chvályhodné, že se v jejím věku o tyhle věci zajímá.
Ona na to: “Ne. Přišla jsem udělat to, co jsem neudělala před 80 lety.”
Nerozuměl jsem, co tím myslela.
“Víte, když v Itálii začaly platit Norimberské zákony, tak Italové nevyšli do ulic protestovat, naprostá většina, spíš skoro nikdo, nevěděl nic, protože lidé byli zaostalí.
“A ti, co věděli, jako já…” řekla ta žena, “…říkali, že Židům v Itálii stejně nic nehrozí, někdo říkal, že to je politická záležitost, protože máme smlouvu s Německem, že ani Mussolini nechtěl tyhle zákony…” Řekla mi: “Představte si, že jsem dokonce šla za panem farářem, a ten mi řekl: “Dceruško drahá, jsou tu mnohem důležitější věci, než tahle směšná politika.”
A dále mi řekla: “Víte, KDY jsme si v Itálii uvědomili, co znamenají Norimberské zákony?
Odpověděl jsem: “Ne, paní.”
“Šestnáctého října 1943, kdy SS obklíčily Oktaviánský portikus – římské ghetto, odvezli pryč 1023 Židů a vrátilo se jich 16.
A moje nejlepší kamarádka, Židovka, se už nevrátila.”
Nechci, aby se opakovalo to, co jsem pro ni tentokrát neudělala.”

Poznámka redakce:
Deportace Židů se odráží v různých popisech událostí 16. října 1943, kdy hned ráno započalo shromažďování římských Židů k deportaci. Kněžna Lorenza Pignatelli, pobývající mimo Řím, obdržela naléhavý telefonát s žádostí o intervenci u papeže, který byl dříve jejím učitelem. Bylo jí řečeno, že musí okamžitě odjet do Vatikánu. Požádala dr. Wollenwebera, aby ji od jezera Albano odvezl autem do Říma. Ze všeho nejdříve zamířili k židovskému ghettu, aby zjistili, co se děje, poté se odebrali do Vatikánu a do soukromé kaple papeže Pia XII. Podle kněžny Pignatelli papež v její přítomnosti zatelefonoval německým úřadům a požadoval, aby byly zatýkání a deportace okamžitě zastaveny. Zastaveny sice nakonec byly, ale 1023 Židů už bylo v mezidobí odesláno do Osvětimi a přežilo jich jen šestnáct.
Z knihy: Krysí stezka  / Sands, Philippe / Prostor, 2021
The Ratline: Love, Lies and Justice on the Trail of a Nazi Fugitive, 2020

Takhle, TAKHLE se přichází o svobodu. V jednom momentě. Takhle.
Já jsem očitý svědek toho, jak vzniká tahle ostudná manipulace. Jakápak demokracie. To je diktatura jednotného myšlení.

Jak se manipuluje v tisku.
11. ledna 2014 hnutí La Manif Pour Tous zorganizovalo demonstraci na náměstí Sv. apoštolů v Římě.
Na tuhle národní demonstraci se sjely autobusy z celé Itálie. Náměstí se zaplnilo, bylo tam pódium a tři kameramani ze třech televizí. Také desítka novinářů. Poznal jsem ty z Corriere, Libero, La Repubblica, Il Messaggero. Desítka významných politiků – Eugenia Roccella, Lucio Malan. Ta demonstrace trvala, novináři natáčeli rozhovory se všemi, včetně mě. Pracovali zhruba hodinu. Demonstrace trvala od tří odpoledne do sedmi večer.
Druhý den, 12. ledna 2014… prosím, zkontrolujte si to v archivu, kontrolujte tisk, kontrolujte tisk!
Druhý den, nejenže nebylo ani vidu ani slechu po té demonstraci.
Víte ale, jakou zprávu napsali Il Corriere della Sera, La Repubblica, Il Messaggero, Libero? Tuhle:
“Přes most Magliana prošel průvod 300 lidí protestujících proti homofobii. Reagovali tak na úmrtí homosexuálního kadeřníka.”
Kdybych ale na vlastní oči neviděl ty tři kameramany! Kam se poděli? Natáčeli tam hodinu. Kde je výsledek jejich práce? Kdo je zastavil?
Takže realita není to, co čtete v novinách, ale to, co moc chce, aby realita byla.

Víte, myslel jsem si, že jsem ohledně těchto věcí viděl už všechno…
Po té básničce o Emmě, líčení dětí ve školce Mattei, Standardu sexuální výchovy…

Prosinec 2014. Básnička pro děti určená k přednesu.
Jmenuje se “Bohatší než král”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”

Dokážete si představit obličeje rodičů, když slyšeli děti přednášet tuhle básničku?
A naopak, když jsme v prosinci žádali mnoho rodičů, aby nám poskytli materiály, přisli nám takové případy, neuvěřitelné příběhy, kterým jsem já – a to jsem toho viděl už hodně – nechtěl věřit.
A kdybych nečetl zápis pedagogického sboru, školské rady, dopisy, dokumenty…
Kdybych neviděl ty dokumenty, tak bych tomu nevěřil.
Jsou to desítky a desítky příběhů, ze kterých mrazí.

Byl v tom ale háček. Řekli jsme rodičům: “Podívejte se, my ty věci nemůžeme zveřejnit anonymně.”
Těžko jsme tomu uvěřili my, natož ostatní.
Dali nám souhlas se zveřejněním jména školy, adresy, datumů, jmen rodičů, učitelů, ředitelů, obsahu zápisu pedagogického sboru, dopisů… všechno, všechno, všechno je zdokumentované.

Víte proč? Protože, podívejte se, stejně je to nevyhnutelné.
Dřív nebo později se nás budou ptát: “Vy jste nic nevěděli o těch školách, básničkách, líčeních, masturbacích…?
Nene. Tentokrát neodpovíme jako Němci.
Tentokrát budeme moci říct: “Milí zlatí, my jsme na tyto věci upozorňovali veřejně, sepsali jsme to a zdokumentovali pro budoucí paměť a budoucí ostudu a vyvinuli jsme co nejsilnější tlak na politiky.”
A je to jediná možnost jak se bránit. Když nemůže jednotlivec, musí se spojit víc lidí. Najmout právníky a postavit se lidské stupidtě a nové totalitě. Nejenom pro nás, ale i pro naše děti. Je to do velké míry naše povinnost, předat jim zdravou generační zkušenost naši i našich předků.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi z roku 2015.
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Korporátní diktatura moci, zavádění totality jednotného myšlení first appeared on Čítárny.