Matka Evropy je symbol, jehož současnou podobu vidíme zde. Ale víte, kdo vytvořil myšlenku Velké Evropy, mohutné a jedinečné říše, která přetrvá 1000 let?

Latinské označení člověka je Homo sapiens sapiens, člověk moudrý, moudrý, se může také popsat jako “100x řečená lež se stává pravdou”. Už dávno se tomu lidé smějí a čím dál častěji by použili oslovení Homo stupidus.
Stupidita totiž není hloupost, jak se lidé často mylně domnívají, stupidita není ani nadávka, mentální retardace, nevědomost ani omyl.
“Stupidita je naučené poškozování procesu učení, zcela normální způsob, jakým lidská mysl dociluje kompromis mezi svou neschopností přímé interakce s informacemi přicházejícími z fyzikálního prostředí a odměnami, jejichž zdrojem je sociální prostředí. Varianta stupidity, které se říká skupinová, ukazuje, že míra a sociální účinnost stupidity roste s výší IQ a výší polohy na mocenském žebříčku.”
Tolik František Koukolík.

A praxe tuto definice potvrzuje téměř každý den.

Příkladem stupidního projektu může být například pohlednice z okupované Francie v roce 1942.
Jasně deklaruje přání Třetí říše sjednotit celou Evropu pod jedny nacistické křídla velkého Německa. Až na ty neposlušné Brity.

A najednou je tady rok 2018 a stejný efekt se objevuje u Evropské Unie. Viz úvodní foto.
Shodou okolností za to může taky Němec. Ilustrátor Axel Scheffler, který vyzval 45 dalších, aby vyjádřili kresbou svůj vztah k EU, na pozadí současných událostí. Na stránkách Deutsche Welle je možné vidět 6 vybraných agitek. Všechny kýčovité a ne nepodobné socialistickému realismu. Ovšem nejkýčovitější je agitátorka Polly Dunbar, která dodala kresbu s názvem „Lady Europe and children.” Matka Evropa ochraňuje své děti. Samozřejmě až na ty neposlušné Brity.

Jak jistě vidíte, podobnost s pohlednicí z roku 1942 není náhodná.
Navíc kýčovitá, neprofesionální a tuze prvoplánová hloupá kresba. Ale to už k agitaci patří.
Obsahem propagandy totiž nejsou jen zkreslená fakta nebo neobjektivní informace, cílem každé propagandy je generalizovat a emocionálně působit i na ty nejméně vzdělané či nadané. Nejlíp na děti a mladé.

The post Matka Evropy. Ilustrační stupidita německé Goebbelsovy propagandy versus europropaganda first appeared on Čítárny.

Albert Einstein a jeho slavný dopis prezidentu Rooseveltovi. Tzv. Einstein–Szilárdův dopis je jeden z nejdůležitějších dokumentů ohledně varování před jaderným šílenstvím. Byl napsán 2. srpna 1939, těsně před vypuknutím 2. světové války. Podepsán je Albertem Einsteinem, ale ve skutečnosti ho napsal hlavně Leo Szilárd (spolu s dalšími fyziky jako Eugene Wigner a Edward Teller).

Einstein v dopise varoval před možností vývoje extrémně výkonné bomby na bázi štěpení uranu a naznačoval, že Německo by na tom mohlo pracovat. Je zde také zmínka o zastavení prodeje uranu z Československa po okupaci.
Dopis byl Rooseveltovi doručen až 11. října 1939 Alexandrem Sachsem.
Stal se impulsem pro zahájení amerického výzkumu jaderné energie, který později vyústil v Manhattanský projekt a vývoj atomové bomby. Ta byla nakonec americkou armádou zcela nesmyslně zhozena na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945.

Překlad dopisu vychází z originálu z 2. srpna 1939.

Albert Einstein
Old Grove Rd., Nassau Point, Peconic, Long Island
2. srpna 1939

Pan
Franklin D. Roosevelt / prezident Spojených států
Bílý dům, Washington, D.C.

Vážený pane prezidente,

některé nedávné práce E. Fermiho a L. Szilárda, které mi byly sděleny v rukopise, mě vedou k očekávání, že prvek uran může být v blízké budoucnosti proměněn v nový a důležitý zdroj energie. Některé aspekty vzniklé situace se zdají vyžadovat bdělost a případně rychlou akci ze strany vlády. Proto považuji za svou povinnost upozornit Vás na následující skutečnosti a doporučení:

Během posledních čtyř měsíců se téměř jistě prokázalo – pracemi Joliota ve Francii i Fermiho a Szilárda v Americe –, že je možné v velkém množství uranu vyvolat řetězovou jadernou reakci, při níž by vzniklo obrovské množství energie a velké množství nových prvků podobných rádiu. Nyní se zdá téměř jisté, že to bude možné uskutečnit v blízké budoucnosti.

Tento nový jev by mohl vést i ke konstrukci bomb a je myslitelné – i když mnohem méně jisté –, že by tak mohly být sestrojeny extrémně mocné bomby nového typu. Jedna taková bomba, přepravená lodí a explodovaná v přístavu, by mohla velmi dobře zničit celý přístav spolu s částí okolního území. Takové bomby by však mohly být příliš těžké na přepravu letadlem.

Spojené státy mají jen velmi chudé zásoby uranové rudy v mírném množství. Dobrá ruda se nachází v Kanadě a v bývalém Československu, zatímco nejdůležitějším zdrojem uranu je Belgické Kongo.

Vzhledem k této situaci byste snad mohl považovat za žádoucí udržovat nějaký stálý kontakt mezi vládou a skupinou fyziků pracujících na řetězových reakcích v Americe. Jedním z možných způsobů, jak toho dosáhnout, by mohlo být pověřit touto úlohou osobu, které důvěřujete a která by snad mohla působit v neoficiální funkci. Jejím úkolem by mohlo být:

a) navazovat kontakty s vládními úřady, informovat je o dalším vývoji a předkládat doporučení k vládním opatřením, přičemž by věnovala zvláštní pozornost problému zajištění dodávek uranové rudy pro Spojené státy;

b) urychlit experimentální práce, které se nyní provádějí v rámci rozpočtů univerzitních laboratoří, poskytnutím finančních prostředků, pokud by byly potřeba, prostřednictvím kontaktů s osobami ochotnými přispět na tuto věc, a snad i získáním spolupráce průmyslových laboratoří, které mají potřebné vybavení.

Chápu, že Německo skutečně zastavilo prodej uranu z československých dolů, které obsadilo. To, že podniklo takové kroky tak brzy, by snad mohlo být chápáno na základě toho, že syn německého státního podtajemníka von Weizsäckera je přidělen k Kaiser-Wilhelm-Institutu v Berlíně, kde se nyní opakuje část americké práce s uranem.

S úctou Váš
Albert Einstein

The post Einstein a jeho dopis prezidentu Rooseveltovi 1939. Varování před jaderným šílenstvím first appeared on Čítárny.

Na základě čeho napsal Hans Christian Andersen pohádku Císařovy nové šaty („Keiserens nye Klæder, 1837“), se asi nedovíme. Je ale zřejmé, že je to Andersenova reakce na lidskou ješitnost, strach z pravdy, konformitu a společenskou pokryteckost. Lidské chování, které je staré jako lidstvo samo.

Pohádka je ale mimořádně vypečená ukázka o totalitním prosazování jediné pravdy.
Lidé většinou říkají to, co říká většina. Totalitní ideologie jediné pravdy.

Šokující pravdu o tomto rčení nám dokonce dodává Nejvyšší soud.
Ten v kauze učitelky Bednářové (obhajoba J. Rajchl) v roce 2025 úplně vážně napsal, že obžalovaná (pí. Bednářová) si musela být vědoma toho, že lže, protože se ve svých názorech a tvrzeních se odchýlila od většinového názoru demokratické společnosti.
Zdůraznění spojení “demokratické společnosti” je v tomto případě jen odvádění pozornosti od pojmu totalitní společnost.
Nejvyšší soud svým prohlášením veřejně deklaruje společenskou pokryteckost většiny, jako garanta jediné pravdy.
Podpora pokryteckosti ale není součást práva, jak většina lidí správně tuší, ale politického aktivismu jednotlivců v justici.

O čem je pohádka: Andersen H.Ch. / Císařovy nové šaty

Dva podvodníci, údajně tkalci, nabídnou ješitnému císaři nejkrásnější šaty na světě. Látku tak jemnou a kouzelnou, že ji uvidí jen lidé inteligentní a hodní svého úřadu.
Kdo je hloupý nebo neschopný, ten ji neuvidí.
Císař souhlasí a platí jim za práci zlatem. Odváděnou práci kontrolují úředníci. Stále nic nevidí, ale ze strachu, že by byli považováni za hlupáky, tvrdí císaři, že šaty jsou nádherné.
Do stadia ad absurdum pohádka rezonuje v okamžiku, kdy i císař předstírá, že šaty, které nevidí, jsou nádherné a projde se v nich na veřejnosti.
Dav jásá! Po delší mediální manipulaci davová psychóza funguje!
A pak malé dítě zvolá:
„Ale on je úplně nahý!“
Nastává bod zlomu. V davu se objevují jedinci, kteří přestanou mít strach a říkají pravdu nahlas. Přidávají se další. Ideologie o nových kouzelných šatech se rozpadá.
Císař ale kráčí dál, protože přiznat pravdu by bylo pro jeho majestát ponižující.

Titulní ilustrace: Cyril Bouda

Andersen Hans Christian  (*2. 4. 1805, Odense – †4. 8. 1875, Kodaň)
Byl dánský spisovatel, který proslul svými jedinečnými pohádkami.
Andersen miloval humoristický, sentimentální způsob vypravování. Jeho pohádky se vyznačují poetičností a bohatým jazykem, umožňujícím výstižnou charakteristiku postav i prostředí.
Pohádky vyšly v mnoha českých vydáních, jednotlivě i souborně. Pohádky a povídky vycházely do začátku 70. let; napsal jich celkem 156.

Hans Christian Andersen / Císařovy nové šaty

Před mnoha a mnoha lety žil jeden císař, kterému na krásném oblečení záleželo víc než na čemkoli jiném na světě. Na říši mu nezáleželo, divadlo ho nezajímalo, jízda na koni ho netěšila – ledaže by se mohl pochlubit novými šaty. Každou hodinu dne měl jiné šaty a jako se o králích říká:
„Je na poradě,“ tak se o něm říkávalo: „Císař je ve šatníku.“
Ve velkém městě, kde bydlel, byl život velmi veselý. Každý den přicházelo mnoho cizinců, a jednou přišli i dva podvodníci. Vydávali se za tkalce a tvrdili, že umějí utkat nejkrásnější látku, jakou si člověk může představit. Barvy a vzorek prý nejsou jen neobyčejně krásné, ale šaty z té látky mají ještě zvláštní vlastnost: jsou neviditelné pro každého člověka, který se nehodí do svého úřadu nebo je nevyléčitelně hloupý.

„To by byly skvělé šaty!“ pomyslel si císař. „Kdybych takové měl, hned bych poznal, kteří lidé v mé říši se nehodí do svého úřadu, a hned bych rozlišil moudré od hloupých! Ano, tu látku mi musejí hned utkat!“

A dal oběma podvodníkům hodně peněz předem, aby mohli začít s prací.
Oni postavili dva tkalcovské stavy, dělali, jako by pracovali, a přitom na stavech neměli ani jedinou nit. Hned si vyžádali nejjemnější hedvábí a nejskvostnější zlato, to všechno strčili do svých vlastních batůžků a pracovali na prázdných stavech až do pozdní noci.

„Rád bych věděl, jak pokračují s tou látkou,“ pomyslel si císař. Ale v srdci mu bylo trochu úzko, když si vzpomněl, že ten, kdo je hloupý nebo se nehodí do svého úřadu, ji nebude moci vidět. Ne že by se bál sám sebe – to rozhodně ne! – ale přece jen bylo lépe, když pošle nejdřív někoho jiného. Všichni lidé ve městě věděli o té podivuhodné vlastnosti látky a všichni byli zvědaví, jak hloupý nebo neschopný je jejich bližní.

„Pošlu k nim svého starého poctivého ministra,“ pomyslel si císař. „Ten to posoudí nejlépe, vždyť je tak rozumný a nikdo se nehodí lépe do svého úřadu než on.“
A tak šel starý poctivý ministr do síně, kde na prázdných stavech pracovali oba podvodníci.

„Proboha živého!“ pomyslel si starý ministr a oči mu šly do sloup. „Nic nevidím!“ Ale to neřekl nahlas.

Oba podvodníci ho zdvořile pozvali blíž a ptali se, není-li vzorek nádherný a barvy překrásné. Ukazovali na prázdné stavy a chudý ministr koukal a koukal, ale nemohl nic vidět, protože tam nic nebylo.

„Pane na nebi!“ pomyslel si. „Copak jsem hlupák? To bych byl nikdy nevěřil. A copak se nehodím do svého úřadu? Ne, to nesmí nikdo vědět!“ A tak chválil látku, kterou neviděl, a ujišťoval je o svém nadšení z krásných barev a překrásného vzorku. „Ano, je to opravdu nádherné,“ řekl císaři, když se vrátil.

Celé město mluvilo jen o té skvostné látce.

Teď šel císař sám, doprovázen celým svým dvorem. Oba podvodníci zvedali ruce, jako by něco drželi, a říkali: „Hle, tady jsou kalhoty, tady kabát, tady je plášť!“ a tak dále. „Jsou lehké jako pavučina, člověk má pocit, že na sobě nic nemá, ale právě v tom je ta veliká přednost!“

„Ano!“ říkali všichni dvořané, ale nemohli nic vidět, protože tam nic nebylo.
„Račte-li, Vaše císařské Veličenstvo, svléknout své šaty,“ řekli podvodníci, „oblékneme vám nové tady před velkým zrcadlem.“

Císař se svlékl a podvodníci dělali, jako by mu podávali jednotlivé kusy nových šatů, pak ho chytili kolem pasu, jako by mu něco přivazovali – to prý byla vlečka – a císař se otáčel a točil před zrcadlem.

„Bože, jak to sluší! Jak to padne!“ říkali všichni. „Jaký vzorek! Jaké barvy! To je přepychový oděv!“
Venku hlásili, že baldachýn, pod nímž má jít císař v průvodu, už čeká.
„Jsem připraven,“ řekl císař. „Dobře mi to sedí, viďte?“ A ještě jednou se podíval do zrcadla, jako by si svůj oděv obdivoval.

Panošové, kteří měli nést vlečku, se shýbli k zemi a dělali, jako by ji zvedali, pak šli a drželi ruce ve vzduchu – nechtěli, aby někdo poznal, že nic nevidí.
A tak šel císař v průvodu pod nádherným baldachýnem a všichni lidé na ulici i v oknech říkali: „Bože, jak jsou císařovy nové šaty nádherné! Jakou má krásnou vlečku! Jak všechno dokonale sedí!“ Nikdo nechtěl, aby druzí poznali, že nic nevidí, protože by to znamenalo, že se nehodí do svého úřadu nebo že je nevyléčitelně hloupý. Žádné císařovy šaty neměly takový úspěch jako tyto.

„Ale vždyť on nemá nic na sobě!“ zavolalo najednou jedno malé dítě.
„Panebože, slyšte ten nevinný hlásek!“ řekl jeho otec. A co dítě řeklo, si lidé šeptali jeden druhému.
„On nemá nic na sobě! Tamhle je malé dítě, které říká, že nemá nic na sobě!“
„Vždyť on opravdu nemá nic na sobě!“ křičelo nakonec celé město.

Císaři se zamrazilo v zádech, protože se mu zdálo, že mají pravdu, ale pomyslel si: „Teď musím vydržet až do konce průvodu.“ A tak šel ještě hrději, a komoří šli za ním a nesli vlečku, která tam nebyla.

The post Císařovy nové šaty. Andersen napsal pohádku o pokrytectví, strachu a totalitě first appeared on Čítárny.

Orwell to napsal jasně. Svoboda je otroctví, válka je mír, nevědomost je síla. Každý den je jasnější, že EU si vzala jako svůj vzor Orwellův román 1984. A samozřejmě cenzura podle EU znamená hájení svobody slova.

Zákon DSA, který původně vzešel z pera Jourové, jejíž gesci nyní převzala finská eurokomisařka Henny Virkkunenová, však jasně jakoukoli svobodu slova popírá, neboť v rámci oné svobody slova uznává jen to, co je v souladu s politikou Bruselu.

Americký Kongres se právem obává, že se cenzurní praktiky EU, které mají v létě ještě výrazně zesílit, dotknou také amerických občanů, jimž jsou ústavně zaručena práva na svobodu slova a projevu.

To máme sice ústavně zaručené i ve většině zemí v Evropě, nicméně nejpozději za Covidu se ukázalo, že většina evropských politiků ani samotná EU ústavní práva neuznává.

Ostatně, samotné Covid pasy – výtvor EU – byly flagrantní ukázkou omezení ústavních práv části občanů pod zcela falešnou záminkou „potvrzení o bezinfekčnosti.“

V USA se nyní nestačí divit tomu, co ji svým orwellovským jazykem z knihy 1984 sděluje finský eurokomisař  Jonathan Turley,
Ten se dlouhodobě profesionálně zabývá prosazováním svobody slova, což je i téma, na které napsal několik knih, se nedávno účastnil Světového fóra v Berlíně. Tam byla cenzura obhajována nejen evropskými politiky, ale také Hillary Clintonovou.

Nyní varuje před dopadem cenzurních praktik EU nejen v Evropě, ale i v USA a zbytku západního světa.

Nedávno bylo VAROVÁNO před hrozbou pro svobodu projevu plynoucí z používání Zákona o digitálních službách (DSA) Evropské unie.

Předseda justičního výboru Sněmovny reprezentantů Jim Jordan se této záležitosti ujal a obdržel dopis od místopředsedkyně EU pro technologickou suverenitu Henny Virkkunen.
Dopis je vyhýbavý a klamný.

Ve knize The Indispensable Right je podrobně popsáno, jak byl DSA využíván k umožnění rozsáhlého vyšetřování a stíhání projevů.
V přímém rozporu s dřívějšími prohlášeními EU Virkkunenová popřela jakoukoli snahu regulovat svobodu projevu nebo vynucovat DSA mimo Evropu.

Obzvláště šílené je falešné tvrzení, že EU je i nadále „hluboce odhodlána chránit a prosazovat svobodu projevu.“
Mnozí v komunitě zabývající se svobodou projevu považují EU a DSA za největší hrozbu pro svobodu projevu na Západě.

Jordan ve svém dopise správně vyjádřil obavu, že DSA by mohla „omezit Američany“ v jejich ústavně chráněné svobodě projevu ve Spojených státech tím, že by donutila platformy, aby zakročily proti tomu, co EU považuje za „zavádějící nebo klamavé“ projevy.

Ve své odpovědi Virkkunenová bizarně popisuje DSA jako „obsahově agnostický“ a trvá na tom, že DSA „platí výhradně v rámci Evropské unie.“

To není to, co představitelé EU dříve říkali, ani to, co zákon sám dovoluje.
Články 34 a 35 DSA vyžadují, aby všechny stránky identifikovaly, posoudily a zmírnily „systémová rizika“ představovaná obsahem, včetně jakýchkoli hrozeb pro občanský diskurz, volební procesy a veřejné zdraví.

Je na EU, aby tyto kategorie definovala a posoudila z hlediska souladu.

Zákon vyloženě zakazuje projevy, které jsou EU považovány za „dezinformace“ nebo „podněcování.“

Výkonná místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestagerová oslavila jeho schválení prohlášením, že „již není sloganem, že to, co je nezákonné offline, by mělo být také považováno za nezákonné online. Nyní je to skutečná věc. Demokracie je zpět.“

Někteří Američané se obrátili na EU, aby si vynutili cenzuru svých spoluobčanů.
Poté, co Elon Musk koupil Twitter a zrušil většinu cenzurního programu společnosti, mnozí na levici se zbláznili.

Tato zuřivost se ještě zvýšila, když Musk zveřejnil „soubory Twitteru“, které potvrdily dlouho popíranou koordinaci a podporu vlády při zaměřování a potlačování projevů.

V reakci na to se Hillary Clintonová a další demokratické osobnosti obrátily na Evropu a vyzvaly ji, aby použila svůj zákon o digitálních službách k vynucení cenzury proti Američanům.
Clintonová hovořila na Světovém fóru a obořila se na selhání při kontrole dezinformací.

EU okamžitě reagovala tím, že Muskovi pohrozila konfiskačními sankcemi nejen proti jeho společnosti, ale i proti němu samotnému. Musí  obnovit masivní cenzuru, jinak bude čelil drastickým finančním pokutám.

Tato kampaň před časem vyvrcholila, když měl Musk tu drzost udělat rozhovor s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem.
V očekávání tohoto rozhovoru se jedna z nejznámějších postav bojujících proti svobodě projevu na světě rozzuřila.

Bývalý evropský komisař pro vnitřní trhy a služby Thierry Breton vydal Muskovi výhružný vzkaz:

„Sledujeme potenciální rizika v EU spojená s šířením obsahu, který může podněcovat násilí, nenávist a rasismus ve spojení s významnými politickými – nebo společenskými – událostmi po celém světě.
Včetně debat a rozhovorů v souvislosti s volbami.“

EU je již dlouho jedním z nejagresivnějších orgánů bojujících proti svobodě projevu na světě.

Aktivně podporuje vykuchání svobody projevu mezi svými 27 členskými státy.
EU není „agnostická“, pokud jde o svobodu projevu. Dlouho prosazovala určitý druh ateismu založeného na svobodě projevu.

Čelili jsme úředníkům EU, kteří se po léta zapojovali do orwellovského doublespeaku. Nicméně dopis Virkkunenové Jordanovi vyniká svou naprostou prolhaností…

ZDROJE: Zerohedge / Jonathan Turley org / Politico / X-Twitter

Ukázka z knihy George Orwell / 1984

„Strana prohlásila, že Oceánie nikdy nebyla spojencem Eurasie.
On, Winston Smith, věděl, že Oceánie byla spojencem Eurasie ještě před pouhými čtyřmi lety. Ale odkud tato znalost pramenila? Jen z jeho vlastního vědomí, které i tak musí být brzy zničeno.
A jestliže všichni ostatní přijímají lež, kterou Strana předkládá – jestliže všechny záznamy opakují stejnou povídačku – pak lež přešla do historie a stala se pravdou.
Heslo Strany:
“Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost”.

A přece minulost, svou povahou změnitelná, nikdy změněna nebyla. Všechno, co je pravda teď, je pravda odjakživa a navždycky. Je to docela prosté. Je k tomu zapotřebí jedině nekonečný sled vítězství nad vlastní pamětí. Říkali tomu “ovládání skutečnosti”, v newspeaku se tomu říkalo doublethink…

Doublethink znamená schopnost podržet v mysli dvě protikladná přesvědčení a současně obě akceptovat. Stranický intelektuál ví, jakým směrem musí změnit svou paměť; proto také ví, že zachází se skutečností hanebně; ale použití doublethinku mu současně poskytne útěchu, že skutečnost nebyla znásilněna.

Musí to být vědomý proces, jinak by nebyl uskutečněn s dostatečnou přesností, ale musí být zároveň nevědomý, neboť jinak by s sebou přinášel pocit nepravosti a tím i pocit viny. Doublethink leží v samém jádru Angsocu, protože základní linií Strany je záměrně používat lži, a přitom zachovávat pevný cíl, který se opírá o naprostou čestnost.
Je nezbytně nutné říkat úmyslně lži a přitom jim doopravdy věřit, zapomenout každý fakt, který se stal nepohodlným, a bude-li to nezbytné, vytáhnout ho ze zapomnění na tak dlouho, jak bude třeba, popírat existenci objektivní reality a přitom brát v úvahu realitu, kterou člověk popírá…“
xxx

„Nejhorší osamělost není ta, která pochází z toho, že jste sami, ale ta, která pochází z nedorozumění. Je to osamělost, když stojíte v přeplněné místnosti, obklopeni lidmi, kteří vás nevidí, neslyší vás, neznají vaši skutečnou podstatu. A v této osamělosti máte pocit, jako byste mizeli, rozplynuli se v pozadí, až se stanete pouze přízrakem, stínem svého dřívějšího já.“

The post Orwell a 1984. DSA. Svoboda je otroctví, válka je mír, EU cenzura je svoboda slova first appeared on Čítárny.

Volby. Fakt, který už dlouho neudivuje a o kterém se zásadně nepíše ani nemluví: jaký mandát mají politikové, když naprostá většina lidí jimi pohrdá nebo je nevolí.
Komik John Clees (Monthy Python) ve svém skeči The Ministry of Silly Walks neboli Ministerstvo Švihlé chůze v podstatě řekl vše o vykonávaní politické moci. Nedělejme si iluze, že politici se trápí slabou účastí ve volbách. Ve velké míře jim tento stav vyhovuje. Návrh prezidenta, aby volby byly povinné, rozhodně neodhlasují.

Důležité je dostat se k moci a mít dalších pár let jistý job a citelné přilepšení k důchodu. Pokud možno bez práce.
Je to komedie, když se do Senátu dostávají lidé, pro které hlasuje několika tisíc nebo dokonce set lidí. I celkový počet voličů do voleb krajských spíš odpovídá počtu straníků různých stran a zainteresovaných lidí na úřadech.

Nejprestižnější manažerská vzdělávací instituce světa (IMD) vyhlásila Fialovou vládu v letech 2023-24 nejhorší vládou na celém světě.
Fiala dokonce v žebříčku neměl žádnou konkurenci. Ani jednomu dalšímu předsedovi vlády na celém světě se v roce 2023 nepodařilo tak razantním způsobem rozvrátit svou zemi jako Fialovi. Jeho výkonnosti ( -11 ) se přiblížila pouze současná peruánská diktátorka Dina ( -8 ).

Normální občan volí málo, protože je stručně řečeno zhnusený politikařením na všech úrovních.
Lidé nevěří, že účastí ve volbách ovlivní zásadně veřejné dění a jsou o tom každý den mediálně masírováni, zvláště dobře placenými redaktory České televize.
A veškeré analýzy, jakou kdo udělal chybu, kdo a kolik získal křesel, kdo a jakým způsobem oklamal voliče, kdo s kým sestaví vládnoucí většinu je součást této společenské žvanírny. Co si asi myslí občan, když například vítězná strana ostrouhá a k moci se dostanou i tak poražení, kteří se prostě spojí a vítěze odsunou do opozice. Už tato zásadní skutečnost je příčinou všeobecné volební apatie, nehledě k zásadnímu faktu, že volby lze zfalšovat jednoduchými podvody v kampaních. Samozřejmě v mezích zákona.
To už věděl Jaroslav Hašek, který založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a voliče za vhozený hlas odměnil kapesním akváriem.

Pamatujte! Jsou jen dvě možnosti:
1. Demokracie je vláda lidi prostřednictvím volených zástupců, konající ve prospěch svých voličů a všech občanů.
2. Demokracie je vláda psychopatů, dosazenými nadnárodním a globálními koncerny, kteří vládnou v prospěch nadnárodních koncernů na úkor voličů a občanů.

Proč lidé nevolí, není kvůli počasí a podobným pitomostem, kterými Česká televize krmí své méně chápavé diváky.
Lidé nevolí, protože se nemohou rozhodnout, protože si pamatují, jak byli mnohokrát podvedeni.
Politické spektrum, levé i pravé, které dnes splynulo v jeden korupční proud, je ve své naprosté většině plné lidí, kteří v politice vidí pohodlný způsob, jak si v klidu vydělat peníze, protože politik je dobře placený, aniž by musel někomu skládat účty, aniž by byl za špatně investované peníze i rozhodnutí zodpovědný.

Sliby / chyby.
Co si mají lidé myslet o politické straně, která nominovala do voleb desítky neznámých a nemastných nebo dokonce kontroverzních postaviček ze společenské žvanírny. Věří snad někdo, že existuje strana, které by byla důvěryhodná, když po každých volbách, opakuji po každých, strany zásadní sliby zásadně neplní.
Fiala z ODS a jeho koalice SPOLU po kontroverznim zvolení porušila téměř všechny předvolební sliby.

Připomeňme si volební výsledky 2021.
A POROVNEJTE kolik, kdo má ministerstev.
Piráti by dokonce ani neměli být v Parlamentu.
ANO 27,12%
STAN 13,93%
ODS 13,31%
SPD 9,56%
KDU 9,00%
TOP09 5,47%
Piráti 1,68%

Náhodný výběr:

Za socialismu platilo:
Hlavně nenasrat dělnickou třídu.
Fiala a jeho vláda komunisty překonává.
Nasírá úplně všechny.

Politika se bohužel změnila na totální žvanírnu, velmi často neschopných. průměrných nebo dokonce hloupých lidí.
Mandát s kterým pracují, je neuvěřitelně malý a v demokratickém systému by neměl opravňovat k žádným zásadním kroků ve společnosti.
Bohužel zákony tento fakt zásadně pomíjejí. Zákony nedostatečně respektující principy demokracie.
To je hlavní problém.

A přitom řešení je známé už ze starého Řecka.
Sokrates byl sice za svůj názor na změnu společnosti odsouzen roku 399 př.n.l. k smrti, ale jasně ukázal, že chceme-li něco v systému zásadně změnit, nezměníme to výměnou stávajících lidí, ale výchovou nové generace a hlavně výměnou systému.
A to je to, co lidem samotní politikové radí už velmi dlouho svojí neschopností vládnout a korupcí svých mandátů.

Je třeba volit takové, kteří chtějí změnit zasadním způsobem celý systém.
Jinak v tom hnoji budeme klesat hlouběji a hlouběji.

JAK PRAVÍ KLASIK CIMRMAN:
Tak končí vaše komédie,
zlo prohrává a dobro žije.
Vám, paní, vidím, se slza v oku blyští,
že to tak nechodí pouze na jevišti.
V životě našem opáčně to bývá.
Tam dobrák úpí, vrch má duše křivá.
Jak ale říkám na každičké štaci:
svět bude lepší, dáme-li si práci.
Je marné vzlykat, modliti se zdrávas,
vše záleží jen na vás, na nás, ale hlavně teda na vás!

The post Volby. Jak se zbavit politických stran švihlé chůze first appeared on Čítárny.

Jan Petránek (28. 12. 1931, Praha – 10. 11. 2018, Praha). Po dlouhých letech, co jsem na vlnách rozhlasu poslouchal jeho naprosto přesné komentáře, vím, že patřil k těm několika vnímavým a inteligentním novinářům v české kotlině.

Jan Petránek patřil k nejvýraznějším osobnostem české žurnalistiky 20. století, známý svým hlubokým rozhledem, odvahou a nezávislostí.

V krátkém zamyšlení uslyšíte jeho postoj k zásadním událostem v našem světě.
Moudrý a humanitní postoj k hlavním problémům všech společnosti na světě nás rozhodně donutí k zamyšlení. Říkám nás, ale existují lidi, které postoj Jana Petránka draždí, jak hladového hada. Co si máme myslet třeba o chorobném štváči Putnovi, který když zjistil, že Petránkovy názory se liší od jeho dogmatických a nevyvážených štvavých názorů, tak ho šmahem zatratil.
A tak Putna v Lidovkách potvrdil známou věc, že pravda se vždycky pozná podle nenávisti, kterou vyvolává.

Pokrok je jen, když je člověk lidštějsí. Všechno ostatní je jen technický pokrok.
Tahle země musí žít ne nad své poměry, ne pod své poměry, ale podle svých poměrů.

Pokrok bude do té míry iluzí, dokud se nebudou chovat lidsky.
Když není národ vzdělaný, je marné ztrácet čas revolucemi, neboť po čase se všechno zlé navrátí.
To už věděl Karel Havlíček Borovský, to ví po 25 letech  většina myslících lidí a dnes to znovu, i když trochu jinak.

Jan Petránek

Jan Petránek (28. prosince 1931 Praha – 10. listopadu 2018 Praha)
byl významný český novinář, politický komentátor, literát, textař a disident.Kariéra a život.
Vystudoval Československou akademii obchodní a od roku 1951 pracoval v Československém rozhlase jako redaktor a komentátor se zaměřením na mezinárodní politiku a kosmonautiku.
Působil jako zahraniční zpravodaj v Indii (1961–1962), Sovětském svazu (1962–1967), Vietnamu a Číně.
Klíčový moment jeho života přišel v srpnu 1968, kdy se aktivně podílel na protiokupačním vysílání Československého rozhlasu z budovy ostřelované sovětskými vojsky. V červenci 1969 ještě komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci, ale kvůli proreformním postojům byl v době normalizace vyhozen z rozhlasu a až do roku 1989 nesměl vykonávat novinářskou profesi.
Živil se jako topič v kotelně podniku Mitas.Byl signatářem Charty 77 (přeložil ji do angličtiny) a přispíval do samizdatových Lidových novin.

Po sametové revoluci se vrátil k novinařině – pracoval v Lidových novinách, spolupracoval s Českou televizí a portálem ČT24, i v důchodu (od 1993) zůstal aktivním komentátorem aktuálního dění.
Vedle žurnalistiky psal texty písní (např. pro skupinu Šanson – věc veřejná) a vydal několik knih:
Na co jsem si ještě vzpomněl (2014) / V knize je vlepeno CD – Jan Petránek u mikrofonu vzpomíná a zpívá.
Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi / Noční verše z kotelny (2018).

Ocenění:  Ceny Ferdinanda Peroutky (2011) / Čestné ceny Opus Vitae (2012) / Uvedení do Síně slávy Českého rozhlasu / Medaile Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana (2015)

Mimochodem, kniha, která rozhodně stojí za přečtení:
John Gray: Kacířství
Slamění psi. John Gray a jeho realistický pohled na lidskou společnost

The post Jan Petránek. Legendární novinář o tom, proč je pokrok jednou z lidských iluzí first appeared on Čítárny.

Současná protiruská hysterie (rusofobie) má velké zastání jak v probruselských politických stranách, tak v mainstreamu. Občané jsou bombardování rozhodnutími Evropské komise a sankcemi, které jsou namířené proti Rusku. Ty jsou zdůvodňovány občanskou válkou na Ukrajině, kterou prý zavinilo Rusko zabráním Krymu a připojením Krymu k Rusku po demokratických volbách občanů Krymu.

Stav světa v roce 2024 tak trochu připomíná 30. a 40. léta 19. století. Poté, co si Britové uvědomili, že Rusko je jejich hlavním nepřítelem, začali připravovat evropskou koalici. Tehdy, ve dvacátých letech 19. století, vznikla v Británii rusofobie jako fenomén – nepřátelství vůči Rusku.
V letech 1830-40 Britové zpracovávali evropské veřejné mínění. Taková intenzita protiruské hysterie jako dnes, nebyla ani za studené války, protože Sovětský svaz a celý socialistický tábor byl silný a nikdo s ním nehodlal bojovat.
Intenzita hysterie na Západě (2024) vnáší skrze mídia do povědomí obyvatel představy, že úder na Rusko je morálně oprávněný. Nenávist k Rusku zachvacuje celé části západní společnosti, stala se již zcela iracionální a nebezpečnou pro celý svět.
Fursov 11/2024

Jaké jsou důsledky?
České firmy se díky sankcím musely stáhnout z ruského trhu, aby se o něco později dozvěděli, sankce nesankce, že s Ruskem ve velkém dál obchoduji jak USA, Británie, tak Francie i Německo.
To mělo dokonce v roce 2018 obrat kolem 60 miliard a s Ruskem obchodovalo na 5000 německých firem. Paradox o kterém se mediálně mlčí.
Je tedy zřejmé, že s Ruskem se hraje podivná hra.
Na jedné straně se politicky na Rusko útočí, na straně druhé potřebujeme jejich plyn a trh.
Jen Německo odebralo z Ruska v roce 2018 55 miliard kubických metru plynu. Pokud to přeruší, země zkrachuje.

Další kulišárny a podrazy jsou v systematickém přepisovaní významu Rudé armády při osvobozeni ČSR v roce 1945, likvidace soch, které byly postaveny na památku padlých vojáků, kterých jen Rusko mělo na 10 miliónů z celkových oběti až 27 miliónů.
Proto i pomník Vlasovcům v Praze-Řeporyjích je plivnutí do tváře všem, které Vlasovci v druhé světové válce brutálně povraždili. Navíc od jejich brutality se mnohdy i sami němečtí vojáci distancovali.

Ve sborníku, který si můžete stáhnout v pdf, vám známí a znalí experti, rozeberou známé i neznámé problémy a bude jen na vás, na vašich zkušenostech a znalostech, abyste si vlastní názor vytvořili sami a odpověděli nejen na základní otázku: Proč se při pohledu na Rusko tak často dívdruha%20svetovaáme s obavami, předsudky, historickými analogiemi, i když už ztratily svou aktuálnost?

Sborník ke stažení: Rusko včera, dnes a zítra / pdf >>

Obsah:
Lenka Procházková: Předmluva
Oskar Krejčí: Ruský fénix a Ukrajina
Marek Řezanka: V čem (ne)tkví odkaz jedenadvacátého
Tereza Spencerová: Ruský návrat na Blízký východ
Ilona Švihlíková: Sankce – počátek války mezi Západem a Ruskem?
Radim Valenčík: Optimistická vize? Dnes? V kontextu Ruska?
Petr Žantovský: Rusko a česká média
Michal Reiman: Ukrajinská krize a její důsledky
Mojmír Grygar: Ukrajinský labyrint

Doporučujeme: http://www.stret-civilizaci.cz/

The post Rusko a rusofobie včera, dnes a zítra. Souvislosti, které v mainstreamu nenajdete first appeared on Čítárny.

Cenzura, kam se podíváš. Do očí bijící popírání reality se stává nejen u politiků, ale hlavně v médiích standard. Už se nepropaguje objektivní zpravodajství, ale objektivní propaganda a manipulace s vědomím lidí.

Noviny od svých počátku jasně deklarovaly názory svých majitelů.
Bylo to normální. Nenormální ale je, když se novináři při tom tváří jako nezávislí, nestranní a objektivní. To je prostě mýtus.
Zatímco například naševaše ČT24 se dál veřejně vysmívá svým plátcům a prezentuje se jako “Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR”, Němci jsou upřímnější a říkají to na rovinu:
Nachrichten znamená v němčině nejen ZPRÁVY, ale také VYTŘÍDIT!

Ovšem “nejupřímněji” TŘÍDÍ vaše názory “komunitní” cenzoři a jejich cenzura na některých sociálních sítích.
Herní vývojář Daniel Vávra o tom něco ví:

„Sillicon Valley je teďka velký špatný. To jsou 20letý lidi, který maj strašnej vliv na svět, většina z nich jsou naprostý asociálové a můžou vlastně manipulovat s volbama, což dělaj, a můžou naprosto neregulovaně a nevoleně prosazovat…
Jako vzhledem k jejich mentální kapacitě a sociálnímu cítění by se neměli nikde ve veřejným životě vyskytovat, ale protože vydělali hodně peněz, protože prodávali nějakou debilitu na appstoru, tak najednou můžou změnit výsledek voleb. Mně to přijde velký špatný.
Mě zabanovali za to, že jsem někomu řekl, že není normální, protože napsal úplnou blbost. 2+2 jsou prostě 4, a ne 18. A mě za to zabanovali na tejden, jako že šířím nenávist.
Facebook změnil pravidla a může se vyhrožovat těm, kdo dávají nenávistné komentáře. A kdo by to měl posuzovat? To by měl posuzovat soud, když už teda. Posuzuje to tam nějakej dvacetiletej hipster s dredama, a říká si, já mám rád tyhle, takže tyhle smažu. Eventuálně je nahlásím na FBI nebo Southern Poverty Law Center a dostanou čočku. Cenzura na internetu je fakt, který vyhovuje lidem, kteří rádi cenzurují ty, koho nemají rádi.
Ale vždycky se to může votočit. A vždycky se to votočilo!“

DOPORUČUJEME:
Autor knihy Bedřich Golombek popisuje velmi přesnými záznamy atmosféru konce třicátých let, při nástupu Hitlera k moci. Cenzura tisku i názorů, okupace ČSSR. Velmi poučná kniha i pro dnešek.
Co nebude v dějepise / Bedřich Golombek / Průboj – 1945

Přístup k pravdě, příchodem liberálních progresivních liberálů zhrňuje nejlíp výrok senátorky a aktivistky Cortézové, @AOC.
“Its important to be morally right than factually correct”
neboli “Je důležité mít pravdu morální, nikoliv pravdu založenou na faktech”.
Takže podle těchto progresivních levičáků není skutečná faktická pravda důležitá, ale správná je jen ideologická pravda.

A v Česku?
Nejvyšší státní zástupce, bývalý komunistický vojenský prokurátor a exkomunista Igor Stříž vyhlásil (2024), že kdo bude říkat názory odlišně od názorů vlády, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku vězení.“

CENZURA V BBC podle Dalrympla v knize Ztraceni v ghetu:
Jeden producent televize BBC mně nedávno nastínil, jak takové liberální popírání reality může probíhat. Chtěl, aby BBC natočila nepřikrášlené dokumenty o životě ve spodní třetině společnosti, o masové (a vzrůstající) negraZtraceni%20v ghetumotnosti, o masovém (a narůstajícím) nemanželském původu dětí, o rodinách s jediným rodičem, o masovém (a narůstajícím) chuligánství, násilí, bezpráví, narkomanii, závislosti na sociálních dávkách a beznaději.
Doufal, že upozorní na devastující účinky fragmentace, lépe řečeno, atomizace rodiny, již liberální legislativa, sociální inženýrství a neblahé změny v kulturním vnímání od konce 50. let 20. století tak silně podporují.

Jeho nadřízení v BBC přivítali jeho návrhy nejdříve blahosklonně.
Nejprve ovšem popřeli fakta. Když přišel s nevyvratitelnými důkazy o existenci zmíněných jevů, obvinili ho z amorálního šíření paniky.
Když dokázal, že jevy, na něž fakta poukazují, jsou vážné a že se rychle šíří celou společností, sdělili mu, že se s tím nedá nic dělat, protože jde o nevyhnutelnou součást moderního života.
Když namítl, že jsou výsledkem záměrné politiky, chtěli vědět, jestli touží po návratu starých špatných časů, kdy rozhádaní manželé byli nuceni žít spolu.

A když na to odvětil, že co se napáchalo, lze rovněž alespoň zčásti opravit, vytasili nakonec svůj trumf.
Na tak nezajímavé téma nemá smysl něco natáčet. Britskou veřejnost přece nebude nikdo rušit při její neoblomné náměsíčné chůzi ke společenské katastrofě, před níž ji její křehká ekonomická prosperita zcela jistě neuchrání.

Theodore Dalrymple / Ztraceni v ghetu

Popírání a falšování reality v britské veřejnoprávní televizi BBC vedlo dokonce k vyhození dvou ředitelů BBC v listopadu 2025.
Oba dva nejvyšší šéfové BBC byli odejiti, když se provalilo, že tato britská veřejnoprávní televize úmyslně sestříhala projev Donalda Trumpa tak, aby to vypadalo, že nabádá k útoku na Kapitol 6.ledna 2021.
Britská veřejnoprávní BBC brutálně zmanipulovala a účelově sestříhala dokument o útoku na Kapitol v roce 2021 a vykreslila Donalda Trumpa, že své příznivce nabádá k násilí.
Šéf BBC odstoupil s tím, že je na tým propagandistů manipulujících veřejnost hrdý. Prezident USA pohrozil televizi žalobou na odškodnění ve výši 1 miliardy dolarů.

Znovu se tak potvrdilo, že představa o tom, že veřejnoprávní média jsou ta objektivní a nestranná, je naprostý mýtus. Více>>

The post Cenzura a liberální popírání reality v médiích a na sociálních sítích first appeared on Čítárny.

Karel Kryl předčítal posluchačům Radia Svobodná Evropa spoustu svých trefných komentářů, které často veršoval a zpíval. Stal se tak zakladatelem nového žánru: veršovaného politického komentáře.

Všechny veršované politické komentáře i s doprovodnými texty vycházejí nyní v úplnosti vůbec poprvé v této knize. Jsou sžíravé, vtipné, přesné, výstižné a zcela srozumitelné – svou básnickou kvalitou dalece přesahují dobu, v níž vznikly.
Jde o mistrnou politickou poezii, pro kterou lze v novodobé české literatuře jen stěží hledat obdobu.

Rýmované komentáře | Karel Kryl | vydal Torst, 2013

Ač se lží ještě nežijem,
jsme s pravdou rozvedeni…
…

Co říci k únoru?
Čtyřicet dlouhých roků:
radostí na kilo –
na tuny utrpení.
…

„Čas scelil rány. Jizvy ještě bolí.
Opilý Lautrec kreslí na ubrusy
václavské kopí s pláštěm Jana z Husi
v době, jež ještě věří na symboly…“
11/1988
…

Vasil s Gustavem
před pohřebním ústavem
unaveně zafuní:
„Bacil je imunní.“
…

„Městem zní hymna. Národ místo nářku
v zástupu zpívá, jda si pro bolestné,
a v rohu zbrojnoš tluče květinářku:
neb v této zemi – jsou i květy trestné…“
…

„Vládne móda krátkých gatí
v naší republice.
Nedivte se, lidé zlatí,
Vždyť jde o pozice.“
…

„Západem cloumá nejistota
a klesá cena oběživa,
Burza – zas jednou – neduživá
A proletáře tlačí bota,

Když mění dolar za dináry.
Číňané mění premiéra,
Francouzům chudne Riviéra,
neb dělník lítá na Kanáry.

Afrika chcípá z podvýživy,
Gorbačov čeká na Godota.
Jen u nás – jásot Karla Gotta …“
/listopad 1988/
…

„Nad zemí prodanou
větry až přivanou
oblaka, zelená z žíravin,
vlasy tvé havraní
uchopím do dlaní:
z prstenu zaplane vltavín,
snítka nachových plodů
rozčeří vodu –
navzdory – posté
pak na břehu vzroste
rudý trs jeřabin.“
08/1988
…

„Táž hudba ve vzduchu
jenž plný exhalací.
Pro chudé na duchu
vždy totéž pro legraci –
a vždy kus za kus. Tíž
hlupáci hloupost chválí.

I země skoro táž,
nad níž se nebe klene.
Snad jednou rozmotáš
to klubko zauzlené
nebo ho upustíš –
někam se zakutálí …“
05/1989

The post Karel Kryl. Rýmované komentáře nejen o věčných politických podrazech first appeared on Čítárny.

To hovoří za všechno. Brexit je proto logickým vyústěním nátlaku, který dlouhodobě vede Evropská komise proti národním státům v celé Evropě. Mimochodem den po Brexitu hovořil o projektu EU velmi přesně doc. Jiří Weigl. Proč je příčinou Brexitu nedemokratické chování EU

Podobných exitů jako byl Brexit, ale známe v historii více.
Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška se nedávno zamyslel nad souvislostmi mezi americkou Deklarací nezávislosti (4.7. 1776) a současným Brexitem v Evropské Unii (24.6. 2016). A nachází vskutku zajímavé souvislosti jak v politické, tak v ekonomické rovině.

“Na konci 18. století byly britské kolonie v severní Americe vůči mateřské Anglii ve stejném područí jako dnešní Velká Británie vůči Bruselu,” říká Vlastimil Vondruška. “Pokud si přečteme slavnou Deklaraci nezávislosti, kterou v roce 1776 přijalo třináct kolonií, podobnost s brexitem vidíme na první pohled.
Deklarace nezávislosti není dokumentem, který by definoval občanská práva (těmi se zabývá až pozdější Ústava Spojených států). Jde o politický pamflet, který obviňuje krále Jiřího III. a celý anglický lid ze zvůle, kterou páchají na amerických kolonistech. Mnohé z toho, co se zde uvádí, jako třeba arogance, nezájem o problémy kolonistů, hospodářská nevýhodnost soužití, snaha o likvidaci práv kolonistů, to vše jsou ideje, které v obráceném gardu zní vůči Bruselu. Nejspíše proto, že vládnoucí elity se nemění, a je jedno, zda jde o krále nebo předsedu Evropské komise, oba jsou z boží milosti panovníky neomylnými. Král Jiří III. tehdy soptil stejně nevybíravě jako Jean-Claude Juncker. A ani on prý tehdy nebyl úplně střízlivý.
Britské kolonie povstaly a v Anglii se vedly rozhořčené úvahy o tom, jak hanební severoameričtí kolonisté jsou, jak si neváží toho, co pro ně mateřská země udělala, jak na svou nadutost doplatí, protože jejich hospodářství zkrachuje, nastane rozvrat a kdo ví, zda se pokorně nebudou chtít vrátit do svazku s britskou korunou. Znáte to, politická hloupost kvete v každé době.”

Jak že to řekl “geniální” premiér Sobotka v reakci na případný Czexit? “Zbude na nás méně dotací” A pravdu dí.
Zbude je od slova zbytek. Jsme tedy zbyteční, malí, nevýznamní, kteří mají být vděční za zbytky, protože ani soběstatčné české zemědělství, které jsme vybudovali už za socialismu, dnes nemáme. Dobrovolně jsme si pod kuratelou EU zemědělství zničili stejně jako Britové své sady, rybářství. Jenže oni teď mají šanci na restart a nic nenaznačuje tomu, že to udělat mohou a bez větších problémů. A těch, kteří o problémech mluví a křičí se jen ptejme na jakých EU dotacích jsou existenčně závislí. O nic jiného nejde.
Doufejme, že se Británie postaví na nohy, že se opět nepromění ve středověké království a že míra demokracie bude vyšší, jak za doby pomýlených eurokomisařů, kteří za plat přes 20 tisíc euro měsíčně připravují směrnici o jednotné výrobě vosku, zahnutelnosti banánů nebo směrnici EU o jednotné výrobě inkoustu do laserových počítačových tiskáren a mnoha dalších pitomostí, jak jistě ví paní Jourová z dobrovolného spolku Babiš.

Abychom v plné míře pochopili kam nás absurdita současné EU skutečně posunula od podepsání dokumentu: “Lisabonská smlouva”, podívejme se na celý projekt humorně tzv. bruselštinou:

1. „Evropská unie je problematický experiment imperialistických entit motivovaný primárně postkoloniální frustrací a sekundárně tendencí ke kontinentální dominanci. Reciproční agrese se transformovala do pseudokooperativní expanze ekonomickopolitické a rafinovaně evokuje iluzi integračního procesu na principu subsidiarity.
2. Parlamentní demokracie je systematicky deformována do neomarxistické diktatury exekutivy totálně distancované od civilní normality Homo sapiens. Rigidní byrokratura rafinovaně formulovanými direktivami autisticky masturbuje až k orgasmu totální regulace.
3.  Suicidální servilita kolaborujících pseudoelit minoritních regionů je explicitní manifestací kombinace subnormální inteligence a tendence participovat na supranacionální kumulaci netransparentních finančních operací dotačních programů. Manifestním symptomem je též ignorance historicky predikovatelné letální prognózy multinacionálních impérií.“

Pamětníkům socialistických proslovů je zřejmé kam jsme nenápadně došli.

The post Deklarace Nezávislosti 1776, Evropská Unie 2016, Lisabonská smlouva Souvislosti exitů first appeared on Čítárny.