Izrael, Jugoslávie, USA – Československo 1968-1973 Kniha dopisů, koncipovaná jako mezerovitá kronika života Arnosta Lustiga a jeho rodiny po odchodu do exilu v roce 1968, přináší jedinečný výběr autentických dokumentů a fotografií vedle původních neupravovaných strojopisů a rukopisů korespondence Arnošta Lustiga a jeho ženy Věry, dcery Evy a syna Pepiho, babičky Terezie, její dcery Hany Hnátové (sestry Arnošta) a dalších příbuzných až po přátele Zdenu a Josefa Škvorecké v Torontu.
Korespondence je svědectvím o síle lidských a rodinných pout, lásky a přátelství v těžkých dobách.
O slovech vysílaných do dálky, která posilují. Svědectvím o velkých přátelstvích, z nichž jedno, to Arnošta Lustiga a Oty Pavla, nepřervala ani Otova smrt v roce 1973. Arnoštovy dopisy Otovi se ztratily, ale vzpomínky na Otu, které napsal, i vzpomínky dalších přátel snad tuto chybějící korespondenci doplní tak, aby čtenář pochopil, co nejen pro sebe navzájem Arnošt s Otou znamenali. A jak přátelská a rodinná pouta a v minulosti zaslaná slova pomáhají navzdory odloučení, dálce, času a smrti i dnes. Korespondence a vzpomínky jsou rovněž svědectvím o komunistických mocenských a cenzurních praktikách a zásazích do životů jednotlivců a rodin.
Arno, ahoj, budu Ti psát teď dopis, ale nic si nedělej z překlepů anebo blbého uvažování, protože já jsem zase po záchvatu a ještě mi to tak moc nemyslí. Ty naše dopisy stejně zaslouží uznání, protože posledně u mě Kašpar četl ty Tvoje dopisy a říkal, že by se ty naše dopisy měly vydat knižně. Mám dojem, že jsou lidé, po nichž nezbylo nic než dopisy, tak to by byl náš případ. Ani nevím, který byl Tvůj dopis poslední a kdo je teď z nás dvou na řadě, ale asi mám psát já.
Arnošt Lustig | Krásně jsem si početl | vydala Mlada Fronta | vázaná bez přebalu | 208 stran | 210 x 280 mm