Díky úsilí Pražského literárního domu autorů německého jazyka, Společnosti Mariny Cvětajevové a podpoře Magistrátu hlavního města získala Praha po mnoha desetiletích snah konečně první oficiální připomínku svého velkého rodáka Rainera Marii Rilka (4. 12. 1875 – 29. 12. 1926).
Pamětní deska a busta tohoto světoznámého německy píšícího básníka byla odhalena 7. 12. 2011 od 10.30 hod. na domě někdejší německé školy v ulici Na Příkopě 16. Autorkou výtvarného řešení je akademická sochařka Vlasta Prachatická.
Rilkova tvorba silně poznamenala českou literaturu, zejména linii básnictví, kterou představovali Halas, Holan, Zahradníček a Orten. Jeho temně laděná báseň Podzimní den patří k nejpřekládanějším dílům do češtiny. Instalací pamětní desky a busty Pražský literární dům autorů německého jazyka splácí dluh, který jsme měli k tomuto slavnému lyrikovi.
Zdroj: http://literarnizpravodaj.blogspot.com/
Rainer Maria Rilke se narodil v Praze 4. prosince 1875
v rodině pražského německého úředníka Josefa Rilkeho. Byl posluchačem Vojenské kadetní školy v Hranicích na Moravě. Později studoval literaturu, dějiny umění a filozofii na univerzitách v Praze a Mnichově. Stal se jedním z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století. Napsal také jeden román a několik povídek.
Zemřel 29. prosince 1926 v sanatoriu Valmont u Montreux ve Švýcarsku.
Podzimní den
Pane: je čas, byl léta velký vzmach.
Střel na sluneční hodiny své stíny,
a větrům činy povol v pustinách.
Posledním plodům vel se naplnit;
ještě jim dej po dvou jižnějších dnech,
přiměj je dílo završit a nech
poslední sladkost v těžká vína vlít.
Kdo teď jej nemá, už si nepostaví dům.
Kdo sám teď je, bude tak prodlívat,
bdít bude, číst a dlouhá psaní psát
a půjde alejemi neklidně vstříc dnům,
kdy vítr jimi listí bude hnát.
Herbsttag
Herr: es ist Zeit. Der Sommer war sehr gross.
Leg deinen Schatten auf die Sonnenuhren,
und auf den Fluren lass die Winde los.
Befiehl den letzten Früchten, voll zu sein;
gib ihnen noch zwei südlichere Tage,
dränge sie zur Vollendung hin und jage
die letzte Süsse in den schweren Wein.
Wer jetzt kein Haus hat, baut sich keines mehr.
Wer jetzt allein ist, wird es lange bleiben,
wird wachen, lesen, lange Briefe schreiben
und wird in den Alleen hin und her
unruhig wandern, wenn die Blätter treiben.