Z Orwellova románu 1984 (vyšel v roce 1949) se stala příručka. Když se ale kniha stala světoznámá, mnoha lidem docházelo, že obash není zdaleka jen kritikou počáteční politiky SSSR 20-30ých let, jak se většinou prezentuje, ale kritikou jakékoliv totality.
A pokud se někde totalita začne podobat obecnym principům popsaných v Orwellově příručce je jasné, že lidem rychle dochází, co se skutečně děje ve světě křivých zrcadel.
Bylo jen otázkou času, kdy vystartují první náznaky na zákaz knihy. V tomto případě se tak stalo (mimo jiné) v deníku Telepgraph. (15.října 2023)
"Západní liberálové se rozhodli pokusit zakázat díla George Orwella, protože se kvůli jeho dílu cítí “nekomfortně”.
Liberální autorka Anita Singh píše, že kniha “1984” a další klasické Orwellovy knihy jsou pro společnost škodlivé, protože sám autor byl “sadista, misogyn, homofob a krutý člověk”.
Základ tohoto dehonestujícího textu vychází z autobiografických záznamů Orwellovy manželky Eileen O’Shaughnessyové, která se za Orwella provdala v roce 1936.
Její život na základě dopisů popsala spisovatelka Anne Funderová. Ta z nich vykouzlila, že např. Orwell vyškrtl ženy ze svého života. V knize dále uvádí, že temnota a tíseň, která je typická pro děj knihy 1984, odráží Orwellův stav mysli.
Schizofrenně uvádí, že jeho žena byla velkou inspirátorkou např. knihy Farma zvířat, ale na druhé straně a bez důkazů označuje Orwella za homofóbního, velmi ho prý přitahovali muži a nezajímal se o ženy. A v jeho románech je to prý znát.
Faktem je, že Orwell se účastnil Španělské občanské války, bojoval na straně trockistů (POUM), účastnil se „květnových událostí“, spolupracoval s anarchisty proti stalinistům a republikánům, to většinou proto, aby poskytl britské MI5 seznam lidí s komunistickým nebo marxisticko-leninským myšlením.
Nutno ale přiznat, že podobné bláboly z psoudointelektuálního prostředí o Orwellovi, budou mít zcela opačný účinek.
Pseudointelektuálnost názorů je pro liberání "myslitele" čím dál víc přiznačná. Neradi se učí fakta, rádi dehonestují a popisují své dojmy, jako pojmy. Stačí si poslechnout celou škalu politiků z řad Pirátů, TOP09, ODS, STANu, KDU nebo na Slovensku jsou velmi poučené rozhovory s členy pol.strany Progresivní Slovensko. Zvláště Šimeček a Stohlová jsou přímo učebnicové příklady.
Kdo je pseudointelektuál:
Osoba, která chce být považována za osobu výrazně inteligentní, která má obsáhlé znalostmi, ale ve skutečnosti je průměrně inteligentní a nemá většinou ani základní faktografické znalosti. Nejčastěji hloupě a automaticky popisují přečtené, aniž by jím docházely souvislosti. A to se většinou děje na základech narcismu a touhy být obdivovaný.