Achilleus se dopustil hybris, což byl v antickém Řecku největší hřích a v klasických Aténách právní pojem označující zločin silně pobuřující, odporný, bezmezný, všechny meze překračující.
Podle Homérovy Illiady se tohoto činu dopustil Achilles, když přivázal mrtvé tělo Hektora za nohy ke svému vozu a nechal je vláčet po zemi.
Aristoteles hybris popsal takový čin jako ponižování pro pouhou slast ze samotného ponižování.
Každému racionálně uvažujícímu člověku je zřejmé, že stejného přečinu vůči lidem i svým voličům se dopustil Fiala a celá jeho vláda, když v přímém přenosu odhalil občanům, jak jimi pohrdají.
Absolutní popření všech svých slibů, kvůli kterým ho také mnozí volili, nemá v české politice obdoby.
Zaštítění heslem Česko ve formě je pak, in natura, veřejné plivnutí do tváře všem. Pokud ovšem ve své aroganci nemysleli, že neustálým lhaním jsou ve formě oni samotní.
Abychom pochopili, koho někteří lidé zvolili, je třeba objasnit pojem narcistní porucha osobnosti.
Pro takovou poruchu osobnosti je charakteristické neschopnost vžít se do pocitů jiných lidí, velikášství ve vlastní politické bublině, arogance vůči všem projevům jiného názoru.
Poznat se dají někdy snadno, jindy po delším pozorování podle rozporu mezi slovy a skutky. A v tom je premiér Petr Fiala naprostý přeborník. Stačí porovnat jeho proslovy za posledních 10 let, kdy názorově otočil skoro ve všem o 180 stupňů.
Ptáte se možná, z čeho pramení takový způsob chování?
"Je to pohrdání lidmi, kteří se dívají na svět jinak?" Ptá se podobně Martina Kociánová (Rádio Universum) profesora Maxe Kašparů a ten odpovídá naprosto přesně.
"Vychází to z pýchy. Křesťanství učí, že nejtěžší ze všech hříchů je pýcha. Z pýchy vycházejí všechny ostatní hříchy. Všechno zlo vychází z pýchy. A tohle je pýcha na svůj domnělý intelekt."
Hybris neboli jak rozeznat člověka se syndromem mocenské pýchy podle Koukolíka
O aroganci moci píše vynikajícím způsobem Mňačko v knize Jak chutná moc.
Kniha je sice o aroganci komunistické moci v 50ých letech, ale po přečtení vás kniha překvapí svou nadčasovostí. Stačilo by pár drobných změn a byla by o dnešku.
I v této knize Mňačko popisuje psychopaty a sociopaty toužící po moci.
Po absolutní moci.
A je to podobné jako sadista potřebuje absolutní pocit nadvlády nad tělem, utrpením a bolestí. Není divu, že takové typy nacházíme velmi často ve společenských špičkách, podobně, jako nacházíme statisticky více sadistů mezi zdravotnickým personálem či více skrytých pedofilů v pedagogických profesích oproti běžné populaci.
Ladislav Mňačko. Jak chutná moc je politický román, který nepřestává být aktuální
A pokud je takové chování spojené s nedostatkem intelektu, odbornosti, užitečné autocenzury, posluhování cizí zájmům a bezmezné touhy po penězích, pak jako občané prožíváme veřejné ponižování, pokud si to necháme líbit.
I Fialova vláda je přesvědčena, že jim všechno vychází a že mohou všechno.
Protože mohou.
Protože lidé jim ještě neřekli rázné a konečné NE.