Sir David Owen, tvůrce pojmu hybris, česky syndrom mocenské pýchy, nejprve sám, později společně s americkým psychiatrem Jonathanem Davidsonem v roce 2009 popsal ve světově významném neurovědeckém časopisu The Brain čtrnáct příznaků, podle nichž se syndrom mocenské pýchy určuje (Owen a Davidson 2009, Owen 2006).
Z nich je pět příznaků charakteristických jen pro tuto poruchu, neboli vlastních, unikátních.
Dalších sedm příznaků je společných se znaky narcistické poruchy osobnosti (příloha, tabulka 5), jeden je společný s antisociální poruchou osobnosti (příloha, tabulka 1, 2), jeden je společný s histrionskou poruchou osobnosti (příloha, tabulka 6) podle kritérií celosvětově užívané Diagnostické a statistické příručky Americké psychiatrické společnosti DSM IV.
Příznaky syndromu mocenské pýchy podle Owena a Davidsona.
Unikátní:
1. Identifikace s organizací takového stupně, že jedinec považuje jejich a své zájmy a perspektiv y za totožné.
2. Sklon mluvit ve třetí osobě a sklon užívat plurál majestaticus, královské „my".
3. Neotřesitelná víra, že „mne jakýkoli soud ospravedlní".
4. Neklid, nesoustředěnost, roztěkanost, bezohlednost, nedbalost, neodpovědnost, vznětlivost.
5. Pocit morální oprávněnosti všeho, co dělají, je u těchto lidí mohutný. Umožňuje jim uhýbat před potřebou rozvahy, zda je postup, který prosazují, praktický, co bude stát nebo jaký bude jeho výsledek.
Z příznaků narcistické poruchy osobnosti do syndromu mocenské pýchy patří:
6. Narcistický sklon prvotně chápat svět jako arénu výkonu moci a vyhledávání slávy .
7. Sklon k akcím, které jedince uvedou do dobrého světla, vylepší dojem, který o něm lidé mají.
8. Nepřiměřený zájem o vlastní vzezření a prezentaci.
9. Mesiášský způsob hovoru o své současné činnosti a sklon k velebení.
10. Krajní důvěra ve vlastní úsudek, pohrdání kritikou nebo druhých lidí.
11. Krajní sebedůvěra hraničící s pocitem všemocnosti ve všem, co by mohli osobně dosáhnout.
12. Přesvědčení, že jejich soudcem mohou být pouze dějiny nebo Bůh, nikoli okruh jejich kolegů nebo veřejné mínění.
Z příznaků antisociální poruchy do syndromu mocenské pýchy patří:
13. Ztráta kontaktu s realitou často sloučená s prohlubující se izolovaností.
Z příznaků histrionské poruchy osobnosti do syndromu mocenské pýchy patří:
14. Neschopnost založená na krajní pýše; poruchy nebo katastrofy systému jsou důsledkem vůdcovy sebedůvěry , která dosáhla takový stupeň, že se nestará o nutné „maličkosti".
DIAGNÓZA SYNDROMU MOCENSKÉ PÝCHY
Diagnóza syndromu mocenské pýchy vyžaduje přítomnost nejméně tří kritérií, jedno z nich musí být znakem unikátním.
Syndrom mocenské pýchy se rozvíjí v rozmezí jednoho až devíti let života na mocenské špičce.
Z knihy: František Koukolík (*22.11. 1941) / Mocenská posedlost
Mocenská posedlost. Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem.
