Pocity viny či zahanbení prožije v životě snad každý. Pokud se ve vztahu k autoritám (ať již jsou jimi rodiče, společnost nebo Bůh) prohřešíme proti normám a pravidlům, zákonitě se dostaví pocit viny. Konvenční pohled na vinu a hřích předjímá snahu vyhnout se hříchu a následným pocitům viny tím, že zůstaneme konformní.

Zkušený terapeut a jungián však tvrdí, že aby člověk mohl růst, zrát a spět k individuaci, hřešit a následně prožívat vinu je naopak nevyhnutelné. Pokání a vykoupení se pak může dostavit, pokud si ze své cesty za hranice toho, co je dovoleno, a náhradou za překonané hodnoty vydobude rovnocennou hodnotu prospěšnou nejen jemu, ale i společenství, v němž žije. Taková vina je dobrá a může mít a má v životě člověka, ale i společnosti obrovský smysl a rozvojový potenciál.

Lawrence H. Staples je psycholog, zkušený psychoterapeut, člen Institutu C.G. Junga. Zvláště se zajímá o témata krize středního věku, viny a tvořivosti.

Vina – Prométheovský úděl / Staples, Lawrence H. / Překladatel: Müler, Ivo / Vydalo nakladatelství Portál, 2016

Ukázka z knihy...

V tom, co nás přitahuje v našich vnějších milostných vztazích, se často odráží to, čeho se bojíme a co potřebujeme milovat uvnitř ...  Zamilovat se znamená zpochybnit vše, co jsme vždy považovali za hodné úcty. O čem jsme tvrdili, že k tomu nikdy nedojde, právě to nakonec uděláme: milostný vztah s člověkem, který žij e v manželství, s člověkem nesprávného náboženství, nesprávné rasy, nesprávného pohlaví nebo s někým o dvacet let mladším či starším. Zároveň se můžeme dopouštět zrady na někom nebo na něčem, čemu jsme vždy přísahali věrnost: manželovi, dětem, spolupracovníkům, svým představám o tom, co je správné. Můžeme lhát, tajně slídit a podvádět. Občas můžeme ve svém vztahu zjistit, že nenávist, žárlivost, pomstychtivost, malichernost, ovládání, chamtivost, všechny ty vlastnosti, které jsme považovali za „nízké", se usídlily v našem srdci, hned vedle lásky a veškeré její dobroty.

Sexuální vina povstává ze zamotaného klubka náboženských, iracionálních a racionálních nitek. Velká část sexuální viny je racionálně nepodložená; cítíme se provinile jednoduše proto, že nás to tak naučili.

Dnes panuje mnohem větší sexuální svoboda a mnohem větší tolerance pro širokou škálu sexuálních aktivit, než jak tomu bývalo v nepříliš vzdálené minulosti. Snadno bychom ani nevěřili tomu, že ti důmyslní, otevření lidé, které potkáváme dnes, by mohli být pronásledováni sexuální vinou.

Překvapuje mě, jak velké množství lidí ještě dnes trpí silným pocity viny, když masturbují. Někdy i oni sami jsou těmi pocity překvapeni. Jedna mladá pacientka trpěla při masturbaci přímo děsivě. Nedokázala s tím přestat, ani nedokázala zastavit pocity viny. Po měsících analytické práce jsme rozebírali sen, v němž byla v kuchyni, kde se nacházela rohová lavice a stůl. V jednom okamžiku jsem ji požádal o asociace na stůl a jí se náhle vybavila vzpomínka z doby, když jí bylo devět let. Vzpomněla si, jak se tiskla vagínou na roh stolu, zatímco hovořila s matkou. Matka se vyděsila a znepokojeně jí řekla, že to nikdy nesmí dělat. Dokud si tuto vzpomínku nevybavila, neměla ponětí o původu svých provinilých pocitů. Toto poznání pro ni bylo samo o sobě velkou úlevou.

Dalším příkladem je třicetiletý muž, který nikdy nedokázal prožívat sex, ať už se jednalo o pohlavní styk nebo masturbaci, bez záplavy sebepohrdání a hnusu. Přátelům to nikdy neprozradil, protože by se styděl. Vyrostl v osmdesátých a devadesátých letech. Alespoň na povrchu byly sexuální postoje mezi jeho vrstevníky dosti uvolněné. Svými sexuálními potížemi trpěl dlouho a intenzivně.
Když se mnou o těchto svých problémech hovořil, v jednom okamžiku si vzpomněl, že když mu byly čtyři roky, matka vešla do místnosti, kde koupala jeho malou sestřičku. On sestřičce právě sahal na pohlaví. Bezpochyby to byla normální zvídavost čtyřletého chlapce ohledně rozdílů mezi pohlavími. Když ho matka uviděla, dostala hysterický záchvat, ječela a vřískala. Uhodila ho, řekla mu, že je zlý a ať jí zmizí z očí. Po té příhodě ho matka sledovala jako jestřáb a kritizovala ho i za sebemenší  přestupek.. Ačkoli rodina žila na Středozápadě, jeho matka byla vychována na Jihu v prostředí puritánsky rigidního křesťanského fundamentalismu. On vyrůstal ve značné úzkosti, obával se řady myšlenek, pocitů a chování, jež by se objektivnímu pozorovateli mohly jevit jako zcela neškodné.
V sexuálním životě měl obrovské zábrany. Ačkoli je příležitostně dokázal oslabit pod vlivem alkoholu či drog a mít sex, tento raný zážitek způsobil, že se sexu hrozil. Někdy následně zvracel. Často se cítil impotentní. Do svých třiceti let prožil orgasmus jen dvakrát. Prostě v sexu nenacházel žádnou slast ani uspokojení. Jak uvidíme ve druhé části v sedmé kapitole, některé sny pomohly jeho krutému sevření viny.