Není to tak dávno, co v SSSR chtěli podojit kozla. Jenže u nás jsme dál. V mediální mlze se vynořují expertky, které chtějí podojit češtinu. Proč? Protože naše rodná řeč prý straní mužům, upozorňuje údajná socioložka Jana Valdrová (1955), podle které čeština staví ženy automaticky do podřadné pozice. A napsala dokonce příručku Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit, kterou financoval Sociologický ústav AV.
A v rukávě má další trumfy, aby přesvědčila veřejnost, že nám citelně chybí znalosti o fungování genderu v jazyce českém.
Např. ke studijnímu oboru kondiční trenér Valdrová říká: „Název studijního nebo učebního oboru v maskulinu čili v mužském rodě může odrazovat ženy, přestože pro něj mají stejné vlohy jako muži.“
Nebo:
„Když mluvíme o ženě a psovi, pes je z hlediska jazyka víc. V přísudku budeme tedy psát měkké i.", tvrdí expertka.
"Mluvnický rod nemá striktně vzato nic společného s pohlavím ani lidstvím. U maskulin máme kategorii životnosti, u feminin ne. Proto z hlediska jazyka je "víc" než žena dokonce i sněhulák a strašák do zelí." reaguje velmi vtipně C. Sangrail na její další příklad.
A my se ptáme. Jsou studijní obory matematika, čeština, fyzika víc nebo míň, když jsou ženského rodu?
Co když ženu označíme za toho člověka, je snad něco míň nebo když muže ocejchujeme jako tu osobu, je to genderově v oukeji? A co teprve ten gender, proboha vždyť je mužského rodu!
Slova, slova, slova. Paní Valdrová vytváří problém, který ve společnosti není, modeluje ho a vytváří podivná řešení, neboť těžko nám tato dáma sdělí, kde je v zákoně zneprávněna žena proti muži?
Osobně neznám nikoho, kdo by pociťoval aspoň promile problémů s větou? „Jeden muž a sto žen přišli.“
Pokud vezmeme v úvahu přechylování, pak v češtině je nebo není znevýhodněna žena, používající koncovku – ová? Na rozdíl od angličtiny, kde už zřejmě dávno pochopili rovnoprávnost a žena i muž mají stejné příjmení. Je maďarská společnost méně patriarchální nebo dokonce sexistická než zbytek světa, když vůbec nepoužívá kategorii mluvnického rodu?
O tom kam vede takové bláznění bych demonstroval na příkladu schvalování textů učebnic:
„V jedné učebnici byl příběh Terezy, která navléká korálky. Chybí jí poslední, červený. Seděla, plakala a přišel k ní chlapec se slovy: ‚Nebreč, utrhnu ti šípek.‘,“ vypráví Anna Babanová. Příběh bylo třeba upravit tak, aby byl citlivější. „Nakonec jsem autorce navrhla: ‚To nic není, utrhnu si šípek.‘ Ponechala jsem tedy dívce tradiční zdobení se, ale už ji ukazuji jako samostatnou bytost,“ vysvětlila.
Myslím, že není třeba komentáře. Bohudík i takové zrůdné věci, které se dějí na ministerstvu školství mohou zvrátit jen učitelé a hlavně rodiče.
Je třeba ale říct, že za vším tím vědeckým blázněním, v narudlé záři jakési nedefinované ideje nového světa, vidím pořád to samé. Organizovanou nebo stupidní neúctu k tradicím, k národním kořenů, k národnímu jazyku jako způsobu, jak zlikvidovat pojem národ a postupně pomocí Owenových oken vytvořit nového člověka nemající historické kořeny, pohlaví, barvu, náboženství a tudíž se stává lehce manipulovatelným individuem.
Takový trend není žádná konspirační teorie, ale holý fakt, který si můžete ověřit každý den v médiích, díky stupidním proslovům některých politiků a novinářů, kteří svou práci dostali právě proto, že jsou schopni, a hlavně ochotni o takových věcech poslušně nebo z vlastní fanatičnosti psát.
Jenže lidé opravdu nejsou pitomí, jak samozvaní revolucionáři nové doby doufají.
Valdrová údajně studovala tyhle pitominy 20 let, ale zdá se, že nic nepochopila? Svědčí o tom její poznámka, která je takovou hezkou tečkou za nepěkným tématem:
"Píšu o tom blog a dostávám nelichotivé reakce. Někteří lidé ani pořádně nevědí, co je gender, ale kritizují. Často ale kritizujeme to, čeho se bojíme. Nálada se zostřuje."
2019