Otřesná úroveň znalostí českého jazyka úředníků je jedním z ukazatelů upadající společnosti

Obecná pokleslost úrovně znalosti českého jazyka mluveného či psaného ve státní správě je do očí bijící. Hrubky, neobratné a komolené obraty v psané češtině začínají být v celé společnosti velkým problémem.  Sám jsem musel před dvěma lety po "velmi svědomité" úřednici opravovat oficiální dokument, kde ve dvou větách byly dvě hrubky.

Nepřekvapuje proto, že i prezident Zeman veřejně upozorňoval premiéra České republiky Sobotku, že v jeho návrzích na jmenování ministrů bylo šest chyb.
Ve skutečnosti jich tam bylo devět, včetně nesprávných jmen ministrů.
A pokud občas čtete noviny nebo sledujete televizi a v ní vystoupení moderátorů, poltiků či úředníků, obraz si můžete velmi snadno udělat sami.

Jak by asi dopadl test, který by museli podstoupit všichni úředníci státní správy, aby prokázali znalost českého jazyka?
Pravděpodobně by víc jak polovina nebyla připuštěna ani k maturitě. Zdá se však, že brzo bude nutností takové testy zadávat pravidelně. Komolené výrazy v úřednických dokumentech se velmi snadno stávají předmětem mnoha dalších vážných pochybení. Menší vzdělanost totiž přináší další problém, kterým je porozumění psanému textu.
Co si máme například myslet o stránkách http://obcanstvi.cestina-pro-cizince.cz, kde autoři testů češtiny pro cizince sami bojují s mateřským jazykem víc než zkoušení cizinci.

A kde je základní problém?
Nic nového, nic tajného. Samozřejmě chyba je v prvé řadě u rodičů. Bohužel většina z nich má ještě větší problémy s češtinou než jejich děti. Škola má zase prioritní problém nastavit vyšší požadavky, protože ze škol se stávají firmy, kde hospodaření závisí na počtu žáků.
Navíc nikdo ze zodpovědných už léta nechce odpovědět na otázku, kterou mnozí učitelé opakovaně kladou, jak nastavit systém, aby pro středoškoláky nebyla maturita tak směšně jednoduchá. To platí pro výstupy u všech typů škol.



Je tedy zřejmé, že podstatné snížení znalostních požadavků u studentů souvisí se všeobecně chybným nastavením celého vzdělávacího systému, kde víc jak na vzdělání záleží na ekonomických výsledcích a teď už dokonce na inkluzi, která je zcela evidentním nástrojem na snižování úrovně vzdělávání. Viz:
Zkušená kantorka Lubomíra Moudrá o nesmyslnosti současné inkluze v českém školství

Důsledky takové nezodpovědné politiky se nám projevují degradaci základního vzdělání na znalost kupeckých počtů, obecné komunikace při nákupech a čtení titulků, nadpisů a cenovek, ovšem bez větší schopnosti porozumět psanému textu. Stáváme se tak dobrovolně oblastí levné pracovní síly. Koneckonců společnost, která nedbá na kvalitní vzdělávání, si nic jiného nezaslouží.