Rozdíl mezi lidmi a zvířaty je v naší schopnosti předávat podrobné informace budoucím generacím. Nicméně, soudě podle propadající se kvality středoškolského vzdělání, jsme tuto dovednost prakticky zapomněli. Během 21. století zažijeme nástup nového modelu vzdělávání, který s tím současným bude mít pramálo společného.
Moderní střední školy byly vytvořeny během dávno minulé doby průmyslové revoluce. Jsou organizovány jako továrny, mají charakteristické zvonky, směny a přísnou dělbou práce. Tento systém se k dětem chová jako k surovinám, ze kterých se mají vyrobit budoucí dělníci a úředníci. Děti jsou rozděleny do tříd podle věku, jako by hlavním atributem člověka bylo datum jeho výroby.
Vyspělé země tento tovární model po mnoho desetiletí využívaly k vytváření armády dělníků a manažerů, kterou tak zoufale potřebovaly. Dnes již západní země nezvládají držet krok s průmyslovým rozvojem východu. Teď jejich standardizované střední školy produkují jen armády nezaměstnaných.
Kvůli své neschopnosti přiznat si systémovou krizi, která postihuje středoškolské vzdělání, západní společnost čím dál častěji místo samotných škol obviňuje děti, že jsou "vadné". Dětem je diagnostikována hyperaktivita a jsou jim předepisovány stimulanty jako Ritalin. Tyto stimulanty otupují smyslové vjemy dětí a nutí je zaměřit pozornost na učebnice, tabuli a učitele.
Bez těchto stimulantů pozornost mnoha dětí, které farmaceutický průmysl označuje za nemocné, rozptyluje spousta informací okolo, ať už jsou to filmy, videoklipy, hry nebo interaktivní internetové služby. Nicméně chování dětí se dá snadno vysvětlit i bez lékařských diagnóz.
V dnešní době se na natáčení jediného Hollywoodského velkofilmu spotřebuje víc peněz, talentu a kreativity než na přípravu kompletních školních osnov.
Tvrdá konkurence na mediálním trhu vytvořila svět, kde masová zábava přitahuje ty nejlepší umělce, nejlepší skladatele a nejlepší spisovatele.
Centralizovaný školský systém tomuto přebytku tvůrčích zdrojů konkuruje standardizovanými učebnicemi, jednobarevnými tabulemi a učiteli na hranici chudoby. Zatímco se mediální společnosti pilně učily ovládat špičkové komunikační technologie, školy ve 20. století prakticky zamrzly. Je zřejmé, že v systému středoškolského vzdělání bude muset brzy dojít k zásadním změnám... jinak prostě zmizí důsledkem vlastní zbytečnosti.
Takže co můžeme čekat od škol budoucnosti?
Vzdělávání pomocí interaktivních přednášek od těch nejlepších učitelů
Představte si na chvíli, že by hollywoodské velkofilmy nepřicházely do měst a vesnic jako digitální kopie, ale jako scénáře, podle kterých by místní divadlo pořádalo představení v kulisách a s herci přímo z té vesnice. Když se diváci přijdou podívat na Titanic, místo Leonarda DiCapria na palubě zaoceánského parníku uvidí vesnické obecenstvo svého souseda Ivana Petroviče na loďce z kartonu.
To by se asi neuchytilo, že? Jenže přesně tenhle druh předdigitálního předávání informací se dnes používá ve středoškolském vzdělávání.
Teď si představte, že jste pomocí celostátní soutěže našli ty nejtalentovanější a nejnápaditější učitele pro každý předmět: Učitele, kteří dovedou vysvětlit ty nejsložitější koncepty pomocí snadno pochopitelných pojmů a jejichž přednášky studenty plní nadšením a touhou učit se. Představte si, že přednášky těchto špičkových vyučujících budou digitalizovány a doplněny názornými studijními pomůckami. Po každé přednášce tito učitelé zadají studentům úkoly k samostatnému vypracování a proberou s nimi správná a chybná řešení předchozích úkolů, která studenti odeslali.
Studenti by mohli položit libovolnou otázku pomocí vyhledávání klíčových slov nebo vybráním otázky ze seznamu. Učitelé pak dostanou zprávu o zatím nezodpovězených otázkách, aby mohli nahrát videoodpověď a rozšířit tak stále rostoucí databázi vědomostí. Po pár letech už bude mít každá otázka předpřipravenou odpověď.
V tomto novém digitálním věku bude jediný špičkový učitel moci učit miliony studentů a vedle toho i žáci z těch nejzapadlejších vesnic budou mít virtuální přístup k těm nejlepším učitelům v zemi. Tito noví "superučitelé" se stanou hrdiny celých generací a v popularitě a uznání předběhnou i nejpopulárnější herce. Poprvé v historii hromadného vzdělávání budou mít děti tyto šiřitele vědomostí ve velké úctě a budou chtít následovat v jejich šlépějích - to je nenahraditelný psychologický základ každého procesu vzdělávání.
Příklad ze současnosti
Sebastian Thrun ze Stanfordovy univerzity vyučoval krátký kurz o umělé inteligenci, dokud ho jednoho dne nenapadlo své přednášky zdigitalizovat, přidat interaktivní úkoly a nahrát je na internet. Během šesti měsíců se jeho publikum rozrostlo z 200 na 160 000 studentů po celém světě a jeho učebna na Stanfordu se vyprázdnila, protože téměř všichni studenti dali přednost digitální verzi přednášek. Sebastian v tom pokračoval a natočil nové kurzy, včetně jednoho sedmitýdenního, ve kterém slibuje naučit každého studenta, který má zájem, jak si vytvořit svůj vlastní Google.
Pavel Durov je zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte.
Původní článek
Seven aspects of the 21st-century education system