Základem knihy Archeus je dlouhá stať o trpaslících, jejich druzích, národohospodářském významu a obecně o záležitostech ukrytých v zemi, ať již se jedná o základní věštebnou symetrii, etruské podsvětní bohy či obyčejné permoníky. 
Text je dále doplněn příbuznými esejemi o ostré hranici stínu, Sokratově vězení a současných ekonomických a klimatických změnách.
Tyto záležitosti jsou hodnoceny převážně z hlediska převozníka trpaslíků, který si klade otázku, kam tento malý národ odešel. Nedílnou součástí knihy je také CD Anarcheus s hudbou Pavla Fajta.
O autorovi: Václav Cílek (*1955)
vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity, obor geologie ložisek. V Geologickém ústavu AV ČR se nejprve zabýval uranovými ložisky a výzkumem měsíčních hornin. Po roce 1990 se naplno věnuje studiu klimatických oscilací a změn prostředí v nejmladší geologické minulosti. Od roku 1995 vede na Karlově univerzitě kurzy týkající se krajiny a historie. Jeho knihy Krajiny vnitřní a vnější (2002) a Makom. Kniha míst (2004) se staly literární senzací. Václav Cílek za ně obdržel Cenu Toma Stopparda za rok 2004.
Cílek Václav - Archeus | 280 stran, vazba vázaná, kniha s CD, vydáno 2010
Ukázka z knihy:
Hlavní synchronicita moderní civilizace Izraelští archeologové se pokusili na základě nalezených předmětů a zbytků obchodních stanic rekonstruovat síť pravidelných
obchodních stezek v 31. století před Kristem. Dobrým indikátorem obchodu je modrý ozdobný kámen – lazurit, známý jako lapis lazuli. Jeho jediným antickým zdrojem je severní Afghánistán. Hlavní obchodní cesta té doby pravděpodobně začínala v palestinské Gaze a přes Damašek a Palmyru vedla do Babylonu. Zde se dvojila na jednu větev směřující k údolí Indu a dál na sever a na druhou směrem k Ománu na špici Arabského poloostrova, který byl hlavním námořním překladištěm.
Z Ománu se jednak vydávaly lodě podél pobřeží až k dalšímu světovému obchodnímu centru, kterým byla Srí Lanka, ale rovněž stačilo přeplavit se Rudým mořem a napojit se na stezku vedoucí přes hory Východní pouště k údolí Nilu, kde se kupcům otevírala saharská oblast a celý Egypt.V té době se obchodovalo se stříbrem z tureckých Měsíčních hor, se zlatem z jižní Sibiře, méně již s cejlonskými drahokamy a egyptskými ozdobnými kameny. Obchodní
říše měla své hranice obsazené bojovnými či nepřátelskými plemeny. V Africe končila zhruba na linii Chartúm, jezero Čad a řeka Niger. V Indii se zdá, že málokdy pronikala dál za řeku Indus anebo za tenký pobřežní pás. Celé Středomoří bylo víceméně propojené, ale není jasná role střední a severní Evropy.
O pár století později Mykéňané dováželi jantar z Baltského moře, mohli by teoreticky využívat i světově nedostatkový cín z krušnohorské oblasti, ale právě zdroj cínu patří mezi největší hádanky bronzové doby.Hlavní synchronicitou, kterou začíná evropská civilizace, je vznik větších státních celků v Egyptě, Mezopotámii, na jihu arabského poloostrova, na Krétě a řeckých ostrovech a v Heladě. Nápadné je, že všechna tato centra vznikla kolem roku 3000 před Kristem v rozmezí sotva pár desítek let, jako by reagovala na jeden společný impuls. Možná doba dozrála k tomuto řešení, anebo bylo zapotřebí mocensky vyvažovat bohatnoucí a expandující sumerskou říši. Z hlediska dnešní doby si myslím, že kdyby Spojené státy americké zůstaly jednotlivými „královstvími“ a neexistovalo velké Rusko či Čína, tak bychom se Evropské unie ještě nějakou dobu nedočkali.
V každém případě v té době začíná proces, který povede ke vzniku velkých centralizovaných říší založených na městské kultuře. Rozvine se písmo, státní náboženství, místní literatura, manufaktury a první banky půjčující na zákonem omezený úrok.
