Kultura je nejen návštěva Národního divadla, ale také způsob jak si rozumíme ze Sluncem a Měsícem, píše se v předmluvě knihy Kameny a hvězdy. Václav Cílek, geolog, populární spisovatel, esejista ve svých knihách dlouhodobě odkrývá nečekané souvislosti i kouzlo poznávání a vědění v oblastech, které jsou pro většinu lidí skryté.
Kniha se nezabývá jen poznáváním starobylých kamenných řad a uskupení v severozápadní Evropě, v okolí Kounova a Domoušic, ale především klade otázky, které nás nutí přehodnocovat naše znalosti a stereotypní pohledy na historii a současné vědění, jakožto pochopení dějů jež jsou našim běžným smyslům skryty. Knihu proto můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi.
To co knihu bezesporu spojuje v různých podobách je láska k zemi a obdiv k kvězdám. Něco, co nacházíme v dílech mnoha autorů, včetně Karla Hynka Máchy.
V knize jsou uveřejněny texty učitele V.E. Babka o Českém Středohoří a inspirující text Johannese Keplera z roku 1601, De Fundamentis Astrologiae Certioribus aneb K pevnějším základům astrologie!
Kameny a hvězdy / Václav Cílek / Dokořán, 2014
Výpisky z knihy:
...Kameny v sobě často obsahují nepravidelnosti, třeba v žulách bývá "pecka", oválný úlomek nějaké tmavší dioritické horniny. Někdy vystupuje jako reliéf, jindy se vyloupne a vytvoří důlek. Podobně i v křemenech bývají křemenné valounky či různé strukturální nepravidelnosti. Pověsti a srovnávací studie kulturních antropologů často hovoří o oku nebo o dvou očích kamene. Může to být spuštěné víčko spícího oka, které se v jednu chvíli otevře a pak usne na další staletí.
...Čeněk Zíbrt v „Seznamu pověr a zvyklostí pohanských“ vypočítává kázání a zákazy, ve kterých církev horlí proti uctívání výšin a kamenů. První zmínky jsou zaznamenány již v bibli, ale od 6. až do 12. století se setkáváme s opakovanými výzvami, aby pohanské kameny byly rozmetány a jejich ctitelům byl zakázán vstup do kostela, a tedy odepřeny svátosti. Uctívání kamenů ve středověku podle starých pramenů znamenalo, že pod kameny byla rozsvěcována světla a lidé k nim přinášeli chléb a další obětiny. Poslední církevní zákaz uctívání kamenů pochází z Irska až z poloviny 17. století....O těchto věcech je třeba psát, jinak nabudeme dojmu, že skutečné menhiry u nás neexistují, takže kameny a jejich okolí není třeba chránit. Právě naopak, přesyceni postmodernou plnou náhražek skutečných věcí budeme vděčni za každý kousek pravěku, strom, pramen a vítr (jednou bych měl napsat knihu o větru, protože jsme ho přestali vnímat). Archeologové o našich menhirech píší neradi, protože upadají v podezření, že nejsou dostatečně vědečtí. Ubližuje to jejich pověsti i kariéře.
...Klepec, přirozený žulový skalní útvar nedaleko románských Tismic u Českého Brodu. Těžko si umíme představit, že by jeden z nejnápadnějších žulových kamenů středních Čech unikl pozornosti pravěkých lidí. To se týká i kamenů jako je Podlešínská jehla ve staré sídlení oblasti nedaleko Knovíze, Olovnické skalky pod Budčí a dalších míst.
...Když zvážím počet kamenů, které bez ohledu na archeologický důkaz vypadají jako menhiry, dojdu k počtu možná až 60 kamenů, ale protože jich mnoho neznám, tak jich může být přes stovku a další budou objeveny. Odhadl bych proto, že na našem území může být tak 100-200 pravěkých vztyčených kamenů. Archeologické doklady se však najdou jen pod několika z nich a o zbytku se další roky budeme dohadovat. Jenže to je typická situace i pro západoevropské menhiry! O mnoha z nich věříme, že jsou menhiry jenom proto, že stojí v menhirovém kraji a nedaleko se nalézá dlouhý hrob s datovatelnou keramikou. Zde musíme přijmout, že nejistota původu, účelu a stáří je charakteristickým obecným rysem menhirů a kamenných řad a trvá celá desetiletí, ne-li víc jak sto let, než se trochu rozptýlí.
Nová éra stavění menhirů začala počátkem 90. let a od té doby bylo vztyčeno nejméně 200 či spíš 500 kamenů. Je to nehomogenní skupina kamenů stavěných na odiv i jako soukromý obřad. Většina z nich je zbytečných a nerespektuje megalitické feng-šuej, jiné jsou i přes své mládí krásné a obohacují nás. Rovněž banky, hotely, bohaté instituce i soukromníci, kteří chtějí působit solidně a ekologicky a navíc ušetřit náklady na údržbu zeleně, si oblíbili na svých zahradách či ve foyeru kamenná uskupení. Tišší poutníci po megalitech se na tyto výtvory dívají v lepším případě jako na velké nedorozumění, v horším jako na zneužití tradice. Je to něco jako vystavit si ve vchodu vycpaného rysa.
Kult kamenů začal v tureckém mezolitu na samém konci ledové doby a od té doby nikdy neskončil, jen někdy podřimuje.
