l-ťing, coby prastarý věštecký systém, se v Číně užívá zhruba od roku 1000 př. Kr. Sestává z 64 hexagramů či obrazců, složených ze šesti čar.
Čára hexagramů může být spojitá (-) či přerušená (--), přičemž hexagram čteme odspoda nahoru. Výsledných 64 permutací, vzniklých na podkladě jednoduchých pravidel, mělo, jak Číňané věřili, odrážet univerzální kategorie či archetypy, pomocí nichž bylo možno osvětlit osud jednotlivce, jenž se na obsah věštby táže.
Způsoby práce s orákulem se během staletí měnily.
Původně se užívaly kosti, později 49 stonků řebříčku, ještě později hod mincemi. Náš zájem se točí kolem koincidence trvání 13 lunárních měsíců a čísla 384.
Skutečná délka lunárního měsíce je 29,530588 dní.
Průzkum orákulních kostí, jejichž původ spadá do 13. století př. n. I, vedl Needhama k závěru, že tehdy byla známa délka lunárního měsíce 29,53 dní.
29,53 dní * 13 = 383,89 dní.
Podobnost tohoto čísla s číslem 384 se stane mnohem významnější ve chvíli, kdy si uvědomíme, že toto číslo dostaneme, vynásobíme-li číslo 64 šesti, přičemž číslice šest představuje počet čar jednoduchého hexagramu.
V čínském intelektuálním schématu se to, co se děje s jao - nejzákladnějším elementem hexagramů (který, vynásoben šesti, poskytuje hexagram) - může dít i s celým souborem jao, tedy s kompletní posloupností 64 hexagramů.
Tato myšlenka, podle níž operace prováděné na jedné rovině vykazují vytříbenost a účinnost i na jiných úrovních, jsou-li prováděny stejným způsobem, je úzce spjata s naší druhou premisou, která se týká cyklického opakování událostí a situací odlišného rozsahu trvání.
Taoisté si velmi cenili cyklických změn a byli s tímto vědomím sžiti.
Tao-te-ťing říká, že charakteristickým pohybem tao řádu přírody je návratnost. Lze se domnívat že samotný čas (šin) je tvořen právě touto nezformovanou spontánní (cu-jan) a neustálou cirkulací (jun).
A teď ta zarážející souvislost mezi násobkem 6*64 dní a lunárním pohybem.
Rok čítající 384 dní je lunárním rokem o 13 měsících. Tento lunární rak byl charakterizován jako rok o 383,9 dne či 384 dny minus 0,1 dne.
Každých 384 dní tento cyklus ztrácí 2,4 hodiny (0,1 dne), a osvojíme-li si tedy jako kalendář rok dlouhý 384 dny a vložíme-li do každého desetiletého cyklu jeden den, takže každý desátý rok bude mít 385 dní, pak tento kalendář ztrácí každých 454,5 roku jeden den.
Všeobecně se pokládá za dané, že kalendáře neolitické Číny byly lunární.
Zdá se, že 384denní cyklus rezonuje s délkou jiných astrono mických cyklů delšího trvání. Domníváme se, že lunární rok o 384 dnech byl kalendářními tvůrci rané Číny pojímán jako hexagram.
Tato myšlenka by mohla být přirozeným důsledkem pozorování vztahu mezi šesti |ao hexagramů a šesti krátkými cykly o 64 dnech, které po vynásobení dávají rok o 384 dnech.
Z toho můžeme snadno usuzovat, že Číňané, vzhledem k jejich oblibě cyklů, hierarchií a souzvuku a s pojímáním roku o 384 dnech jako hexagramů, mohli dospět k tomu, že 64*384 dní představuje přirozený oddíl času.
Tento proces přitom nemá konce, jako příklad si uveďme fakt, že cyklus o 67,35 letech (384 dní*64) je složen ze šesti jao cyklů o 11,225 roku, což je v překvapující shodě s průměrným cyklem slunečních skvrn, jejichž udávaná perioda činí 11,2 roku.
Co je ještě více překvapující, je to, že frekvenční cyklus slunečních skvrn zahrnuje vedle své periody 11,2 roku i periodu o délce 33,33 let.
Trvání trigramatického cyklu v délce 33,67 roku se s tímto cyklem shoduje až na jednu třetinu roku. A je známo, že cyklus slunečních skvrn způsobuje periodicitu rostlinného růstu - při maximál ní aktivitě slunečních skvrn je růst stromů urychlen a jedenáctiletý cyklus slunečních skvrn se tak odráží v přibývající a ubývající tloušťce letokruhů.
Tento efekt je natolik spolehlivý, že podle něj archeologové určují dobu zakládání starověkých osídlení.
Na odděleních psychiatrických léčeben vykazují agresivní pacienti periodická vzedmutí aktivity.
Pozorovací studie, probíhající několik měsíců v Douglasově nemocnici v Montrealu, skutečně prokázaly periodicitu takovýchto vzplanutí. Ukázalo se, že existuje souvislost mezi slunečními erupcemi (slunečními skvrnami), geomagnetickými porucha mi a rozruchem na odděleních, jak tvrdí lonidesovi, závěry, k nimž dospěla čínská astrologie v otázce souvislosti nebeských a pozemských jevů, byly zřejmě správné.
Objev kalendářních vlastností, jež představují funkční součást l-ťingu a mají údajný vztah jak k lunárnímu roku o 13 cyklech a k zodiakální- mu světovému roku, tak k cyklu slunečních skvrn, je záležitostí historické spekulace. Výpočty ukazují, že i přes dva přidané lunární měsíce narůstá tento kalendář každých pět let o 4,8 dne (předpokládáme-li, že se užívaly lunární měsíce o délce 29,53 dne). Když srovnáme jeho přesnost s lunárním kalendářem, jehož rok o 13 měsících trval 384 dny a jenž při korekci jednoho přestupného roku každých 10 let ztrácel za 454,5 let jeden den, vynikne mnohonásobně větší přesnost kalendáře lunárního.
Dokonce i ve srovnání s gregoriánským kalendářem, užívaným dnes na západě, je tento kalendář -ťingu mnohem přesnější.
Gregoriánský kalendář přidává jeden den ke každému čtvrtému roku. Kalendář l-ťingu přidává ke svému roku o 384 dnech každých deset let jeden přestupný den a ztrácí jen jeden den každých svých 454,5 let. I bez tohoto vložené ho dne je lunární kalendář l-ťingu více než dvojnásobně přesnější než kalendář gregoriánský.
Z knihy: Terence McKenna / Neviditelná krajina, Volvox Globator
I-ťing nebo také Kniha proměn /případně Čínská kniha proměn
je soubor čínských textů, jejichž vznik se klade až do 2. tisíciletí př. n. l. V její hlavní části se jedná o řadu 64 hexagramů, obrazců složených ze šesti čar (které mohou nabývat jangové nebo jinové podoby), které představují 64 rozdílných archetypálních situací. Kniha proměn se používala (a dodnes používá) nejen jako orákulum, ale také jako filozofický a kosmologický systém, který hraje důležitou roli v taoismu, z kterého ve velké míře vycházela čínská kultura.
Kniha proměn patří mezi pět klasických děl konfuciánského kánonu.
Čeština je jedním z mála jazyků, do kterých je Kniha proměn skutečně přeložena. Většina zemí zná toto dílo zprostředkovaně – jde o překlady překladu. (Wikipedia)
