Písničkář Jaromír Nohavica se ctí převzal v Kremlu Puškinovu medaili z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina. V děkovné řeči zazpíval část písně Bulata Okudžavy a řekl:
„Je to zvláštní chvíle. Alexandr Sergejevič Puškin je tu se mnou. A nejen on, ale taky všichni ruští básníci a bardi, které jsem četl, zpíval a překládal. Co ještě říct? Když čteš básně a zpíváš písně druhého člověka, tak se ty sám staneš součástí jeho duše.“
Jaromír Nohavica a sedm dalších získali Puškinovu medaili za zásluhy v upevnění přátelství a spolupráce mezi národy i sbližování národních kultur.
Nohavica patřé už dlouhá léta mezi české velikány básníky, který dokázal oslovit milióny lidi, vyzpívat jejich smutek i radost v absurditě minulých i dnešních dní.
Ze srdce mu blahopřejeme!!!
SETKÁNÍ S A. S. PUŠKINEM
Bulat Okudžava
Překlad:Jaromír Nohavica
Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
každá epocha má vlastní kulisy herce i kus
a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus
Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc nebudou a to líto mi je
Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem
Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít
a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství
Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám noc je tu
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat uvody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám zítra že se něco přihodí