Český bard Jarek Nohavica. Poezie od srdce, jenž rozum objímá

Všechno, co bychom chtěli říct o Jaromíru Nohavicovi bylo napsáno. Všechno je v jeho textech. Z písničkářů, zpěváků a básníků je populární celá desetiletí. Kdyby v Česku byl keltský festival bardů, jako ve Walesu (Gorsedd of the Bards), byl by oprávněně králem. Českým Bardem. A festival by se mohl konat tradičně v chacharské Ostravě.

Jarek Nohavica je oblíbený napříč všemi totalitními systémy.
Díky svému talentu a inteligenci zachytit ve své poezii to podstatné je nadčasový.
Je jedinečným národním symbolem a nebude možné takové tvrzení vyvrátit ani v daleké budoucnosti.

Jarek Nohavica je českým Bardem.
To znamená, že není jen básník a zpěvák, ale ten, kterého si lidé zvolili za mluvčího.

http://www.nohavica.cz

PÁNOVÉ NAHOŘE

Pánové nahoře já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani budete-li ho číst
Přišlo mi ve středu do války předvolání
je to bez odvolání tím prý si mám být jist.

Pánové nahoře já už to lejstro spálil
už jsem si kufry sbalil správcové vrátil klíč
Pánové nahoře uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč

Co už jsem na světě viděl jsem zoufat matky
nad syny kteří zpátky se nikdy nevrátí
Slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy
které snadno a brzy se z očí neztratí

NEVER MORE

Seděl jsem za stolem a básně čet
rádio hrálo
vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
zastřený mužský hlas z chodníku
tiše se ptal
Nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál?

V předsíni podal mi deštník a plášť
a láhev vína
jako bych někde už viděl tu tvář
byla to tvář na kterou se nezapomíná
v průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál

Usedl do křesla a černý pták
sedl mu v klíně
bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak
že z podešví mu trčí koňské žíně
Tak nás tu máte jak jste si přál
na lampu padl stín
přes psací stůl když mi vizitku dal
firma Ďábel a Syn V tolika nocích a v tolika dnech
jsem ho vzýval
volal ho na pomoc když docházel dech
a teď jsem se mu z očí v oči díval
cítil jsem konopnou smyčku
jak mi svírá krk
když ze záňadří vytáhl ceduličku
a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším
co budeš žádat
vidět to co jiní nevidí tě naučím
a slova k slovům v písně skládat
Co za to žádáš? ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
a havran v rohu zakrákal
Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám
a tma je v sále
když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna - prší stále
nešťastně šťastný v půlce života
kymácející se vor
a havran na rameni skřehotá
Never more

PETĚBURG

Když se snáší noc na střechy Petěrburgu
Padá na mě žal
Zatoulaný pes nevzal si ani kůrku
Chleba kterou jsem mu dal
Lásku moji kníže Igor si bere
Nad sklenkou vodky hraju si s revolverem
Havran usedá na střechy Petěrburgu
čert aby to spral
Nad obzorem letí ptáci slepí
V záři červánků
Moje duše široširá stepi
Máš na kahánku
Mému žalu na světě není rovno
Vy jste tím vinna Naděždo Ivanovno
Vy jste tím vinna až mě zítra najdou
S dírou ve spánku

KDYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA

Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola
já vypadal jsem jako blbec jak i všichni dokola-la-la-la
jak i všichni dokola

Zavřeli mě do kasáren začali mě učiti
jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti-ti-ti-ti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou krásně jsem si zabulil-lil-lil-lil
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil tak nebylo z toho nic nic nic nic
tak nebylo z toho nic

Neplačte vy oči moje ona za to nemohla
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla-la-la-la
a tak si k lásce pomohla

Major nosí velkou hvězdu před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr a tak se sbalit nechala-la-la-la
a tak se sbalit nechala

Co je komu do vojáka když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku písnička už skončila-la-la-la
jakpak se vám líbila-la-la-la
no nic moc extra nebyla

KOMETA

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
zmizela jako laň u lesa v remízku,
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě ...

LADOVSKÁ ZIMA

Za vločkou vločka z oblohy padá
chvilinku počká a potom taje
Na staré sesli sedí pan Lada
obrázky kreslí zimního kraje
Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie

(REF)
Ladovská zima děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně
Bim bam bim bam bim bam bim bam bim bam bim...

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec
už čtvrtý měsíc v jednym kuse
furt prosinec Večer to odhážu
namažu záda ráno se vzbudím a zas kurva padá
Děcka majů zmrzlé kosti
sáňkujú už jenom z povinnosti
Mrzne jak sviňa třicet pod nulu
auto ani neškytne hrudky se dělaju v Mogulu
Kolony aut krok-sun-krok
bo silničáři tak jak každý rok
sú překvapení velice že sníh zasypal jim silnice
Pendolíno stojí kdesi u Polomy
zamrzli mu všecky CD-ROMy
A policajti?
Ti to jistí z dálky zalezlý do Aralky

(REF)

Na Vysočině zavřeli D-jedničku kamióny hráli na honičku
Takzvané rallye Letní gumy v tym kopcu u Meziřící
spěchali s melounama a teď jsou v...... Však víte kde
Na ČT1 Studio sníh Voldanova sedi na saních
A v Praze kalamita jak na Sibiři tři centimetry sněhu
a u Muzea čtyři
Jak v dálce vidim zasněženy Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach válet
Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy
jak jsou tam na tych rovných střechách sněhu kupy
Do toho všeho jak mi.. jak mám zmrzlý nos aj líca
tak ještě z radia provokater Nohavica
(REF)

BLÁZNIVÁ MARKÉTKA

Bláznivá Markéta v podchodu těšínského nádraží
zpívá zpívá zpívá a zametá je to princezna zakletá
s erární metlou jen tak pod paží
když zpívá zpívá zpívá a zametá

Vajglové blues rumový song
jízdenková symfonietta
pach piva z úst a oči plonk
to zpívá Markéta
bláznivá Markéta

Famozní subreta na scéně válečného šantánu
byla byla krásná k zbláznění
Líza i Rozeta lechtivé snění zdejších plebánů
byla byla byla a není

V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho ticho Markéta housku jí pak v jednom záchodu
své oranžové blůzy rozvěší
a já ji a já ji a já ji miluji


ZESTÁRLI JSME LÁSKO

Náš syn už je veliký do plínek už nedělá
Zestárli jsme lásko s ním docela
Oči má po mně a vlasy po tobě
Padají mu do čela
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

Naše dcera už je veliká když koupe se je nesmělá
Zestárli jsme lásko s ní docela
Kluci koukají se po ní
Jak koukali se po tobě
A my zamykáme panelák
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

Protože jedna a jedna jsou čtyři
A dvě hrušky a dvě jabka
To je osm třešní na talíři
I kdybys nechtěla

Líbat se prý na ulici to se v našem věku nedělá
Zestárli jsme lásko zestárli jsme docela
V televizi běží film pro pamětníky
Pan Marvan dělá anděla
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

I ta píseň co jsem kdysi tobě napsal je už omšelá
Zestárli jsme lásko zestárli jsme docela
Ale včera když jsi spala a já na tebe koukal
Napsal jsem ti novou docela
A to je tahleta píseň
Trochu smutná trochu veselá

O tom že jedna a jedna jsou čtyři
A dvě hrušky a dvě jabka
To je osm třešní na talíři
I kdybys nechtěla


AŽ TO SE MNU SEKNE

Až obuju si rano černe papirove boty
až i moja stara pochopi že nejdu do roboty
až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu
až to se mnu sekne
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Aby všeckym bylo jasne že mě lidi měli radi
ať je gulaš silny baby smutne muzika ať ladi
bo jak sem nesnašel šlendryjan ve vyrobě
nebudu ho trpěť ani co sem v hrobě
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

S někerym to seka že až neviš co se robi
jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby
kdybych si moh vybrat chtěl bych hned a honem
ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Jedine co nevim jestli Startku nebo Spartu
bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu
na každy pad s sebu beru bandasku s rumem
bo rum nemuže uškodit když pije se s rozumem
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Já vím že Bože nejsi ale kdybys třeba byl tak
hoď mě na cimru kde leži stary Lojza Miltag
s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu
farali sme dolu tak už doklepem to spolu
až to se mnu sekne pěkne to bude pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Až obuju si rano černe papirove boty
až i moja stara pochopi že nejdu do roboty
kdybych co chtěl dělal všechno malo platne
mohlo to byt horši nebylo to špatne
až to se mnu sekne
kdybych co chtěl dělal všechno malo platne
mohlo to byt horši nebylo to špatne
až to se mnu ná na na ná na
ná na na ná na ná na na ná na na

OSTRAVO, OSTRAVO

Ostravo Ostravo
Město mezi městy hořké
Moje štěstí
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou
Pámbů rozdal
Jiným městům všecku krásu
Parníky na řekách
A dámy všité do atlasu
Ostravo Ostravo
Srdce rudé
Zpečetěný osude
Ostravo Ostravo
Kde jsem oči nechal
Když jsem k tobě spěchal
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou
Ať mě moje nohy
Nesly kam mě nesly
Ptáci na obloze
Jenom jednu cestu kreslí
Ostravo Ostravo
Srdce rudé
Zpečetěný osude

DARMODĚJ

Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě
šel včera městem muž a já ho z okna viděl
na flétnu chorál hrál znělo to jako zvon
a byl v tom všechen žal ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl ano to je on
to je on

Vyběh jsem do ulic jen v noční košili
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky
otázky

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát
měl kabát z hadí kůže šel z něho divný chlad
a on se otočil a oči plné vran a jizvy u očí
celý byl pobodán a já jsem náhle věděl
kdo je onen pán
onen pán

Celý se strachem chvěl když jsem tak k němu došel
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě
jak moje svědomí když zvrací v záchodě
a já jsem náhle věděl ano to je Darmoděj
můj Darmoděj

Můj Darmoděj vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny ale dnům vyhýbá se
můj Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem
když prodává po domech jehly se slovníkem

Šel včera městem muž podomní obchodník
šel ale nejde už krev skápla na chodník
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl ano - já jsem on
já jsem on

...váš Darmoděj vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se

DOKUD SE ZPÍVÁ

Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu
Včera jsem nespal a ani dnes nespočinu
Svatý Medard můj patron ťuká si na čelo
Ale dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm - hm hm - hm - hm

Ve stánku koupím si housku a slané tyčky
Srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky
Ze školy dobře vím co by se dělat mělo
Ale dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm - hm hm - hm - hm

Do alba jízdenek lepím si další jednu
Vyjel jsem před chvílí konec je v nedohlednu
Za oknem míhá se život jak leporelo
A dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm - hm hm - hm - hm

Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze
Houpe to houpe to na housenkové dráze
I kdyby supi se slítali na mé tělo
Tak dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm - hm hm - hm - hm

Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa
Zvedl jsem telefon a ptám se Lidi jste tam?
A z veliké dálky do uší mi zaznělo
že dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm - hm hm - hm - hm
že dokud se zpívá ještě se neumřelo