Každý ho znal, každý, kdo aspoň na chvíli přičichnul k ohni zvaný tramping. Jeho písničky znají po celým Česku i Slovensku. Kapitán Kid (1932-2012) byl tramp a proto jeho písničky jsou a budou vždy trampské a nikoliv folkové nebo nedej přírodo, country. Napsal jich hodně přes sto a ještě více jich slyšel na Portě, kde ho znali také jako Jaroslava Velínského, který Portu v roce 1967 spoluzakládal.
Byl také jeden z nejznámějších českých spisovatelů sci-fi a dobrodružné literatury.
V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu/ Leonora, katastrofický příběh z budoucnosti. V roce 1984 vyšlo pak v antologii Stalo se zítra novela Den a noc. Děj se odehrává v Antarktidě 21. století a jeho součástí je vložené fantasy vyprávění Putování rytíře Haralda do země Obrasilské. Novela získala cenu Golem SF Award 1985 za nejlepší povídku roku.
V roce 1995 vyšel román Engerlingové, sociální utopie o skupině lidí, která se dobrovolně skryje do uměle zbudovaného "lepšího" světa v podzemí. (možná vám připomene slavný film Underground) Kniha byla oceněna Akademií sci-fi, fantasy & hororu jako nejlepší sci-fi román roku. K novele Den a noc připsal další dva příběhy a vydal je pod společným názvem Kontinent neomezených možností.
Psal i detektivní literaturu.
V roce 1969 mu vyšel román Spravedlivá pistole, jehož hlavním hrdinou je předčasně penzionovaný kriminalista Augustin Veliký a jeho přátelé. Jejich druhý případ vyšel v roce 1972 pod názvem Hra na smrt. Třetí knihou se stejnými hrdiny je Mrtvý z Olivetské hory, vydaný až roku 1990 jako první svazek znovuobnoveného Rodokapsu. Čtvrtou knihou pak Krvavá fontána, dokončená v roce 2010.
Romány pro mládež začal psát už v roce 1984.
Pro ně vymyslel postavu Otu Finka, soustružníka. Knihy byly docela úspěšné, protože Fink byl popisován věrně (Velínský byl sám soustružník) a navíc byl všímavý k obyčejným všedních problémům. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: "Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského." (Philip Marlow je hlavní postava dodnes populárních detektivek Raymonda Chandlera)
Pro mládež psal i dobrodružné knížky.
V roce 1987 vydal historickou a dobrodružnou knihu Muž v zeleném poli z doby husitské. Romány Cestou dračích lodí (1989) a Přídí k severu (1991) jsou středověké příběhy ze severních moří, které na sebe volně navazují. El Hombre Dorado (1993) je dobrodružným příběh o hledání inckého zlata.
Největší ohlas však vzbudil jeho román Poslední tajemství Jana T. (2003), kterým navázal na stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara o Rychlých šípech.
Kapitán Kid odešel v 79 letech do své nové osady v nebytí. Zakončeme proto vzpomínku na něho netradičně, tak, jak by to řekl Marlow v románu Maléry jsou můj denní chleba.
"Je opravdu mrtev?" zašeptala, "opravdu je mrtev?"
"Je mrtvev," ujistil jsem ji. "Mrtev, mrtev, mrtev. Dámo je mrtev."
Nezralé maliny
®: Těch našich her a malin nezralých,
těch by nám líto mělo být,
všech orlích per, tras na sever a jih,
a dívek, co jsme mohli mít,
i prvních ňader, prvních polibků,
všech zatím nepoznaných cest,
lézt ještě jednou přes plot pro kytku
a odpovědnost za to nést.Pro nás to byl Ferlinghetti, Semafor a Beatles,
sem-tam dobré předsevzetí, špek, na který vlítls',
stejné lásky, stejné řeči, holky v krinolínách,
taky stejná nebezpečí, první kroky v džínách.
®:Dělali jsme stejné chyby, tak jako vy dneska,
nedodržovali sliby, jen když byla hezká,
často jsme si připadali znechuceni světem,
rodiče nám nadávali, potom zas my dětem.
®:Rozeznat jsme neuměli povinnost a právo,
s kytarou jsme často bděli déle, než je zdrávo,
co tu po nás vlastně zbylo, nebudu vám líčit,
ale hlavně: vše to bylo, nenechte to zničit.
®: Těch vašich her a malin nezralých,
těch by vám líto mělo být,
všech orlích per, tras na sever a jih,
a dívek, co jste mohli mít,
těch prvních ňader, prvních polibků,
všech zatím nepoznaných cest,
lézt ještě jednou přes plot pro kytku
a odpovědnost za to nést.
®: La la la ...
KrinolínaJsem v krinolíně lariatu oblečen,
mou košilí je tichá savana
a v sedle sním svůj kostkovaný táhlý sen,
sen omšelého Dona Juana.
Tisíce krásek voní šalvějí,
mou lásku sosny stínem oplácí,
jen na koni se se mnou projet nechtějí,
dál ve větru sem-tam se kymácí.®: Měsíc mě označkoval cejchovadlem lesů,
sombrero z kaktusu si vyzývavě nesu,
je moje láhev dávno dopita
a v dáli tepou kopyta.Že pistole už Oklamohou nezazní,
to nemrzí mě, bude aspoň klid,
a že se ráno jako jindy rozední,
je lepší, nežli zlato objevit.
Hacienda v dáli není má
a nepatří mi stáda kolem ní,
a jestli mě tu vůbec něco dojímá,
tak na dně kapsy tabák poslední.
®:I Llano Estacado zná můj zpěv,
u Tennessee jsem řval do hřmění stád,
jsem zkřivený a hořký jako babí hněv,
ač mrtev, přesto žiju napořád.
V nábojích prach mám z dálných cest,
já brodil řeky, projel údolí,
žíznil jsem v poušti, viděl tisíc měst,
mám koně, laso, hlad a pistoli.
Že máš modrý očiNevím, nevím má milá o lásce vůbec nic,
i kdybys mě zabila, tak neřeknu ti víc,
nebuď teda zavilá, koukni se na měsíc,
on ti řekne pravdy půl a já zas polovic.®: Že máš modrý oči, o tom mluvit nebudu,
a kupovat nový šaty s tebou nepudu,
pro mě je spíš důležitý seňorito má,
jestli moje vyvolená v hlavě něco má.Heleď koukej má milá, pojď se mnou do lesa,
první smrček od leva je moje adresa,
až tě dálka odvěká ozónem opije,
poznáš co je tahleta filozofie.
®:Neber s sebou má milá ty svoje móresy,
že jsi dívka spanilá, mě v lese neděsí,
každá pravda odvěká má roucho z cancourů,
že šaty dělaj člověka je názor paďourů.No to se ví
To, co na nás doma čeká, není zrovna fajnový,
od pondělka na koni letos jako předloni,
je to zatracenej úděl, do prašivejch estakád,
jipijou, jipijou, ňáký cizí krávy hnát.
Ref.:
No to se ví, zase se sejdem,
za sedm let či příští tejden,
budeme hrát, budeme zpívat,
přijďte se dívat, bude nám hej.
Celý léto nezaprší, a když jo, tak leje furt,
všude bláta čím dál víc, nebo zase strašnej hic,
ti, co neznaj' čistý víno, ať se z louže napijou,
jipijou, jipijou, možná, že to přežijou.
Ref.:
Všechno špatný jednou skončí, pámbu to tak nenechá,
pochopí, že tenhle svět se mu zrovna nepoved',
vod tý doby bude z hlíny lepit samý anděly,
jipijou, jipijou, a taky zruší pondělí.
Slaboch Ben
V lesích Ontaria, tam, kde smůla voní,
tam, kde silných mužů paže vládne jen.
Tam sosny staleté se pod sekyrou kloní,
v kempu dřevorubců žije slaboch Ben.
Mlčí stále jen, snáší strasti žití
a když kamarádů výsměch dávno ztich.
V noci nad jezerem, Polárkou když svítí,
odpouští jim věčný jejich smích.
Že je slaboch, že prý nemá sílu,
že se vrány bojí, říká o něm předák Andy Rem.
Hodí se jen k tomu, aby chodil kempu pro zásoby,
prostě jenom pro smích slaboch Ben.
Na cestu mu dává bez nábojů zbraně,
kdyby proti kojotům se bránit chtěl.
Kdyby se mu chtělo vystřeliti si na ně,
že by stejně, jak se míří nevěděl.
Bez nábojů prý se aspoň nepostřílí,
kdyby se snad přemoh' a ránu dal.
A když ještě dodal: Snad se vrátíš živý,
kemp se málem smíchy potrhal.
Že je slaboch, že prý nemá sílu,
že se rány bojí, říká o něm předák Andy Rem.
Hodí se jen k tomu, aby chodil kempu pro zásoby,
je prý jenom hrozný slaboch Ben.
Byli by se smáli ještě hodnou chvíli,
kdyby tábor náhle nebyl přepaden.
Partou, který vedl jednooký Billy,
kterým mnohý traper byl už zastřelen.
Deset koltů míří na pět kamarádů,
každý se svým životem se rozžehnal.
Když tu náhle výkřik zazněl v pravou chvíli:
Kdo se nevzdá, nebude žít dál!
to že je slaboch? Ten že prý nemá sílu,
že se rány bojí, říká si teď v duchu předák Andy Rem.
Ten že se nám hodil k tomu, aby dojel kempu pro zásoby,
tohle přece není slaboch Ben.
Deset koltů na to cíl svůj ihned mění v místa,
tam kde v jejich zádech stojí Ben.
A pět kamarádů zahájilo palbu,
dokud je Bill křikem překvapen.
A už v trávě leží jednooký Billy
a s ním jeho čtyři muži mrtvi jsou.
Jako šestý s nima s nenabitou zbraní,
pro své pardy padl slaboch Ben.
Že je slaboch, že prý nemá sílu,
že se vrány bojí, říkal o něm předák Andy Rem.
Na hrobě, jenž teď ho kryje nápis je,
že proto žije pardů pět, že zemřel pro ně Ben.
